V jihozápadním výběžku Krušných hor, kde se jejich plochý, nepříliš široký hřbet snižuje až do výšek kolem 800 metrů, leží tichý kraj horských plání, protékaných potoky, a zalesněných svahů prudce klesajících do Sokolovské pánve. Osou této horské výspy je říčka Svatava, typická krušnohorská bystřina, která se zařízla do vrcholového hřbetu tak hlubokým údolím, že se stalo horským sedlem, jímž už od středověku vedla královská cesta ze Saska do Čech…
Podkrušnohorské pánve od Chebu až po Chabařovice byly původně krajinou jezer, močálů, úvalových luhů, podmáčených luk a dubo-habrových hájů na vyvýšených místech. V současnosti zejí na mnoha místech jen lomové jámy s odhalenými slojemi uhlí a sousedními haldami výsypek. Jsou tu však i místa, odkud se obří rypadla a transportéry odstěhovaly, vytěžené lomy opět zalehla modrá jezera a na svazích výsypek vyrůstají mladé lesní porosty.
Patří k těm sympatickým krušnohorským obcím, které se snaží ke svému novodobému obrození využít všechno dobré, co v minulosti z tohoto města vzešlo – ať to jsou historické stavby, průmyslová tradice či slavní a bývalí rodáci. Pomáhá mu v tom řada občanských iniciativ, spolků, klubů, sdružení a sportovních organizací, s jejichž pomocí se toto město, vzdálené pouhých 16 kilometrů od Karlových Varů, jistě zařadí mezi vyhledávané turistické cíle…
Pěkné zimní víkendové ráno někdy závidím při pohledu z okna svého pražského bytu lidem z Mostu, Litvínova či Teplic. Důvodem pro toto ranní rozpoložení je vědomí, že chtějí-li, mají možnost vstát, v klidu se nasnídat, poté si sbalit lyže, dojít na nedaleké nádraží a být zhruba za hodinu v plnohodnotném horském prostředí. Takový způsob velmi neformální zimní rekreace umožňuje trať, která nese v jízdním řádu Českých drah číslo 135 a vede z Mostu do Moldavy v Krušných horách…
Kdyby rozlehlý komplex budov oseckého kláštera stál někde o samotě v otevřené krajině, byl by z daleka viditelnou dominantou. V Oseku na samém úpatí Krušných hor však moc nápadný není, přestože zabírá nemalou část městské rozlohy – před pohledy zvenčí ho chrání vysoká zeď a z několika stran i okolní zástavba. O to větší překvapení ale zažije návštěvník, když projde klášterní branou a před sebou spatří monumentální chrám Panny Marie, jednu z největších a zároveň i nejpůsobivějších církevních staveb v republice…
S krušnohorskými svahy za zády a Doupovskými vrchy za řeko, prošla Kadaň v posledním desetiletí velkou ozdravnou proměnou. Přestala ji dusit síra z nedaleké Tušimické elektrárny a zároveň obnovila téměř všechny své historické památky. Většina úctyhodných staveb má nové fasády a červené klobouky sedlových, valbových i mansardových střech září novotou…
Kovy patřily k nejvýznamnějším surovinám starověku i středověku, a tak byly i poznatky o nich na svou dobu značné. Tehdejší prospektoři například věděli, že kovy musí hledat v horách, nejlépe poblíž míst, kde vystupují na povrch žulové skály. V té době však nikdo nevěděl, jaká je mezi žulou a rudami souvislost. Prostě to tak bylo. A vlastně i dnes jsou poznatky o žule čili granitu, tom nejobyčejnějším pozemském kameni, stále neúplné…
Zvedají se na severozápadě Čech jako impozantní, přes 200 kilometrů dlouhá pohraniční hradba s věžemi nejvyšších vrcholů a s cimbuřími nad hradebním příkopem podkrušnohorských pánví. Jsou naším nejdokonalejším kerným pohořím s prudkým zlomovým svahem obráceným do Čech a s rozlehlou parovinou na vrcholové části. Jejich štědrost rudních žil a uhelných slojí byla splacena špatnou mincí – devastací podhorské krajiny a zničením horských pralesů. Nastal čas pokorné nápravy chyb a ochrany posledních zbytků původních rostlinných a živočišných společenstev a jejich postupného návratu do celých hor…
Staří Čechové nazývali chlumem každé hřbetovité, zalesněné návrší a obdobným menším vrchům říkali zdrobněle chlumec. Byl to i případ nápadného vrchu ve východním Podkrušnohoří, dnes zvaném Hora. Na něm stávala už v dobách prvních Přemyslovců dřevěná tvrz Chlumec, která střežila starou obchodní cestu přes Krušné hory do Saska, ve středověku zvanou Zemská brána…
O Chomutovu přežívá obecně rozšířená představa z konce 20. století, že je to město železářského průmyslu uprostřed povrchových dolů, které se dusí exhalacemi okolních elektráren. V posledním desetiletí se však mnohé změnilo k lepšímu – především ozdravením ovzduší a rekultivací tisíce hektarů v místech vytěžených dolů a výsypek. Chomutov však nemá jen svou přítomnost…
