Hlavním městem regionu Apulie je Bari. Fascinující metropole s více než 300 000 obyvatel má dvě tváře. Hradbami obklopené staré město („città vecchia“) na malém poloostrově vybíhajícím do Jaderského moře, s úzkými křivolakými uličkami a spoustou památek, a kolem moderní část s bulváry a luxusními nákupními ulicemi křížícími se v pravých úhlech, s paláci a divadly, tradičně označovaná jako „borgo murattiano“…
Některé leží coby kamenem dohodil od větrem a příbojem rozervaného pobřeží, jiné trochu dál. Na první pohled ale mají bretaňské ostrovy u jihozápadního konce Lamanšského průlivu a v Atlantiku hodně společného – několik malých, na sebe natlačených žulových domků, vrak rybářského kutru, majáky místo stromů a na hřbitovech kříže pro nezvěstné námořníky… Na druhý už zaznamenáme i rozdíly. Některé jsou ploché a holé, jiné členité a porostlé bujnou vegetací…
Ať zatoužíte ve Švýcarsku po horách kdekoliv, můžete si být jisti, že nějaké budou při ruce. Platí to i pro Ženevské jezero. A tak se snadno dostanete z rozkvetlé nábřežní promenády do říše věčného sněhu a ledu…
Přístavní město Irákleio sice nemělo s mínójskou kulturou mnoho společného, ale při moderním archeologickém průzkumu Knóssu bylo jeho přirozeným zázemím. Byl zde největší přístav na Krétě s potřebným spojením s pevninským Řeckem a pro Evansovu práci ty nejlepší technické podmínky. A to včetně malého provinčního muzea založeného už za turecké správy v roce 1883, které se především díky vykopávkám v Knóssu postupně zařadilo mezi nejvýznamnější muzea Řecka…
Jako velkolepá učebnice stavebních slohů vypadá Ringstraße, okružní třída obíhající historické centrum Vídně. Jedna z nejrušnějších komunikací ve městě je zároveň přehlídkou toho, co evropská architektura 19. stol. považovala za vrchol urbanistické a umělecké tvorby…
Kde? V Zadaru – alespoň podle Alfreda Hitchcocka. Mistr hororu vyřkl svůj názor při návštěvě města v květnu 1964, ale důvodně lze předpokládat, že na kvalitě přírodního jevu se od té doby mnoho nezměnilo. Kdo viděl, bude souhlasit. Ale metropole severní Dalmácie upoutá i spoustou dalších věcí…
Oslavy svátku sv. Mikuláše (Festa di San Nicola) probíhají v Bari vždy od 7. do 9. května. Každým rokem sem v tyto dny přijíždí na 20 000 poutníků z celého světa. Staré centrum města kolem baziliky je okázale vyzdobeno, nádherné světelné instalacemi působí magickým dojmem a přispívají k tomu, že sváteční pocit je tu téměř hmatatelný…
Objeví se před našimi očima na těch nejneočekávanějších místech: na vysokém útesu vypínajícím se nad rozbouřeným mořem, na louce s bujnou trávou, nad písečným zálivem nebo na mělčině obnažující se v rytmu přílivu. Stojí buď osamoceně, nebo seskupeny v dlouhé řady. Obří kameny vyrůstající ze země – menhiry a dolmeny – okouzlují svou záhadností…
Proslulí hodináři, čokolatiéři i hoteliéři. Působivý vodotrysk chrlící 500 l jezerní vody za vteřinu, okouzlující jezerní promenáda, floristický majstrštyk v podobě květinových hodin, rozkvetlé zahrady a parky, více než 400 let staré jádro města s úzkými strmými uličkami a rozmanitými stavebními styly, katedrála sv. Petra, kde v 16. stol. kázal Kalvín, kolébka Červeného kříže i Spojených národů, sídlo více než 250 významných mezinárodních organizací, místo prestižních mezinárodních výstav včetně nejslavnějšího autosalonu založeného v roce 1905 a desítek muzeí, rodiště filozofa a spisovatele Jeana-Jacquese Rousseaua. Protestantský Řím, jak se Ženevě přezdívá, je jedním z nejbohatších měst na světě, pulzujícím šarmantním tavícím kotlem národů a národností, odkud za dobrého počasí zahlédnete Mont Blanc, nejvyšší evropský vrchol…
Soutěska Samaria patří spolu s palácem v Knóssu k nejznámějším místům Kréty. Stejně jako existují na ostrově i méně navštěvované mínójské paláce (Faistós, Mália, Gúrnia či Kató Zákros), také k Samarii, ověnčené několika superlativy, se nabízejí alternativní místa. Na jižních svazích ostrova je jich dokonce několik desítek. A přímo v těsném západním a východním sousedství Samarie najdete dvě z nejzajímavějších…
Lidé v krajině odpradávna hledali a nacházeli místa, kde cítili vyzařovat zvláštní energii – někdy pozitivní, jindy negativní. Na místech s pozitivními silami se často zakládala hradiště, města a svatyně, později kostely a chrámy. Místa s energií, která regeneruje tělo či duši, najdeme i ve volné přírodě…
