Tyrhénské moře Západní pobřeží Kalábrie lze velmi dobře prozkoumat v zajímavé kombinací kolo-vlak. Silnice i železniční trať vedou celou dobu podél svůdně se třpytícího moře s výhledy na Sicílii a Liparské ostrovy s jejich dominantními vulkány Etnou a Stromboli. Cyklovýlet po pobřeží Tyrhénského moře z Reggia Calabria do Amantey je dlouhý zhruba 200 km. Abychom se vyhnuli jízdě […]
Na kole podél pobřeží Tyrhénského moře Číst více »
Skylla a Charybda Pokud bychom chtěli cestu po Kalábrii okořenit špetkou hororu, stačí jen oživit něco z příběhů legendárního Odyssea – třeba jak „strnulý předtuchou smrti“ mohl jen nečinně přihlížet, když se příšera Skylla natáhla ze skály a z paluby jeho lodi uchvátila šest mužů… Skylla a Charybdis Ani se nechce věřit, že dějiště tohoto
Typická kuchyně a speciality regionů Basilicata a Kalábrie vyjadřují zajímavou souhru země a moře, rustikálních kořenů a multikulturních tradic. Basilicata je obilnicí Itálie, v Kalábrii hýčká slunce ovoce i zeleninu a počet ekologicky hospodařících zemědělců je tam druhý nejvyšší v zemi, hned po Sicílii. Obyvatelé italského jihu berou za samozřejmost, že všechny suroviny a přísady pocházejí z
Ne, nepůjde o žádný teologický výklad. Ale počítejte se mnou – město, provincie a jedno ze sedmnácti španělských autonomních společenství, to vše může být a také je dnes Valencie. Dodejme ale hned na začátku, že v případě autonomního společenství jde o zkrácené označení, k němuž praktičnost použití svádí a plynulost vyjadřování ho ocení, avšak přesný oficiální název
Trojjediná Valencie Číst více »
Osmisettisícová Valencie je po Madridu a Barceloně třetím největším městem ve Španělsku. V minulosti byla dlouho chápána především jako průmyslové centrum, což se ale v posledních třiceti letech výrazně změnilo. Valencie opravila a nově zpřístupnila řadu svých památek, vybudovala přes 160 km cyklostezek křižujících město všemi směry, ale také třeba novou čtyřkilometrovou plážovou promenádu lemovanou palmami, k více
Valencie – pod ochranou netopýra Číst více »
Původní koryto řeky Turia je dnes plné palem, dětí a nadšených sportovců. Tento zelený pás protínající Valencii jako páteř spojuje přístav s parkem cabecera a Bioparkem. Klenou se nad ním mosty spojující staré město s novým, které je možné obdivovat shora i zdola, protože dnes stojí na souši. Valencijské mosty jsou jakousi historicko-stavební mapou města. Nejstarší
Mosty přes neexistující řeku Číst více »
Zahrada Turia Oba konce valencijské Zahrady Turia (Jardi del Túria), onoho devítikilometrového pásu zeleně v někdejším korytě této řeky, patří zvířatům a v obou případech platí, že jejich návštěva stojí za to. Výjimečnější z obou zařízení je na východní straně, logicky co nejblíže k moři – Oceanográfico („oceanárium“), největší veřejné akvárium v Evropě, používá i tak více než
Pod vodou, na zemi, ve vzduchu Číst více »
Gandía, město ležící 65 km na jih od Valencie, má krásné pláže, které tradičně využívají k letním dovoleným Španělé, hlavně ti z Madridu a okolí, i když se k nim v posledních letech přidávají stále hojněji i zahraniční turisté. Historická část města, vzdálená asi 5 km od moře, je od konce 15. stol. neoddělitelně spjata s rodem Borjů. Některé historické
Gandía – s odkazem Borjů v zádech Číst více »
Třicetitisícová Játiva (valencijsky Xàtiva) patří historicky k předním protagonistům Valencijského společenství, neboť až do počátku 18. stol. byla po Valencii druhým městem regionu, a to jak svým politickým významem, tak počtem obyvatel. V určitém období měla dokonce šanci stanout v jeho čele, ale hlavně shodou politických okolností jí to nebylo dopřáno. Dnes počtem obyvatel nijak nevyniká, krčí se
Las Fallas Jako v celém Španělsku, i ve valencijském regionu se pracovní kalendář všech místních odvíjí podle hlavních svátků. V tu dobu se města i vesnice pracovně zklidní, ale rozbouří se ohlušujícím zvukem petard, bubnů, píšťal a veselím, silně povzbuzeným vínem. Valencijský region se pyšní řadou svátků, které mají i mezinárodní renomé, ale kromě toho také mnoha
