Zadumané kopečky porostlé smíšenými lesy, potůčky a horské louky, mlhavá rána a růžové západy slunce, to jsou Západní hory, oblast, která odedávna přitahovala učence, filozofy a literáty, úředníky civilní i vojenské, mnichy a poustevníky. Nedaleko hlavního města, a přece v rozjímavém klidu přírody, stranou ruchu a pokušení vznikaly tu buddhistické kláštery, z nichž ten nejstarší, nesoucí jméno Dračího rybníka a stromu če, patří k tomu nejzajímavějšímu, co může Peking nabídnout…
Serra de Tramuntana, pohoří hlubokých úzkých údolí, strmých svahů a špičatých či rozeklaných vrcholků, se táhne podél severozápadního pobřeží ostrova. Je doslova protkáno značenými turistickými stezkami. Nádhernými přírodními sceneriemi se však mohou kochat i ti, kteří pěší turistice zrovna neholdují. Hlavní tramuntanská silnice MA-10 procházející podélně horským masivem totiž spojuje většinu zdejších půvabných městeček a vesnic. Kroutí se jako had, chvíli klesá, aby se opět mohla začít šplhat do kopce. Výhledy jsou úchvatné…
Když se najednou před námi rozevřelo sóllerské údolí, ve vlaku se rozhostilo ticho. Všichni jsme se vrhli k oknům, aby nám nic neuniklo z oné neuvěřitelné palety barev, kterou namíchala zdejší příroda. Oranžová zcela jasně převládala. Sladké šťavnaté pomeranče se v této oblasti pěstují po staletí. Železnice spojující Sóller s Palmou de Mallorca vznikla právě kvůli nim. Stalo se
Na kolejích mezi pomeranči Read More »
Tohle mallorské přání „Dobrou chuť“ nebudete k tomu, abyste si na ostrově pochutnali, vlastně vůbec potřebovat. Chutná tady úplně všechno…
Bon profit – mallorská kuchyně Read More »
Mallorca odjakživa lákala a přitahovala – piráty pro své chráněné zátoky, dobyvatele z nejrůznějších koutů Středozemí pro strategickou polohu, slavné osobnosti pro svoji odlehlost, přívětivé klima a romantiku. Ale také sama Mallorca dala světu dvě významné osobnosti…
„Proč prý se Skoti tak málo žení? Protože nosí sukně a dudy mají vlastní.“ Tak tohle opravdu dudákům z Mallorky nehrozí. Sukně totiž jejich tradiční kroj netvoří. Naopak, chodí úplně jinak vyšňoření a jejich oblečení odráží hned několik cizokrajných vlivů. Široký černý klobouk připomíná bretaňského dudáka a nařasené, v podkolení podkasané kalhoty, jakési pumpky, zase arabský vliv…
Pytel, který bručí Read More »
Mallorca je zemí prastarých jeskyní, které jak kamenné cévy protkávají její skryté, tiché útroby. Těžko si představit údiv a strach prvního člověka, který se vyšplhal až k tmavému chřtánu jeskyní Artà a tam se svou ohnivou loučí projasnil hranici tmy a světla, která oddělovala jeho prosluněný svět od neznámého podsvětí…
Mallorca se proslavila svými perlami – nejen v doslovném, ale i v přeneseném smyslu. Kromě kuliček sestavovaných do náhrdelníků najdeme na ostrově i jedinečné muzeum a pozoruhodná dílka lidového umění…
Do půvabných přístavů jako Andratx, Cala d´Or, Puerto Cristo či do samotné Palmy každý den připlouvají lodě a loďky všech typů, od jednoduchých plachetnic po honosné jachty ropných magnátů. Ty zvláště luxusní, s cizími vlaječkami, možná místní pozorují i s trochou závisti. Na druhou stranu dobře vědí, že všichni tihle lidé touží navštívit právě jejich ostrov, ostrov, kde oni mají to štěstí žít…
Být či nebýt Mallorčanem Read More »
Snad každý Čech zná Drážďany a má na saskou metropoli své vzpomínky. Často jsou zahaleny oparem několika desetiletí. Platí ještě vůbec? A opravdu tohle město na Labi známe tak dobře, jak si myslíme?
