Říkalo se mu „turecká“ nebo „orientální“ věž, nízké stavbě, z jejíhož středu se vypíná do šedesátimetrové výšky, zase „mešita“, i když má asi blíže k osmanskému karavanseráji. Bez ohledu na pojmenování je stavba, nejčastěji dnes označovaná prostě jako minaret, nejpozoruhodnějším dílem v lednickém zámeckém parku, které vzbuzovalo úžas ještě před svým dokončením…
Turecká věž s mešitou Číst více »
Na západní straně navazují na lednický zámek rozlehlé konírny, které kdysi zahrnovaly stáje, jízdárny a hospodářskou část. Byly pojaty natolik velkoryse a působivě, že se jim začalo přezdívat „zámek koní“. V novodobé éře dospěly coby sklad zemědělských potřeb, vysokoškolská kolej a menza až do havarijního stavu. Rozsáhlá památková obnova z let 2011–2013 však dala vzniknout objektu Zámecké jízdárny – Multifunkční centrum zámek Lednice, který je důstojným následovníkem zámku koní, byť tu živého koně už nespatříme…
Zámecké jízdárny Lednice Číst více »
Obyvatelé Islandu jsou velmi homogenní národ. Vzdálenost od Evropy a nepřívětivé podmínky ostrova způsobily, že přistěhovalectví do zdejších končin bylo minimální. Naopak mnoho obyvatel Islandu se v průběhu těžkých období vystěhovalo do přátelštějších krajin. Ty, co vydrželi a dočkali se lepších časů, zformovaly drsné podmínky do otužilého národa, který si zachoval svá specifika. Jako Texasan pro Spojené státy či obyvatel Kréty pro Řecko, je i Islanďan jakýmsi prototypem mezi skandinávskými národy. S trochou nadsázky bychom ho mohli nazvat „Superskandinávcem“…
Pokud jedeme podél jižního pobřeží Islandu po okružní silnici číslo 1, je téměř povinnou zastávkou mys Dyrholaey. Krom toho, že je nejjižnějším bodem ostrova, je také ptačí rezervací, kde můžeme obdivovat a relativně zblízka pozorovat nejzajímavější zástupce islandských ptáků. Čedičové skály trčící nad mořem jsou jejich domovem a bezpečným útočištěm…
Mys Dyrholaey – ptačí mys Číst více »
Každou první neděli v červnu slaví Island jeden ze svých jedenácti státních svátků – Den rybářů. Lidé navštěvují přístavy, pojídají rybí speciality a poslouchají staré námořnické popěvky. Vstupují na paluby velkých traulerů i malých rybářských lodí, aby se dozvěděli něco o náročné práci lidí, kterým celá země vděčí za podstatnou část své prosperity…
Podmořské bohatství Číst více »
Všimne si jich každý, kdo jen vytáhne paty z města. Jsou skoro všude. Nevelcí, robustní koně v mnoha barevných odstínech patří ke koloritu venkova. Na první pohled je jasné, že jsou nějak odlišní od všech koní, které jsme ve svém životě viděli. Pasou se bezstarostně mezi ovcemi na sytě zelených loukách nebo jen tak zvědavě postávají u ohrad a tváří se, jako by jim celý ostrov patřil. A mají pravdu, jiné koně na Islandu nenajdete…
Toleranční kostel Nenápadná, ale o to významnější a vzácnější rarita stojí ve vesnici Velká Lhota asi 9 km jihovýchodně od Valašského Meziříčí. V mohutné černé roubené chalupě by asi málokdo na první pohled hádal kostel. A přece je tomu tak. Ale opravdu to není kostel ledajaký – tento kostel Českobratrské církve evangelické je jediný dochovaný dřevěný
Islandská kuchyně překvapí návštěvníka svou kvalitou. Bohaté snídaně servírované formou švédských stolů, kterým se tu říká hlaðborð, nabízejí mnoho pochutin od smažených vajíček se slaninou až po naložené sledě. K večeři se pak na stole objevují skvěle připravené ryby či perfektně grilované jehněčí, jaké přesvědčí i tvrdošíjné odpírače tohoto masa. Všeobecně si turisté odnášejí z místního jídla jen ten nejlepší dojem. Jenže ona existuje ještě jedna islandská kuchyně…
Proti gustu… islandská kuchyně Číst více »
„Kniha je nejmocnější zbraní národa. Národ, který si váží knih, váží si zároveň své duchovní nezávislosti a neztratí ji, dokud bude mít svou literaturu,“ prohlásil kdysi Karel Čapek. O Islanďanech to platí dvojnásob. V přepočtu na jednoho obyvatele neexistuje jiná země, kde by žilo tolik čtenářů, spisovatelů a kde by se vydávalo ročně tolik knih…
„Máte rezervaci?“ zeptala se pokladní za okénkem v plechové buňce. V pandemickém létě 2020 úplně zbytečně. Doby, kdy se tu tvořily dlouhé fronty asijských turistů, byly – možná dočasně – ty tam. Ale stejně jsme ji měli. Asi ze zvyku a ze zkušeností s masovou turistikou posledních let. Podobně jako nevelká skupina Poláků a dva páry místních, jak se později ukázalo, portugalského původu. Pokladní byla z Litvy a průvodkyně z Katalánska. Člověk nikdy neví, na koho tu narazí. O ledovcovou lagunu Jökulsárlón je docela zájem…
