Jméno autora: Země světa

Maltská kuchyně

Maltská kuchyně

S trochou nadsázky se dá říci, že pro maltskou kuchyni je nejdůležitější fenek. Ale není fenek jako fenek, a tak mohou zůstat milovníci zvířat klidní – známé pouštní lištičky s velkýma ušima se na Maltu rozhodně nedovážejí. „Fenek“ je totiž v maltštině králík a pokrm z něj připravovaný, fenkata, doslova „večer, kdy se jí králík“, je maltským národním jídlem…

Maltská kuchyně Číst více »

Batu Punggul

Batu Punggul je vápencová jehla zasazená doprostřed deštného pralesa na samé jižní hranici státu Sabah. V nitru zkrasovatělé skály vysoké téměř 200 metrů se nalézá celá řada úchvatných jeskyní, z jejího vrcholu je fascinující výhled do okolí. Malá přírodní rezervace kolem je odvěkým územím dříve kanibalského etnika Murutů. Na jedinečnost jejich kultury, ale i na unikátní zachovalost fauny a flóry rozsáhlého okolí Batu Punggul se již delší dobu snaží upozornit Společnost pro rozvoj venkova (KPD), která se také stará o plynulý chod zdejší jednoduché turistické infrastruktury…

Batu Punggul Číst více »

Skleník na Heathrow

Když obyvatelům vesničky Heath Row nedaleko Londýna začala za první světové války startující letadla plašit slepice, brali to se smyslem pro vlasteneckou povinnost. S tím, že jejich domky musely časem ustoupit rozrůstajícímu se letišti, se už smiřovali hůř. Snad je teď aspoň těší fakt, že je Heathrow největším letištěm v Evropě…

Skleník na Heathrow Číst více »

Irsko - Katedrála sv. Trojice v Dublinu

Rozdělený národ

Pro převládající zelenou barvu krajiny se Irsku někdy říká „Smaragdový ostrov“. Zeleň má však i další významy – je spojena s národním symbolem jetelového trojlístku (shamrock), oslavami svátku sv. Patrika i s mnohými zelenookými obyvateli. Především si však tuto barvu zvolila katolická církev a svislý zelený pruh na irské vlajce je toho dokladem. Oranžový pruh je znakem protestantismu (pochází od Viléma III. Oranžského) a oba odděluje pruh bílý jako symbol (mnohdy křehkého) míru…

Rozdělený národ Číst více »

Unter den Linden

K dispozici tu jsou dva vojáci natření od hlavy k patě zelenou barvou, obličej, ruce, uniforma, boty, prostě všechno, stojí na zeleném stupínku, mezi sebou prázdnou židli s červeným sedákem, jinak také celou zelenou. Před nimi na stříbrném soklu jeden kompletně stříbrný voják a vzadu dokonce jeden normální, pokud za normální považujeme, že mu společnost na hnědém podstavci dělá na zadních stojící plyšový medvěd s bíločervenou šerpou s nápisem Berlin přes prsa. K dispozici jsou vlajky vítězných mocností a také německá, taková ta zvláštní, co měla přes tři horizontální pruhy věnec z obilí a v něm kladivo s kružidlem. Zpod červenobílého slunečníku vybíhá co chvíli fotograf v černém cylindru a upravuje si detaily…

Unter den Linden Číst více »

Romantický Shannon

Nad hladinou jezera se převaluje závoj jemné mlhy přicházející noci. Z rákosí kuňkají žáby a na břehu porostlém stromy a hustými keři se překřikují ptáci. Najednou se z dálky ozve koňské zařehtání. A znovu a ještě jednou. Beru dalekohled a na protější straně zátoky pozoruji bílého hřebce, jenž pobíhá v ohradě. Zastaví se až u vody a znovu zařehtá…

Romantický Shannon Číst více »

Potsdamer Platz – moderna místo zdi

Pochopit schizofrenii poválečného Berlína nejlépe pomohou historické fotografie Postupimského náměstí. Už jeho název je symbolický: připomíná konferenci o poválečné politice spojenců v Německu, která záhy přerostla v tzv. studenou válku. Tam, kde ještě ve 30. letech pulzovala nejrušnější dopravní křižovatka, zbyly jen trosky a po jejich odklizení zaplevelené území nikoho, kde se 40 let směli svobodně pohybovat jen králíci…

