Jméno autora: Země světa

Na severu Akvitánie protéká departementem Dordogne řeka Vézère. V jejím údolí bylo nalezeno na 150 lokalit s pozůstatky pravěkého lidského osídlení ze středního a mladého paleolitu. Oblast kolem obce s předlouhým názvem Les Eyzies-de-Tayac-Sireuil vstoupila do učebnic a dala světu řadu odborných termínů – „mousterien“ označující středopaleolitickou kulturu štípaných nástrojů je odvozen z názvu zdejší jeskyně Le Moustier, kde byly tyto nástroje poprvé nalezeny; vyspělá kultura mladého paleolitu „magdalénien“ je nazvána podle skalního převisu La Madeleine, který je její typovou lokalitou; a konečně známý kromaňonec – v roce 1868 bylo v jeskyni Cro-Magnon nalezeno pět koster považovaných za nejstarší doklad anatomicky moderního člověka v západní Evropě…

Čtyři roky úporných bojů v oblasti Verdunu a Met za první světové války, stejně jako příběh 350 sovětských vojáků, z větší části Čečenců, kteří v obklíčené brestské pevnosti dokázali v červnu roku 1941 šest neděl vzdorovat německé přesile, jsou asi posledními důkazy toho, jak dokonalými díly byly barokní pevnosti. A zároveň, jak významné poučení vycházelo ze zkušeností francouzských inženýrů 17. století. Opírala se o ně i zmíněná pevnost v Brestu, kterou Rusové postavili v letech 1836–1842, a známe i jméno muže, jenž tyto obranné systémy kdysi dovedl téměř k naprosté dokonalosti: markýz Vauban…

Ztracená hora Mont Perdu (španělsky Monte Perdido, 3355 m) vypadá opravdu nedostupně – zejména z francouzské strany, kde na cestě k ní leží zdánlivě nepřekonatelné cirky Gavarnie a Estaube. Mohutný vápencový masiv této hory se nachází ve Španělsku, ale mezistátní hranice v nádherných, ale také divokých a k lidem často krutých Pyrenejích máloco znamenala. Lidský život, měl-li vytrvat, musel se tu odpradávna řídit jinými pravidly – spolupracuj, pomáhej si. Bylo jasné, že stáda při pravidelném jarním a podzimním putování mezi chlévy a horskými pastvinami musela projít tudy a tudy, dojít tam a tam. A na lidech, kterým ta půda patřila, bylo, aby se domluvili. Ve vlastním zájmu. Nebyli tu žádní soukromí vlastníci, půda patřila obcím. Jejich dohody platily – bez ohledu na hranice.