Šumava

Šumava si díky své odlehlé poloze i souhrou několika výjimečných okolností uchovala půvab a hodnoty jak přírodní, tak kulturní, i když pro leckoho zůstává stále jen „opuštěnou“ krajinou. Pro své nepopiratelné hodnoty však byla už od roku 1963 největší (163 000 hektarů) chráněnou krajinnou oblastí (CHKO) v tehdejším Československu. A od roku 1990 je jednou ze šesti českých, mezinárodně uznaných biosférických rezervací UNESCO, a to spolu se svým bavorským sousedem – Nationalpark Bayerischer Wald.

Důvodem ochrany jsou vysoké přírodní hodnoty tohoto území, které představuje mozaiku jedinečných a ohrožených ekosystémů, ve střední Evropě často ojedinělých. Patří k nim zejména rozlehlé komplexy rašelinišť, a to jak na náhorních plošinách centrální Šumavy, tak i v údolích horních toků řeky Vltavy a Křemelné. Dále to jsou ledovcové kary s jezery a specifickou subalpinskou florou, která se uchovala v areálech chráněných národních památek Plešné, Prášilské a Laka jako jediná svého druhu v Čechách. Vzácné jsou také téměř původní lesní porosty, zejména horské smíšené lesy a horské smrčiny.

Ochrana se také vztahuje na typické šumavské bezlesí, které má charakter „opuštěné kulturní krajiny“. Jsou to zejména pastviny a louky, mokřady a prameniště v příhraničním pásmu, které bylo od poloviny minulého století „územím nikoho“, a tudíž si je příroda brala zase zpátky. Jen málokde v Evropě se lze toulat tak rozsáhlým územím původně kulturní a posléze vysídlené krajiny, jaká je v současnosti podél česko-německo-rakouské hranice. Je vyhledávaná turisty i přírodovědci, kteří objevují v neustálých proměnách krajiny dynamickou, tvořivou sílu přírody. Ať jdeme od Bučiny přes Knížecí Pláně ke Strážnému, či pokračujeme dále po šumavské turistické „magistrále“ k Českým Žlebům a Novému Údolí u Stožce, všude najdeme milosrdnou ruku přírody, která přetváří do nové podoby obraz „opuštěné kulturní krajiny“.

Roku 1991 byl po dlouhých přípravách konečně vyhlášen Národní park Šumava. Zahrnuje nejcennější části Šumavy v pásmu táhnoucím se podél hranice s Německem a Rakouskem. Svou rozlohou 69 030 hektarů je největším ze čtyř národních parků České republiky.

Prakticky celé území národního parku je dnes součástí evropského systému NATURA 2000 a zahrnuje i řadu lokalit chráněných dalšími mezinárodními úmluvami. Například Šumavská rašeliniště jsou pod patronací Ramsarské úmluvy o ochraně mokřadů.

Národní park a CHKO Šumava představují spolu s Naturpark Bayerischer Wald nejrozsáhlejší chráněné území ve střední Evropě, a zároveň jsou i jejím největším lesním komplexem. V NP Šumava pokrývá les téměř 81 % a v NP Bavorský les dokonce 98 % celkové rozlohy. Proto si tento horský hřbet, na české straně nazývaný Šumava a na německé Bavorský les, vysloužil i různá vzletná pojmenování, jako Zelená střecha či Zelené srdce Evropy.

Toto chráněné území sice není „arénou“ pro jakoukoliv aktivitu, jíž si člověk pro svoji kratochvíli vymyslí, není však také uzavřenou rezervací, kam mají přístup jen ochranáři, jak se často traduje. Vedle krásné přírody nabízí také možnosti rekreace a sportovního využití, jejichž spojením je „zážitková“ přírodní turistika.

Národní park Šumava i jeho předpolí, chráněná krajinná oblast, jsou spolu se sousedním národním parkem Bavorského lesa atraktivní nabídkou pro návštěvníky z celé Evropy. Oba národní parky mají propojenu turistickou infrastrukturu včetně postupně zřizovaných informačních středisek, nově otvíraných cyklocest i přeshraničních turistických a naučných stezek. Oba sousedící národní parky také ročně navštěvuje ve společném úhrnu kolem 3,5 milionu návštěvníků.

Národní park Šumava je dnes největším českým národním parkem, ale asi také nejvíce diskutovaným velkoplošným chráněným územím, v němž se zájmy ekonomické a ochranářské často a velmi ostře střetávají. Přesto však je chráněná Šumava, tak jako řada jiných národních parků, obrovskou šancí celého regionu – pro přírodu samotnou i pro člověka a jeho zdravý život.

Šumava