Brusel má výjimečné postavení. Je jedním ze tří správních regionů Belgického království, ale zároveň také hlavním městem obou dalších, Flander i Valonska, pochopitelně rovněž metropolí celého státu a v neposlední řadě i nevyhlášeným, leč o to reálnějším hlavním městem Evropské unie. Brusel, vlámsky Brussels, francouzsky Bruxelles, je bilingvní město. Žije tu kolem milionu lidí. Město nás […]
Brusel evropský a surrealistický Číst více »
Skoro dva kilometry dlouhý a kilometr široký park nepříliš vzdálený od starého města představuje nejen příslovečné „zelené plíce“ Drážďan, ale soustřeďuje také zajímavé turistické atrakce, jejichž výčet sahá od supermoderní automobilky po zoologickou zahradu…
Kolem dokola Velké zahrady Číst více »
Kdo se rozhodne navštívit Zelenou klenbu, stojí před nelehkou volbou – co si prohlédnout nejdříve a kolik času zvolit. Exponátů v rozlehlých sálech jsou tři tisíce a sbírka se prezentuje ve dvou částech, s rozdílným charakterem…
Ve třpytu smaragdů Číst více »
Je to tak snadné! Stačí pláž, moře, zájem turistů a další riviéra je na světě. Když se jí vymyslí do názvu ještě nějaký ten neotřelý přívlastek, tím lépe. Ta původní a jediná Riviéra ale žádná epiteta nepotřebuje. Táhne se podél Ligurského moře, rozdělena mezi Itálii a Francii. Její francouzská část je známa též jako Côte d´Azur – Azurové pobřeží…
Azurové pobřeží a jeho města Číst více »
Není zrovna obvyklé chodit na hrad z kopce. Vždyť to přece není žádný hrad, ale zámek, namítnou při pohledu na Orlík mnozí. Inu, dnes samozřejmě. Jenže původně to byl hrad, a ne tak ledasjaký, dokonce královský, za Václava II. významné centrum panovnické moci. Ale když se k němu jde ze vsi, je to vskutku pěkný sešup, jehož strmost člověk doopravdy pocítí až na cestě zpáteční…
Sedm století historie Číst více »
Japonsko sice dělí od České republiky mnoho tisíc kilometrů, přesto se u nás dlouhodobě těší velkému zájmu. Jsou zde tisíce specializovaných zájemců o čajový obřad, bojová umění, keramiku, dřevořezy či ikebanu. I v anketách, jakou zemi by lidé nejraději navštívili, se Japonsko objevuje vždy na jednom z předních míst…
Země vycházejícího slunce Číst více »
Již z dálky nás vítá metropole mrakodrapů, mezi nimiž kličkuje neskutečné bludiště dálnic s množstvím jízdních pruhů a několikapatrovými křižovatkami. Některé silnice mizí v podzemí, jiné vedou přes spleť kanálů kamsi na předměstí. A v dáli se zrcadlí mořská hladina posetá stovkami lodí. Změnilo snad naše letadlo kurz a ocitli jsme se kdesi v Japonsku či Americe? Kdeže, vítejte v Rotterdamu – holandské Americe!
Rotterdam – vítejte v holandské Americe! Číst více »
Od svatojakubského parku se v lehkém poklusu blíží dvanáctičlenný jízdní oddíl. V sedlech černých koní sedí muži v modrých kabátcích, jimž se na hlavách v dopoledním slunci třpytí přilby s červenými chocholy. Zastaví na Horse Guards Parade a vzduchem třesknou povely velitele. K vyznačenému prostoru se sbíhají turisté s fotoaparáty…
Z českého pohledu jsou Novohradské hory jedny z nejmenších v celém pásmu hornatin, které obepínají naše pohraničí. Dokonce nemají ani své vlastní jméno jako ostatní pohoří, ale jen odvozené od Nových Hradů, města v jejich podhůří. Orograficky jsou součástí Šumavské hornatiny, která se člení na vlastní Šumavu o ploše 1680 km² a Novohradské hory s rozlohou pouhých 190 km² , což je partnerství značně nerovné…
Leonardova malba Poslední večeře Páně v refektáři dominikánského kláštera Santa Maria delle Grazie v Míláně bezpochyby patří k nejznámějším dílům italské renesance; o jejím věhlasu svědčí i to, že právě ona, mezi všemi památkami tohoto podivuhodného města, byla roku 1980 zapsána do seznamu světového kulturního dědictví…
Leonardova Poslední večeře Páně Číst více »
Nejzajímavější část západního pobřeží Sardinie začíná na severozápadě, u zálivu Porto Conte, který objímají dva poloostrovy – ten západní končí populárním a hojně navštěvovaným mysem Capo Caccia. Jeho ukloněná vápencová souvrství vybíhají z moře jako obrovské kamenné vlny tsunami, které na opačné straně klesají do zpěněného příboje téměř kolmými stěnami. Po jejich úbočí vede panoramatická cesta, která nabízí strhující výhledy na impozantní střet skal a moře…
