Krásný poloostrov
Asi čtyřicet kilometrů východně od Tunisu vybíhá z afrického pobřeží do Středozemního moře devadesátikilometrový prst – Cap Bon neboli Krásný poloostrov, Pulchri Promontorium, jak ho začali nazývat Římané…
Asi čtyřicet kilometrů východně od Tunisu vybíhá z afrického pobřeží do Středozemního moře devadesátikilometrový prst – Cap Bon neboli Krásný poloostrov, Pulchri Promontorium, jak ho začali nazývat Římané…
Když si uvědomíme, kolik různých národů prošlo za tři tisíciletí Tuniskem, můžeme si představit, jak rozmanitá a pestrá je tuniská kuchyně. Každý z dobyvatelů a přistěhovalců zde zanechal i něco ze svého kuchařského umění. Tunisané právem považují svou tradiční kuchyni za součást národního kulturního dědictví. Některé pokrmy mají i symbolický význam a nelze si bez nich představit oslavu patřičné události či svátku…
„Ostatně pak soudím, že Kartágo musí být zničeno.“ Poslední ozvuky slov se ještě nesou římským senátem. Cato Censorius skončil svou řeč. Stejně jako mnohokrát předtím, stejně jako mnohokrát potom. Na jeho slova došlo, i když se jejich naplnění sám nedožil. Nedozvěděl se už nic o tom, jak bylo město srovnáno se zemí, ani o tom, jak ho po sto letech sami Římané zase obnovili. Kola dějin se tu točila docela rychle…
Ostatně pak soudím Read More »
V okolní rovinaté krajině, obklopený ze všech stran nízkými současnými domy, působí amfiteátr v El-Džemu skoro nepatřičně. Jako by ho sem nějaký kouzelný koberec zanesl z úplně jiného světa. Ale proč se vlastně divím? Vždyť on opravdu z jiného světa pochází…
Nejkrásnější amfiteátr Read More »
Romantikům prý na mapě připomíná Tunisko půvabnou dívku sedící u moře, která se nechává laskat něžnými vlnami a naslouchá přitom monotónnímu zpěvu větru. Realista může dodat, že země zhruba dvakrát větší než Česká republika a se stejným počtem obyvatel je na severoafrické poměry docela trpaslík, zanořený mezi alžírského a libyjského obra. Zatímco však sousední obři ukazují světu podmračenou tvář, Tunisko se vlídně usmívá a vítá návštěvníky v té nejlepší tradici arabské i berberské pohostinnosti…
O vlídné dívce mezi zamračenými obry Read More »
Tuniská republika (Al-Džumhúríja at-Túnisíja)
Rozloha: 163610 km2
Počet obyvatel: 10 175 014 (červen 2006)
Hlavní město: Tunis
Hustota zalidnění: 60 obyv./km2
Státní zřízení: republika
Zákonodárná moc: dvoukomorový parlament
Hlava státu: prezident (Zine el Abidine BEN ALI)
Správní členění: 24 guvernorátů
Když na konci 7. století Arabové definitivně vyhnali ze severu Afriky Byzantince, potřebovali zajistit nově získaná území proti všem nebezpečím, která mohla přijít z moře. Od marockého Tangeru až po egyptskou Alexandrii začala vznikat obranná linie, kterou tvořily pevnosti zvané ribáty…
Kdo však lótosu plod jen jedinkrát okusil sladký,
nechtěl už donést nám zprávu a ani se opět k nám vrátit,
nýbrž raději přál si tam zůstati, u Lótofagů,
lótosu plod tam jísti a návrat vypustit z mysli.
