S Hanojí se to má podobně jako s Pekingem. I ona je politickým centrem země, ale počtem obyvatel i dynamičností svého rozvoje zaostává za skutečnou metropolí země, Saigonem – Ho Či Minovým Městem, stejně jako Peking za Šanghají. Chcete-li však poznat pravý nefalšovaný Vietnam i s jeho duší, nutno jej hledat právě v Hanoji…
Když se v polovině 16. století usadil severovietnamský knížecí rod Nguyenů v oblasti dnešního města Hue, nikdo jistě netušil, že se nové rodové sídlo stane o čtyři století později nejznámější pamětihodností celé země…
Ještě nedávno stál Vietnam, země na druhém konci eurasijské pevniny, mimo zájem českých cestovatelů a turistů. Pro mnohé bylo jeho jméno spojeno jen s válečnou minulostí a tak zvaně komunistickou přítomností, které se mísily s obrázkem tisíců Vietnamců, kteří se usadili v ČR. Jako by těchto pár zřetelných rysů dokázalo samo o sobě shrnout Vietnam do nepřitažlivé definice, v níž už nezbylo místa pro něco lákavého, za čím by se vyplatilo cestovat. Dnes již mnozí chápou, že vydat se do Vietnamu znamená pochopit, jak daleko byly právě takové představy od pravdy – stejně daleko, jak je od nás vzdálený samotný Vietnam…
Podíl na úspěchu britské flotily v slavné bitvě u Trafalgaru v roce 1805 si připsalo i sicilské víno marsala, jež na příkaz admirála Nelsona pár let před tím nahradilo na lodích královského loďstva tradiční rum. Pečeť vítězného nápoje označovaného jako „Marsala Victory Wine“ ještě zvýšila jeho popularitu v Británii. A kdo nepil marsalu, jako by nectil britskou korunu…
Téměř neomezené zdroje čerstvého ovoce a zeleniny, hojnost ryb a plodů moře daly sicilské kuchyni chutný a zdravý základ. Když k tomu přidáme lahodnou směsici sladkých, kyselých a pikantních ingrediencí, kterými ji obohatili Arabové, máme před sebou pokrmy, na něž se jen těžko zapomíná…
Zastavili jsme na malém náměstíčku, jež téměř celé chladil stín přilehlých domů. Na kamenných lavičkách posedávali muži v penzijním věku, pro něž jsme byli vítaným zpestřením jejich dopoledního nicnedělání. Sledovali každý náš pohyb, a tak jsme rychle zabočili, zmizeli jim z očí a po kamenné dlažbě stoupali uličkou na vrchol nejvýše položeného městečka Madonie…
Kolem roku 1000 př. n. l. ovládli obchod ve Středomoří Féničané. Jejich lodě poháněné vesly i větrem, opírajícím se do čtvercové plachty, se vydávaly na dlouhé plavby. Zastavovaly také ve městě Motya, kde mimo jiné nakládaly sůl, kterou rozvážely do celého Středomoří…
Jen základy a zbytky stěn zůstaly z římské vily stojící asi pět kilometrů od dnešního města Piazza Armerina na jihovýchodě Sicílie. Přesto nikdo nepochybuje o tom, že šlo o jedinečné architektonické i umělecké dílo. Svědčí o tom mnohobarevné podlahové mozaiky, jež tvoří nejvelkolepější soubor římských mozaik na celém světě. Nabízejí unikátní pohled do každodenního života Římanů v době, kdy se jejich říše už pomalu začala vytrácet z dějin…
Ve dne úchvatná scenerie antických zřícenin nad panoramatem města při mořském zálivu se zamyšleně dýmající Etnou v pozadí, v noci představení Aischylových či Eurípidových dramat pod hvězdnou oblohou… jako před dvěma tisíci let. I to je Sicílie…
Tyrhénské moře se na severozápadě Sicílie zakusuje hluboko do ostrova širokým Castellammarským zálivem . Zatímco na jeho východní straně propojuje pobřežní silnice řadu turistických městeček, na západě, směrem k mysu San Vito lo Capo, je osídlení mnohem řidší. Zato je zdejší pobřeží jediným přímořským územím na Sicílii s takřka nedotčenou přírodou…
