Pro každého, kdo od nás míří do Rakouska přes Dolní Dvořiště, je Freistadt prvním rakouským městem, s nímž se setká. Zvláštní symbol představovalo za minulého režimu, kdy už svým názvem („svobodné město“) dýchlo na našince svobodou – a zároveň středověkou útulností, danou sešněrováním starého města do kompletně zachovaných hradeb, obklopených parkovitým příkopem. Z Českých Budějovic je to sem 60 km, od státní hranice pouhých 17 km…
V Královském paláci na Hradním vrchu sídlí společně s dalšími institucemi také Maďarská národní galerie, založená v roce 1957. Uchovává komplexní sbírky maďarského umění od středověku až po současnost. Součástí stálé expozice malířství a sochařství 19. stol. jsou rovněž díla významného a uznávaného umělce Mihálye Munkácsyho…
Munkácsy v Národní galerii Read More »
Na jihovýchodním okraji Třeboňské pánve, kde rozlehlá rovina přechází v osamocené kopce, kterým se v kraji říkalo chlumy, leží svérázný kraj hlubokých lesů, velkých rybníků, malých vesnic a mnoha samot. Největší ze zdejších obcí je Chlum u Třeboně. Na státní hranici s Rakouskem je co by kamenem dohodil.
Čerstvé a místní, chutně a tradičně zpracované. Od masa, ryb, sýrů z horských pastvin přes plody ovocných sadů, voňavých lesů až po mošty, bylinné destiláty či pěnivý mok. o je charakteristika předností i klíč k oblibě hornorakouské kuchyně, která zahrnuje mnohem více než „jen“ výtečnou šťavnatou pečeni s knedlíkem a se zelím, proti níž samozřejmě nelze nic namítnout. Když se totiž spojí rozmanitost darů čisté přírody, recepty prababiček, vliv kuchyně českých a bavorských sousedů, šikovnost i vynalézavost kuchařů a ideální podmínky k chovu zvířat, je na pochutnání zaděláno…
V zemi piva, moštů a knedlíků Read More »
Jen málokdo z turistů procházejících uličkami budínského Hradního vrchu tuší, že se pod dlážděním nacházejí podzemní prostory. Miliony let je ve vápencových horninách hloubila podzemní voda vystupující z nitra Země. Labyrint, jak se spleti jeskyní, kobek a sklepů říká, je poněkud tajemnou a teprve nedávno otevřenou turistickou atrakcí Budapešti…
Nedá se říci, že by Třeboňsko mělo nějak výrazně specifickou kuchyni. Protože však leží v srdci jižních Čech, uplatňuje se tady vedle běžných českých jídel i trochu svérázná kuchyně jihočeská, do které rybniční kraj přispívá několika specialitami – samozřejmě z ryb a především z kapra.
Do ještě vlhkých zdí ostřihomské baziliky se posledního srpna roku 1856 vpíjely slavnostní tóny stejnojmenné mše. K vysvěcení chrámu ji složil Ferenc Liszt a její premiérové uvedení sám řídil. Lesk umělecké celebrity zastínil i přítomnost císaře Františka Josefa I., jenž si dlouho očekávané otevření baziliky také nenechal ujít. Svou velikostí se chrám řadí na první místo v Maďarsku a na jedno z předních v Evropě.
Na jedné cestě, jen pár stovek metrů od sebe, stojí severovýchodně od Třeboně mezi Novou a Starou Hlínou dva pozoruhodné mosty.
Schwarzenberské mosty Read More »
V turistické sezoně v Szentendre jen
tak nezaparkujete. Na vyhrazených
místech i v ulicích na okraji městečka
stojí stovky aut a desítky autobusů.
Návštěvníky sem neláká žádná
památka první velikosti, i když kostelů,
galerií a muzeí je tady spousta.
Přijíždějí spíš za výjimečnou
atmosférou, kterou město žije.
Vitorazsko rozhodně není všeobecně známým zeměpisným pojmem. Jen málokdo by toto území hledal na pomezí Novohradska, Třeboňska a dolnorakouského Waldviertelu, kudy protéká melancholická Lužnice, na rakouském území s názvem Lainsitz. Ostatně zajímavější než geografie je tu historie. Kdysi celé Vitorazsko patřilo do Čech, od konce 13. stol. zase náleželo k Dolním Rakousům. Na základě poválečné saint-germainské smlouvy bylo v roce 1920 mezi dva sousední státy rozděleno.
