Bangkok je zhmotněným snem všech milovníků nákupů. V prostorách obřích obchodních center nebo jen tak pod širým nebem – možnosti, jak provětrat peněženku, jsou v tomto nákupním ráji neomezené. Zatímco někde lákají zákazníky rafinovanými, pečlivě naaranžovanými výkladními skříněmi se zbožím předních světových značek, jinde si vystačí s kouskem hadru položeným na zemi…
Také jste někdy někde, ani pořádně nevíte jak, přišli k představě, že německá kuchyně není nijak zvláštní, a bojíte se, že pobyt v Berlíně bude v tomto směru nuda? Zbytečné obavy! Kulinární nabídka Berlína je obrovská, zahrnuje pokrmy skoro z celého světa a ani s klasickou německou kuchyní to není zdaleka tak špatné…
Tvůrce legendárního Fausta, básník a dramatik Johann Wolfgang von Goethe, se prostřednictvím Mignon, hrdinky jedné ze svých básní, táže po zemi, kde „citron rozkvétá, v tmě listů oranž barvu zlata má,“ a chce, aby ji miláček „v tu krásnou zemi vzal“. Píseň milostničky symbolizuje jak touhu po dokona- losti a domově, tak i po Itálii, která okouzlila slavného poetu. Pobyt na slunném jihu byl pro Goetheho povzbuzující vzpruhou. Jižanský šarm a atmosféru, ba i ony citroníky a pomerančovníky si přitom lze dopřát, aniž bychom opustili území Bádenska-Württemberska. Na třetím největším ostrově v Bodamském jezeře, kde září květy růží, hortenzií či jiřinek a kde se návštěvníkům nad hlavami třepotají křídla exotických motýlů. Návštěva Mainau v severozápadní části Bodamského jezera bude mít na vás podobně blahodárný a inspirativní účinek, jaký měla Itálie na legendárního básníka…
I pragmatického Kryštofa Kolumba uchvátila při jeho prvním přistání kubánská příroda. Bujná tropická příroda a divoké pobřeží s azurovými vodami. Tím spíše, že uzřel tento divukrásný ostrov v jeho nejpřirozenější podobě, ještě bez vysázených hájů kokosových palem a nekonečných lánů třtiny. I dnes jezdí turisté na Kubu kromě plážové dovolené také za jejími přírodními krásami. …
Floncie je hlavním městem Toskánska a po stránce kulinární je v tomto italském regionu pevně zakotvena. Velkou většinu toho, co platí pro toskánskou kuchyni a vína (viz Země světa 2/2016 – Toskánsko), můžeme vztáhnout i na Florencii. Přesto tu najdeme i některé speciality, zajímavé podniky, obchody a tržnice, které stojí za samostatné připomenutí…
K nejfotografovanějším sceneriím na Kubě patří údolí Viñales v provincii Pinar del Río na západě ostrova. Nevelká krasová oblast o rozloze 132 km2 je poseta malebnými vápencovými kopci a zároveň představuje cennou kulturní krajinu, kde se zejména při pěstování tabáku stále používají tradiční techniky a postupy a kde se stále udržují bohaté lidové tradice v architektuře, řemeslech i hudbě…
Už při zběžném pohledu do mapy nám neunikne, že kompaktní půdorys Madeiry s vcelku rovnou pobřežní linií narušuje na východní straně úzký protáhlý poloostrov, jenž má naopak pobřeží hodně členité a který je ještě zdánlivě prodloužen dvojicí neméně členitých ostrovů, v tandemu těsně přimknutých k jeho špici. Trochu to vypadá, jako by ani nebyl organickou součástí Madeiry, snad jako by se k ní dostal nějakou shodou okolností. Tak tomu sice není, ale mapa přesto naznačuje, že São Lourenço, jak se tenhle nízký kus země nazývá, bude ve srovnání se zbytkem Madeiry nutně vykazovat řadu odlišností…
Jsou sladké, křehké, kulaté a v rodném listu mají podle všeho město Meiringen v regionu Oberhasli. Pusinky neboli Meringues. Nepečený dezert z cukru a sněhu z vaječných bílků, na jehož tradiční výrobu, ale i zajímavé inovace jsou pod Reichenbašskými vodopády právem pyšní…
Nechat se okouzlit zámkem v Raduni je snadné. Stačí přijet, prohlédnout si zámecké interiéry, projít se parkem, potěšit se malebnou oranžerií. S vědomím poválečné historie těchto míst a vzpomínkou na dobové fotografie ze začátku 80. let minulého století vkrádá se do mysli stále neodbytněji slovo „zázrak“, jakkoli tu můžeme působení nadpřirozených sil spolehlivě vyloučit…