Dvě památky UNESCO, čtyři pevnosti, restaurace s michelinskou hvězdou, krásné pláže v okolí, na dosah dva národní parky a dvě mezinárodní letiště – které město to má? V Chorvatsku jediné – Šibenik…
Krasová plošina Murgia (Altopiano delle Murge) je krajem sluncem zalitých olivovníkových sadů, vinic, odlehlých masserií, malebných trulli, románských katedrál a barokních chrámů. Její jižní část označovanou jako Bassa Murgia (Dolní Murgia) tvoří krásné údolí Itria s malebnými městečky jako Alberobello, Cisternino, Locorotondo a Ostuni…
Na kopci nad estuárem řeky Aven leží městečko, o kterém se říkávalo: „Pont-Aven, slavné to město, má čtrnáct mlýnů a patnáct domů…“ Město, známé také svými máslovými sušenkami, okouzlilo v minulosti mnohé malíře…
Pátého prosince 1952 přiletěl Charles Chaplin z londýnské premiéry svého filmu Světla ramp do Ženevy, kde plánoval pobýt do Vánoc. Protože mu ale Spojené státy kvůli jeho údajným levicovým postojům a sympatiím k Sovětskému svazu vyhrožovaly zatčením a podle jiné verze na něj měli kvůli krácení daní políčeno z berňáku, rozhodl se v Konfederaci zůstat. Navždy. Jeho novým domovem se stala malebná vesnička Corsieur-sur-Vevey nad Ženevským jezerem v kantonu Vaud. Po letech se jeho někdejší sídlo proměnilo v kultovní místo všech obdivovatelů krále komiků, ale také humanisty, pacifisty a milujícího táty…
Proslula krásou, vosím pasem, vášní pro koně, Uhry, drastické diety i cestování. Bavorská princezna Alžběta z rodu Wittelsbachů, řečená Sisi, choť rakouského císaře Františka Josefa I., je i více než 120 let po své smrti kultovní postavou, která nepřestává fascinovat svými osudy a o niž se zajímá spousta lidí…
O malebnosti seskupení Baćinských jezer, oživujících krajinu pustých krasových kopců severně od města Ploče, se mnoho návštěvníků jižní Dalmácie může přesvědčit na vlastní oči, a to díky nevelkému parkovišti na Jadranské magistrále. Odtud se lze na ně podívat z výšky, téměř z ptačí perspektivy. Tahle atraktivní scenerie donutí v sezoně k zastávce den co den stovky turistů, ale jelikož většina z nich tudy pouze projíždí a má již připravený program, jen málokdo si najde čas, aby se s jezery blíž obeznámil. I proto na jejich březích není nijak rušno, což je v dnešní době na Jadranu úkaz čím dál vzácnější…
Sedíme v tradičním lokále Vergari Ristoratori 1966 na pobřežní promenádě Lungomare Matteotti v letovisku San Foca, která je dnes jednou z přímořských částí městečka Melendugno, které leží ve vnitrozemí několik kilometrů odsud. Popíjíme dobře vychlazené Fiano, bílé salentské víno, a zatímco nám naše hostitelka Carmen Mancarella, turistická PR manažerka z Melendugna, vypráví o zajímavostech svého rodného kraje, vychutnáváme si místní speciality – orecchiette, zdejší typické těstoviny ve tvaru malých oušek, se slávkami a krevetami v omáčce s rajčátky a bazalkou, pak tagliolini a jako další chod kousky syrového tuňáka, ježovky a dalších frutti di mare. Samotné Melendugno je vcelku nevýrazná obec, avšak hrdá na to, jak říká Carmen, že její pláže patří k těm nejkrásnějším v Itálii. Celkem jde o pět letovisek rozložených na 15 km dlouhém úseku jaderského pobřeží s nádherně průzračným, modrým až smaragdovým mořem a bílým pískem. Na dramatičnosti pak pobřeží dodávají roztodivné vápencové útvary vymodelované mořem. Něco z té nádhery jsme zaznamenali již cestou z Otranta, bílého města, které jsme si vybrali jako základnu pro náš pobyt v Apulii a od první chvíle jsme si ho zamilovali…
Neobyčejně mírné, vlídné klima se odráží v množství zeleně a barevných květů. Nábřeží lemují výstavné hotely, ve svahu nad nimi stojí četné neméně luxusní vily, v okolí vinice, na obzoru Alpy. Už dvě století je Montreux vyhledávaným lázeňským letoviskem, srdcem „švýcarské Riviéry“, jak se přezdívá severnímu břehu Ženevského jezera zhruba v úseku od Bourg-en-Lavaux po Villeneuve, v posledních letech stále častěji označovaném také jako Riviéra „montreuxská“. K městu samému ale kromě rekreace patří neodmyslitelně rovněž hudba…
Na ostrově boha Dia rostou od nepaměti. Poskytují zdejším lidem potravu, pomáhají jim udržovat pevné zdraví a dožívat se dlouhého věku. Stromy života jsou po tisíciletí součástí krétské krajiny a tradic…
