Náhodný chodec procházející přes Chrámové náměstí se zmateně rozhlíží. Na rozlehlém prostranství mezi činžovními domy marně hledá stavbu, podle níž dostalo jméno. Jen málo mu napoví poklice uprostřed skalnatého pahorku. Připomíná spíš vrchol větrací šachty metra než střechu skalního kostela Temppeliaukion kirkko…
Finské Laponsko je oproti norskému a švédskému poměrně málo hornaté. Vysloveně dramatická krajina se nalézá v západním příhraničním pásu, hlavně v oblasti finsko-norsko-švédského trojmezí. Tam protíná finskou stranu 800 km dlouhá stezka Severní Kalotou, začínající ve švédském Abisku a končící v norském Kautokeinu…
Když jsme plánovali cestu do Finska, přibalili jsme si do zavazadel teplé oblečení. Jedeme přece na sever a tam musí být zima. Na lákavých fotografiích v oficiálních informačních materiálech byla zasněžená krajina s lidmi na běžkách i panoramatický pohled na město s velkými skokanskými můstky. Jaké bylo naše překvapení, když začátkem července v Tampere, asi 170 km severně od Helsinek, bylo teplo jako někde v Chorvatsku…
Starobylé město Enna leží ve vnitrozemí, v zemědělském kraji, který produkuje většinu tvrdé pšenice používané na výrobu italských těstovin. Orlí hnízdo vystavěné na skále ve výšce téměř 1000 m n. m. bylo téměř nedobytné, Arabové ho obsadili až po dvacetiletém obléhání. Zdejší hrad patří k největším na Sicílii. Fridrich II. Štaufský posílil jeho obranu opevněním s dvaceti věžemi, z nichž se do dnešních dnů dochovalo šest. Torre Pisano nabízí nádherný rozhled do okolní kopcovité krajiny. Z osmiboké Torre di Frederico II. prý císař s oblibou pozoroval hvězdy. Na jednom ze tří nádvoří hradu se v létě v působivých kulisách odehrávají kulturní představení pod širým nebem…
Finský design je tak trochu jako samotní Finové. Klade důraz na praktičnost, funkčnost i jednoduchost předmětů pro každodenní použití a vychází z národní tradice, mentality a estetického cítění. Vždyť ve finských rodinách bylo vždycky běžné, že nejméně jeden člen uměl vykouzlit houpací židli, píšťalku z vrbového proutí či vánoční dekorace ze sušené slámy…
Kokosové palmy se sklánějí nad monumentálními rýžovými terasami, ženy s vysokými ovocnými obětinami na hlavách elegantně kráčejí do chrámu, vzduch protínají vibrace ladných tanečních pohybů. Tak vypadá ráj. Tak vyhlíží indonéský ostrov Bali. Alespoň v očích západního světa posledních sto let, poté, co Holanďané zlikvidovali velkou část domácí nobility a na ukojení svého špatného svědomí začali Bali budovat jako živoucí muzeum…
K území dnešního Finska patří desítky větších a tisíce menších ostrovů i souostroví, mezi nimiž na první pohled vynikají Ålandské ostrovy, jež tvoří na 6500 ostrovů a ostrůvků, omývaných vodami Botnického zálivu…
Nevelké Bali má mezi sedmnácti tisíci indonéských ostrovů zcela specifické postavení. Leží na hranici několika přírodních a geografických zón, které značně ovlivňují jeho charakter…
Křesťanství začalo do Finska významněji pronikat až ve 12. století a byla to římskokatolická církev, která zde ve 14. století významně přispěla k zavedení správy země západního typu, systému nemocnic i péče o chudé. Na východ Finska, do Karélie, pronikalo v té době z Ruska pravoslaví. Ve 20. letech 16. století, kdy bylo Finsko pod švédskou nadvládou, zasáhla zemi reformace. Zajímavé je, že na rozdíl od většiny jiných zemí se ve Finsku církev nereformovala pod nátlakem lidového hnutí, ale královským dekretem. Důvodem byla snaha zlomit její moc a přesunout ji na stát. Tím byly přerušeny i veškeré vztahy s Římem a církev byla nadále spravována ve Finsku…
Kolik je na Bali chrámů? Odpověď na tuto otázku se často opírá o údaje misionáře Swellengrebela, který ve dvacátých letech minulého století jejich počet vyčíslil na dvacet tisíc. Podle jiných zdrojů je jich však až pětkrát víc…