Zapomenuté Vitorazsko Read More »
„Nemám nyní žádné peníze. V těchto těžkých časech musíme šetřit. Prusové způsobili velké škody i na našem majetku. Bude trvat roky, než se zotaví. Téměř polovinu koní musíme prodat a žít skromně,“ napsal František Josef I. své manželce Alžbětě v roce 1866, jen pár týdnů po prohrané bitvě u Sadové.
Za zády jsem zaslechl tichý šustot, a než jsem se stačil ohlédnout, přes tvář se mi přelilo jemné pohlazení vzduchu. Rozvlnila ho čtveřice labutí, která se jen pár metrů nad našimi hlavami s rozepjatými křídly a nataženými krky spouštěla k vodě. Pak nohy předstrčily před tělo, využily je jako brzd a přistály na hladině.
Za odpočinkem k Velence Read More »
Spolková země Dolní Rakousko je typickou ukázkou celého Rakouska a možná i celé střední Evropy. Protéká jím evropský veletok, má lužní lesy, jezera, pastviny, začínají se v něm zvedat velehory a donedávna k němu patřilo i velkoměsto. Zároveň je také kolébkou historie a kultury dnešní Rakouské republiky. Právě tady se může naplno projevit rakouská „Lebensfreude“, radost ze života. Vždyť i oficiální slogan, jímž region láká turisty k návštěvě, zní „Hinein ins Leben“ – „Vstupte do života“…
Oblast osídlená od nepaměti, téměř 150 let turisticky navštěvovaná, a přitom pořád tak trochu „Geheimtipp“ – tajný tip. To je Wachau, asi 30 km dlouhý úsek dunajského údolí od Melku po Kremži, od roku 2000 zapsaný na seznamu Světového dědictví UNESCO…
Wachau – Alles Marille! Read More »
Míst označovaných jako brána Orlických hor existuje několik, ale k Rychnovu nad Kněžnou se tahle charakteristika opravdu hodí. Někdejší okresní město, dnes město s rozšířenou působností, bylo odjakživa přirozeným spádovým centrem celého regionu…
Rychnov nad Kněžnou – brána k Orlickým horám Read More »
Vzdálené Portugalsko se ukrývá jako vzácný klenot na konci evropského kontinentu a uchovává si postavení nepříliš známé země, jejíž kouzlo zůstává v našich končinách dost nepovšimnuté. Duši zvídavého cestovatele však potěší množstvím zajímavých historických památek, kulturních zvyků a tradic, ale třeba také četnými gastronomickými specialitami. Stačí jen vykročit a ochutnat sladké plody historie dlouhé několik tisíc let…
Země, do které se zamilujete Read More »
Nejvyšší hora Španělska se netyčí v Pyrenejích, což většinu lidí napadne jako první, ale na největším z Kanárských ostrovů. Jmenuje se Pico del Teide, a pokud počasí dovolí, je vidět téměř ze všech míst ostrova. Dominuje mu tak nepřehlédnutelně, že mu dala i jméno – Tenerife v jazyce svých původních obyvatel, Guančů, znamená Sněžná hora…
V Miláně o středu města nemůžete pochybovat. Je jím jednoznačně Piazza del Duomo, náměstí obklopené mnoha významnými stavbami, z nichž ta nejstarší, nejvýznamnější a nejimpozantnější mu jednoznačně dominuje. Milánský dóm. Ještě pár schodů a ocitáme se na jeho střeše. Pod námi a kolem nás defilují staletí…
Milán ze střechy Duoma Read More »
Porto je město, které si oblíbíte na první pohled. Prostě se zamilujete. A bude to láska, která se bude prohlubovat s každou uličkou, kterou objevíte, s každým novým zákoutím vonícím čerstvým prádlem, s každým něžným pohlazením starých fasád úzkých domů s červenými střechami a úzkými okny…
Porto – láska na první pohled Read More »
Uprostřed Švýcarska leží jezero s velmi členitým tvarem a hned několika jmény – říká se mu Lucernské, Čtyřkantonální či Vierwaldstättské. Obklopují ho hory a je u něj krásně, což ostatně není ve Švýcarsku nic výjimečného. Tady se však ke kráse krajiny přidává ještě rozměr historický. Jsme totiž u kolébky švýcarské státnosti…
