Barokní zámek v Troji je přímým odrazem honosných římských předměstských vil na pravém břehu Vltavy. Do jeho areálu patří také několik hospodářských stavení, konírna i vinotéka. A samozřejmě ho obklopuje zahrada s okrasnými i ovocnými stromy a přírodním bludištěm, kterou zdobí fontány, terakotové vázy a oranžérie. Jde o jeden z ryzích a také nejreprezentativnějších příkladů barokní zahradní architektury u nás…
Trojská zámecká zahrada Číst více »
Kurátorka muzea v Taclobanu ukáže na ohromný křišťálový lustr: „Tenhle pochází z Československa a tamten také. Víte, ona paní Imelda tak milovala křišťál z Československa,“ dodává zasněně. Marcosové sice již před 28 lety museli opustit prezidentský palác, o kterém si mysleli, že ho mají předplacený navěky, ale pro mnohé z jejich obdivatelů se od dob, kdy Imelda Marcosová stála na výsluní jako první dáma Filipín, nic nezměnilo. Navíc když jsou Marcosové, vyhnaní z Filipín v roce 1986 nenásilnou lidovou revolucí, zase zpátky a znovu hrají významnou roli ve filipínském dění. V životě této rodiny, považované za jedny z největších kleptokratů moderních dějin, nejde o jediný paradox…
Vídeň není jenom hlavním městem Rakouska a jednou z jeho devíti spolkových zemí, ale také jednou ze čtyř rakouských vinařských oblastí. Ta se pyšní unikátním primátem – je to jediná vinařská oblast na světě, která se celá rozkládá na území hlavního města státu…
Jihovýchodně od Agadiru, známého přímořského letoviska na jihu Maroka, se táhne v délce 600 km pohoří Antiatlas. Oproti svým třetihorním severním sousedům, Střednímu a Vysokému Atlasu, vznikl již před 300 miliony let v prvohorách. Je tvořen žulou a karbonskými vápenci, dosahuje výšky přes 2000 m. Leží nedaleko Sahary, dešťů má málo a je velmi suchý. Nicméně i v jeho údolích se rozprostírají palmové sady a člověk žasne, kde se tu vzala voda. Kromě studní zde dodnes slouží tradiční umělé podzemní kanály chettara, které přivádějí vodu samospádem z hor…
Tafraout – perla Antiatlasu Číst více »
Čím víc se přibližujete k jižní hranici Černé Hory, tím častěji se vám připomíná vůně Orientu. Přinejmenším tím, že vám místní lidé na tabulích u silnice nabízejí ubytování v apartmánech nejen černohorským slovem sobe a německým Zimmer, ale také albánským dhoma. Svérázný Ulcinj, přilepený na hranicích s islámským sousedem, je nejjižnějším městem na černohorské riviéře…
Zatímco jinde v Evropě si musí pěstitelé a potravináři dobře hlídat, aby na trh dodávali ekologicky čisté potraviny, v Černé Hoře – zemi s téměř netknutou přírodou – je to běžná věc. Černohorské kuchyni to přináší obrovskou výhodu…
Gastronomie značky bio Číst více »
Byzone – městská/pěší zóna. Pás ulic od kodaňské radnice po národní divadlo, nazvaný Strøget, vyhlásilo město v roce 1962 zónou bez provozu motorových vozidel. Strøget se často uvádí jako nejstarší pěší zóna na světě a rozhodně je nejdelší pěší zónou v Evropě. Dnes je již v každém větším dánském sídle hlavní nákupní tepna koncipována jako korzo pro pěší s vyloučením veškeré dopravy. Umožnila to rozsáhlá výstavba silničních obchvatů v druhé polovině 20. stol. Zároveň je ale bohužel jisté, že pokud budete chtít do města zajet autem, v okolí městské zóny se nevyhnete placení parkovného…
Abeceda dánských reálií Číst více »
Vyhlášené pražské zahrady jsou vyhledávaným cílem návštěvníků hlavního města, ať již přijedou z druhého konce republiky nebo ze zámoří. Méně známé Havlíčkovy sady se nacházejí poněkud stranou jejich zájmu. O to víc je využívají obyvatelé okolních čtvrtí, kteří jim neřeknou jinak než Grébovka…
Je slunečný den, jako stvořený pro „vodní“ výlet. Stačí se vydat z Manily asi 100 km na jihovýchod a ocitneme se v městečku Pagsanjan u stejnojmenné řeky. Jsme tu, abychom na vlastní oči spatřili kaňon, který „hrál“ v Coppolově filmu ze 70. let Apokalypsa. Naštěstí tu dnes nezažijeme hrůzy vietnamské války, ale naopak prý uvidíme téměř ráj…
Po řece Pagsanjan k vodopádu Magdapio Číst více »
vanilkovou zmrzlinou Zlí jazykové tvrdí, že jedním z nejčastějších zvuků v Dánsku je šustění papírových obalů, ze kterých všichni vytahují své obložené chleby. Faktem je, že Dánové mohou být a také jsou na svůj proslulý „obložený chléb“ patřičně hrdí, vždyť nejde o žádnou nudnou jednohubku, nýbrž kulinářské a málem i umělecké dílko. Typický jídelníček plný masa, hnědé omáčky a sleďů je ovšem mnohem rozmanitější a nová nordická kuchyně sbírá michelinské hvězdičky…