Potsdamer Platz – moderna místo zdi Číst více »

Zámek v Postupimi

Leckdo považuje Postupim za jakési předměstí Berlína, přitom se jedná o samostatné město, a to dokonce hlavní. Je totiž metropolí spolkové země Braniborsko, která Berlín obklopuje. Má 150 800 obyvatel, o něco menší Braniborskou bránu než je ta berlínská, holandskou čtvrť cihlových domků, pseudorománskou baziliku, francouzský i ruský kostel. V letech 1952–1990 byla okresním městem a na jejím mostě Glienicker Brücke si oba rozdělené německé státy vyměňovaly své špiony. Po vystavění berlínské zdi ztratila Postupim se západním Berlínem jakékoli spojení, a tak ačkoli leží na jihozápadě aglomerace, mohlo se sem jen složitou objížďkou přes východní část. Dnes je všechno jednodušší, ale proti spojení s Berlínem se Braniboři jasně vyslovili v květnu 1996…

Zámek v Postupimi Číst více »

Kypr - Kastel v Limassolu

Afrodítin ostrov

Daleko na východě Středozemního moře, geograficky v Asii, ale politicky v Evropě, leží Kypr. Ostrov slunce, moře a pláží, kde se z mořské pěny zrodila Afrodíté, ostrov deset tisíc let dlouhé historie připomínané antickými sloupy, středověkými kostelíky i křižáckými hrady, ostrov hor a údolí s nedotčenou přírodou, ostrov zapadlých vesniček i luxusních letovisek s mezinárodní klientelou…

Afrodítin ostrov Číst více »

Tři perličky třech hrabství

Na následujících řádcích navštívíme tři pozoruhodná místa irského vnitrozemí, které bývá často opomíjeno ve prospěch populárních „drsných“ pobřežních půvabů ostrova. Každé z těchto míst oplývá jinými přednostmi a jinak vypovídá o tom, čím vším Irsko bylo a je. Všechna se nacházejí severozápadně od hlavního města, a přestože nejsou od sebe navzájem vzdálena více než pár desítek kilometrů, administrativně spadají pod tři různá hrabství…

Tři perličky třech hrabství Číst více »

Tróodos

Kdyby Kypřané neměli Tróodos, museli by si ho vytvořit. Ano, parafráze této okřídlené Palackého věty docela dobře vystihuje, jak moc je bezmála dvoutisícové pohoří pro ostrov důležité. Nebýt Tróodu, Kypr by byl vyprahlou polopouštní krajinou a zcela jistě by za sebou měl mnohem jednotvárnější historii. Například by v době bronzové neprošel obdobím obrovského rozmachu, podmíněném exploatací zdejších ložisek měďnatých rud…

Tróodos Číst více »

Kraj básníka Yeatse

„Mezi desátou a jedenáctou v noci mi volali z Irish Times, že jsem cenu dostal opravdu já, přišel telegram od švédského velvyslance, pak přišli novináři dělat rozhovory. Půl hodiny po půlnoci zůstáváme s mou ženou sami a hledáme ve sklepě láhev, ale je prázdný. Protože oslava je nezbytná, ohříváme párky.“ 

(W. B. Yeats – Autobiografie)

Kraj básníka Yeatse Číst více »

Rychločtení Odyssea – z Glasnevinu do Sandycove a zpět

Román Jamese Joyce Odysseus jistě není třeba představovat a většina čtenářů už pravděpodobně také slyšela o svátku Bloomsday, kterým si Joyceovi fanoušci každoročně 16. června tuto knihu připomínají. Literární díla nás však oslovují po celý rok, začíst se do nich můžeme v kterémkoli místě, sem tam něco přeskočit a skončit třeba na začátku. Následující výlet z jednoho konce Dublinu na druhý, konkrétně ze severozápadu na jihovýchod, který si za svého patrona vybral právě slavného autora s přísným knírkem a kulatými obroučkami brýlí, může být analogií takového „rychločtení“, ale zcela v cestovatelském duchu…

Rychločtení Odyssea – z Glasnevinu do Sandycove a zpět Číst více »