Altona – příliš blízko
Nejzápadnější hamburská čtvrť Altona se vyznačuje jednou zvláštností – nežije v ní ani jeden Hamburčan, zato samí Altoňané…
Altona – příliš blízko Read More »
Námořní muzeum
Jak je to prosté! Šestiletému klukovi, který zrovna marodí, přinese maminka hračku – šesticentimetrový model nákladní lodě. Zájem se změní v nadšení a vášeň, která se z lodí rozšíří na moře jako takové. Výsledek? O čtyřiasedmdesát let později otevírá stejný muž Mezinárodní námořní muzeum mapující tři tisíce let mořeplavby se základní myšlenkou – dějiny lidstva jsou dějinami námořnictví. Netřeba dodávat, že jde o největší sbírku svého druhu na světě…
Broadway u Labe
Hamburk udává tón nejen v obchodování, ale také v hudbě. Je proslulý svými hudebními kluby, festivaly různých žánrů, spjat s velikány, jakými byli zdejší rodáci Felix Mendelssohn Bartholdy a Johannes Brahms. Německé prvenství si ale vydobyl především v muzikálových produkcích, za které se nemusí stydět ani v mezinárodním srovnání. Patří mu třetí příčka hned za New Yorkem a Londýnem. Sebevědomí Hamburčané by na tomto místě určitě dodali – prozatím…
Hříšná míle St. Pauli
Nic už není, jak bývalo. Platí to i pro vyhlášenou Reeperbahn a přilehlé ulice ve čtvrti St. Pauli, alespoň podle tvrzení pamětníků a pamětnic. „Der Kiez“, jak oblasti červených luceren a všemožné frivolní zábavy přezdívají Hamburčané, se sice navenek rád chlubí nadále tím, že je „nejhříšnější mílí světa“, ve skutečnosti ale už jen marně lapá po posledních odlescích někdejší slávy. AIDS, internet a společnice na mobilu ho nebývale umravnily…
Hříšná míle St. Pauli Read More »
Tarahumarové
V horách státu Chihuahua žije v relativní izolaci od okolního světa jedno z nejpodivuhodnějších indiánských etnik v Mexiku – Tarahumarové…
Zoo budoucnosti už přes sto let
Jedním ze slavných hamburských rodáků byl Carl Hagenbeck, který zde přišel na svět v roce 1844. O třiašedesát let později otevřel ve čtvrti Stellingen, tehdy ještě samostatné pruské obci severně od hranic města, zoologickou zahradu, která jako první na světě představovala zvířata bez mříží…
Zoo budoucnosti už přes sto let Read More »
Les Alpilles
Jižně od Avignonu a severně od Arles táhne se od východu k západu mezi řekami Rhônou a Durance, od Tarasconu k Orgonu, vápencový hřeben. Spíše hřebínek. Pětadvacet kilometrů na délku, šest osm na šířku, nejvyšší vrcholek nemá ani pět set metrů. Ale jméno Les Alpilles hrdě zvoní a spolu se strohostí vzhledu dává vzpomenout na pobratima rozměrů nesrovnatelných, vzdáleného nejen v prostoru, ale i zrodem – geologicky jde o pokračování Luberonu, nikoli součást Alp…
Coventry – město lady Godivy a katedrály sv. Michala
Když se řekne Coventry, jedni si vybaví pověstnou lady Godivu, druzí pak barbarský nálet nacistické Luftwaffe, který v roce 1940 město téměř vymazal z mapy. Krásnou ženu dnes v centru Coventry připomíná její jezdecká socha, mementem válečných běsů jsou ruiny středověké katedrály…
Coventry – město lady Godivy a katedrály sv. Michala Read More »
Porvoo
Historickou hodnotu druhého nejstaršího města země si finské úřady uvědomovaly již v 19. století. Další rozvoj Porvoo proto plánovaly tak, aby se nová výstavba nijak výrazně nedotkla středověkého jádra. A již tenkrát do Porvoo cestovali lidé až z Helsinek, aby navštívili zdejší kavárny a restaurace proslulé svým originálním stylem…
Obřad pilování zubů
Ze slavnostně vyzdobeného domu na ulici Hanuman v Ubudu se nesla ozvěna gamelanu. Byl čas rodinných svátků a uvnitř právě vrcholil jeden z nejvýznamnějších balijských rodinných rituálů. „Pojď za mnou,“ vyzval mne mladík, který vyšel z domu. Nenechal jsem se dvakrát pobízet a rychle kolem těla obtočil sarong, který jsem si koupil v sousedním obchodě. Zúčastnit se některé z balijských ceremonií není při jejich četnosti zase tak mimořádnou událostí, stát se svědkem obřadu pilování zubů se však nepoštěstí každý den…
Obřad pilování zubů Read More »
Yucatánské sisalové haciendy
K hlavním symbolům Mexika patří agáve. Zatímco ze srdcí její modré variety se připravuje tradiční tequila, u bílé odrůdy, zvané též henequén, se využívá vláken jejích mečovitých listů jako tradiční textilní suroviny pro výrobu provazů, pytlů a závěsných sítí…
