O Bodamském jezeře coby přírodním útvaru se toho u nás z většiny médií moc nedozvíme, nejčastěji jen to, že je druhým plošně největším alpským jezerem, že se rozlévá na hranici tří států, protéká jím veletok Rýn a dále ještě, že za svůj vznik vděčí ledovci. Takhle stručné curriculum vitae si ale jezero nezaslouží, je to neadekvátní jeho velikosti i významu. Více pozornosti by se mu slušelo věnovat třeba už jen kvůli jeho zajímavému a svým způsobem modelovému vývoji…
„Je to nejkrásnější ostrov, jaký kdy lidské oči spatřily,“ prohlásil prý Kryštof Kolumbus, když v roce 1492 pozoroval malebné křivky mogotů někde u Baracoa či Gíbary – o což se dodnes obě města přou…
Nejkrásnější ostrov Read More »
O treku mezi Pico Ruivo a Pico do Arieiro, tedy mezi nejvyšším a třetím nejvyšším vrcholem Madeiry, se tvrdí, že je nejkrásnějším ze všech, jaké může člověk na ostrově podniknout. Ovšem jen za předpokladu, že přeje počasí, což bývá docela loterie. Když ráno po probuzení kouknu z okna a vidím nad Funchalem „plechové“ nebe, říkám si, že dneska bych to v té loterii snad mohl tre t. Snídani zhltnu, sednu do auta a ještě před začátkem ranní dopravní špičky se stihnu rychle promotat klubkem funchalských ulic na silnici číslo 103. Ta kličkuje vzhůru přes Monte do zalesněného průsmyku Poiso (1412 m n. m.), odkud klesá do Faialu na severním pobřeží…
Trek z Pico Ruivo na Pico do Arieiro Read More »
Už je to 500 let, co na sebe poprvé v oněmělém úžasu upřeli zrak běloch a brazilský indián. Přesto jsou dodnes indiáni opředeni tajemstvím a obklopeni mnoha otazníky. Na otázku, odkud přišli, zatím jednoznačně neodpověděla žádná z teorií, i když ta o překročení Beringovy úžiny se zdá být nejvěrohodnější. Kdy do Ameriky přišli – před 12, 38 nebo dokonce 53 tisíci lety? Ani to není jasné. Bohužel, ve hvězdách zůstává také otázka, kam jdou… Osud některých kmenů byl již zpečetěn, jiné čelí podobnému osudu jako např. kmen Xetá, který se skládá již pouze ze sedmi lidí, nebo kmen Avá-Canoeiro, který sice čítá o něco málo více osob, jenže jediní dva mladí lidé schopní reprodukce jsou sourozenci…
Titulek vypadá jako protimluv opravdu jen na první pohled. Alpský průsmyk Grimsel leží na pomezí kantonů Bern a Wallis v nadmořské výšce 2164 m. Jenže zároveň platí, že chcete-li jej opravdu poznat, musíte sestoupit hluboko pod povrch…
Vzhůru do hlubin Grimselu Read More »
Všeobecně se ví, že Opavsko je naší nejexponovanější hraniční oblastí v tom smyslu, že tady po staletí docházelo k setkávání a ke střetům značně různorodých vlivů mocenskopolitických, kulturních, jazykových i jiných. Naopak není běžně známo, že také zdejší krajina je hraniční oblastí. Je místem styku dvou geomorfologických celků vyššího řádu a síly, které ji formovaly, byly rovněž hodně různorodé. Na první pohled to ani není znát, jelikož na svou pestrost a rozmanitost přírodní prostředí Opavska nijak hlasitě neupozorňuje…
Za přírodou Opavska Read More »
Kdyby se konala soutěž o nejhezčí město v Indonésii, Yogykarta by byla jedním z nejžhavějších kandidátů na vítězství. Každý, kdo do tohoto místa na střední Jávě někdy zavítal, vysype z rukávu hned několik důvodů, proč se právě sem vrátit…
Měnící se, a přece stále stejná Yogyakarta Read More »
Jednou z krajinově nejpůvabnějších oblastí Polska je od Čech nepříliš vzdálená Krakovsko-čenstochovská jura, rekreační oblast se smíšenými lesy, jeskyněmi, divokými soutěskami i mírnými údolími ve vápencové vysočině. Na výšku nepřesahuje 500 m, ale protože vystupuje z roviny, zdá se vyšší. Vápencové útvary na mnoha místech korunují středověké hrady. V minulosti totiž šlo o pohraniční území, jež bylo třeba chránit před vetřelci. Pro zdejší hrady se díky jejich nepřístupnosti vžil název „orlí hnízda“. Spojuje je stezka Szlak orlich gniazd…
Stezka orlích hnízd Read More »
Jestliže se o Rakousku mluví jako o alpské zemi, pak o Korutanech to v rámci celého státu platí bez výhrad, neboť většinu povrchu tu zabírají masivy Východních Alp, podobně jako je tomu ve Vorarlbersku, Tyrolsku, Salcbursku a Štýrsku. Z toho vyplývá, že reliéf této páté největší rakouské spolkové země (9536 km2) je značně mnohotvárný a spletitý, a tak nebude od věci, porozhlédnout se po něm trochu podrobněji…
