Podíváte-li se do alpského údolí Rýna severně od Vaduzu, spatříte dovedné spojení pohádkové krajiny s moderním průmyslem. Mezi poli a zelenými loukami s pasoucím se dobytkem stojí úhledné tovární haly a nablýskané administrativní budovy. Kolem nich je spousta rodinných domků zasazených do upravených zahrad. Žádná mračna kouře nebo nepořádek. To je uhlazená průmyslová zóna Schaanu, největšího města knížectví a průmyslového srdce „alpského tygra“…
Nejkrásnější tchajwanský národní park se rozprostírá na ploše 920 km2, od úchvatných útesů Qingshui na východním pobřeží až k vrcholkům Centrálního pohoří, které se často stydlivě skrývají v závojích mlhy. Parkem prochází impozantní, 19 km dlouhá soutěska vymodelovaná v mramorovém masivu. Unikátní příroda, původní domorodá kultura, ale i bezpočet turistických tras přilákají k jeho branám každý den četné návštěvníky…
Brazílie je s více než 200 miliony obyvatel největší katolickou zemí na světě. Snad zde neexistuje město či vesnice, kde by nedominovala katedrála či barokní kostelík. Tím nejznámějším a pro Brazílii určitě nejtypičtějším symbolem víry se však stala 38 m vysoká socha Krista Spasitele na kopci Corcovado v Rio de Janeiru. Vznikla pod taktovkou francouzského sochaře Paula Landowského a brazilsko- -francouzského dua stavebních inženýrů, Heitora Costy a Alberta Caquota, a odhalena byla po téměř 10 letech stavby v roce 1931…
Ani nadpozemská krása Ria, která ohromí každého návštěvníka při pohledu z Corcovada, však neskryje všudypřítomné favely, chudinské čtvrti, které se táhnou po úbočí většiny strmých kopců, kam až oko dohlédne…
Napadlo by vás, že Rio je mimo jiné obrovským amfiteátrem pro sportovce? A nemyslím tím teď jen olympioniky. Na své si přijdou všichni, od příležitostných nadšenců, přes borce, co to berou vážně, až po dobrodruhy a vyhledávače adrenalinu…
Za nejvydařenější sochařské dílo švýcarské velehorské přírody bývá obecně považován Matterhorn, neméně fascinující je však i masiv sestávající ze tří výrazných štítů, o nichž se často mluví jako o „svaté trojici“ Bernských Alp. Zatímco Matterhorn je štítem magicky vzletných linií, které nemají obdobu ani v Alpách, ani v jiných evropských horstvech, trio Eiger, Mönch a Jungfrau staví na odiv hlavně majestátní nespoutanost rozmanitě modelovaného světa skal a ledovců. Na rozdíl od Matterhornu tady má běžný návštěvník tu výhodu, že s tímto světem nemusí zůstat jen v pouhém vizuálním kontaktu, ale že do něj může i přímo vstoupit…
Často se uvádí, že v 70. letech 19. stol. zachvátila Švýcarsko horečka budování ozubnicových horských drah, jenomže tahle metafora trochu kulhá. Ve skutečnosti to s onou horečkou nebylo zdaleka tak horké. Každé stavbě nové horské trati nutně předcházela zdlouhavá jednání s přísnými úřady a obvykle i složité shánění základního kapitálu. Jestliže dnes obdivujeme unikátní technická řešení duchovních otců smělých horských tratí, měli bychom zároveň symbolicky smeknout i před jejich schopnostmi protlačit své vize bariérami administrativy a skepse. Jedním z těch, kteří si to zaslouží, je bez debaty Adolf Guyer-Zeller…
Jen co se lanovka pohne, zazní známá titulní melodie z filmu. Konkrétně pasáž, při které James Bond vytáhne revolver a namíří na diváka. Místo výstřelu se však kabinka jen lehce zhoupne a začne stoupat z údolní stanice Stechelberg. Spolu s přilehlými svahy se před téměř padesáti lety stala dějištěm natáčení bondovky „V tajné službě Jejího Veličenstva“. Než se z vrcholu hory Schilthorn (2970 m n. m.) rozhlédnete jako kdysi tajný agent 007, vychutnáte si převýšení dva tisíce metrů, které za pouhých 32 minut zdoláte díky soustavě lanovek přes Gimmelwald, Mürren a Birg…
Za vlády prvních lucemburských panovníků, Jana Lucemburského a Karla IV., prošlo České království obdobím rozmachu. Získalo nový územní rozsah zastřešený státoprávním pojmem Koruna království českého, který si v hrubých rysech udrželo po několik následujících století. Z pohledu lucemburských hrabat bylo České království významnou akvizicí s velkým potenciálem. Lucemburský rod usiloval o konsolidaci rozmanitých území a lén pod svou svrchovaností a již delší dobu bylo zjevné, že politicko-geografická situace hrabství neumožňuje významnější expanzi. Široká územní základna a odpovídající fiskální příjem přitom byly nezbytné i pro udržení říšského trůnu, který získal roku 1308 Janův otec, Jindřich VII…