Jedno finské přísloví praví: „Když pálenka, dehet a sauna nepomohou, pak je nemoc smrtelná.“ Sauna je po Nokii, vodce a kapele Leningradští kovbojové nejznámějším finským exportním šlágrem a její rituál přirozenou součástí národní identity a kultury všech Finů. Pozvání do finské sauny je proto vyznamenáním a vyjádřením důvěry…
Pokud se dá o něčem tvrdit, že se s tím na Bali zaručeně setkáte, pak jsou to obětiny…
Turku, dnes páté nejlidnatější město Finska, bylo v minulosti po řadu století městem největším a také, i když po většinu doby neoficiálně, hlavním. Leží nedaleko Švédska, takže pro švédské panovníky, kteří Finsko několik století ovládali, byla jeho poloha praktická. To se však zřejmě nelíbilo ruskému caru Alexandru I., který získal Finsko ve válce proti Švédsku v roce 1809. Proto přestěhoval roku 1812 vládní úřady do Helsinek, aby je měl nedaleko, pod dozorem Petrohradu. Dodnes je v Turku početná švédská menšina, kolem pěti procent zdejších obyvatel uvádí švédštinu jako svoji mateřštinu…
Žena v balijském oděvu důstojně nese každodenní obětiny. Její vznešený klid koresponduje se vznešeností zahrady, která je po ránu stále ještě osamělá a čeká na své první hosty. V nádrži tiše zurčí voda a klid přerušuje jenom ozvěna bagančat doléhající zpoza zdi – vojenská jednotka vyrazila do ulic Klungkungu na své každodenní cvičení…
Tango, jeden z nejvášnivějších latinskoamerických tanců, a melancholičtí Finové? Ne, nejde o překlep či neznalost autora. Finové klamou tělem a geografickou polohou. Ve své podstatě jsou totiž velmi emotivní. A kde lépe vybít své vášně, než v objetí druhého pohlaví? Přece v tangu…
Nejrůznější naháněči patří k Asii stejně neodmyslitelně jako aprílové počasí k dubnu. Jedni vás budou neodbytně přesvědčovat o neodolatelné výhodnosti koupě jejich zboží, jiní vám se stejnou vervou budou doporučovat jako nejlepší ubytování ve městě hotel, který jim za každého hosta vyplatí patřičnou provizi. Na balijských plážích vás budou provázet masérky s nabídkou relaxace přímo v hřejivém písku i mnohem tišší prodavači dajackých foukaček pocházejících z Kalimantanu. Na severu v Lovině ani na pevné zemi neuniknete před nabídkou výletu za delfíny a všude po celém ostrově vám bude znít v uších „transport, transport…"
Zbožňují rockery v hrůzostrašných maskách, pořádají fotbalová utkání v bahně, soupeří ve hře na neexistující kytaru, v hodu mobilem či holinkami do dálky, nebo kdo se nejdéle vydrží potit v sauně. Zvláštní? Nikoli. Finské…
Ještě před sto padesáti lety nebyl Ubud ničím jiným než pouhou vesnicí, dnes je považován za centrum balijské kultury, zejména výtvarného umění. Ve vzájemně se obohacující atmosféře se zde domácí kultura prolíná se západními vlivy. Díky patronaci ubudské aristokracie se tu umění mohlo pokojně rozvíjet a královská rodina stále dbá, aby hektičnost moderního světa jejich oázu nezahltila. A tak se rýsují plány, jak se vyrovnat s přílivem turistů, kteří jsou zde sice vítáni, ale jejichž autobusy zároveň ucpávají nevelké centrum tvořené jednou hlavní třídou s několika odbočkami. Nový vzhled má dostat také místní tržnice…
Historickou hodnotu druhého nejstaršího města země si finské úřady uvědomovaly již v 19. století. Další rozvoj Porvoo proto plánovaly tak, aby se nová výstavba nijak výrazně nedotkla středověkého jádra. A již tenkrát do Porvoo cestovali lidé až z Helsinek, aby navštívili zdejší kavárny a restaurace proslulé svým originálním stylem…
Ze slavnostně vyzdobeného domu na ulici Hanuman v Ubudu se nesla ozvěna gamelanu. Byl čas rodinných svátků a uvnitř právě vrcholil jeden z nejvýznamnějších balijských rodinných rituálů. „Pojď za mnou,“ vyzval mne mladík, který vyšel z domu. Nenechal jsem se dvakrát pobízet a rychle kolem těla obtočil sarong, který jsem si koupil v sousedním obchodě. Zúčastnit se některé z balijských ceremonií není při jejich četnosti zase tak mimořádnou událostí, stát se svědkem obřadu pilování zubů se však nepoštěstí každý den…