S ohledem na geogra ckou polohu a historické vlivy nás asi nepřekvapí, že se estonská gastronomie podobá skandinávské, další inspirační zdroje můžeme najít také v ruské či německé kuchyni…
„Díky němu se tato krajina stala libosadem Apollóna a jeho Múz, jež po okolí šíří tak sladké souzvuky, že se zdá být krásným útočištěm rozkoší,“ tak pěla nymfa v holdovací serenatě Nel giorno natalizio. Složil ji v roce 1732 František Antonín Míča k narozeninám hraběte Jana Adama z Questenbergu, v jehož službách působil jako komorník a kapelník. Hrabě byl oním dobrodincem a libou krajinou jeho jaroměřické panství…
V jednom z článků tohoto čísla věnujeme hodně místa sochařské výzdobě svatovítského chrámu. Kromě ní ale musíme připomenout ještě jedno významné dílo Karlovy doby: bronzové sousoší sv. Jiří bojujícího s drakem na třetím nádvoří Pražského hradu…
Tři pahorky, na nich tři „terzi“ neboli městské části, které se dělí do 17 historických „contrade“, čtvrtí, jež mají dodnes své symboly, znaky a vlajky a které dvakrát ročně, v červencia srpnu, soutěží ve slavných dostizích Il Palio na hlavním náměstí Piazza del Campo. Kompletně zachovalé středověké město, o kterém se někdy hovoří jako o jediném (a jedinečném) muzeu italské gotiky pod širým nebem. To je Siena, jež se snad vůbec nezměnila od doby své největší slávy na konci 13. a v první polovině 14. století…
Tři terzi a sedmnáct contrade Read More »
Sotva se přehoupnete přes most Pinklao a necháte za zády Thonburi, otevře se před vámi doširoka třída připomínající francouzské vzory. Zdání neklame, Ratchadamnoen Avenue se nechala inspirovat pařížským bulvárem Champs-Élysées. Třída, spojující Královský (Velký) palác s novou královskou čtvrtí Dusit, se začala stavět v roce 1899 a práce na ní se přehouply až do nového století, do roku 1903. Původního konceptu se drželi i architekti, kteří se podíleli na rozsáhlých stavebních úpravách odehrávajících se zde mezi lety 1937–1948…
Ratchadamnoen Avenue Read More »
Výprava asijských turistů poslouchá výklad průvodce. Když zmíní jméno Marka Pola, zbystří pozornost. Vždyť kvůli němu sem vlastně přijeli, zvědaví, odkud pochází muž, který otevřel Evropanům dveře Dálného východu. Korčula si proto Marka Pola hýčká, hledá a předkládá důkazy i hypotézy o tom, že se tady skutečně narodil, byť ruku do ohně by za to sotva kdo dal…
Ostrovní dáma Korčula Read More »
Jsou města sličná na první pohled, nad jejichž spanilostí se návštěvníkovi zatají dech, ledva do nich vstoupí. Jiná neoplývají prvoplánovou krásou a body do žebříčku turistické interesantnosti získávají odlišnými způsoby. Berlín patří k největším hvězdám té druhé skupiny…
O krásách zjevných a skrytých Read More »
Ve švýcarské části turistického regionu kolem Bodamského jezera je zdaleka největším městem osmdesátitisícový St. Gallen, centrum stejnojmenného kantonu. Jméno svatého Galla, po česku Havla, nese také klášter uprostřed města, již pětatřicet let zapsaný na seznamu Světového dědictví UNESCO…
Město s bohatým dědictvím Read More »
Některé turistické cíle není třeba sáhodlouze popisovat, potenciální návštěvníci se do nich nemusejí lákat příslibem neotřelých radovánek, dokonce není nutná ani krátká charakteristika místa. Stačí vyřknout pouze jméno, které je samo sobě tou nejlepší reklamou. A tak teď jedno takové jméno nechme zaznít: Florencie…
Španělé osidlovali Kubu postupně od východu, kde bylo i první hlavní město, Santiago de Cuba. Už první guvernér Diego Velázquez de Cuéllar však založil v severozápadní části ostrova kolem velké uzavřené zátoky, v místech, kde kromě původních Taínů sídlila především mračna komárů, město San Cristóbal de La Habana. Jména se mu dostalo podle náčelníka Habaguanexe…
Havana – zachraňované dědictví Read More »
O Madeiře se často píše jako o „ostrově věčného jara“, případně „perle Atlantiku“. Hlavní zásluhu na těchto přídomcích má zdejší óra – jak původní „divoká“, tak dovezená ze všech koutů světa. Madeira leží v subtropickém pásmu a má v principu středomořské klima výrazně ovlivňované nadmořskou výškou. V nejnižších polohách na jižní straně se daří i tropickým druhům, o subtropických nemluvě, v nejvyšších partiích vnitrozemí má óra vysokohorský charakter, na suchých lokalitách, jako je poloostrov Ponta de São Lourenço, se objevuje xerotermní vegetace – a takhle můžeme pokračovat dál a dál…
