K cestování a poznávání cizích zemí neodmyslitelně patří i ochutnávka domácí kuchyně a jejích specialit. Ta portugalská se dá stručně charakterizovat jako velmi chutná, bohatá, čerstvá, zdravá a rozmanitá. V Evropě patří k nejpestřejším kuchyním vůbec, protože odráží jak bohatství portugalských surovin, tak i historii země. Po staletí ji totiž obohacovaly nejrůznější exotické ingredience ze všech koutů světa…
Portugalská kuchyně Číst více »
Nejdelší tunel světa Švýcaři teprve dokončují pod Gotthardským masivem, zatímco v jeho stínu – o kus západněji v Alpách – už od roku 2007 úspěšně slouží třetí nejdelší tunel planety. Nový Lötschberg na trase mezi kantony Bern a Wallis měří 34,5 km…
Železnice Lötschberg – autostráda na kolejích Číst více »
Sluneční paprsky měkce pronikají okny nabílo natřeného domu se zelenými okenicemi, který se vyjímá na zeleném kopečku, uprostřed rozlehlého parku s vysokými statnými stromy. Jen pár metrů odtud se třpytí modrá hladina Lucernského jezera, kterou tu a tam rozčeří výletní loď nebo elegantní labutě. Pohlednicovou kulisu doslova korunují vrcholky majestátních hor včetně Rigi. Panorama, kterým se šest let kochal Richard Wagner, když se mu v letech 1866–1872 stala domovem malebná vila v Tribschenu u Lucernu. Prožil zde pravděpodobně nejšťastnější léta svého bouřlivého života. Kdyby jej nehnala touha uskutečnit svůj životní sen – postavit vlastní festivalové divadlo, jež vyrostlo v německém Bayreuthu, zřejmě by švýcarskou idylku nikdy neopustil…
Tribschen – idylický domov Richarda Wagnera Číst více »
Amsterdam nabízí bezpočtu možností, jak v něm strávit celé dny. Jestliže však někdo zatouží zmizet třeba jen na pár hodin do úplně jiného světa, nabízí se v bezprostřední blízkosti města několik zajímavých míst, pohodlně dostupných příměstskými autobusy…
Přehrada na hranici Arizony a Nevady byla první na řece Colorado. Stala se klíčovou nádrží pro zachycení hlavního přívalu vody z tajícího sněhu, aby nedocházelo k podobným neštěstím, jako byly záplavy v roce 1905. Ve své době byla nejvyšší přehradní hrází na světě a dodnes je nejvyšší klenbovou přehradou v USA, stejně jako jezero Mead je největší americkou umělou vodní plochou…
Památkami UNESCO nemusí být vždy jen hrady, zámky, kostely, měšťanské domy, národní parky či ojedinělé přírodní výtvory. Občas narazíme také na památky technické – jednou z nich je ideální průmyslově-obytný komplex Crespi d´Adda…
Crespi d´Adda – dítě osvícených průmyslníků Číst více »
Pokud sem přijedete ve správný den, získáte pár kroků od výstupu z metra pocit, že jste se ocitli uprostřed exotického tržiště kdesi v Africe. Stačí dalších pár kroků a stojíte, bez ohledu na den, před nepsaným manifestem gotiky. A znovu pár kroků a přichází na řadu smutný pohled dávno nemytých zrcadlových stěn a opršelého betonu svého času grandiózní stavby slavného architekta, kterou si poručili postavit stoupenci jiného Manifestu, aby ji po necelých dvaceti letech z finančních důvodů opustili. Časy se mění a Saint-Denis to ví víc než dobře…
Různé tváře Saint-Denis Číst více »
Šamanismus hrál na Korejském poloostrově velkou roli od nejstarších dob a udržel si ji až do začátku 20. stol. Pak se zdálo, že jej příchod moderní doby odsune na vedlejší kolej. Vše se ale vyvíjelo jinak. Právě na konci 20. stol., kdy se Jižní Korea postupně proměnila v jednu z průmyslově nejvyspělejších zemí světa, nabraly nový dech i šamanky mudang…
Pod ochranou šamanek Číst více »
Dolnorakouská kuchyně vlastně neexistuje. Každá část této malebné, úrodné, ale značně různorodé země ovlivněné Moravou i Vídní má totiž vlastní kulinářské poklady. Seznámit se s nimi je čirou radostí a požitkem pro všechny smysly…
Dolnorakouská kuchyně Číst více »
Přichází nečekaně. Jako první ho obvykle ucítí ptáci a jejich vyděšená hejna zaplní oblohu. Pak to přijde. Země se pohne a obrázky na stěnách se spolu s lampami u stropu dostanou do divokého reje. Je slyšet rány prvních padajících předmětů a zdvihají se oblaka prachu. Výškové stavby se neovladatelně rozkývají a někdy se ozývá vzdálené dunění. Vyděšení lidé vybíhají na ulice. Už je to tu zase. Zemětřesení…
