Předem varuji – řeč nebude o drahých kovech. Vypravíme se, byť jen na kratičký úsek, na cestu, jež nese hrdé jméno Zlatá stezka Českého ráje. Blyštivý přívlastek zdůrazňuje, že právě ona zavede turistu k místům nejkrásnějším, lokalitám nejproslulejším a památkám nejvzácnějším…
Zlatá stezka Českého ráje Read More »
Odlehlá, zapadlá v táhlých vlnách hlubokých lesů, a přesto hojně navštěvovaná; malebná, široko daleko populární, a přesto pořád lehce zasmušilá. Je nejvýše položenou osadou Jizerských hor, bývá nazývána jejich korunou, a tak vlastně nemohla dostat lepší jméno. Ano, následující řádky budou o Jizerce…
Bavorský les je ten užší, strmější a také slunnější a teplejší svah Šumavy. Příkrost jihozápadního úbočí prozrazují všechny zdejší cesty, které prudce padají od skalnatých pohraničních hřebenů až k Dunaji a svými vlásenkovitými zatáčkami budí dojem vysokohorských silnic nedalekých Alp. Teplejší klima prozrazují smíšené lesy s převahou buků, které zejména na podzim rozzáří stráně zlatorudou mozaikou. Poměrně vysoko se šplhají i menší vinice a kukuřičná pole. Většina měst a vesnic využívá jižní orientaci úbočí a střechy jejich domů vesele poskakují do údolí jako červenavé kaskády. Svažité ulice, náměstí a návsi jsou celoročně prosluněné a z oken domů se často nabízejí daleké výhledy, někdy až k Dunaji a za pěkného počasí až k Alpám…
Slunná tvář Šumavy Read More »
Asi málokterý šlechtic po sobě na Mallorce zanechal tak nepřepočitatelné bohatství, jako habsburský arcivévoda Ludvík Salvátor Toskánský. Jakou hodnotu má asi klášter Miramar, který byl založen s myšlenkou Ramóna Lulla vyučovat křesťanské misionáře orientální jazyky a do nějž arcivévoda opět vnesl ducha zvídavosti a touhu po poznání? Jakou hodnotu má sídlo Son Marroig, kde se nachází velká část arcivévodova psaného díla? A na kolik si asi lidstvo cení jeho vydařené snahy uchránit pro budoucí generace jednu z nejkrásnějších částí Mallorky?
Miramar a Son Marroig Read More »
Hispaniola je nejhornatější ostrov z celého souostroví a zvedá se tu také nejvyšší hora Karibiku, Pico Duarte…
Pico Duarte – horský uzel Velkých Antil Read More »
Když papež Julius II. v roce 1506 sestoupil do výkopu vyhloubeného pro základy nového chrámu, k němuž položil základní kámen, jistě netušil, že otevřel staveniště na více než sto let. Vystřídali se na něm všichni architekti, kteří v 16. a počátkem 17. století v Římě něco znamenali. Do práce jim mluvilo 18 papežů, až konečně Urban VIII. mohl v roce 1629 nový chrám sv. Petra vysvětit…
Chrám svatého Petra Read More »
Dal-li Josef Pekař své Knize o Kosti podtitul „Kus české historie“ a vyznává-li se v předmluvě, že „tu Kost, která je nejzachovalejší a nejmonumentálnější hradní pevností Českého ráje a malebností polohy své má málo sobě rovných v království, měl jsem blouznivě rád od studentských let“, je tím řečeno prakticky vše. V časopise ale nemůže zůstat několik bílých stran, a tak nezbývá, než pravdy dosahující svou jednoduchostí maximální účinnosti doplnit vybranými podrobnostmi a věřit, že podstata zůstane nerozmělněna…
Název nejvyšší hory Českého ráje (744 m n.m.) svádí k různým interpretacím, určitě ale nemá nic společného ani s houbou, ani s bojovným etnikem z ruských stepí. Oficiální vysvětlení hovoří o názvu odvozeném z osobního jména Kozák, resp. Kozákův dvůr, pokud bychom ale chtěli slyšet zábavnější toponomastický výklad, tak ten nabízí jedna lokální pověst. Podle ní na svahu hory hodil pasáček kamenem po neposlušné koze a zvíře nechtěně usmrtil, jelikož nepoznal, že kámen je ve skutečnosti kusem drahého kovu. Událost se rozkřikla, lidé sem pak přicházeli podobné kameny hledat a hoře začali říkat na základě toho, že tady kozu zabil kov…
S výjimkou rozlehlého areálu v Mistrově domovském městě Čchü-fu to bývá z ulice k hlavní síni Konfuciova chrámu jen pár desítek metrů – ať je to v Pekingu, kde stojí druhý nejvýznamnější konfuciánský chrám v Číně doplněný Císařskou akademií, v Chan-čchengu, Šanghaji, Nankingu i jinde. Fyzicky krátká vzdálenost však představuje v duchovním smyslu obrovskou pouť, dva a půl tisíce let dlouhou cestu k samé podstatě čínského filozofického myšlení, hodnotového systému, formování charakteru člověka. K muži jménem Kchung Čchiou.lověka. K muži jménem Kchung Čchiou…
Otec otcem syn synem Read More »