Ne, není to omyl, nechtěla jsem napsat Brasília, jak by se mohlo na první pohled zdát – přestože si většina lidí spojuje jméno Oscara Niemeyera právě s brazilským hlavním městem. A není divu, Brasília je jeho rukopisem popsána skrz naskrz. Neexistuje jiné brazilské město, které by tento geniální architekt, který nás opustil v roce 2012 v nedožitých 105 letech, ovládl na svém kresličském prkně v takové komplexnosti. Přesto však Niemeyerovo dílo není pouze Brasília…
Wenni nume wüsst wo dsʼVogellisi wär / Ds Vogellisi chunnt vo Adelbode här / Adelbode isch im Bärner Oberland / Ds Bärner Oberland isch schön…
„Žádného ja království za věku našeho ve všie Evropě tak mnohými a krásnými, tak ozdobenými chrámy obdarovaného býti jako České mním. Chrámové do nebe zvedení dlúhostí i širokostí divnú velmě sklepy kryty bychu kamennými…“
Toskánsko – kraj s pozoruhodnou historií, kraj plný jedinečné architektury, kraj nad jiné vstřícný k milovníkům umění. Kraj, kde jako by se trochu zpomalil čas. Ale i kraj s vyhlášenou gastronomií, kraj skvělých vín a kraj proslulý příjemným klimatem, pohostinným obyvatelstvem a líbeznými krajinnými sceneriemi. Hezky se to tady sešlo, vskutku jako jen málokde jinde, a tak není divu, že lidé z různých končin světa vidí v Toskánsku vysněný kraj, s nímž by rádi splynuli napořád. Někteří to už udělali, naštěstí jich však není moc, jinak by Toskánsko dávno prasklo ve švech…
Titulek vypadá jako protimluv opravdu jen na první pohled. Alpský průsmyk Grimsel leží na pomezí kantonů Bern a Wallis v nadmořské výšce 2164 m. Jenže zároveň platí, že chcete-li jej opravdu poznat, musíte sestoupit hluboko pod povrch…
Už je to 500 let, co na sebe poprvé v oněmělém úžasu upřeli zrak běloch a brazilský indián. Přesto jsou dodnes indiáni opředeni tajemstvím a obklopeni mnoha otazníky. Na otázku, odkud přišli, zatím jednoznačně neodpověděla žádná z teorií, i když ta o překročení Beringovy úžiny se zdá být nejvěrohodnější. Kdy do Ameriky přišli – před 12, 38 nebo dokonce 53 tisíci lety? Ani to není jasné. Bohužel, ve hvězdách zůstává také otázka, kam jdou… Osud některých kmenů byl již zpečetěn, jiné čelí podobnému osudu jako např. kmen Xetá, který se skládá již pouze ze sedmi lidí, nebo kmen Avá-Canoeiro, který sice čítá o něco málo více osob, jenže jediní dva mladí lidé schopní reprodukce jsou sourozenci…
V jednom z článků tohoto čísla věnujeme hodně místa sochařské výzdobě svatovítského chrámu. Kromě ní ale musíme připomenout ještě jedno významné dílo Karlovy doby: bronzové sousoší sv. Jiří bojujícího s drakem na třetím nádvoří Pražského hradu…
Tři pahorky, na nich tři „terzi“ neboli městské části, které se dělí do 17 historických „contrade“, čtvrtí, jež mají dodnes své symboly, znaky a vlajky a které dvakrát ročně, v červencia srpnu, soutěží ve slavných dostizích Il Palio na hlavním náměstí Piazza del Campo. Kompletně zachovalé středověké město, o kterém se někdy hovoří jako o jediném (a jedinečném) muzeu italské gotiky pod širým nebem. To je Siena, jež se snad vůbec nezměnila od doby své největší slávy na konci 13. a v první polovině 14. století…
Z Interlakenu ležícího mezi Brienzským a Thunským jezerem se dá vyrazit na lyže každý den do jiného lyžařského střediska oblasti Jungfrau. Všem společná je velehorská kulisa tvořená severní stěnou Eigeru a čtyřtisícovkami věhlasných jmen Schreckhorn, Mönch a Jungfrau…
Jeden z nejpřitažlivějších brazilských států je tak trochu jako mramorovaná bábovka. Černé a bílé těsto se harmonicky prolnulo, přesto nesmísilo, a splynulo v jeden celek. Přitahuje vůní, láká oči, kdo by odolal? Bílé portugalské stopy v podobě kostelů, křivolakých, kočičími hlavami dlážděných uliček a typické koloniální architektury se smísily s černým dědictvím, které se vám představí jako pulsující spirála energie rozdmýchaná uprostřed capoeiristické „potyčky“ v rodě (roda – kruh). Svou odstředivou silou, na pozadí znějících bubnů v ulicích a rituálů Candomblé v terreiros, vás odmrští do vůní i chutí měst a potom dál, až na pláže členitého pobřeží a do kopců…
Při vyslovení jména Sampa, jak říkají São Paulu jeho obyvatelé, Paulistáni neboli Paulistanos, přeběhne většině lidí mráz po zádech. Město se na první pohled dovede zatvářit jako příšera, která nahání hrůzu. S více než 21 miliony obyvatel, které čítá metropolitní oblast Grande São Paulo, jde o jednu z největších městských aglomerací na světě. První setkání s ním připomíná rande naslepo – takto jste si ho vážně nepředstavovali… Co teď, zůstat, nebo jít? Zjišťujete, že z něj nemůžete spustit oči a máte chuť poznávat ho dál. Zdá se, že to bude srdeční záležitost…