V Čechách snad není podivnější město, které by při tak velké rozloze mělo tak nízkou hustotou osídlení, tak zvláštní polohu a rozdílný charakter svých jednotlivých městských částí. Na katastru města Krupky, s úctyhodnou rozlohou přes 4,5 tis. hektarů a s výškovými rozdíly málem 600 metrů, leží desítka historických obcí, dvě novodobá sídliště a také jeden z dominantních vrchů východních Krušných hor, Komáří hůrka vysoká 807 metrů…
Málokdo ví, že svahy hlubokých horských údolí, která protínají příkrý krušnohorský svah, tvoří rozsáhlé bukové porosty. Jsou to zachovalé květnaté bučiny, které bez větší újmy odolaly imisnímu stresu z let minulých, probudily se a začaly po dlouhé době opět plodit. Po plošném úhynu smrkové monokultury ve vyšších horských polohách se tak staly hlavním vegetačním pokryvem Krušných hor…
V historických zprávách o hradu nad Prunéřovským potokem se zpravidla uvádí jako první zmínka zákoník Majestas Carolinae z roku 1355, v němž jej Karel IV. uvádí jako hrad královský. Chybí však zpravidla dodatek, že panský sněm tento zákoník nikdy nepřijal, a tudíž se podle něj nikdo neřídil. Dokonce ani jeho tvůrce Karel IV., který dal hrad několikrát do dlouhodobého pronájmu…
Na úpatí Krušných hor, hodinu cesty od Chomutova, leží uprostřed rozlehlých ovocných zahrad město Jirkov, prostírající se na obou březích Běly a známé svým nádherným okolím. Nedaleko se nachází také zdaleka viditelný, krásně položený zámek Červený hrádek. – Tak začíná řídící učitel ve výslužbě Rudolf Pensler svoji kroniku Dějiny města Jirkova a zámku Červený hrádek, vydanou v letech 1910 a 1928…
Nevěřícně zíráme na strohý nápis: „Cesta uzavřena! Medvědice s mláďaty.“ na ceduli zavěšené nad jedinou pěšinou do údolí s jezerem Louise na dně. Za zády máme Pláň šesti ledovců, v nohách už dvě desítky kilometrů kamenitým terénem a dole, téměř na dohled, je náš cíl, azurově modré jezero Louise. Do západu slunce zbývají už jen dvě hodiny, a pokud se vrátíme, tma nás pravděpodobně zastihne uprostřed hor. Baterka se nám rozbila, a i kdyby svítila, noční sestup po úzkých stezkách by byl velmi rizikový. Je třeba vyřešit dilema, zda je nebezpečnější návrat nebo případné setkání s medvědy…
Jen málo velkoměst na severoamerickém kontinentě si vytvořilo svoji tvář. Zdá se, jako by překotný růst většiny z nich ponechával duši města kdesi na podřadném místě. A tak v centrech vyrůstají drahé a neosobní downtowny plné výškových domů, ve kterých se pouze pracuje a které se po pracovní době proměňují v mrtvá města. Kolem nich chátrá okruh postarší zástavby obydlený slabšími sociálními skupinami a na okrajích se střídají rozsáhlé rezidenční čtvrti s průmyslovými zónami…
Mořské pobřeží západní Kanady je jedno z nejčlenitějších na světě. Hluboké fjordy zasahující desítky a někdy i stovky kilometrů do vnitrozemí lemují strmé horské svahy a neprostupné pobřežní deštné lesy. Spojením těchto tří přírodních fenoménů vzniká území pro lidi téměř neobyvatelné. Mnohé oblasti jsou také člověkem zcela nedotčené a svou opuštěností, divokostí i bohatstvím rostlinných a živočišných druhů si nezadají s tropickou džunglí. Neprostupnost tohoto území je pro člověka téměř absolutní…
V roce 1957 natočila dvojice režisérů Wolf Koenig a Colin Low asi dvacetiminutový dokument, který nazvali City of Gold. Byl o Dawson City – malém zapomenutém městě daleko na severu. Dokument byl doprovázen komentářem místního rodáka a známého odborníka na období zlaté horečky Pierra Bertona. Jeho otec byl jeden z mnoha tisíců těch, které sem přilákala vidina žlutého kovu…
Když přišli první osadníci na severoamerický kontinent a spatřili první jeleny wapiti, byli tak omráčeni jejich mohutností, že jim začali říkat elk, což je anglický výraz pro losa. Pak se ale ukázalo, že na kontinentě žije i opravdový los, a tak se pro kanadského losa vžilo označení moose. Tak bylo zahájeno zmatení pojmů, které dodnes způsobuje nejedno nedorozumění…
Anglické slovo the bay znamená záliv nebo zátoku a to je také to, co si většina anglofonní populace při jeho vyslovení představí. U obyvatel Kanady však tento princip nefunguje. Při vyslovení slova the bay nebo jeho francouzského ekvivalentu la baye si většina z nich v první řadě představí obchod. The Bay je totiž všeobecně používaná zkratka pro maloobchodní řetězec Společnosti Hudsonova zálivu. Do jeho obchodních domů vstupují Kanaďané s jistou dávkou hrdosti…
