Na podzim 1981 de nitivně skončilo velrybářství na Madeiře. Jen čtyři a půl roku poté vyhlásil madeirský parlament, že ve vodách kolem ostrova až po hranici výlučné ekonomické zóny (200 námořních mil od pobřeží) jsou všichni mořští savci chráněni. Území o velikosti více než 450 000 km2 se z dříve životu nebezpečné oblasti změnilo v ráj – nejen pro nejčastěji lovené vorvaně, ale i pro dalších více než 20 druhů kytovců a také pro mimořádně vzácné tuleně středomořské…
V kterém hlavním evropském městě si můžete bez jakýchkoli obav zaplavat, třeba o polední přestávce v práci? Rozprostírá se na poloostrově, který obtéká Aara, jež mu hlavně v létě dodává ležérní prázdninovou atmosféru. Bern – čtvrté největší město v konfederaci, kreativní centrum politické moci Švýcarska, hospodářský motor regionu a atraktivní turistický cíl…
Zelená metropole Bern Read More »
Abyste si užili brazilskou kuchyni, není nic jednoduššího, než se s ní začít seznamovat v São Paulu. „Sampa“ je kompletní mozaikou snad všech etnik, co lze v Brazílii potkat, a jejich speciality zde máte naservírovány doslova pod nosem. Říká se, že láska prochází žaludkem, zkusme tedy obří megalopoli nahlédnout pod pokličku – objevíte pod ní gastronomický ráj…
Sampa – gastronomická metropole světa Read More »
Na Světové výstavě v Paříži roku 1878 se jeden významný katalánský průmyslník zastavil před výlohou pro prodejnu rukaviček Comella. Upoutala jej natolik, že se rozhodl poznat muže, který ji navrhl. Pro oba to do budoucnosti znamenalo velké přátelství a nadmíru plodnou spolupráci. Jeden proslavil druhého a jejich jména už zůstala navždy neoddělitelná: Güell a Gaudí…
Procházka kolonií Güell Read More »
Opava, v minulosti centrum opavského knížectví a hlavní město rakouského i československého Slezska, dnes osmapadesátitisícové statutární město a centrum turistické oblasti Opavské Slezsko. Sídlo čtvrtstoletí mladé Slezské univerzity a nejstaršího muzea v republice. Navzdory často pohnuté historii, několika velkým požárům a značným škodám, jež sem přinesl závěr druhé světové války, také město s několika zajímavými historickými památkami a místo konání dvou velkých kulturních festivalů. Opava je město, které nabízí víc, než by se mohlo na první pohled zdát…
Hádali se o páva, vznikla z toho Opava Read More »
Naše loď kotví na dohled ostrova, ze kterého v podvečerním soumraku rozeznáváme jenom zubaté siluety téměř holých kopců. Tam někde začíná země draků. Nocujeme u Komoda, domova největších ještěrů světa, varanů komodských…
Tatry jsou vyvrcholením 1300 km dlouhého karpatského oblouku. Přes svou nepatrnou rozlohu (785 km²) a délku (80 km) soustřeďují 25 vrcholů vyšších než 2500 m n. m. a mají alpinský ráz. Polsku patří jen menší část (175 km²), ale právě polské Tatry oplývají v nebývalé míře jezery, potoky, vodopády i jeskyněmi…
Ratibořický zámek známe jako sídlo „paní kněžny“ neboli Kateřiny Vilemíny, vévodkyně Zaháňské, z Babičky Boženy Němcové. Ne každý ale ví, že společně s Náchodem je prostřednictvím této ženy a jejího otce Petra Birona, posledního vládce někdejšího kuronského a zemgalského vévodství, propojen s krajem kolem Rižského zálivu, vzdáleným 900 km…
K nejobdivovanějším klenotům korutanské přírody patří jezera, kterých bychom podle oficiálních údajů napočítali 1270. To nám může připadat jako hodně velké číslo, ale jen do chvíle, kdy zjistíme, jaký nepoměr panuje mezi jejich rozlohami. Na čtyři největší – Wörthersee, Millstätter See, Ossiacher See a Weissensee – připadá asi 83 % celkové plochy. Tato jezera, která patří k největším i v rámci celého Rakouska, leží blízko sebe a pro korutanský cestovní ruch jsou tím, čemu se u nás říká rodinné stříbro…
Západní branou do malebné krajiny Českého ráje je Mnichovo Hradiště. Krásu svého okolí doplňuje městečko o vrcholně barokní zámek s drobnějšími stavbami, zahradou a parkem, na jehož okraji dotváří celou kompozici někdejší kapucínský klášter s kostelem sv. Tří králů a kaplí sv. Anny. Vzhledem k tomu, že se tento komplex za 300 let od svého dokončení prakticky nezměnil, představuje u nás velmi cennou ukázku vrchnostenského sídla z počátku 18. stol…
Mnichovo Hradiště – Valdštejnové a Svatá aliance Read More »
Když anglosaský král Eduard Vyznavač nechal v polovině 11. stol. vybudovat Westminsterské opatství a nedaleko od něj Westminsterský palác, jistě netušil, že Londýn se stane sídlem panovníků jedné z nejvýznamnějších monarchií v dějinách. Westminsterský palác se však již v 16. stol. vlastně přeměnil na parlament a v roce 1834 vyhořel. V britské metropoli však najdeme mnoho dalších zajímavých panovnických rezidencí. Již první normanský král Vilém Dobyvatel položil základy proslulého Toweru. Palác Hampton Court sice začal stavět kardinál Wolsey, ale daroval jej Jindřichu VIII. Tento šestkrát ženatý král dal na místě bývalého špitálu v centru města postavit Svatojakubský palác. Právě u Svatojakubského dvora se až do dnešních dnů akreditují velvyslanci cizích států… Pro turisty je však největším magnetem nejmladší panovnické sídlo – Buckinghamský palác…