Katalánská kuchyně je ve své podstatě středomořská, tedy zdravá, lehká a barevná: čerstvá zelenina a ovoce, olivy, ryby, mořské plody. Má ale i svou „vnitrozemskou“, našinci daleko bližší tvář…
Naše letadlo se ponoří do mraků, proklouzne průrvou mezi skalními štíty a pod námi se odvine zelený koberec údolí Baliem. Podobný pohled se 23. června 1938 musel naskytnout americkému dobrodruhovi Richardu Archboldovi, který jako první člověk „zvenčí“ spatřil místo, jež dostávalo v dobovém tisku označení jako Ztracené údolí nebo Shangri La. Archbold se tak zařadil mezi skupinu objevitelů odebírajících ze světových map jejich poslední bílá místa…
K nejpozoruhodnějším a nejnavštěvovanějším místům v Litvě patří poloostrov Kurská kosa – 98 km dlouhý pruh země vybíhá ze Sambijského poloostrova v ruské Kaliningradské oblasti a táhne se na sever až k litevskému přístavu Klaipėda…
Vzhledem k velikosti země je nabíledni, že se i její kuchyně kraj od kraje liší – vždyť Polsko kdysi sahalo až k Litvě a Krymu! Způsob vaření poznamenala jak chudoba vesnických obyvatel, tak šlechtická rozhazovačnost. Ani počasí není bez vlivu; zejména drsné zimy způsobily, že je polská krmě hutná a nešetří tukem. Vychází především z domácích surovin, jako jsou brambory, zelí, červená řepa, okurky, mrkev, kedlubny, kysaná smetana, maso, houby a uzeniny…
V říjnu minulého roku probleskla světovými médii zpráva oznamující pravděpodobný skon nejstarší kosatky na světě. „Babička“, odborníky nazývaná kosatka J2, se již několik týdnů neobjevila ani před pozornými zraky vědeckých pozorovatelů, ani před objektivy dychtivých turistů. Věk velrybí seniorky se odhadoval na 105 roků, což znamená, že spatřila světlo světa někdy v roce, kdy se potopil Titanic. Patřila mezi tzv. jižní rezidenty a jejím domovem byly zátoky a průlivy jižního cípu ostrova Vancouver. Po desetiletí zde byla pečlivě sledovaným jedincem i vděčným objektem k fotografování – stejně jako řada jiných příslušníků jejího druhu…
V Korutanech nemusíte jenom chodit či lézt po horách nebo se čvachtat v jezerech. Celoroční radovánky, odpočinek i regeneraci zaručí korutanské termální a zážitkové lázně, v nichž rozpustíte starosti, dobijete energii a uděláte něco pro svou imunitu a vitalitu. A jako bonus můžete třeba z vířivky pozorovat hvězdnou oblohou nebo se saunovat za úplňku…
Snad každého, kdo vstoupí do areálu pražského Klementina, využívaného dnes Národní knihovnou České republiky, se zmocní zvláštní, těžko popsatelný pocit. Snad jakýsi klid, dalo by se říci, ač jste v centru historické části hlavního města a kolem vás proudí turisté, návštěvníci knihovny, studenti, knihovníci. Genius loci zde dýchne na každého, a začnete-li se zajímat o historii tohoto místa, brzy pochopíte, proč tomu tak je…
Hlavní nádraží v Londýně nehledejte. Je jich tu totiž nejméně osm. Připomeňme je v pořadí, jak vznikala: Euston, Paddington, Waterloo, King´s Cross, Victoria, Charing Cross, St. Pancras a Liverpool Street. Všechna vyrostla v 19. stol., ve zlatém věku páry. Všechna dodnes slouží a projdou jimi každý rok desítky milionů cestujících. Zároveň jsou skvělou ukázkou viktoriánské architektury…
Málokdo ví, že se v naší zemi nalézá skvělá galerie středověkých sochařských portrétů, jedna z nejvýznamnějších, ne-li největších na světě…
Toskánsko, to nejsou jen umělecké poklady Florencie, Sieny, Pisy a dalších měst, výtečné červené víno a vyhlášená kuchyně. Toskánsko má také Maremmu, oblast na jihozápadě regionu, která se zvedá od pobřeží Tyrhénského moře ke kopcovitému vnitrozemí a tvoří ji nenapodobitelná mozaika moře, pláží, přírodně cenných území, oblých vršků, polí, sadů, pevností a idylických „borghi“, vesnic z kamenných domů, kde se zastavil čas…
„Plujeme na Korčulu a pak budeme pokračovat do Ugli na ostrově Lastovo. Tamhle je Vis. A v dálce Palagruža, tu vidíme jen tady na radaru, leží až uprostřed Jadranu,“ ukazuje malou žlutou skvrnu na obrazovce Petar Juričič, první důstojník na trajektu Korčula. Na moři strávil celý život, sloužil na zámořských nákladních lodích, posledních deset let pracuje na trajektech Jadrolinije…