Ledovcová laguna Jökulsárlón Číst více »
Curych – domov švýcarského bankovnictví i pulzující kulturní centrum země, podle různých průzkumů nejbohatší a nejdražší město naší planety, ale zároveň také jedno z měst s nejvyšší kvalitou života na světě. Jak se v takových podmínkách žije…
Dobrý život v Curychu Číst více »
O Švýcarech se někdy říká, že jsou poněkud ostražití vůči cizincům, a není se čemu divit, jestliže už přes tisíc let žijí vklíněni mezi národy, které se neustále mezi sebou hašteří a perou. Ve skutečnosti jsou však poměrně kosmopolitní, což platí zejména pro velká města, s Ženevou a Basilejí v čele. A Basilej dokonce leží na pomezí tří zemí a tří kultur, z nichž po staletí čerpala a sama je pomáhala utvářet. Na západě je to Francie a franko-německé Alsasko, na severu Německo a na jihu vnitrozemí Švýcarska, k němuž Basilej patří už od roku 1501, kdy se připojila k švýcarské konfederaci…
Po několik dní na sklonku zimy vypukne v Lucernu šílenství, které zaplaví ulice davy bujarých účastníků karnevalu, jakoby vypuštěnýchze světa fantazie všech žánrů. Začíná fascinující lucernský Fasnacht, druhý největší karneval ve Švýcarsku. Nezkoušejte usnout…
Lucernský karneval apoteóza konce zimy Číst více »
Člověk neznalý historie a geografie by za hlavní město Švýcarska tipoval moderní Basilej, kosmopolitní Ženevu nebo Curych, největší město v zemi. Chyba, třikrát chyba. Sídlem švýcarské vlády i parlamentu je už od poloviny 19. století Bern, krásné historické město s necelými 150 000 obyvateli, tedy velikosti naší Plzně. Proč právě zde bije srdce Helvétské republiky…
Bern – město medvědů Číst více »
Gruyères je milé, takřka idylické městečko proslulé sýrem a čokoládou. Pouze milé a idylické však asi není pro všechny. Rozhodně ne pro ty, kdo v kinech kdysi trnuli hrůzou, jak si astronautka Ellen Ripleyová poradí s příšerou, která pronikla do kosmické lodi a až na ni už vyvraždila celou posádku… Hrdinka nakonec, jak si vzpomínáme, volila raději cestu hibernace v záchranném modulu a celou loď ještě zničila jaderným výbuchem, jenže… V Gruyères stačí projít uličkou vedoucí k zámku nebo zabloudit do nenápadné kavárničky při cestě – a příšera je zpátky. Baf…
Gruyères – dobrou chuť… a k tomu trochu hrůzy! Číst více »
Muž na nábřežní promenádě smeká klobouk a s uctivou poklonou zdraví mladou elegantní dámu v dlouhé róbě otočenou zády k jezeru. Z bronzu vyčteme, že mu opětuje letmý úsměv. Jde totiž o dvě sochy, symbolizující slavnou belle époque. Nejen toto období krásy a harmonie spoluvytvářelo historii i šarm města Neuchâtel, srdce stejnojmenného frankofonního kantonu s bohatou kulturní a architektonickou minulostí, kolébky ikonických hodinářů i vynálezců…
Neuchâtel – belle époque, čokoláda i hodinky Číst více »
Mnoho švýcarských měst vděčí za svůj půvab horám, někdy alespoň na horizontu, ale ve většině případů v těsné blízkosti. Některá leží v údolích a horami jsou těsně obklopena, jiná naopak vznikla na plošinách obklopených roklemi a údolími. Do druhé skupiny patří i Fribourg, centrum stejnojmenného kantonu na západě Švýcarska…
Fribourg – lahůdka pro turisty Číst více »
Tam, kde Švýcarsko už skoro končí a začíná Francie, se před bezmála 200 lety začaly psát úspěšné a jedinečné dějiny světového hodinářství. K rozmachu města La Chaux-de-Fonds, které je se sousedním Le Locle od roku 2009 zapsáno na seznamu Světového dědictví UNESCO, přispělo kromě šikovných rukou a vizionářských řešení také drsné počasí a ničivý požár…
La Chaux-de-Fonds – nezaměnitelný klenot v pohoří Jura Číst více »
Mezi malé turistické klenoty Švýcarska patří osmitisícové městečko Murten s poklidnou až lehce ospalou atmosférou, které je unikátní hned v několika směrech. Jeho historie sahá hluboko do 12. stol., kdy ho v místech staršího sídla nad stejnojmenným jezerem založili vévodové z Zähringenu.
Murten – město věží Číst více »
Starobylé město Estavayer-le-Lac se může pochlubit úžasným středověkým hradem Chenaux, který byl postaven ve 13. stol. za savojské vlády a z jehož vyhlídkové věže se nabízejí krásné výhledy do okolní krajiny. Potěší i romantická atmosféra starého města na ploše zhruba 300×200 m…