Korejci jsou na své tradiční pokrmy velmi hrdí, ale obecně platí, že ve světě obliba a především známost korejských jídel dost pokulhává nejen za kuchyní japonskou a čínskou, ale i thajskou nebo třeba indickou. Přitom je korejská nabídka velmi bohatá. Existuje zde mnoho vynikajících a opravdu originálních jídel, ale pro cizince jsou často jejich chutě neobvyklé, příliš pálivé a ostré. V Praze je několik dobrých korejských restaurací, ale jejich hosty jsou nejčastěji Korejci – buď turisté, nebo lidé, kteří u nás pracují…
Kdysi chudá země, odkud lidé prchali za lepším živobytím do ciziny. Dnes poklidná země s druhou nejvyšší životní úrovní na světě a nejlépe hodnoceným školstvím v Evropě. Země je sice tak malá, že její panovník má dvě třetiny z ní jak na dlani, vyhlédne-li z oken svého sídla, ale rozhodně má být na co hrdá…
Lichtenštejnsko v kostce Číst více »
I když se zdá, že dnešní svět známe ze všech stran, po líci i po rubu, shora i zdola, zepředu, zezadu, ba i zprostřed, přece se stále najdou místa, o kterých to tak úplně neplatí. Na mapách už bílé plochy nejsou, v našem povědomí ale takové „terrae incognitae“ existují. Málo informací, hodně dohadů, představy, které nemají daleko k „leones“, „dracones“ či ještě horším obludám starověkých kartografů, byť si je pro potřeby 21. století adekvátně zmodernizujeme. K takovým místům patří i ostrov Tchaj-wan…
Jeden z nejvýznamnějších evropských šlechtických a od 18. století i panovnických rodů má velmi dlouhou historii. Liechtensteinové poznali opakovaně vzestup i pád. Je to možná paradox, ale pod vládou monarchů zažívá Lichtenštejnské knížectví období největšího rozkvětu hospodářství i přímé demokracie…
Poprvé jsem navštívil Tchaj-wan v roce 2009. V té době jsem již nějakou dobu žil v Anglii, kde jsem studoval reklamu a také potkal svou první tchajwanskou přítelkyni. Přiznávám, že v té době jsem o tomto malém ostrově moc nevěděl a ani od něj moc neočekával. Tím méně by mě napadlo, že se tu někdy v budoucnu usadím. Opak však byl pravdou. Tchaj-wan má velmi zvláštně neodolatelnou auru… a už při své první návštěvě jsem se do něj téměř okamžitě zamiloval…
Život na Tchaj-wanu Číst více »
Lichtenštejnsko leží v alpském údolí Rýna, kudy od pravěku vedla obchodní stezka. Často po ní procházeli nejen obchodníci, ale i vojáci nebo bandy ozbrojenců. Proto zde byl vybudován nejen známý hrad Vaduz, ale ještě další tři hrady…
Země pod ochranou čtyř hradů Číst více »
V letech 1683–1885 byl Tainan hlavním městem Tchaj-wanu, ale do jeho historie se významně zapsal už o několik desetiletí dříve. Ona historie zahrnuje nejen rudovlasé barbary a jejich pevnosti, syna císařského piráta Koxingu a spoustu chrámů, ale třeba také vynikající kuchyni, jejíž speciality jsou vyhlášené po celém ostrově. Pokud byste měli na Tchaj-wanu navštívit jediné město, měl by to být právě Tainan…
Tainan – první hlavní město Číst více »
Pokud nemáte moc času a chcete získat alespoň rámcovou představu o lichtenštejnském vnitrozemí, pak se vám nabízí v podstatě jediná možnost, a tou je cesta do horského střediska Malbun (1600 m n. m.). Z Vaduzu k němu vede asfaltka překonávající převýšení téměř 1200 m, což je adekvátní tomu, jako kdyby u nás existovalo silniční spojení centra Trutnova s vrcholem Sněžky. Lichtenštejnská silnice však musí tento výškový rozdíl zdolat na zhruba poloviční vzdálenosti, na pouhých 12 kilometrech…
V podkroví Lichtenštejnska Číst více »
K nejnavštěvovanějším přírodním oblastem Tchaj-wanu patří Alishan. Pyšní se pěti divy, jimiž jsou východ slunce, moře mraků, západ slunce, lesy a horská železnice…
Pokud se vám zrovna nechce vyrazit do Malbunu na horskou alpskou túru, můžete prochodit kousek Lichtenštejnska i v rýnském údolí. Jako dobrá záminka poslouží dva hrady stojící na opačných koncích knížectví, severním a jižním…
