2016

Karlštejn - celkový pohled

Karlštejn – svaté místo království

Patrně není v České republice žádný další hrad, snad mimo ten Pražský, který by byl tak znám, tolik opředen různými legendami a tolikrát zachycen v umění. Stačí připomenout Noc na Karlštejně Jaroslava Vrchlického a její mladší muzikálovou verzi. V podvědomí se vybaví legenda o zákazu vstupu žen do hradu. Tyto legendy jsou většinou jen literární licence, přesto ale můžeme souhlasit s tím, že Karlštejn nebyl úplně běžným místem pro pobyt královského, ani později císařského dvora. I zde se ale odehrávaly panovnické audience a přijímala se tu cizí poselstva, ale místo se svým určením ostatním královským hradům vymykalo. Sloužilo totiž primárně jako klenotnice královského pokladu svatých ostatků a dalších relikvií…

San Gimignano - Collegiata

San Gimignano – město krásných věží

Projíždíme-li na severozápadě sienské provincie oblastí, kde táhlé vlnypahorků dorážejí na údolí řeky Elsy, nemůžeme přehlédnout návrší s městskou zástavbou, z níž trčí k obloze několik nápadně vysokých kamenných věží. Proslulé San Gimignano těmito kamennými prsty dává o sobě vědět do daleka, dramatizuje jimi idylu mnoha zdejších panoramat a někdy se díky nim – za určitých atmosférických a světelných poměrů – dokáže předvést v podobě div ne přízračného zjevení. Měst a městeček usazených na vrcholcích kopců je v celém Toskánsku povícero a tato k nebi vystrčená sídla náleží k základním skladebným prvkům obrazu zdejší typické krajiny, žádné ale tento obraz neobohacuje tak fantaskní a nezaměnitelnou siluetou jako právě San Gimignano…

Stará část Bernu s dominantní siluetou Münsteru

Zelená metropole Bern

V kterém hlavním evropském městě si můžete bez jakýchkoli obav zaplavat, třeba o polední přestávce v práci? Rozprostírá se na poloostrově, který obtéká Aara, jež mu hlavně v létě dodává ležérní prázdninovou atmosféru. Bern – čtvrté největší město v konfederaci, kreativní centrum politické moci Švýcarska, hospodářský motor regionu a atraktivní turistický cíl…

Sampa – gastronomická metropole světa

Abyste si užili brazilskou kuchyni, není nic jednoduššího, než se s ní začít seznamovat v São Paulu. „Sampa“ je kompletní mozaikou snad všech etnik, co lze v Brazílii potkat, a jejich speciality zde máte naservírovány doslova pod nosem. Říká se, že láska prochází žaludkem, zkusme tedy obří megalopoli nahlédnout pod pokličku – objevíte pod ní gastronomický ráj…

Chianti - Dario Cecchini, řezník osmé generace v Panzanu in Chianti nalévá víno

Chianti – kraj černého kohouta

Když se řekne Chianti, snad každý si představí láhev červeného vína, zpravidla onu baňatou, lýkem opletenou, jak jsme toto asi nejpopulárnější toskánské víno znali v minulosti. Ale Chianti není jen víno, ale také oblast, kde se pěstuje. A protože časy se v toskánském vinařství v posledních desetiletích hodně mění, jsou dnes láhve většinou klasické a jiný je i jejich obsah…

Vrchol Eigeru

Československé stopy v severní stěně Eigeru

Když v roce 1931 mnichovští bratři Franz a Toni Schmid uspějí v severní stěně Matterhornu a o čtyři roky později jsou poprvé vylezeny severní srázy Grandes Jorasses, z velkých alpských stěn zůstává bez průstupu již jen severní stěna Eigeru – zlověstně ponurá zeď tmavých vápenců a ledu, vysoká závratných 1800 metrů. Po prvním nesmělém pokusu, který v roce 1924 skončil hned na úpatí, se do ní dlouhých deset let nikdo neodvažuje. Horolezce zatím odrazují hlavně časté pády kamení a ledu, ale také náhlé zvraty počasí. I tady však platí, že všeho do času…

Hrady Karla IV. - vodní hrad Lauf

Hrady Karla IV.

V povědomí nejširší veřejnosti představuje hrad jednu z ikon středověku. Hrady se objevují v západní Evropě zhruba od 10. století, v českém prostředí o dvě století později a jejich největší rozvoj potom přichází ve 13. a 14. století. Od počátku byl hrad víceúčelovým komplexem: byl opěrným bodem z hlediska vojenského i správního, ale současně také zástupným symbolem svého zakladatele anebo majitele…

Náměstí zázraků (Piazza dei Miracoli) v Pise se slavnou šikmou věží

Náměstí Zázraků

„Věřím, že nikde jinde nelze nalézt na tak omezeném prostoru, jakým je Piazza del Duomo, čtyři krásnější věci než ty, jež jsou pohromadě zde. Všechny jsou od hlavy k patě, od základů po střechy, dokonce včetně dlažby na náměstí, z bělostného carrarského mramoru, jemného skoro jako alabastr…“