(překlad: Otmar Vaňorný)
Ostrov pojídačů lotosu Read More »
Datlovník pravý neboli palma datlová patří k velmi starým kulturním rostlinám, možná je to dokonce nejstarší pěstovaný strom na světě. Jeho původ se zdá být trochu ztracený v hlubinách starověku, ale zcela jistě se datlovník pěstoval už v Mezopotámii asi před 6000 lety. O jeho významu nejlépe svědčí množství zmínek, které jsou datlím a datlovým palmám věnovány ve svatých textech všech tří velkých monoteistických náboženství, jež vznikla na Blízkém Východě…
Díky své geografické poloze bylo Tunisko vždy styčným bodem mezi Orientem a Západem. Tunisané jsou původem Berbeři, kteří obývali zdejší území již před pěti tisíci let. V jejich žilách však koluje i krev Féničanů, Řeků, Římanů, Vandalů, Byzantinců, Arabů, Španělů, Turků, Italů a Francouzů, kteří zdejší území postupně dobývali. Nesmí nás překvapit, když potkáme kromě tmavovlasých Tunisanů se snědou pletí též modrooké a světlovlasé. Tunisané s černou pletí jsou většinou potomky otroků, které sem karavany zavlékaly již od starověku hlavně ze Súdánu…
Jací jsou Tunisané? Read More »
Stopadesátitisícový Kajruván ležící ve vnitrozemí zhruba na půl cesty mezi pobřežím Hammametského zálivu a horami tvořícími nejvýchodnější okraj Atlasu je pro mnohé sunnitské muslimy čtvrtým nejposvátnějším městem po Mekce, Medíně a Jeruzalému…
Svaté město Kajruván Read More »
Středozemní moře nemůže počtem, barevností ani rozmanitostí svých obyvatel konkurovat mořím korálovým, přesto je domovem mnoha zajímavých živočichů. Kdo se chce opravdu podrobněji seznámit s tím, co žije v moři u tuniských břehů a co se mu může v nestřežené chvíli také objevit v restauraci na talíři, musí nahlédnout pod ruce zdejším rybářům. Příležitostí je k tomu dost jak v přístavech, tak v tržnicích…
Alpské průsmyky Grimsel, Furka a Susten tvoří pomyslný trojúhelník propojený vysokohorskými silnicemi. Za hezkého počasí se dají projet během jednoho dne, a proto jsou tak oblíbeným cílem výletů. Silnice jsou však během roku otevřeny jen krátce, od 1. června nejpozději do konce září. Po zbytek roku zde panuje království zimy…
Automobilem přes tři sedla a tři kantony Read More »
Švýcarská společnost věnuje architektuře velkou pozornost. Stavby prakticky všech období se vyznačují přesností, čistotou a pravdivostí, smyslem pro řemeslný detail i úctou k přírodě. Zvláště obyvatelé německých kantonů jsou šetrní a zbytečně neplýtvají, ale když už vydávají prostředky na své vlastní životní prostředí, preferují kvalitu s vysokou užitnou hodnotou. Použité materiály jsou drahé a kvalitní, práce musí být odvedena pořádně a její výsledky dlouho přetrvat.
Soudobá švýcarská architektura Read More »
Když Vám někdo řekne, že si zamiloval Švýcarsko, automaticky si vybavíte krásnou přírodu, malebné chalupy, venkovské statky a celkem logicky dospějete k závěru, že zamilovat si tuto zem kvůli přírodě je velice snadné. Když jsem do této země jezdil jako návštěvník, horolezec, vysokohorský turista a fotograf, měl jsem ji také rád kvůli fantastické přírodě. Pak si život se mnou zahrál ruletu, v níž jsem vyhrál, a tak jsem strávil téměř čtyři a půl roku jako obchodní rada na českém velvyslanectví v Bernu. Když se mě dnes někdo zeptá, proč miluji Švýcarsko, jednoznačně odpovím, že kvůli Švýcarům…
Je to možná překvapivé, ale alphorn, prastarý hudební nástroj, je na vzestupu. Potvrzuje to i Hansruedi Bachmann, jeden z posledních mohykánů, kteří alpské rohy stále vyrábějí ručně…
Zatímco ve většině evropských zemí přibývá aut a jezdit hromadnou dopravou je téměř společenské faux-pas, Švýcarsko jde zcela jiným směrem. Jeho dopravní systém je založený na husté síti veřejné dopravy, která zajišťuje pravidelné spojení i s těmi nejvzdálenějšími kouty země…
Hromadná doprava po švýcarsku Read More »
Při cestách Švýcarskem se nemohu ubránit dojmu, že se obyvatelé této země snaží představit snad každý aspekt (nejen) své historie, kultury a prostředí pěkně přehledným a uceleným způsobem. S množstvím muzeí a nejrůznějších výstav se tu můžete setkat i v těch nejzapadlejších koutech…
Jméno Zermatt, které vzniklo z německého zur matte, můžeme volně přeložit „v loukách“ nebo „v pastvinách“, Matterhorn potom jako „roh“ tamtéž. A on při pohledu z údolí od Zermattu přesně takhle vypadá: zezdola není vidět jeho okolí, jen zeleň předsunutých luk a lesů, z níž přízračně vystupuje a zatíná se do oblohy jako dráp…
Zermatt a Matterhorn Read More »
Prapůvodní událostí, od níž se začal odvíjet příběh nejvýše položené evropské železnice Jungfraubahn, byla stavba ozubnicové horské dráhy na bájnou horu Rigi u Lucernu, jejímž duchovním otcem i konstruktérem byl Niklas Riggenbach. Tento vyučený mechanik navzdory mnoha pochybovačům věřil, že železniční koleje mohou dosáhnout až na temena některých alpských velikánů, a umínil si být prvním, kdo umožní široké veřejnosti pohodlný a bezpečný přístup k úchvatným vrcholovým sceneriím. Když v roce 1869 malá parní lokomotiva poprvé vysupěla na hřeben Rigi, jeho troufalá vize se stala skutečností…
Královna na vrcholu Evropy Read More »