Po západním pobřeží Číst více »
V porovnání s jinými španělskými městy je Madrid poměrně mladý; jeho počátky sice spadají kamsi do 9. století, ale jako sídelní město stanul v popředí politického a kulturního života země teprve v roce 1561. Absenci vlastních významnějších památek ze starších období však návštěvníkům vynahradí svými uměleckými sbírkami…
Tři „nej“ na Paseo del Prado Číst více »
Do čtvrti Neustadt – Nové město – už dávno nechodí turisté jen kvůli údajně nejkrásnější mlékárně světa bratří Pfundových. Láká je sem pestrobarevná, multikulturní alternativa k saskému baroku. Kreativní dílny, malé obchůdky, malebná zákoutí, rozmanitá světová kuchyně, nespočet kaváren, klubů a hospůdek všeho druhu, ale i tržnice. Na pravém břehu Labe plyne život jinak, o poznání bezstarostněji a bujařeji…
Neustadt – barevná a bujará alternativa Číst více »
Na akurátní Švýcarsko je to docela pozoruhodná snůška paradoxů. Posuďte sami: Vlaku, který projede bezmála třistakilometrovou trať za sedm a půl hodiny, to jest průměrnou rychlostí pod 40 kilometrů za hodinu, se říká expres, a sice Ledovcový, ačkoli se do těsné blízkosti ledovců vůbec nedostane. Oficiálně se pro něj užívá anglický název Glacier Express, přestože nikde neopustí švýcarské území. No a navíc se nejedná o jeden, ale hned o několik shodně označených spojů projíždějících během dne mezi Zermattem a Svatým Mořicem…
Říká se jím Vysoké Kaskády a potkáme je od severní Kalifornie až po kanadskou hranici. Nelze si jich nepovšimnout, protože převyšují okolní Kaskádové pohoří téměř dvojnásobně. Jejich vrcholy pokryté ledem jsou vidět na desítky, někdy i stovky kilometrů. Studená jiskřivá krása je však v ostrém kontrastu s tím, co se skrývá uvnitř. Hluboko v zemské kůře zasahují až do ohnivé výhně božského Héfaista a čas od času dávají pocítit svému okolí, jak mocné síly se v jejich hlubinách skrývají. Stalo se tak v hluboké i nedávné minulost, stane se tak i v budoucnosti. Někteří z nich na svoji chvíli totiž teprve čekají…
Kaskádové pohoří a jeho sopky Číst více »
Okr je historicky zřejmě nejstarší přírodní barvivo. Najdete ho na dvacet tisíc let starých jeskynních malbách, ale také na obrazech Michelangela a Leonarda. V Evropě se dodnes těží už jen na jihu Francie. Jeho přítomnost v půdě tam vytváří tak úchvatnou a barevně různorodou krajinu, že může směle konkurovat i mnohem slavnějším lokalitám amerického středozápadu..
Okr a krajina zvláštních barev Číst více »
Na řekách Čech, Moravy a Slezska stojí na 120 různých přehrad. Naprostá většina z nich byla postavena ve 20. století a ty největší v jeho druhé polovině. Měly být jedním ze symbolů historické etapy, která sama sebe nazývala dobou budování socialismu, a patří bezesporu k nejpozoruhodnějším stavbám, jež tato doba po sobě zanechala…
Japonský císař Akihito je dnes jediným císařem na světě a dynastie, z níž pochází, je vůbec nejstarší vládnoucí monarchií. O úloze japonských císařů v minulosti i v moderní době se sice ve světě často mluví a píše, ale přesto ve spojení s nimi přežívá mnoho různých dezinformací…
Rovnítko mezi slovy Nizozemsko a tulipány se stalo jedním z nejčastějších klišé používaných v souvislosti s touto zemí. Zatímco mnohá jiná podobná automatická spojení přežívají spíše jen setrvačností, v tomto případě to pořád platí – Nizozemsko prostě je zemí tulipánů. Nanejvýš můžeme upřesnit, že nejde jen o tulipány, ale o květiny vůbec…
Království tulipánů Číst více »
I když se v souvislosti s Britským muzeem většině návštěvníků jako „hlavní trhák“ sbírek vybaví především slavné „Elginovy mramory“ z aténské Akropole, nejedná se o muzeum zaměřené pouze na antické umění. Nehledě na to, že sama tato věhlasná instituce je podstatně starší než události z roku 1806, kdy bedny s „Elgin Marbles“ přistály u londýnského mola, a odstartovaly tak nekonečný, mediálně vděčný řetěz sporů mezi Aténami a Londýnem…
Všem toužícím po poznání… British Museum Číst více »
