„…Tady už neobjevíme ani náznak toskánské lehkosti a grácie, zato však převládá zasmušilá pochmurnost a tragická trpkost opuštěné, zapomenuté země. Po dlouhé kilometry nevidíme stavení, nespatříme půvabnější skupinu stromů, nepotkáme člověka,“ popsal kdysi Jaromír Neumann svůj dojem z okolí Volterry, které mu připomínalo „obrovité vlny rozbouřeného moře, jež náhle zkamenělo“ a nad nímž Volterra „s hrdou vznešeností“ shlíží pyšně na příchozího…
Jsou sladké, křehké, kulaté a v rodném listu mají podle všeho město Meiringen v regionu Oberhasli. Pusinky neboli Meringues. Nepečený dezert z cukru a sněhu z vaječných bílků, na jehož tradiční výrobu, ale i zajímavé inovace jsou pod Reichenbašskými vodopády právem pyšní…
Málokdo ví, že se v naší zemi nalézá skvělá galerie středověkých sochařských portrétů, jedna z nejvýznamnějších, ne-li největších na světě…
Sochařství v době Karlově Read More »
Toskánsko, to nejsou jen umělecké poklady Florencie, Sieny, Pisy a dalších měst, výtečné červené víno a vyhlášená kuchyně. Toskánsko má také Maremmu, oblast na jihozápadě regionu, která se zvedá od pobřeží Tyrhénského moře ke kopcovitému vnitrozemí a tvoří ji nenapodobitelná mozaika moře, pláží, přírodně cenných území, oblých vršků, polí, sadů, pevností a idylických „borghi“, vesnic z kamenných domů, kde se zastavil čas…
Maremma má tisíc tváří Read More »
Místo pozdravu „Grüezi“ si při cestě do Bernských Alp připravte také vodácké „Ahoi“ a v letních měsících si přibalte plavky. Na úpatí hor totiž leží dvě nádherná jezera, která jsou rájem nejrůznějších vodních sportů. I bez plavek si ale určitě užijete výlet některým z plavidel početné flotily po tyrkysově modré hladině Thunského jezera o rozloze bezmála 50 km2 a s kouzlem Středomoří. Anebo po Brienzském jezeře s křišťálově průzračnou ledovcovou vodou, kolem malebných rybářských vesniček, sportovních center či majestátních hradů a zámků, kde se psala historie…
Města bývají běžně dosažitelná různými dopravními prostředky, k těm ale určitě nepatří eskalátor. Východotoskánská Cortona, která se zabydlela na strmých svazích vysokého kopce, je v tomto směru výjimkou – ze záchytného parkoviště se člověk po dvou eskalátorech dostane k městským hradbám během několika málo minut. Někomu to může připadat jako zbytečnost, případně zvrhlost, nicméně s ohledem na různá zdravotní omezení návštěvníků tohle řešení nepostrádá logiku…
„Zde po tom víně, Bušku, slyš, domácí slunce naše vloni hrálo – toť první víno, které v Čechách zrálo – aj tedy vzhůru, pijme již!“ Fiktivní rozhovor Karla IV. s Buškem z Velhartic zveršoval Jan Neruda coby Romanci o Karlu IV. Snadno by se podle ní mohlo zdát, že Otec vlasti byl také otcem českého vinařství. I když tomu tak není, zapsal se král Karel do historie pěstování vinné révy u nás nesmazatelným písmem…
Aj tedy vzhůru, pijme již! Read More »
Visuté mosty pro pěší ve švýcarských Alpách nemají ani tak zkracovat vzdálenosti, jako spíše nabízet úchvatné výhledy na velehorskou přírodu, a přinášet tak krásné a dosud nepoznané zážitky. Ale také vyžadují silné nervy…
Lucca se s oblibou označuje za „malý toskánský Vatikán“, případně za město kostelů. Prý jich tam je společně s kaplemi devětadevadesát. Ale také by mohla sloužit za vzor toskánského města, živého, leč neuspěchaného, s příjemně přátelskou atmosférou…