Královské rezidence Read More »
Univerzita neboli vysoké učení představovalo ve středověku zvláštní akademický svět, kde bylo možné nejen získat vzdělání, ale také vést relativně svobodné vědecké diskuse. Bylo to rovněž místo, které ovlivňovalo široké prostředí kolem sebe – město, region i zemi…
Karlovo vysoké učení v Praze Read More »
Když se řekne Chianti, snad každý si představí láhev červeného vína, zpravidla onu baňatou, lýkem opletenou, jak jsme toto asi nejpopulárnější toskánské víno znali v minulosti. Ale Chianti není jen víno, ale také oblast, kde se pěstuje. A protože časy se v toskánském vinařství v posledních desetiletích hodně mění, jsou dnes láhve většinou klasické a jiný je i jejich obsah…
Chianti – kraj černého kohouta Read More »
Takhle blízko moře jsme dovolenou ještě netrávili. Stačilo seběhnout po schodech mezi keři a borovicemi k pláži z hrubého písku. Nejlépe ráno, když se den teprve probouzel, vzduch se vlnil příjemným vánkem a sluníčko nabíralo síly k celodennímu běsnění. U vody jsme se pozdravili se sympatickými domácími. Verica s Nenadem si u stolečku vychutnávali ranní kávu. „Teď ráno je voda nejlepší,“ povzbuzoval nás Nenad, když jsme se osmělovali před prvním ponořením. Stačila tři tempa a už jsme se cítili báječně…
Sympaticky nehostinný Pag Read More »
Podvečerní slunce odpočítává poslední hodiny dalšího dne. Zdálky se tiše ozývá skřípění mola, které se pohupuje na klidné hladině řeky Chao Phraya. Na vše důstojně dohlíží impozantní most Ramy VIII. Do parku Santichaiprakarn se trousí desítky lidí. Dříve v těchto místech stával cukrovar, dnes se tady tráví podvečerní siesta, chodí se sem na pravidelná cvičení aerobiku nebo akrobatický či žonglérský trénink. Záda všem kryje bílá pevnost, poslední ze dvou přežívajících mohykánů, kteří od konce 18. stol. střežili Bangkok. Původně jich bylo ve městě čtrnáct, vyzbrojených kanony a rozestavených se čtyřsetmetrovými odstupy…
Jednou z pěti staveb, které tvoří architektonický komplex Muzejního ostrova, zapsaný od roku 1999 na seznamu Světového dědictví UNESCO, je Nové muzeum (Neues Museum). Ačkoli bylo postaveno v polovině 19. stol., je jeho název více než přiléhavý – ve své dnešní podobě bylo pro veřejnost otevřeno teprve v roce 2009…
Poklady Nového muzea Read More »
Zastavil se tu čas? Stačí jen trochu přivřít oči… Pestrobarevný trh s cizokrajným zbožím, určitě nechybějí ani kejklíři, blahobytní měšťané si pyšně vykračují, koňská kopyta klapou po dláždění, povozy hrkají a skřípou. Kolem výstavné domy, často s hrázděnými horními patry, a stejně jako velkolepá radnice zdobené malbami na fasádách. K dokonalé iluzi tu chybí jen málo. Historické centrum městečka Stein am Rhein jako by právě vystoupilo ze středověku nebo z nějaké pohádky…
Stein am Rhein, městečko jako z pohádky Read More »
Není špatné mít všechno pod jednou střechou, přehledně a hlavně pod kontrolou, zvláště pokud se jedná o podřízené instituce. To by se zamlouvalo každému vladaři a výjimkou nebyl ani Cosimo I. de’Medici, když v roce 1559 dal postavit společný palác pro všechny složky své administrativy. Nicméně jeho „of cia“, úřady, se pod vžitým názvem „Uf zi“ nakonec staly synonymem pro jednu z nejslavnějších sbírek výtvarného umění…
Galleria degli Uffizi Read More »
Cukrová třtina („caña de azúcar“) nepochází z Kuby ani z jiné karibské země. Její pravlastí byla Indie, kde rostla – aniž byla nějak využívána – především v údolí Gangy. Arabové vynalezli způsob, jak z ní získat cukr, a rozšířili ji do svých zemí, odkud se dostala i na Sicílii a Madeiru, kde Portugalci metodu získávání cukru dál vylepšili. Začala se pěstovat i v Portugalsku a Španělsku. Na Kubu ji zavedl už její první guvernér, conquistador Diego Velázquez de Cuéllar v první čtvrtině 16. stol. Dovezl ji ze sousedního ostrova Hispanioly a první plantáže založil u dnešního města Baracoa…
Když v roce 1931 mnichovští bratři Franz a Toni Schmid uspějí v severní stěně Matterhornu a o čtyři roky později jsou poprvé vylezeny severní srázy Grandes Jorasses, z velkých alpských stěn zůstává bez průstupu již jen severní stěna Eigeru – zlověstně ponurá zeď tmavých vápenců a ledu, vysoká závratných 1800 metrů. Po prvním nesmělém pokusu, který v roce 1924 skončil hned na úpatí, se do ní dlouhých deset let nikdo neodvažuje. Horolezce zatím odrazují hlavně časté pády kamení a ledu, ale také náhlé zvraty počasí. I tady však platí, že všeho do času…
Československé stopy v severní stěně Eigeru Read More »