Maďarské metropoli se tak přezdívalo už před sto lety, ale pro nás, žijící později v těsné sovětské náruči, však Budapešť znamenala spíše jakési okno na Západ, plné kaváren, módních butiků i pestrobarevných zeleninových trhů. Duchem staré dobré monarchie evokovala blízkou, a přece nedostupnou Vídeň, jen místo valčíků tu zněl čardáš, případně rock. Velmi mnoho společného však má i s Prahou…
Většinou jsou rušná a halasná, plná lidí, jejich schůzek a osudů – ztělesnění okamžiku, jeviště prožitků, apoteóza přítomnosti. Dokážou však být i klidná, romantická či zádumčivá, jen tiše šeptající o své minulosti. Římská náměstí, ony salony života, jež nezaměnitelným způsobem vykreslují tvář města. Snad každé zdobí nějaké umělecké dílo – a snad nejčastěji jím je kašna, spojení životadárné pragmatičnosti s touhou obklopit se krásou. Anglický romantický básník Percy Bysshe Shelley tvrdil, že už samotné kašny stojí za cestu do Říma. Věděl o tom své…
Necelých 12 000 km², 14 000 let historie, nejstarší solné doly v Evropě, kolébka halštatské kultury, středověké umělecké poklady, renesanční zámky, barokní opatství, léčivé lázně a prameny, letní sídlo Habsburků, inspirace pro řadu umělců, centrum těžkého průmyslu, tíživé dědictví minulosti i prosperující současnost. A také uchvacující smyčky Dunaje, křišťálově čistá jezera, panoramata strmých hor, malebných vísek a údolí, moderní města, prastaré řemeslné tradice či kulinářské speciality. To vše je Horní Rakousko, třetí největší rakouská spolková země podle počtu obyvatel a čtvrtá rozlohou…
Krajina harmonická, kde je dost místa pro lidi i přírodu. Krajina kulturní a kultivovaná, a přece bohatá na přírodní hodnoty. Krajina rovinatá, a přece tak různorodá. Mladá a stále krásná, protože se zrodila z vod.
V druhé polovině 19. stol. prožívali Maďaři bouřlivé období. Po heroickém, leč marném boji za nezávislost v letech 1848–1849 se museli v roce 1867 spokojit s ustavením duálního rakousko-uherského státu. Šest let nato se Pešť, Buda a Óbuda spojily v jedno město. A v roce 1880 rozhodl uherský parlament o výstavbě svého nového reprezentativního sídla v hlavním městě…
Parlamentní klenot na břehu Dunaje Číst více »
Kde tepe srdce Říma? Uznávám, na začátek to není úplně lehká otázka. Každý má právo umístit si ho podle svého, adekvátně svým zážitkům a pocitům. Ale na druhou stranu není odpověď zase tak složitá. Odhlédneme-li od subjektivních dojmů, budou naše úvahy nutně směřovat do centra historické části města, kterým prochází nepřehlédnutelná a neopomenutelná ulice – Via del Corso…
Via del Corso – v srdci města Číst více »
Když na svých toulkách po Třeboňsku co chvíli míjíme „nějaké“ rybníky, málokdo si uvědomuje, že na daném místě neleží náhodou a většina z nich je významnou součástí velkého vodního díla, kde se voda v důmyslném systému přelévá z jedné rybniční pánve do druhé.
Třeboňské rybníkářství Číst více »
Linec – voda a ocel, minulost a přítomnost. Dva elementy a dva pojmy času, které jsou pro město typické, se prolínají a žijí v symbióze. Moderní inovativní město, které nechce nic a nikoho kopírovat, se po letech coby Šípková Růženka probudilo do krásy. Hornorakouská metropole, jedno z nejúspěšnějších měst celého Rakouska, ze které sálá nová energie a šarm průmyslového dědictví i budoucnosti, je atraktivní jako nikdy předtím. A je svá…
Metropole s charakterem Číst více »
Když po vítězství u Moháče Turci opanovali velkou část Uher, Budín se od roku 1541 na jedno a půl století stal z metropole uherského státu provinčním městem, sídlem budínského pašaliku. Turci plenili, ale také budovali. Vedle mešit a minaretů i lázně, které přežily dodnes. Nejen Budapešťané se v nich cítí výborně…
Město horkých pramenů Číst více »
Mongolské hordy valící se ve 13. stol. do Evropy rozprášily i vojsko maďarského krále Bély IV., který se jim postavil na odpor. Král uprchl. Přísahal prý ale, že pokud bude mít příležitost zpustošené království postavit na nohy, nabídne svou dceru Bohu. Narodila se v roce 1242, kdy se nájezdníci stáhli. Béla na ostrově uprostřed Dunaje založil dominikánský klášter, kam svou Markétu poslal…
Ostrov svaté Markéty Číst více »