Křivoklát - pohled na Křivoklát od pomníku knížete Karla Egona Fürstenberka

Křivoklát

Soužití krále Jana Lucemburského s Eliškou Přemyslovnou nebylo šťastné. Vládychtivá Eliška měla ze začátku na Jana velký vliv. Znala domácí poměry, měla kontakty, byla starší než on. Časem Jan poznal, že je nebezpečná, bál se toho, že jejich společného syna Václava nechá prohlásit králem a jeho sesadí. Proto ho do její blízkosti nepustil, aby měl jistotu, že se nestane panovníkem místo něj.“
Prof. Kateřina Charvátová, Univerzita Karlova

Apuánské Alpy - těžbou kararského mramoru zjizvené hory nad obcí Canevara

Apuánské Alpy

Kararský mramor je pojem, který zná u nás kdekdo, ale povědomí o Apuánských Alpách, kde se tahle surovina těží, už nijak valné není. Do hornatého severozápadního výběžku Toskánska, vklíněného mezi regiony Ligurie a Emilia-Romagna, mnoho našinců nezajíždí, nejspíš proto, že turistická přitažlivost světoznámých toskánských měst ruku v ruce s přitažlivostí jejich okolní „typicky toskánské“ krajiny nenechávají jiným oblastem příliš prostoru k vyniknutí. O to více nás ale mohou některé z těchto oblastí překvapit a zrovna Apuánské Alpy jsou toho asi nejlepším příkladem…

Středověká zbožnost - Madona svatovítská

Středověká zbožnost a duchovní život

Období vlády Lucemburků u nás je zároveň obdobím krize vrcholného středověku, jež v českých podmínkách vyústila až do husitské revoluce, která vypukla roku 1419. Na počátku tohoto období stojí zjitřený zájem společnosti o duchovní život, a to nejen o církevní provoz, jemuž by laici pouze přihlíželi, ale o skutečné „obcování svatých“, kterého by se sami aktivně účastnili…

Arezzo - náměstí Piazza Grande s chrámem Santa Maria della Pieve

Arezzo

Téměř stotisícové Arezzo nebývá atakováno zdaleka tak početnými davy turistů jako některá jiná toskánská města v čele s Florencií, což je příjemné zjištění pro každého, kdo sem v sezoně zavítá. Zároveň to ale může být i důvodem k podivu, protože zdejší historické centrum s mnoha stavebními památkami patří v Toskánsku k nejzajímavějším. Navíc je Arezzo dobře dostupné po silnici i po kolejích – třeba vlak z Florencie je tady za hodinu, necelou hodinu trvá cesta autem ze Sieny…

Soutěska Aary

Soutěska Aary

Městečko Meiringen usazené v horském údolí Hasli jen několik kilometrů od východního břehu Brienzského jezera se stalo mezinárodním pojmem díky siru Arthuru Conanu Doyleovi, který svou nejznámější literární postavu sprovodil ze světa pádem do nedalekého vodopádu Reichenbach. Nabízí se otázka, ovšemže čistě akademická – proč Doyle nechal největšího z detektivů zemřít ve vodopádu, když mohl jeho potyčku se zločincem Moriartym zasadit do prostředí ještě atraktivnějšího, do divoké soutěsky řeky Aary (Aareschlucht)? Nepochybně ji znal, k jejímu vyústění je to z Meiringenu, kde pobýval, co by kamenem dohodil…

Meiringen - scéna se Sherlockem Holmesem u vodopádů

Meiringen – oživlý detektiv i technický unikát

Když do údolí Hasli přijedete kupříkladu od Lucernu přes průsmyk Brünigpass ve výšce přes tisíc metrů, překvapí vás permanentní hukot tekoucí vody. Nevyluzuje ho však pouze řeka Aara, která přes Brienzské a Thunské jezero posléze ústí do Rýna. O působivou zvukovou i optickou kulisu se mnohem více starají okolní vodopády, které se valí ze strmých skalních stěn dolů. Nejmohutnější jsou ty Reichenbašské, nad Meiringenem. Lanová dráha podél rokle vede nahoru k nim a k místu, kde Sherlock Holmes prohrál boj na život a na smrt se svým úhlavním nepřítelem. Hned dva magnety města, které kromě detektiva proslavily i sněhové pusinky…

Via Carolina - Masarykovo náměstí v Rokycanech

Via Carolina

Via Carolina – s tímto názvem se můžeme setkat na dálnici D5, vedoucí z Prahy na Plzeň a Rozvadov, a odtud jako dálnice A6 po německém území dále do Norimberka. Jde o název moderní, odrážející integrační tendence dnešní Evropy; ani starší označení trasy Praha–Norimberk jako Norimberská cesta není však ani zdaleka středověké, ale je pomocným konstruktem novodobé historiografie…