2013

Hitem všemožných tištěných cestovatelských rádců posledních let je „tajný tip“. Po zveřejnění sice tajným být přestává, ale s tím si evidentně nikdo hlavu neláme. A tak ho tady máte – chcete-li navštívit místo odbývané v průvodcích jedním odstavcem, v němž se snoubí dávná mayská historie s šarmem koloniálního městečka, zajeďte si do Izamalu…

Když byla na počátku 60. let 19. století objevena v kukuřičném poli u haciendy Hueyapan první velká hlava muže v přílbě, tušil málokdo, že se jedná o portrét příslušníka jedné z nejstarších civilizací amerického kontinentu. Od těch dob nám jednotlivé střepiny informací o kultuře Olméků vytvořily zdání komplexního zrcadla, jehož mlhavým odrazem se snažíme pohlédnout na život dávné civilizace. Nové objevy v nepřístupných bažinách jižního Veracruzu a Tabaska nám mohou kdykoliv toto zrcadlo vyčistit nebo dokonale rozbít…

Před sedmi lety jsem se vydala do Mexika s batohem na zádech, jako turistka. Cesta se protáhla, zůstala jsem tam o měsíc déle, než bylo plánováno, a když jsem se vrátila domů, byla jsem přesvědčená, že chci žít v Mexiku. Proč? To neumím dodnes dobře vysvětlit. Mexiko mě okouzlilo. Cítila jsem spojení s místními lidmi, i přesto, že jsme tak odlišní. Ta zem, kde věčně svítí slunce a lidé se radují i z maličkostí, mě přitahovala jako magnet. Prodala jsem auto, pronajala byt, dala výpověď v práci a odjela zpátky. Už pět let žiji v Mexiku. Není to jednoduché ani těžké. Je to jako všude jinde na světě. Mexiko je krásná a bohatá země i přes všechny své problémy a Mexičané jsou velmi, velmi zajímaví lidé…

Když se před pár lety vybíralo sedm nových přírodních divů světa, objevil se mezi návrhy i národní park Cañón del Sumidero. Do výsledné sedmičky se sice neprobojoval, což ale na působivosti až tisíc metrů hlubokého kaňonu nijak neubírá…