Nešťastné Archimédovo zvolání „Neruš, člověče, mé kruhy!“ ve chvíli, kdy ho při obléhání Syrákús římský legionář vyrušil v práci na důležitých výpočtech, při nichž si pomáhal geometrickými obrazci nakreslenými v písku, stálo učence život. Voják ho za jeho opovážlivost probodl mečem. I když o smrti věhlasného syrakuského rodáka existuje více verzí, nic to nemění na skutečnosti, že dny slávy Syrákús byly po dobytí Římem sečteny…
Na severozápadě Sicílie zasahuje srpovitým výběžkem do moře město Trapani. Ve zdejším přístavu se v roce 1282 vylodil Petr Aragonský a nechal se prohlásit králem. Španělé vytlačili z ostrova nenáviděné Anjouovce a na dlouhou dobu se ujali vlády. Připomínkou jejich přítomnosti jsou zdejší krásné barokní stavby i každoroční velikonoční procesí, jež do města přitahuje tisíce návštěvníků…
Navzdory pověsti divokých a barbarských dobyvatelů vepsali normanští vládci Sicílie do dějin ostrova jednu z nejslavnějších kapitol. Osvícený první normanský král na sicilském trůně Roger II. vybudoval výkonnou státní správu, do níž zapojil i úředníky předchozí muslimské moci. Podporoval také vzdělanost a umění. Z Palerma se stalo jedno z nejkrásnějších měst tehdejší Evropy…
Náš boeing odstartoval z letiště v Katánii přesně podle letového řádu. Když velkým obloukem nabíral výšku, objevil se na jeho boku vrchol Etny zahalený do závoje šedého kouře. Za pár desítek minut si Etna odfrkla tak mohutně, že kvůli dávce popela, kterou poslala do vzduchu, bylo přes noc uzavřeno letiště…
Když Sicílii v lednu 1693 zpustošilo ničivé zemětřesení, před barokními staviteli a umělci se otevřely obrovské možnosti uplatnění. Navrhovali jednotlivé stavby, paláce a kostely, ale i celá města. Kolem roku 1730 si tento styl, do něhož vnesli osobité prvky, dokonale osvojili. Barokní architektura poznamenala Sicílii natolik, že se stala charakteristickým a všudypřítomným rysem ostrova…
Sicilské Palermo je typickým středomořským městem plným života. Užívají si ho i turisté, které přitahuje řadou zajímavých architektonických památek, mumrajem pouličních trhů, ale i omšelostí kdysi honosných paláců. Lemují i širokou Via Roma, jednu z největších a nejrušnějších palermských tříd s mnoha značkovými obchody. Stačí ovšem sejít z chodníku po schodech na malé náměstíčko Caracciolo a rázem se ocitnete v jiném světě…
Palermo se může pyšnit úžasnou polohou. Historická část vystavěná na mřížce pravoúhlých ulic vznikla nad přírodním přístavem, odkud se město dál rozrůstalo po úbočí Monte Pelegrino. Oblouk pobřežní nížiny lemovaný pásem hor a nazývaný La Conca d’Oro neboli Zlatá mušle pokrývaly kdysi palmové háje, citrusové plantáže a vinice. Už dávno je ale vytlačila městská zástavba…
Úzkou škvírou obcházíme sloup, vytesaný ve skále. Starověkého kameníka stál mnoho a mnoho hodin usilovné práce. Už mu jen zbývalo odsekat spodní část několikatunového kamenného bubnu od skály, když do lomu dorazila zpráva, že Selínús padl pod nájezdy vojáků z Kartága a Segesty. Dělník odhodil své nástroje. Věděl, že město už nové chrámy stavět nebude a důležitější je zachránit si život…
Na dvě stě tisíc ostrovů, přibližně stejný počet jezer, ale také sobů a lososů. Ve více než pětimilionové republice jsou dva miliony saun, na půl milionu letních chatek, více než tři desítky národních parků, mraky komárů a jeden Santa Claus, finský Joulopukki, který bydlí ve své polární vesnici osm kilometrů od laponského Rovaniemi. Tervetuloa Suomeen! Vítejte ve Finsku…
Původní Helsinky založil v roce 1550 u ústí řeky Vantaa švédský král Gustav I. Vasa. Místo ale zvolil nešťastně, bylo plné skalisek a bažin. A tak se o 90 let později přesunuly o pár kilometrů jižněji, kde mohl vzniknout přístav. Ale až Rusové, věční rivalové Švédů v této oblasti, dodali Helsinkám velikosti…
