Jizerské hory nejsou pohořím, které by nabízelo daleké rozhledy na každém kroku, jak bývá obvyklé v horách vyšších a méně zalesněných. Toho si byli členové Německého horského spolku dobře vědomi, a proto se rozhodli své hory trochu „vylepšit“. Na přelomu 19. a 20. století, v dobách velkého rozmachu turistiky, vystavěli na hřebenech hned několik rozhleden a nic lepšího snad ani udělat nemohli. Rozhledny se ihned staly vyhledávanou atrakcí a svou přitažlivost neztratily dodnes…
Málokteré středověké město v Německu zůstalo takhle zachováno. A z těch větších je Řezno neboli Regensburg jediné. Díky tomu, že z velké části uniklo zničení za druhé světové války, nabízí dnes milovníkům historie největší celek původní románské a gotické architektury severně od Alp. Řezno neohromí žádným neopakovatelným monumentem, jehož obdoba by se nedala spatřit také někde jinde. Jeho jedinečnost tkví právě v celistvosti, s jakou přibližuje podobu bohatého středověkého města střední Evropy. Před pěti lety mu přinesla i zápis do seznamu Světového dědictví UNESCO…
S večerem se v Deià rozhostilo takové ticho, že se tu rozléhá i cvaknutí dveří v nedaleké uličce. Z krásné vyhlídky – místního hřbitova – pozorujeme do stínu se hroužící vesnici. Už nějakou chvíli se tu snažíme najít hrob Roberta Gravese. Pečlivě procházíme tu část, kde jsou pochováni umělci a bohémové. Podél obvodové zdi čteme jména jednoho malíře za druhým: Brian Walter McMinn, Alfredo Miralles Lladó, Ross Abrams, Ulrich Leman, José Font de Villa. Našli jsme i Beryl Gravesovou, druhou Robertovu manželku. Jeho jméno tu ale nevidíme. Důvod je prostý – Graves totiž leží mezi místními. Samotný hrob je navíc označen pouze nenápadnou šedou deskou, na níž stojí: „Robert Graves, 1895-1985, básník, E.P.D“, tedy „odpočívej v pokoji“…
Deià – múza básníkova Číst více »
Teplé Karibské moře a jeho pláže patří mezi rekreanty k těm nejoblíbenějším. Hustá síť letovisek se táhne v pruhu dlouhém přes 100 km na východ od hlavního města Santo Domingo a dosahuje až do oblasti La Romana. Právě tuto část pobřeží lemuje podmořský kontinentální práh, který se táhne přes 50 km do moře. Jeho hloubka se pohybuje od několika metrů k několika decimetrům a z jeho dna, které je v podstatě jen pokleslou a zaplavenou přímořskou nížinou, se zvedají korálové útesy a ostrovy, hojné zejména na jeho okraji. Právě tady, daleko od pobřeží, se lámou hlavní příbojové vlny a přes mělčiny pak doběhne na písečné pláže jen drobné vlnění. S výjimkou bouří si zdejší moře také udržuje stálou teplotu pohybující se mezi 25–28 ˚C…
„Bez zhlédnutí Sixtinské kaple si nelze utvořit názornou představu o tom, co člověk dokáže.“ J. W. Goethe
Říká se, že nejkrásnější pohled na svět je z koňského hřbetu. Klidně však vyměňte sedlo bujného vraníka za sedlo bicyklu a trap koně za cyklistickou přehazovačku: při projížďkách Českým rájem si i tak přijdete na své…
Český ráj ze sedla bicyklu Číst více »
Na nádvoří Piniové šišky odposlechnu pár vět z výkladu průvodců, kteří nedočkavým turistům seskupeným u několika stojanů ověšených fotografiemi ze Sixtinské kaple vysvětlují její výzdobu. V posvátném prostoru to nebude možné. I já se těším na zlatý hřeb vatikánských muzeí. Je ale ještě daleko, až skoro na samotném konci prohlídky…
Kuželovitý kopec Vyskeř (21/10) vypadá z dálky jako kupka sena, kterou zanechal sedlák na louce, když odběhl na oběd. Čedičový vrch, zvaný též Hůra, se vypíná nad stejnojmennou obcí do výšky 465 m n. m. a patří k charakteristickým dominantám panoramatu Českého ráje…
„Byl hodný pán, byl moudrý pán / pan Humprecht Černín z Chuděnic. / Snad na nás nepomyslil sic, / však přece budiž opěván, / jen dobré o něm, zlého nic. / Neb vystavěl nám nad Sobotkou hrad / pan Humprecht Černín z Chuděnic.“ Takhle veršoval Fráňa Šrámek ve sbírce Splav na začátku básně věnované zámečku na okraji Sobotky, který už 85 let jeho rodnému městu patří…
Není jednoduché spočítat, kolik památných stromů roste v Českém ráji. Jen to zkuste: dub letní za rybníkem Oběšenec, dvě lípy srdčité na návsi v Malé Lhotě, 31 jírovců maďalů na návsi na Mužském…Až se dostanete k číslu 692, přestaňte počítat – právě tolik jich má aktuálně pod svou ochranou správa CHKO. Památné stromy ale najdete i mimo hranice chráněného území, jen třeba v Turnově jich roste dalších sedmašedesát…
