2016

Brazílie je s více než 200 miliony obyvatel největší katolickou zemí na světě. Snad zde neexistuje město či vesnice, kde by nedominovala katedrála či barokní kostelík. Tím nejznámějším a pro Brazílii určitě nejtypičtějším symbolem víry se však stala 38 m vysoká socha Krista Spasitele na kopci Corcovado v Rio de Janeiru. Vznikla pod taktovkou francouzského sochaře Paula Landowského a brazilsko- -francouzského dua stavebních inženýrů, Heitora Costy a Alberta Caquota, a odhalena byla po téměř 10 letech stavby v roce 1931…

Ani nadpozemská krása Ria, která ohromí každého návštěvníka při pohledu z Corcovada, však neskryje všudypřítomné favely, chudinské čtvrti, které se táhnou po úbočí většiny strmých kopců, kam až oko dohlédne…

Napadlo by vás, že Rio je mimo jiné obrovským amfiteátrem pro sportovce? A nemyslím tím teď jen olympioniky. Na své si přijdou všichni, od příležitostných nadšenců, přes borce, co to berou vážně, až po dobrodruhy a vyhledávače adrenalinu…

Ne, není to omyl, nechtěla jsem napsat Brasília, jak by se mohlo na první pohled zdát – přestože si většina lidí spojuje jméno Oscara Niemeyera právě s brazilským hlavním městem. A není divu, Brasília je jeho rukopisem popsána skrz naskrz. Neexistuje jiné brazilské město, které by tento geniální architekt, který nás opustil v roce 2012 v nedožitých 105 letech, ovládl na svém kresličském prkně v takové komplexnosti. Přesto však Niemeyerovo dílo není pouze Brasília…

Už je to 500 let, co na sebe poprvé v oněmělém úžasu upřeli zrak běloch a brazilský indián. Přesto jsou dodnes indiáni opředeni tajemstvím a obklopeni mnoha otazníky. Na otázku, odkud přišli, zatím jednoznačně neodpověděla žádná z teorií, i když ta o překročení Beringovy úžiny se zdá být nejvěrohodnější. Kdy do Ameriky přišli – před 12, 38 nebo dokonce 53 tisíci lety? Ani to není jasné. Bohužel, ve hvězdách zůstává také otázka, kam jdou… Osud některých kmenů byl již zpečetěn, jiné čelí podobnému osudu jako např. kmen Xetá, který se skládá již pouze ze sedmi lidí, nebo kmen Avá-Canoeiro, který sice čítá o něco málo více osob, jenže jediní dva mladí lidé schopní reprodukce jsou sourozenci…

Jeden z nejpřitažlivějších brazilských států je tak trochu jako mramorovaná bábovka. Černé a bílé těsto se harmonicky prolnulo, přesto nesmísilo, a splynulo v jeden celek. Přitahuje vůní, láká oči, kdo by odolal? Bílé portugalské stopy v podobě kostelů, křivolakých, kočičími hlavami dlážděných uliček a typické koloniální architektury se smísily s černým dědictvím, které se vám představí jako pulsující spirála energie rozdmýchaná uprostřed capoeiristické „potyčky“ v rodě (roda – kruh). Svou odstředivou silou, na pozadí znějících bubnů v ulicích a rituálů Candomblé v terreiros, vás odmrští do vůní i chutí měst a potom dál, až na pláže členitého pobřeží a do kopců…

Při vyslovení jména Sampa, jak říkají São Paulu jeho obyvatelé, Paulistáni neboli Paulistanos, přeběhne většině lidí mráz po zádech. Město se na první pohled dovede zatvářit jako příšera, která nahání hrůzu. S více než 21 miliony obyvatel, které čítá metropolitní oblast Grande São Paulo, jde o jednu z největších městských aglomerací na světě. První setkání s ním připomíná rande naslepo – takto jste si ho vážně nepředstavovali… Co teď, zůstat, nebo jít? Zjišťujete, že z něj nemůžete spustit oči a máte chuť poznávat ho dál. Zdá se, že to bude srdeční záležitost…