Pobaltí

Když se v polovině března vracejí čápi z Afriky do svých hnízdišť, jejich desetitisícová hejna, téměř třetina evropské populace, zamíří do Pobaltí. Ze své ptačí perspektivy vyhlížejí lesnatý kraj protkaný stuhami říček a potoků a ozdobený tisíci modrých jezer. Sotva pod sebou uvidí plochou zemědělskou krajinu, která leží v jižních částech Pobaltí, poznají, že jsou zase doma. Někteří zůstanou a další letí dál, přes střední části Lotyšska, kde se zvedají pahorkatiny táhnoucí se až na jih Estonska. Hejna bílých čápů přeletí i tyto nejvyšší pobaltské kopce, kterým v Lotyšsku dominuje vrch Gaziņkalns vysoký 312 m, a rozptýlí se nad svou zaslíbenou zemí, která se zvolna svažuje k břehům Baltského moře…

Ne náhodou označil renomovaný světový vydavatel průvodců Lonely Planet hlavní město Estonska za nejlepší místo k návštěvě pro rok 2018 v kategorii Best Value. Tallinn, to je láska na první pohled: koncentrovaná historie, atmosféra dávných časů, severská jednoduchost, zdařilá symbióza starobylého a ultramoderního…

Saaremaa, Hiiumaa, Muhu, Vormsi, Kassari… podle o ciálního seznamu bychom takto mohli vyjmenovat na 192 estonských ostrovů. S dalšími bezejmennými ostrůvky jich mělo Estonsko celkem 1521. Když v roce 2015 kartografové oznámili, že po novém mapování je Estonsko bohatší o dalších 834 ostrovů, hned se objevili spekulace, jak rychle se dno Baltského moře zvedá…

Estonsko leží z trojice pobaltských republik nejseverněji a jeho nejsevernější výběžek, který svými čtyřmi prsty, dlouhými poloostrovy, proniká do Finského zálivu, se jmenuje Lahemaa, Země zálivů. Stejně tak by bylo výstižné i označení Země poloostrovů. Těžko říct, který z odvěkých živlů je pro tuto krajinu významnější. Voda nebo země?

S ohledem na geogra ckou polohu a historické vlivy nás asi nepřekvapí, že se estonská gastronomie podobá skandinávské, další inspirační zdroje můžeme najít také v ruské či německé kuchyni…

Rigu o ciálně založil biskup Albert v roce 1201, o 81 let později se stala členem hanzy. Historické centrum lotyšské metropole je od roku 1995 zapsáno na seznamu Světového dědictví UNESCO. Největší město Pobaltí je proto právem pyšné na svou bohatou kosmopolitní historii, hledí ale sebevědomě do budoucnosti a turistům z celého světa má rozhodně co nabídnout…

Ratibořický zámek známe jako sídlo „paní kněžny“ neboli Kateřiny Vilemíny, vévodkyně Zaháňské, z Babičky Boženy Němcové. Ne každý ale ví, že společně s Náchodem je prostřednictvím této ženy a jejího otce Petra Birona, posledního vládce někdejšího kuronského a zemgalského vévodství, propojen s krajem kolem Rižského zálivu, vzdáleným 900 km…

I v Pobaltí se na přelomu 17. a 18. stol. projevoval výrazný vliv dvorské kultury Ludvíka XIV. – jak v kulturních ambicích vyšších vrstev, tak v jejich životním stylu a v podobě jejich sídel…

Obdobou českého rčení „co Čech, to muzikant“ je lotyšský výraz „národ zpěváků“. Obě tyto sebere exe spolu úzce souvisejí. V lotyštině se dodnes používá slovo „pražáci“ pro hudebníky, kteří od dob pobělohorské rekatolizace od nás odcházeli převážně do luterských zemí – mimo jiné do Kuronska a Livonska, dnešního západního a středního Lotyšska…

Lotyšsko je povětšinou plochá země a ani zdejší řeky a potoky nevynikají nějakými hlubokými kaňony a stržemi. Jsou to vesměs mladé toky, které si začaly budovat svá nová koryta až po ústupu posledního ledovce, když za sebou zanechal krajinu jako den po stvoření. Nedohledné pláně pokryté hlínou, pískem a kamením…

Důležitou úlohu v národní sebeidenti kaci Lotyšska i v životě každého Lotyše hraje folklor. Tradice, která tu zakonzervovala někdy i již těžko dostupné archaické motivy, se odráží také v poměrně velkém počtu skanzenů. Nejstarším z nich je Lotyšské etnografické muzeum v přírodě (Latvijas Etnogrā skais brīvdabas muzejs) založené v roce 1924…

Litevská metropole Vilnius leží hluboko ve vnitrozemí při hranici s Běloruskem, kde se ve středověku formovala litevská státnost. Se zhruba 540 000 obyvateli není jen hlavním, ale také největším městem země…

K nejpozoruhodnějším a nejnavštěvovanějším místům v Litvě patří poloostrov Kurská kosa – 98 km dlouhý pruh země vybíhá ze Sambijského poloostrova v ruské Kaliningradské oblasti a táhne se na sever až k litevskému přístavu Klaipėda…

Litva se dá opravdu pochopit v místech, kde se památky předkřesťanské historie prolínají s křesťanskými tradicemi a společně pak obrazně i doslova vrůstají do ticha lesních zákoutí a křižovatek cest a pěšin. V těchto místech si každý může vydolovat svůj malý poklad skrytý zrakům ostatních. Neotřelost těchto litevských objevů netkví v jejich blyštivosti ani pompéznosti, ani to není zaručené lákadlo, proč navštívit právě tuto zemi a hlouběji se o ni zajímat. Tajemství této země promlouvají k člověku postupně, jak odkrývá Litvu vrstvu po vrstvě s každou další návštěvou…

Jedním z litevských měst, která v posledních letech nabízejí širokou paletu možností aktivní dovolené, odpočinku i poznání, je Anykščiai na severovýchodě země…