Jizerské hory nejsou pohořím, které by nabízelo daleké rozhledy na každém kroku, jak bývá obvyklé v horách vyšších a méně zalesněných. Toho si byli členové Německého horského spolku dobře vědomi, a proto se rozhodli své hory trochu „vylepšit“. Na přelomu 19. a 20. století, v dobách velkého rozmachu turistiky, vystavěli na hřebenech hned několik rozhleden a nic lepšího snad ani udělat nemohli. Rozhledny se ihned staly vyhledávanou atrakcí a svou přitažlivost neztratily dodnes…
Málokteré středověké město v Německu zůstalo takhle zachováno. A z těch větších je Řezno neboli Regensburg jediné. Díky tomu, že z velké části uniklo zničení za druhé světové války, nabízí dnes milovníkům historie největší celek původní románské a gotické architektury severně od Alp. Řezno neohromí žádným neopakovatelným monumentem, jehož obdoba by se nedala spatřit také někde jinde. Jeho jedinečnost tkví právě v celistvosti, s jakou přibližuje podobu bohatého středověkého města střední Evropy. Před pěti lety mu přinesla i zápis do seznamu Světového dědictví UNESCO…
S večerem se v Deià rozhostilo takové ticho, že se tu rozléhá i cvaknutí dveří v nedaleké uličce. Z krásné vyhlídky – místního hřbitova – pozorujeme do stínu se hroužící vesnici. Už nějakou chvíli se tu snažíme najít hrob Roberta Gravese. Pečlivě procházíme tu část, kde jsou pochováni umělci a bohémové. Podél obvodové zdi čteme jména jednoho malíře za druhým: Brian Walter McMinn, Alfredo Miralles Lladó, Ross Abrams, Ulrich Leman, José Font de Villa. Našli jsme i Beryl Gravesovou, druhou Robertovu manželku. Jeho jméno tu ale nevidíme. Důvod je prostý – Graves totiž leží mezi místními. Samotný hrob je navíc označen pouze nenápadnou šedou deskou, na níž stojí: „Robert Graves, 1895-1985, básník, E.P.D“, tedy „odpočívej v pokoji“…
Deià – múza básníkova Read More »
Teplé Karibské moře a jeho pláže patří mezi rekreanty k těm nejoblíbenějším. Hustá síť letovisek se táhne v pruhu dlouhém přes 100 km na východ od hlavního města Santo Domingo a dosahuje až do oblasti La Romana. Právě tuto část pobřeží lemuje podmořský kontinentální práh, který se táhne přes 50 km do moře. Jeho hloubka se pohybuje od několika metrů k několika decimetrům a z jeho dna, které je v podstatě jen pokleslou a zaplavenou přímořskou nížinou, se zvedají korálové útesy a ostrovy, hojné zejména na jeho okraji. Právě tady, daleko od pobřeží, se lámou hlavní příbojové vlny a přes mělčiny pak doběhne na písečné pláže jen drobné vlnění. S výjimkou bouří si zdejší moře také udržuje stálou teplotu pohybující se mezi 25–28 ˚C…
„Bez zhlédnutí Sixtinské kaple si nelze utvořit názornou představu o tom, co člověk dokáže.“ J. W. Goethe
Říká se, že nejkrásnější pohled na svět je z koňského hřbetu. Klidně však vyměňte sedlo bujného vraníka za sedlo bicyklu a trap koně za cyklistickou přehazovačku: při projížďkách Českým rájem si i tak přijdete na své…
Český ráj ze sedla bicyklu Read More »
Na nádvoří Piniové šišky odposlechnu pár vět z výkladu průvodců, kteří nedočkavým turistům seskupeným u několika stojanů ověšených fotografiemi ze Sixtinské kaple vysvětlují její výzdobu. V posvátném prostoru to nebude možné. I já se těším na zlatý hřeb vatikánských muzeí. Je ale ještě daleko, až skoro na samotném konci prohlídky…
Kuželovitý kopec Vyskeř (21/10) vypadá z dálky jako kupka sena, kterou zanechal sedlák na louce, když odběhl na oběd. Čedičový vrch, zvaný též Hůra, se vypíná nad stejnojmennou obcí do výšky 465 m n. m. a patří k charakteristickým dominantám panoramatu Českého ráje…
„Byl hodný pán, byl moudrý pán / pan Humprecht Černín z Chuděnic. / Snad na nás nepomyslil sic, / však přece budiž opěván, / jen dobré o něm, zlého nic. / Neb vystavěl nám nad Sobotkou hrad / pan Humprecht Černín z Chuděnic.“ Takhle veršoval Fráňa Šrámek ve sbírce Splav na začátku básně věnované zámečku na okraji Sobotky, který už 85 let jeho rodnému městu patří…
Není jednoduché spočítat, kolik památných stromů roste v Českém ráji. Jen to zkuste: dub letní za rybníkem Oběšenec, dvě lípy srdčité na návsi v Malé Lhotě, 31 jírovců maďalů na návsi na Mužském…Až se dostanete k číslu 692, přestaňte počítat – právě tolik jich má aktuálně pod svou ochranou správa CHKO. Památné stromy ale najdete i mimo hranice chráněného území, jen třeba v Turnově jich roste dalších sedmašedesát…
Třetihorní sopečná aktivita, která se u nás nejintenzivněji projevila na severozápadě Českého masivu, zasáhla také Českou křídovou tabuli. Sice s menší intenzitou, ale i zde se jí povedlo dost výrazně zdramatizovat vzhled krajiny. Užitek z toho měl hlavně Český ráj, jemuž ohnivé síly podzemí ukuly hned několik dominant, z nichž ta nejpůsobivější se dokonce stala jeho nezaměnitelným symbolem…