Yucatánské sisalové haciendy Read More »
Když se řekne Luberon
Dostává se mu různých přívlastků – mystický, tajemný, záhadný… A samozřejmě také krásný, ale protože krásné je v Provenci vlastně všechno, v orientaci to příliš nepomůže. Podle mnohých je kvintesencí provensálského venkova, přehlídkou vesnic a městeček trůnících často jako hrdé klobouky na hlavách kopců a kopečků, krajem stálezelených lesů, říší tajuplných hub vyvažovaných (skoro) zlatem. Jedním slovem – Luberon…
Když se řekne Luberon Read More »
Pizza s plátky sobí šunky a guláš z medvěda
Málokterá kuchyně léta bojovala s tak špatnou pověstí jako finská. Zcela neprávem. To, co vám v Zemi tisíce jezer naservírují, může být sice někdy jednoduché nebo netradiční, třeba guláš z medvěda, uzené sobí srdce nebo sekt z bílého rybízu či angreštu, rozhodně však nepostrádá originalitu, a nejen, že chutná, ale je to vesměs i zdravé. Finská gastronomie v sobě skrývá rozhodně více, než jen masové kuličky (které jsou navíc švédského původu) a každý čtvrtek tradiční hrachovou polévku…
Pizza s plátky sobí šunky a guláš z medvěda Read More »
Stoke-on-Trent – mekka keramiky a porcelánu
Bez porcelánového šálku či hrnku si pití čaje, nejoblíbenějšího anglického nápoje, nelze představit. Porcelán, stejně jako čaj, přišel na Britské ostrovy z Číny. Proto se také porcelánu říká v Anglii většinou „China“. Na ostrovech byl poprvé vyroben v roce 1847 v dílně Pomona v Newcastle-under-Lyme ve Staffordshiru. Za Mekku porcelánu a keramiky však dnes můžeme bez nadsázky označit jiné město v tomto hrabství – Stoke-on-Trent…
Stoke-on-Trent – mekka keramiky a porcelánu Read More »
Vodní paláce Karangasemu
Východní část ostrova provází pověst „skutečného“ Bali. Kulturně velice konzervativní oblasti dominuje Gunung Agung, nejposvátnější a nejvyšší vulkán celého ostrova. Následky jeho zničujícího výbuchu z roku 1963 zůstávají patrné i s odstupem pěti desítek let.
Vodní paláce Karangasemu Read More »
Kunsthalle
Pro všechny milovníky výtvarného umění je prakticky povinnou zastávkou při návštěvě Hamburku Kunsthalle – muzeum, které má už dávno své pevné místo na mapě nejvýznamnějších evropských obrazáren. Tři budovy vyplňující téměř celý prostor mezi hlavním nádražím a Alsterem vznikly každá v jiné době, a symbolicky tak odrážejí základní etapy vývoje muzea. Nejstarší je ta prostřední, zářící
Barevná kuchyně Yucatánu
V roce 2010 se Mexičanům podařil husarský kousek – jejich tradiční kuchyně byla zapsána do seznamu Nehmotného kulturního dědictví lidstva UNESCO. Mexická kuchyně tak během posledního století opsala oblouk od úplného zavržení až k naprostému nanebevzetí. Na počátku 20. století se totiž porfiriánské Mexiko sledující moderní evropské trendy úzkostlivě štítilo čehokoliv indiánského jako ztělesnění zaostalosti. Téměř přesně po sto letech však byla mexická kuchyně oceněna, hlavně díky mravenčí práci mnoha vlasteneckých badatelů, propagátorů i bezejmenných kuchařek a kuchařů, jako jeden z unikátních celků světové gastronomie…
Barevná kuchyně Yucatánu Read More »
Jak se sžít s Provence
Dotazy typu „kam se v této části jižní Francie podívat, co navštívit, co nevynechat“ dostávám jako profesionální frankofonní kouč a člověk, který v Provenci občas sám žije, od lidí, kteří se tam chtějí podívat, velice často. Nedávno jsem dostal ale záludnější dotaz od někoho, kdo by tam chtěl žít natrvalo – jak se co nejrychleji integrovat, sžít s krajem a jeho obyvateli?
Jak se sžít s Provence Read More »
I Angličané umějí pěstovat vinnou révu
Kent je díky své poloze a přístavům Folkestone, Dover či Ramsgate považován za bránu Anglie. Naprostá většina návštěvníků však tímto hrabstvím jen projede, pospíchá do Londýna, a nepozná tak nic z krásného kraje…
I Angličané umějí pěstovat vinnou révu Read More »
Balijská kuchyně
Nejlepší jídlo provází významné události, jako jsou svatby, kremace a důležité svátky, ale ani při těchto formálních aktech není zvykem jíst společně. V běhu každodenního života se většina Balijců stravuje doma, a to zcela jednoduše. Jídlo není společenskou událostí, celá rodina se u společného stolu sejde jen zřídka, pokud se tak stane, členové nesedí blízko sebe a nedívají se vzájemně do tváře…