Praha – technické památky

Umělecké památky Prahy jsou známé po celém světě a rok co rok je přijíždějí obdivovat statisíce domácích i zahraničních turistů. Ti se během pražského pobytu obvykle seznámí i s několika nejznámějšími technickými pozoruhodnostmi, ale většinou už nezjistí, že objektů, které již byly anebo by mohly být prohlášeny za technickou památku, se na území stověžaté metropole nachází několik set. V tomto směru Praha o sobě nedává moc nahlas vědět, i když situace se zvláště v poslední době neustále zlepšuje…

Vodní toky byly odpradávna prvními cestami, po nichž naši předci pronikali do dosud neobydlených končin. Často se také při nich usazovali, a to obvykle na obou březích současně. Pak se řeka stala překážkou pro komunikaci mezi oběma částmi sídla a nezbylo, než ji překonávat…

Vlastně je to zvláštní. Petřín kdekdo spojuje s romantikou, s polibky pod rozkvetlou třešní či s procházkami růžovým sadem, ale už se nemluví o tom, že zdejší genius loci spoluvytvářejí i technické atrakce – rozhledna, lanovka a bludiště. V těchto objektech je pořád přítomna romantika časů dávno minulých, romantika doby, kdy Prahu okouzlily první obloukové lampy a kdy město začal opouštět duch provincionalismu. Tohle však většina lidí zřejmě vnímá jen podvědomě…

Ze Smíchova do Zličína se dá snadno dostat tramvají nebo metrem, ale jestli mohu doporučit, zkuste si tam někdy zajet vlakem. Časově to vyjde kupodivu skoro nastejno, během cesty však budete mít několikrát dojem, že jste se propadli z velkoměsta do nějaké jiné prostorové dimenze. No a svézt se po jednom z nejproslulejších železničních úseků v republice také není zážitek k zahození…

Pražané stavěli technická díla přivádějící vodu do míst, kde jí byl nedostatek, od 12. století. První gravitační vodovod využíval od roku 1142 pro zásobování Strahovského kláštera vydatných pramenů na východním svahu Petřína. Další přivaděče dodávaly vodu na Vyšehrad, Zbraslavskému klášteru a soukromé keramické potrubí měl i Pražský hrad. Prvním veřejným gravitačním vodovodem proudila v polovině 14. století voda do kašen na Dobytčím a Koňském trhu. Vodárenské stavitelství v té době zažívalo rozmach…

Jubilejní Všeobecná zemská výstava Království českého v Praze v roce 1891 měla obrovský úspěch. Navštívilo ji asi dva a půl milionu lidí, mezi nimi i sedm stovek dělníků z Komárovských železáren. Vstupenku a jízdenku z Hořovic do Prahy jim zaplatil majitel podniku, kníže Vilém z Hanavy, jenž každému přidal ještě pět zlatých na útratu. Na své slévače mohl být oprávněně pyšný, exponát číslo 27, Hanavský pavilon, patřil na výstavě k nejkrásnějším…

Ze vrat číslo 18 vyjela půvabná červenobílá dáma, kterou to i v zaslouženém tramvajovém důchodu stále láká na koleje. Zastavila u výjezdu z vozovny, a zatímco řidič v bílé košili a černé vestičce s elegantní kulatou čepičkou s kšiltem zkontroloval, zda je vůz v pořádku, podobně oblečené průvodčí přinesly tácy s chlebíčky. Tramvaj rozpustile zacinkala. Těšila se na to, jak hezkým prostředím z ušlechtilého dřeva, kůže, chromu a mosazi potěší oslavence, kteří si ji objednali, ale i lidi, kteří její jízdu Prahou budou sledovat z chodníku…

Nové plynové plameny září ve světle stále krásnějším. Od 1. října bude ve městě planout 580 hořáků. I mnohé krámy a hostince jsou již osvětlovány plynem a skýtají, ježto se světlo v uzavřeném prostoru pochopitelně více koncentruje, nanejvýš brilantní podívanou.

Noviny Bohemia, září 1847

„Milovaná, nevěděli jsme, že ve čtvrtek je svátek, tedy nepřeložíme to na pátek? Je to přece lepší: pátek v 1/2 4 u Koruny…“ měnil 18. června 1919 slavný pražský spisovatel Franz Kafka datum schůzky s Julii Wohryzkovou. Dopis, který loni v aukci získal Památník národního písemnictví v Praze, je vzácný nejen proto, že je jediným známým Kafkovým psaním jeho tehdejší snoubence, ale také formou zaslání – potrubní poštou…

S památkami, které jsou nějakým způsobem spojeny s astronomií, se při procházkách Prahou setkáváme každou chvíli, ale astronomických technických památek přitom moc neuvidíme. Ty významnější jsou vlastně jen dvě, pokud nepočítáme Pražský orloj, o němž píšeme na jiném místě, a dále sbírky momentálně uzavřeného Národního technického muzea…

Když ještě v nepříliš dávné minulosti zatoužil obyčejný smrtelník legálně nahlédnout do pražského technického podzemí, měl jenom minimum příležitostí. V posledních letech se ale situace začíná měnit, mimo jiné i proto, že do Prahy dorazil fenomén zvaný zážitková turistika…

I když jsou počátky letectví v českých zemích spjaty především s Pardubicemi, kde se Jan Kašpar poprvé v letadle těžším než vzduch odlepil od země, svým prvním dálkovým letem 13. května 1911 do historie české aviatiky zapsal i Prahu. A přestože se svým Blériotem přistál na řepném poli na okraji chuchelského závodiště, první letiště vzniklo přesně na opačné straně města…

Bravo, bravo! Výkřiky obdivu doprovázejí skřípavé zakokrhání kohouta uzavírající krátké představení Staroměstského orloje, jehož vrcholným číslem je přehlídka apoštolů ve dvou otevřených oknech. Zážitek trvá pár vteřin, bylo by ale hříchem nechat si ho ujít…

Když v září roku 1890 zasáhla Prahu velká povodeň a kromě centra města poničila i staveniště výstavního areálu v bubenečské Královské oboře, v prvních chvílích se zdálo, že otevření dlouho plánované Zemské jubilejní výstavy bude nutné o několik let odložit. Naštěstí ale v organizačním výboru této prestižní akce zasedal muž, který v následujícím půlroce dokázal všechny zúčastněné vyburcovat k takovým pracovním výkonům, že se původní termín nakonec podařilo dodržet. A co víc, hned několika svými realizacemi významně přispěl k ohromnému úspěchu výstavy…

K nejpozitivnějším počinům prezidentské éry Václava Havla na Pražském hradě bezpochyby patří zpřístupnění podstatné části jeho areálu a také obnova některých jeho částí, k níž bylo přizváno i několik špičkových architektů. Pozvání neodmítla ani světově uznávaná česko-britská architektka Eva Jiřičná, která vdechla nový život zpustlé oranžérii v Královské zahradě…

Ekotechnické muzeum najdeme v bubenečské Papírenské ulici – v areálu staré čistírny odpadních vod, který je nejen jeho sídlem, ale i hlavním a nejcennějším exponátem. S trochou zlehčení se dá říci, že muzeum vystavuje samo sebe…