Jméno autora:Země světa

Při letmém pohledu na velké, životem pulzující město, jakým je Tbilisi, není asi lepší metody, než podchycení prvního, impresionisticky lehkého a svěžího zážitku, jaký nám skýtá předchozí článek. I v případě gruzínské metropole ale stojí za to, podívat se hlouběji do její historie a přiblížit si některé památky, jež nám tu zanechala. Několikrát se v tomto čísle

Svanetie, odlehlá horská oblast na jižním úpatí Velkého Kavkazu, je od ostatních částí Gruzie tak trochu odříznutá, protože tam vede jediná přístupová silnice. Přesto je mezi turisty stále populárnější. Typické jsou pro ni středověké obranné věže i sněhem pokryté pohraniční štíty, jimž dominuje nejvyšší gruzínská hora Šchara (5201 m n. m.). Svanetie se tradičně dělí

Las Vegas či Dubaj Černého moře – taková srovnání můžete zaslechnout ve spojení s vyhlášeným letoviskem Batumi, jež v letních měsících doslova praská ve švech. Hlavní město Adžárie je dnes nejdůležitějším gruzínským přístavem a jeho neuvěřitelně rozmanitá krása vynikne především za večerního osvětlení. Nasvícené je tu téměř vše – secesní domy, moderní budovy, věže, sochy,

Jako „Gruzínská vojenská cesta“ se od její rekonstrukce v 19. stol. označuje přibližně dvousetkilometrová silniční komunikace mezi Tbilisi a ruským Vladikavkazem. Historicky jde o jednu z hlavních tras z Ruska do Gruzie známou již od starověku, po dlouhá staletí jedinou cestu překonávající Velký Kavkaz. Využívaly ji proto kupecké karavany i četné armády. Své putování touto krajinou

Kutaisi, metropole bájné Kolchidy, kam se Iásónovi argonauti vypravili za zlatým rounem, patří k nestarším nepřetržitě obydleným městům v Gruzii. Podle helénistického básníka Apollónia Rhodského, který jejich výpravě věnoval čtyřdílný epos Argonautika, právě zde sídlil král Aiétés, od něhož měli rouno získat. Dnešní Kutaisi je životem kypící moderní město s více než 130 000 obyvateli, třetí největší v Gruzii. Archeologické výzkumy

Při železniční trati směřující z Tbilisi na severozápad se asi 10 km před Gori vypíná nad řekou Kura podivná proděravělá skála. Je to skalní město Uplisciche, „Boží pevnost“ a jedna z největších turistických atrakcí v zemi. Bizarní seskupení skal s průrvami a průlezy zřejmě odedávna vyzývalo k využití pro úkryty a lidská obydlí. Přítomnost člověka zde byla prokázána už v době

Gruzínská kuchyně Kavkazské národy jsou proslulé svou pohostinností a ani Gruzínci nezůstávají pozadu. Uctít hosta jídlem a vínem či vinnou pálenkou čača je základní slušnost a samozřejmost – stejně jako to, že je Země kulatá. I velmi chudí lidé dokážou vyčarovat nemožné a ze skromných zásob vás královsky pohostit. Legendární gruzínská supra je víc než

Gruzínské víno – Saperavi, Odžaleši, Rkaciteli, Kisi, Chichvi, Cicka. Zní to jako domorodé zaříkávadlo, ale jde o názvy původních gruzínských odrůd. Těch najdeme v Gruzii více než 500, některé přitom rostou jen v jedné jediné vesnici. Gruzie a Gruzínci jsou vínem prosáklí. Není slavnosti bez vína, není setkání bez vína – a proto pěstují všichni.

Asi sedmnáctitisícové Achalciche je administrativním centrem jihogruzínského regionu Samcche-Džavachetie. Jméno města znamená „nový hrad“ či „nová pevnost“. A vskutku, nomen omen, nová pevnost tu je i dnes, byť město existuje už přinejmenším od 12. stol. Ba co víc, původní pevnost tu stála dávno před městem, dokonce již v 9. stol., a jmenovala se hrdě Lomsia, „lev“.

Vardzia Jeden z článků v tomto čísle přiblížil čtenářům skalní město Uplisciche severozápadně od Tbilisi. Nejde však zdaleka o jedinou gruzínskou památku tohoto typu. Na samém jihu země, pár kilometrů od turecké hranice, se na levém břehu řeky Mtkvari (Kura) vypíná podsaditá hora Erušeti. Po jejím úbočí se táhne asi půl kilometru dlouhý pás jeskyní, jež jsou

Na samém severovýchodním konci Gruzie, u hranic s Ruskem, konkrétně Čečenskem a Dagestánem, leží na severních svazích Velkého Kavkazu malá historická oblast Tušetie, kam byla první silnice postavena teprve na počátku 80. let minulého století. Většina jejího území je chráněna coby národní park (834,5 z 896 km2), vyhlášený v roce 2003. V místních vesničkách vzniklo po vyhlášení národního parku

Uprostřed zelených kopců Malého Kavkazu leží v malebném úzkém údolí řeky Mtkvari (Kura), na okraji národního parku Bordžomi-Charagauli, město Bordžomi. Jeho význam začal stoupat až po připojení Gruzie k Rusku. Během 19. stol. se zásadním způsobem rozvinulo zdejší lázeňství i produkce minerální vody nesoucí stejný název jako město. Mezi hosty se objevují zasloužilí bojovníci z ruské invaze na