V jižní části provincie Britská Kolumbie mezi pohořím Monashee a jezerem Shuswap bychom našli malou osadu Craigellachie, kterou dnes většina motoristů putující po transkanadské silnici míjí bez povšimnutí. Deštivého rána 7. listopadu 1885 se však stala místem neokázalé slavnosti, která byla klíčovou událostí pro celou Kanadu…
Nahanni, jedna z nejkrásnějších divokých řek kanadského severu, pramení v malém jezírku Moose Pond (Losí jezírko), ležícím vysoko pod hlavním hřebenem pohoří MacKenzie, které tvoří rozvodí mezi dvěma velikými řekami – Yukonem a Mackenzie…
Hned jak příď Ima pronikla hluboko do trupu Mont Blanku6. prosince 1917, vzplál na francouzské zásobovací lodi požár a její palubu zavalil hustý černý dým. Posádka kvapem naskákala do záchranných člunů a námořníci usilovně veslovali k přístavnímu molu. Jejich varovným výkřikům nikdo na břehu nerozuměl. Jen oni věděli, že Mont Blanc co chvíli vyletí do povětří. Zatím ale sloup kouře, jímž prošlehávaly plameny, přitahoval další a další zvědavce…
Národní Park Kluane leží na hranici provincií Britská Kolumbie a Yukon. Na západě k němu přiléhá aljašský Národní park St.Elias-Wrangel. Kluane Park je skutečná divočina, která se pyšní překrásnou krajinou velehor, ledovců a divokých řek, jíž dominuje nejvyšší hora Kanady Mt. Logan, vysoká 5950 metrů…
Blízké okolí úrodných polabských rovin skrývá nejedno překvapení. Stačí ujet lokálkou pár kilometrů z Peček (ležících na hlavní železniční trati z Prahy do Kolína a Pardubic) směrem na Kouřim, a nezáživná krajina se náhle promění. Za zastávkou Radim totiž vlak Českých drah vjede do hlubokého údolí, které zde za tisíce let vyhloubila nenápadná říčka Výrovka, jeden z nesčetných levých přítoků Labe. Trať s mnoha ostrými oblouky, dokončená roku 1881, se klikatí dole u řeky mezi vlhkomilnými porosty a jen o pár metrů výš, na skalnatých stráních zalitých sluncem, si libují rostliny suchomilné, které jako by do těchto končin ani nepatřily. Proto zde již před více než padesáti lety vznikly dvě významné přírodní rezervace – Stráň u Chroustova a Stráň u splavu – obě s výskytem vzácné květeny…
Jako zubatý hřbet prastarého dinosaura prochází severoamerickým kontinentem pohoří, které rozděluje zemi na oblast velkých rovin a kraj horských hřbetů, údolí a pánví na pacifické straně. Táhne se od mexických hranic až do teritoria Yukon a rozděluje srážkovou vodu do tří světových oceánů. Od nepaměti tvoří také přirozenou překážku, k jejímuž zdolání bylo zapotřebí mnoho odvahy, důvtipu a vytrvalosti. Dnes je především místem obdivu, inspirace a respektu k přírodě…
Pokud putujeme do severní části Britské Kolumbie po liduprázdné silnici zvané Cassiar Highway, dostaneme se asi po 500 kilometrech do malé osady Jade City. V její blízkosti proběhla v 80. letech zlatá horečka v pohoří Cassiar, později se zde těžil azbest, ale dnes je místo vyhlášeno těžbou jadeitu neboli nefritu. V okolí Jade City se těžbou jadeitu zabývá osm společností, které dohromady produkují 85 % jeho celosvětové produkce.