Svah, který se zvedá od hrany divoce rozervané strže a v němž o místo na slunci zápolí zeleň s vápencovými skalisky, vyzdvihuje vzhůru k obloze návrší poskládané ze spleti k sobě se tisknoucích domů a domků. Parádní panorama, navíc notně ponoukající k zapojení představivosti. Kdybychom si místo vysoké barokní zvonice, která drží nad touto oku lahodící skládankou dohled, představili
Voraři V městečku Cofrentes ležícím hluboko ve vnitrozemí valencijské provincie, na soutoku řek Cabriel a Júcar, se koná jedna z nejzajímavějších slavností v celém regionu. A především díky ní povědomí o obci se sotva tisícovkou stálých obyvatel postupně vzrůstá. Je poslední dubnová sobota dopoledne a my zvolna stoupáme od parkoviště úzkými uličkami vzhůru k hradu. Naším cílem je
Voraři z Cofrentes Číst více »
Valldigna Když Jakub II. Spravedlivý, král aragonský a valencijský, putoval údolím, jemuž se tehdy říkalo Alfàndec, okouzlen jeho půvaby upozornil svého kaplana, jinak opata cisterciáckého kláštera Santes Creus: „Důstojné údolí pro založení kláštera naší víry.“ Opat naprosto souhlasil: „Vall digna, důstojné údolí.“ A kdo ví, možná zrovna v té chvíli krále napadlo, že by opatova stručná
Valldigna – klášter v důstojném údolí Číst více »
Jednotlivé úseky španělského pobřeží se nazývají podle svých charakteristických znaků. V případě Bílého pobřeží, Costa Blanca, může být jméno dáno kontrastem bílých písečných pláží a bělostných vesnic s modrým Středozemním mořem. Podle jiné teorie ale název v roce 1957 vymyslela společnost British Airways jako turistický slogan na podporu leteckého spojení mezi Londýnem a touto jižní částí
Každá mince má dvě strany, a tak i provincie Alicante má dvě tváře. Tou první, velmi přitažlivou, je pobřeží Costa Blanca. Tou druhou, méně známou, skrývající krásu uvnitř, je alicantské vnitrozemí. Provincie Alicante je jednou z nejhornatějších provincií Španělska. Její dominantou je pohoří Sierra de Aitana, jehož nejvyšší vrchol dosahuje výšky 1557 m n.
Alicante – krása skrytá uvnitř Číst více »
Mohli bychom najít desítky důvodů, proč při cestě do Valencijského společenství navštívit také jeho nejsevernější provincii Castellón. Jejím hlavním pokladem je pobřeží Pomerančovníkového květu, Costa del Azahar, s osmi desítkami překrásných pláží v celkové délce 120 km. A pomeranče, zdejší hlavní zemědělská plodina, vás budou provázet při všech vašich cestách podél moře. Provincie Castellón už
Costa del Azahar – pobřeží pomerančovníkového květu Číst více »
Morella Castellónské vnitrozemí je hornaté, nabízí krásnou, mnohdy ještě nedotčenou přírodu, stará města s bohatou historií, vesnice ležící na strmých úbočích, husté borové lesy, horské soutěsky a průsmyky, přírodní léčivé prameny i škálu barev a vůní rozmarýnu, tymiánu, olivovníků či mandloní. Horské oblasti byly osídleny lidmi již v době neolitu. Důkazem toho jsou desítky míst se zachovalými skalními
Castellónské vnitrozemí Číst více »
Paella Rýži míváme zafixovánu jako typickou asijskou plodinu a často si hned neuvědomíme, že se v ne úplně zanedbatelném množství pěstuje i na jihu Evropy. Napovědět nám ale mohou některé typické pokrmy v příslušných zemích. Vždyť každý, kdo byl někdy ve Španělsku, zná přece paellu! Tradice pěstování rýže ve Španělsku sahá nazpět v čase až k muslimské éře, protože
Paella a rýže z Valencie Číst více »
[ez-toc]Bezděz představuje vynikající ukázku raně gotického hradního stavitelství u nás, a to jak po stránce funkční, tak i umělecké. Navíc se pyšní jedinečnou polohou na vrcholu zdánlivě nepřístupného kopce, která je zárukou dalekých rozhledů. Hrad nechal vybudovat král Přemysl Otakar II. při nové cestě do Žitavska. Stavět se začalo asi v roce 1265. Hrad vznikal jako
Královský hrad Bezděz Číst více »
Rezervace Velký a malý Bezděz Výlet na jeden z nejznámějších a nejpůsobivějších českých hradů se dá spojit i s poznáním zajímavé a cenné přírody. A když ho podniknete ve vhodnou dobu a máte obzvlášť štěstí… Je tam! Pár metrů za mohutným dřevěným zábradlím podél přístupové cesty k hradu, na sluncem zalitém kmenu s odloupanými kusy kůry se
Rezervace Velký a Malý Bezděz Číst více »