Třetihorní sopečná aktivita, která se u nás nejintenzivněji projevila na severozápadě Českého masivu, zasáhla také Českou křídovou tabuli. Sice s menší intenzitou, ale i zde se jí povedlo dost výrazně zdramatizovat vzhled krajiny. Užitek z toho měl hlavně Český ráj, jemuž ohnivé síly podzemí ukuly hned několik dominant, z nichž ta nejpůsobivější se dokonce stala jeho nezaměnitelným symbolem…
Při toulkách Českým rájem se turisté potkají s Jizerou na různých místech. Jeden úsek ale stojí obzvlášť za vidění. Jde o Riegrovu stezku, která prochází přírodní rezervací Údolí Jizery u Semil a Bítouchova…
Ke značné rozmanitosti reliéfu Českého ráje přispívá i několik set jeskyní, z nichž však naprostá většina má podobu nevelkých skalních dutin utvářených v pískovcových masivech hlavně pseudokrasovými modelačními procesy. Rozlehlejších jeskyní tohoto typu, s chodbami dlouhými alespoň desítky metrů, se ve zdejších pískovcích vyvinulo jen několik, žádná se ale velikostí nemůže měřit se dvěma jeskynními systémy, které na území geoparku vznikly v horninách podléhajících krasovění…
Na návštěvě v podzemí Číst více »
Vyrůstají ze skal a zdají se být jejich přirozeným pokračováním, jako by to nebyl člověk, ale sama příroda, kdo je vymodeloval a z kamenů vyskládal. Skalní hrady a hrádky, ruiny v pozicích krkolomných, až se ani věřit nechce, že tu kdysi žili lidé. Tak ještě čarodějnice a čerti, cháska, co nepotřebuje chodit po pevné zemi, ale lidé? A přece je to pravda…
Pro východní část geoparku Český ráj je často využívanou vstupní branou Nová Paka, která zároveň představuje i východiště do Podkrkonoší. Leží v půvabné krajině, která má charakter ploché vrchoviny a na kterou dohlíží protáhlý hřbet Kumburku, jehož oblý vrchol (642 m n. m.) nese stejnojmennou hradní zříceninu. Hrad tu byl vybudován zřejmě okolo roku 1300 a Nová Paka, dnes desetitisícové město, patřilo dlouhou dobu k jeho majetku…
Dvě věže na čedičových sucích se hrdě vypínají nad okolní krajinu Českého ráje. Ta východnější je vyšší, západnější o něco nižší. Jejich jedinečná silueta je považována za dominantu Českého ráje. V dobách minulých se tady na Troskách dály takové věci, že se o nich vykládají povídačky dodnes…
Nejznámější české trosky Číst více »
Na severozápadním konci Turnova, směrem na Malou Skálu, stojí na pravém břehu Jizery v části města, jež nese jeho jméno, zámek Hrubý Rohozec. Nehledejme však v jeho vzhledu či historii nějakou drsnost či krutost. Přívlastek „hrubý“, postaru prostě „velký“, v minulosti obdržel, aby se odlišil od nedaleké vsi Malý Rohozec, dnes také součásti Turnova…
Nenápadná a pouhých 3,5 km dlouhá stezka spojuje Turnov se zámkem Hrubý Rohozec. Zdánlivě hodinová procházka se ale může pěkně natáhnout, pokud se nejprve chvíli věnujeme městu, pak zaskočíme do muzea, nevynecháme ani Dlaskův statek a na závěr se v zámeckých interiérech přeneseme do období první republiky…
Není tomu zase tak dávno, kdy se v jihozápadní Číně ještě běžně procházeli tygři. Místní obyvatelé se jich báli, protože tygr byl právem považován za nejlepšího lovce v okolí. Strach běžných lidí se mísil s jejich tradiční pověrčivostí. Číňané totiž věří, že tygří dráp dokáže člověku, který ho nosí, zajistit nesmrtelnost. Některé tygří orgány pak prý zase dokážou vyléčit řadu smrtelných nemocí a různé části tygřího těla se používají jako afrodiziaka zvyšující mužskou potenci…
Soutěska Skákajícího tygra Číst více »
Asi jste to už někdy zažili – jdete po naučné stezce nebo procházíte nějakým památkovým objektem, a přitom zjišťujete, že byste se ještě rádi znova podívali do textu, který jste před chvílí četli na informační tabuli, nebo že by se vám i docela hodilo, mít celý ten text s sebou a moci do něj průběžně nahlížet. Vracet se kvůli tomu nebudete, prožitek z výletu či prohlídky vám to ale někdy může i trochu pokazit. Do podobných situací byste se však brzy vůbec nemuseli dostat, protože do služeb turistiky vstoupily tzv. mobilní dvourozměrné kódy…
