Navštívíte-li v létě údolí Grossarltal, jistě si všimnete, že se před světem tak trochu schovává za soutěskou Liechtensteinklamm, o níž píšeme na jiném místě. Vypadá to, jako by chtělo touto atrakcí od sebe odvrátit pozornost turistických davů, a tím pádem mohlo o to více idylického poklidu poskytnout těm, kteří si ho dovedou patřičně užít…
Grossarltal – v údolí almů Číst více »
Pod pojmem baroko si zpravidla představíme honosné zámky, okázalé městské paláce či impozantní chrámy, doplněné rozevlátými sochami a obrazy živých barev. Tento dynamický umělecký sloh, v českých zemích vzkvétající zhruba od poloviny 17. století, však později získal – zejména na jihu Čech – ještě zcela jinou, originální tvář, jež nemá obdobu v celé Evropě. Díky vesnickým stavitelům zde během 19. století vznikl osobitý styl lidové architektury, souhrnně označovaný jako selské baroko, ačkoliv se v něm mísí nejen starší barokní, ale i klasicistní či dokonce novorománské prvky…
Jihočeské selské baroko není kulisa Číst více »
Řinkot rytířských mečů a zahnutých tureckých šavlí střídá ohlušující práskání mušket a po chvíli i rány z děla, ani koně nezůstanou ušetřeni bojové vřavy. Vzduchem se nese zápach střelného prachu, kouř z výstřelů houstne a zahaluje do milosrdného šedého závoje porubané rytíře sesypané na jednu hromadu. Nemá ho co rozfoukat, a tak změní spíše jen v stínohru i následnou taneční scénu z orientálního harému. Než přijedou posily, po nějakém tom dalším střílení a šermování všechno dobře dopadne a velmistr bude ze sedla svého bělouše opět kynout jásajícím davům, je čas pořádně si přihnout vína z kovového poháru. Vždyť je to všechno jenom na oko…
O tom velkém obléhání Číst více »
Orangutaní dorostenec si hraje na trávě s kusem liány a předvádí prostocviky, před nimiž by každý gymnasta zblednul závistí. Ještě menší mládě si zkouší visy a veletoče na nataženém ocelovém laně pod bedlivým dohledem matky pohodlně usazené v rozsoše vedlejšího stromu. Kolem prostranství před správním střediskem Centra divokých zvířat Semenggoh nejsou žádné bariéry – až to tady orangutany přestane bavit, zmizí v okolní džungli…
Smutek a naděje lesních lidí Číst více »
K nejpozitivnějším počinům prezidentské éry Václava Havla na Pražském hradě bezpochyby patří zpřístupnění podstatné části jeho areálu a také obnova některých jeho částí, k níž bylo přizváno i několik špičkových architektů. Pozvání neodmítla ani světově uznávaná česko-britská architektka Eva Jiřičná, která vdechla nový život zpustlé oranžérii v Královské zahradě…
Přístavní městečko Hastings na jihovýchodním pobřeží Anglie znají dobře ti, kdo pozorně poslouchali při hodinách dějepisu, a to díky bitvě, jež se roku 1066 odehrála nedaleko odtud a výrazně změnila tvář ostrovního království. Normanský vévoda Vilém porazil krále Harolda, anglosaské království padlo. Pravidelní diváci televize si zase mohou Hastings pamatovat coby dějiště úspěšného britského detektivního seriálu Foylova válka. Právě Hastings bývá někdy označován – s trochou nadsázky – jako „rodiště“ televize, protože tu v letech 1922–1924 žil, pracoval a vynalézal její průkopník John Logie Baird…
Hastings, oáza přímořského klidu Číst více »
Národní park Mount Aspiring byl založen roku 1964 a dnes tvoří část oblasti Te Wahipounamu zapsané na seznamu Světového dědictví. Je dokonale vyváženým koktejlem odlehlé divočiny, vysokých hor a nádherných údolí, skutečným rájem pěších turistů a naprostou „povinností“ pro horolezce – zdejší výhledy a scenerie jsou nekonečné, pohlcující a nezapomenutelné…
Národní park Mount Aspiring Číst více »
Za nejvzdálenější francouzskou památkou UNESCO, která je zároveň jednou ze dvou nejnovějších, zapsaných teprve vloni, musíme až k protinožcům – jde totiž o laguny Nové Kaledonie. Toto melanéské souostroví ležící v jihozápadním Pacifiku na východ od Austrálie patří Francii již od poloviny 19. století a dnes má v jejím správním systému zcela unikátní postavení lišící se od jiných francouzských zámořských území. V roce 2014 nebo krátce po něm by se mělo konat zásadní referendum o dalším směřování země včetně možnosti jejího úplného osamostatnění.