Jdou, knížata, jdou Read More »
V podvečerním slunci září světlý pískovec kostela Panny Marie neboli Frauenkirche jako zlatý maják nad již temnou hladinou dlažby. Vyhlídkové kočáry se rozjíždějí do stájí. Na náměstí Neumarkt zvolna končí další den pod hrdými pohledy dvou reformátorů – Martin Luther reformoval církev, král Fridrich August II. zase saské království. Jen proud lidí toužících si prohlédnout interiér chrámu neslábne, jednou stranou tam, druhou ven, jinak by to nešlo. Frauenkirche totiž není jen kostel, ale také symbol. Symbol usmíření…
Jako fénix z popela Read More »
Nad levým nábřežím Labe probíhá asi v půlkilometrové délce mezi mosty Augustusbrücke a Carolabrücke terasa, jež bývala součástí drážďanského opevnění. Když pomalu ztrácela svůj vojenský význam, získal ji v roce 1739 všemocný ministerský předseda kurfiřta Fridricha Augusta II., hrabě Heinrich von Brühl. Nechal ji zastavět několika soukromými budovami a zkrášlit několika zahradami, jimž se souhrnně říkalo „Brühlovy skvosty“. Zásadním způsobem se tak změnilo severní panorama starého města. Krásu této promenády vychvaloval počátkem 19. století i Johann Wolfgang von Goethe, který ji neváhal označit za „balkon Evropy“. Termín se ujal a stal se téměř neodmyslitelným doplňkem oficiálního jména „Brühlova terasa“…
Sled okázalých historizujících budov na východním konci Brühlovy terasy uzavírá Albertinum; v sousedství sebevědomé Kunstakademie, Akademie výtvarných umění s mohutnými sloupy a skleněnou kupolí přezdívanou lis na citrony, působí poněkud skromně – a přece je domovem druhé nejvýznamnější umělecké sbírky v Sasku…
Množství architektonicky cenných staveb i uměleckých pokladů v četných sbírkách inspirovalo básníka a filozofa Johanna Gottfrieda von Herder, aby v jednom ze svých pozdních děl přirovnal v roce 1802 Drážďany k metropoli Toskánska. Označení saského hlavního města jako „Florencie na Labi“ či „Florencie severu“ je dodnes výtečnou obchodní značkou, která ho propaguje na turistickém trhu…
V 60. až 80. letech minulého století byla drážďanská obrazárna pro naše milovníky výtvarného umění nejsnáze dostupnou zahraniční galerií světové úrovně. Její popularita dokonce vedla v mnoha myslích k nepřesnému spojení „obrazárna = Zwinger“. Sbírka se jmenuje Obrazárna starých mistrů a umístěna je pouze v Semperově křídle dostavěném k Zwingeru až v polovině 19. století. Na jejím významu to ale nic nemění…
Obrazárna starých mistrů Read More »
Skoro dva kilometry dlouhý a kilometr široký park nepříliš vzdálený od starého města představuje nejen příslovečné „zelené plíce“ Drážďan, ale soustřeďuje také zajímavé turistické atrakce, jejichž výčet sahá od supermoderní automobilky po zoologickou zahradu…
Kolem dokola Velké zahrady Read More »
Kdo se rozhodne navštívit Zelenou klenbu, stojí před nelehkou volbou – co si prohlédnout nejdříve a kolik času zvolit. Exponátů v rozlehlých sálech jsou tři tisíce a sbírka se prezentuje ve dvou částech, s rozdílným charakterem…
Ve třpytu smaragdů Read More »
Do čtvrti Neustadt – Nové město – už dávno nechodí turisté jen kvůli údajně nejkrásnější mlékárně světa bratří Pfundových. Láká je sem pestrobarevná, multikulturní alternativa k saskému baroku. Kreativní dílny, malé obchůdky, malebná zákoutí, rozmanitá světová kuchyně, nespočet kaváren, klubů a hospůdek všeho druhu, ale i tržnice. Na pravém břehu Labe plyne život jinak, o poznání bezstarostněji a bujařeji…
Neustadt – barevná a bujará alternativa Read More »
Na akurátní Švýcarsko je to docela pozoruhodná snůška paradoxů. Posuďte sami: Vlaku, který projede bezmála třistakilometrovou trať za sedm a půl hodiny, to jest průměrnou rychlostí pod 40 kilometrů za hodinu, se říká expres, a sice Ledovcový, ačkoli se do těsné blízkosti ledovců vůbec nedostane. Oficiálně se pro něj užívá anglický název Glacier Express, přestože nikde neopustí švýcarské území. No a navíc se nejedná o jeden, ale hned o několik shodně označených spojů projíždějících během dne mezi Zermattem a Svatým Mořicem…
O oblasti Vierwaldstättského jezera se říká, že je srdcem Švýcarska anebo také, že je oblastí z celého Švýcarska nejšvýcarštější. Nachází se totiž nejen v zeměpisném středu země, ale má i ústřední postavení v jejích dějinách, neboť právě tady byl položen základ samostatného švýcarského státu.
O jediném zdejší velkém městě Lucernu se jako o nejšvýcarštějším městě mluvit nedá, to by už postrádalo smysl, ovšem jeho propojení s okolní přírodou, účelné uspořádání i neokázalý šarm jsou atributy, které jej bez debat řadí k nejhezčím švýcarským městům…