Malé městečko Náměšť a jeho mohutný zámek rozděluje řeka Oslava a spojuje kamenný most, jeden z nejstarších a nejkrásnějších na Moravě. Mohutná stavba renesančního zámku působí na zalesněném návrší velice osaměle, ale přesto tamní majitelé život v podzámčí výrazně ovlivňovali…
Pelhřimov o sobě dává vědět každoročně v červnu, kdy se ve městě koná Mezinárodní festival rekordů a kuriozit. Mediálně vděčné téma se objevuje ve všech denních zprávách a na některé neobvyklé výkony se mnoho diváků přijíždí podívat osobně. Ti, kdo se dostanou do Pelhřimova v jiném čase, si mohou nejzdařilejší kuriozity a fotografie mimořádných výkonů prohlédnout ve starobylé Dolní městské bráně, v níž je Muzeum rekordů a kuriozit…
Malíř Jan Zrzavý, legendární postava výtvarné avantgardy dvacátého století, pocházel z Vadína, obce u Havlíčkova Brodu. V knihách však bývá jako jeho rodiště uváděna i sousední ves Okrouhlice. Jak je to možné? Stavení, v němž budoucí malíř 5. listopadu 1890 spatřil světlo světa, totiž bylo školou, střídavě patřící dvěma obcím. Zde vyučoval i bydlel jeho otec – řídící učitel Jan „Hanuš“ Zrzavý se svou rodinou…
Rok co rok a už pár desítek let se alespoň na dva dny stává Nové Město na Moravě místem, kam směřuje pozornost celé naší republiky a zájem lyžařů celé Evropy. V lese Ochoza za „Městem“ se běží závod Zlatá lyže Českomoravské vysočiny. Od roku 1973 má toto zimní běžecké klání stálé místo na programu Mezinárodní lyžařské federace ( FIS) a v roce 1981 se poprvé stalo součástí Světového poháru…
Šestitisícové městečko na Vysočině se na první pohled nezdá být ničím výjimečné. Leží ve stínu nedaleké Telče a zlí jazykové tvrdí, že nemá ani pořádné náměstí. Přesto Třešť výjimečná je: udržela se tu dlouholetá betlémářská tradice a v zimním období je cílem mnoha domácích i zahraničních návštěvníků. Tradice stavby betlémů se tu dědí z generace na generaci a některé betlémy jsou staré více než sto let…
Obec Těchobuz, ležící při západní hranici kraje Vysočina, patří k neprávem opomíjeným místům Českomoravské vrchoviny. Přitom rozhodně stojí za návštěvu. Na zdejším zámku kdysi pobýval učenec Bernard Bolzano (1781– 1848) a prožil zde zřejmě nejšťastnější léta svého života. V Těchobuzi i blízkém okolí se dodnes nachází řada památek, souvisejících s jeho dávným pobytem…
Vod proudy smekají se přes kameny, hned stříbrem zasvítí, hned smaltem stínů, skal průrvou skáčí, vlaží olší kameny a na mech věší závoj z mušelínu…
Stará legenda vypráví o tom, jak k soutoku Želivky s Trnávkou přitáhlo vojsko knížete Soběslava I., aby odtud vyhnalo nepřítele české země. Před rozhodujícím střetem prý kníže poklekl a přísahal, že pokud zvítězí, založí v tomto místě klášter. Knížecí slib sice zachycuje freska v refektáři kláštera premonstrátů v Želivu, prokázáno je nicméně jen to, že Soběslav klášter založil spolu s pražským biskupem Ottou v roce 1139…
Na náměstí Zachariáše z Hradce v Telči se člověk cítí jako na divadelní scéně nějaké historické hry. Zejména když si slunce posvítí na obě řady domů, které se od severní malé dolní brány vějířovitě rozestupují do stran, aby mezi sebou otevřely trojúhelníkovitý prostor náměstí, na nějž se dívají svou nejkrásnější tváří…
Kdybychom měli co nejstručněji charakterizovat krajinu Vysočiny, asi by bylo na místě použít slova nenápadnost, skromnost, umírněnost. V žádné zdejší oblasti nás nepřekvapí dramatické přírodní scenérie, nikde neuvidíme o moc víc než pomalé přelévání vln polí, luk a lesů. Hory tu také jsou, ale nabývají svých výšek pozvolna, téměř nepozorovaně, jako by se ostýchaly nějak více zprohýbat poklidný horizont. Jediná přírodní dramata tady píše počasí…
Někdy koncem třetihor narazila Sázava při utváření svého povodí na žulovou bariéru vrchu Melechova. Vyhnout se překážce nikudy nemohla a tak výsledkem vynuceného, přes dva miliony let trvajícího kontaktu jejích vod s tvrdou horninou je silně zahloubené údolí mezi Světlou a Ledčí, jeden z nejkrásnějších úseků celého dlouhého toku řeky…
V každém regionu České republiky má železnice velký význam pro dopravu cestujících i zboží, ale málokde mají tratě tak vysoký potenciál pro turistické využití jako na Vysočině. Úplně všechny úseky železnic, které jí procházejí (a není jich zrovna málo!), totiž spojuje okolní překrásná kopcovitá a rybničnatá krajina Českomoravské vrchoviny, kde v létě přitažlivě voní seno z luk a jehličí z hustých lesů a v zimě pak zasněžené stráně mírných kopců lákají k obutí běžek a příkřejší svahy k pořádnému vyzkoušení sjezdových lyží nebo snowboardů…
Naše historická města jsou si v mnohém podobná, ale každé z nich je zároveň něčím neobvyklé. Jihlava vstoupila do českých dějin jako první město s významnou těžbou stříbra a prvním horním právem v Čechách. V dalších staletích proslula výrobou sukna a v jeho produkci se postupně dostala opět na první místo v království…