Laguny Nové Kaledonie Číst více »
Lamy – zvířata u nás známá většinou jen luštitelům křížovek jako „bezhrbý velbloud na čtyři“ hrála výraznou roli v prekolumbovských kulturách jihoamerických velehor a v mnoha ohledech neztratila svůj význam ani později. Pro přepravu jakýchkoli nákladů v Andách byli tito sudokopytníci až do rozvoje automobilové dopravy tak nenahraditelní, že získali přídomek, jenž dal název i tomuto článku…
Lamy – andské lodě Číst více »
První zastávkou prohlídky solného dolu v Bad Dürrnbergu nad Halleinem je šatna, kde se každý návštěvník nasouká do bílé plátěné kombinézy, aby si v podzemí neponičil oblečení. Následně celá skupina, podobající se teď zájezdu mlynářů, sestoupí o patro níž, kde už čeká důlní vláček. Sotva metr široká lokomotivka je připojena k otevřeným podvozkům s podélnými dřevěnými lavicemi, na které se usedá obkročmo. Po asi půlkilometrové svižné jízdě tyto spřáhnuté mobilní kladiny zastaví a průvodce nám sdělí, že dál už musíme po svých…
V solném světě nad Halleinem Číst více »
Poutní areál v Římově, nenápadné obci asi 15 km jižně od Českých Budějovic, patří k nejpozoruhodnějším církevním komplexům v Čechách. Ústřední loretánská kaple z poloviny 17. století, doplněná zvonicí z roku 1891, napodobuje Svatou Chýši – legendární obydlí Panny Marie, údajně přemístěné anděly z Nazaretu do Dalmácie a poté do italského Loreta. Pozornost upoutá uctívaná soška Černé Madony (Panny Marie Římovské) z roku 1679, malířská výzdoba ambitů s mariánskými motivy a čtyři poutní oltáře. Přilehlý kostel sv. Ducha pochází z let 1672–1697…
Římov stále láká poutníky Číst více »
S trochou nadsázky se dá říci, že pro maltskou kuchyni je nejdůležitější fenek. Ale není fenek jako fenek, a tak mohou zůstat milovníci zvířat klidní – známé pouštní lištičky s velkýma ušima se na Maltu rozhodně nedovážejí. „Fenek“ je totiž v maltštině králík a pokrm z něj připravovaný, fenkata, doslova „večer, kdy se jí králík“, je maltským národním jídlem…
Batu Punggul je vápencová jehla zasazená doprostřed deštného pralesa na samé jižní hranici státu Sabah. V nitru zkrasovatělé skály vysoké téměř 200 metrů se nalézá celá řada úchvatných jeskyní, z jejího vrcholu je fascinující výhled do okolí. Malá přírodní rezervace kolem je odvěkým územím dříve kanibalského etnika Murutů. Na jedinečnost jejich kultury, ale i na unikátní zachovalost fauny a flóry rozsáhlého okolí Batu Punggul se již delší dobu snaží upozornit Společnost pro rozvoj venkova (KPD), která se také stará o plynulý chod zdejší jednoduché turistické infrastruktury…
Ekotechnické muzeum najdeme v bubenečské Papírenské ulici – v areálu staré čistírny odpadních vod, který je nejen jeho sídlem, ale i hlavním a nejcennějším exponátem. S trochou zlehčení se dá říci, že muzeum vystavuje samo sebe…
Ekotechnické muzeum v Bubenči Číst více »
Když obyvatelům vesničky Heath Row nedaleko Londýna začala za první světové války startující letadla plašit slepice, brali to se smyslem pro vlasteneckou povinnost. S tím, že jejich domky musely časem ustoupit rozrůstajícímu se letišti, se už smiřovali hůř. Snad je teď aspoň těší fakt, že je Heathrow největším letištěm v Evropě…
Skleník na Heathrow Číst více »
Berlín, hlavní město Německa, ležící v jezernaté oblasti při soutoku Sprévy a Havoly, tvoří samostatnou spolkovou zemi obklopenou Braniborskem. Se svými 3,4 miliony obyvatel je nejlidnatějším německým městem a po Londýnu a Paříži třetí nejlidnatější metropolí Evropské unie…
Staronová metropole Číst více »
Pro převládající zelenou barvu krajiny se Irsku někdy říká „Smaragdový ostrov“. Zeleň má však i další významy – je spojena s národním symbolem jetelového trojlístku (shamrock), oslavami svátku sv. Patrika i s mnohými zelenookými obyvateli. Především si však tuto barvu zvolila katolická církev a svislý zelený pruh na irské vlajce je toho dokladem. Oranžový pruh je znakem protestantismu (pochází od Viléma III. Oranžského) a oba odděluje pruh bílý jako symbol (mnohdy křehkého) míru…
K dispozici tu jsou dva vojáci natření od hlavy k patě zelenou barvou, obličej, ruce, uniforma, boty, prostě všechno, stojí na zeleném stupínku, mezi sebou prázdnou židli s červeným sedákem, jinak také celou zelenou. Před nimi na stříbrném soklu jeden kompletně stříbrný voják a vzadu dokonce jeden normální, pokud za normální považujeme, že mu společnost na hnědém podstavci dělá na zadních stojící plyšový medvěd s bíločervenou šerpou s nápisem Berlin přes prsa. K dispozici jsou vlajky vítězných mocností a také německá, taková ta zvláštní, co měla přes tři horizontální pruhy věnec z obilí a v něm kladivo s kružidlem. Zpod červenobílého slunečníku vybíhá co chvíli fotograf v černém cylindru a upravuje si detaily…
Nad hladinou jezera se převaluje závoj jemné mlhy přicházející noci. Z rákosí kuňkají žáby a na břehu porostlém stromy a hustými keři se překřikují ptáci. Najednou se z dálky ozve koňské zařehtání. A znovu a ještě jednou. Beru dalekohled a na protější straně zátoky pozoruji bílého hřebce, jenž pobíhá v ohradě. Zastaví se až u vody a znovu zařehtá…
Romantický Shannon Číst více »
Pergamské muzeum nenajdeme v maloasijském městě Pergamu, tedy v dnešní turecké Bergamě vzdálené zhruba 30 km od pobřeží Egejského moře, nýbrž v Berlíně, kde představuje jednu z nejvýznamnějších položek na mapě evropského kulturního zeměpisu…
Pergamon na Muzejním ostrově Číst více »