Bezprostřední vliv Karla IV. na soudobé dění na poli architektury a výtvarného umění byl tak silný, že jeho jméno slýcháme ve spojitosti s většinou tehdejších uměleckých aktivit. A přece existuje jedna oblast, kde stěžejní roli nehrál sám panovník, a dokonce ani Praha: obor knižní malby…
Liber Viaticus Jana ze Středy Read More »
Otevřít si v zemi výtečné čokolády a proslulých mistrů chocolatiérů obchod s čokoládou, byť nejste „domácí“ a dokonce ani z oboru? Proč ne, nápad se přece počítá, řekly si dvě mladé podnikavé Češky, k odvaze přidaly nemalé investice financí i energie a také odborné kurzy. Do roka sklidily první ovoce originálního projektu, s nímž pod Alpami denně kouzlí čokoládové kreace i úsměv na rtech spokojených turistů…
Cesta, kterou si v Brazílii vyšlapali Češi, se neřadí mezi „přistěhovalecké dálnice“. Ve srovnání s jinými národy je česká imigrace do Brazílie poměrně malá, zato je vyšlapána „bosýma nohama“, nohama, které při dobývání půdy a nového života z útrob pralesa zažily své, od setkání s tropickou havětí, nepřízně počasí, až po nejistotu spojenou s životními začátky zcela od nuly. Zanechala po sobě ale stopy hluboké tak, že jsou dodnes na očích celému světu a mimořádně také přispěly k rozvoji Brazílie samotné, nového domova pro celkem tři významnější české imigrační vlny. V současnosti se v Brazílii čeští krajané nebo jejich potomci počítají na desítky tisíc…
České stopy v Brazílii Read More »
„Ubývá míst, kam chodívala pro vodu, voda si na to vzpomíná, voda má… voda má rozpuštěné vlasy…“ Melodie písně od moravského Hradišťanu mi zní v mysli pokaždé při vzpomínkách na Pantanal. Královna vod rozpustila své bohaté zvlněné vlasy ozdobené tisíci květinami na pořádný kus světa, na území, jehož rozlohu udávají různé prameny v rozmezí od 140 do více než 200 tisíc km2 a jež se rozkládá asi ze dvou třetin v brazilském státě Mato Grosso do Sul, z jedné třetiny pak ve státě Mato Grosso a v sousedních zemích Bolívii a Paraguayi…
Pantanal – království vod Read More »
Zásadní otázkou týkající se karnevalu je, zda si cestu do Brazílie naplánovat právě v jeho době, nebo se raději tomuto šílenství vyhnout. Odpověď je jasná, karneval v Brazílii alespoň jednou zažít musíte, i když třeba patříte ke klidnějším povahám nebo zrovna hudbu, tanec či davové akce příliš nemilujete…
Karneval až na prvním místě Read More »
„Ubohá Niagara!“ zvolala prý kdysi první dáma Spojených států Eleanor Rooseveltová, když viděla fascinující Cataratas do Iguaçu. Asi jeden z nejkratších a nejúdernějších popisů, kterého se kdy největšímu systému vodopádů na světě, ležících na řece Iguaçu na hranicích Brazílie a Argentiny, dostalo. Povznášející i hrůzostrašné, plné bílé i temné vody… Nad vodopády bdí společně anděl i ďábel…
Estrada Real neboli Královská cesta patří k nejvýznamnějším historickým
klenotům Brazílie. Toto symbolické označení ve skutečnosti zahrnuje
několik cest, které již od dob dobývání Brazílie spojovaly přímořské oblasti
Rio de Janeira s hornatým a na nerostné suroviny bohatým vnitrozemím
dnešního státu, dříve kapitanátu, Minas Gerais. Tyto cesty procházejí
srdcem jedné z nejstarších a Evropany nejdéle osídlených oblastí Brazílie
a nabízejí pohled na barokní skvosty koloniální architektury
uprostřed krajiny obdařené neuvěřitelnými sceneriemi.
