Jméno autora:Země světa

Na jihu Falckého lesa

Studený vítr žene nad Rýnem nízké šedivé mraky a jen co silnice zamíří od města Landau in der Pfalz k úpatí Falckého lesa, hustě se rozprší. Na to, že je polovina září, si nejteplejší a nejslunnější kout Německa obstojně kazí renomé, když ale vystoupím z auta na parkovišti před zříceninou hradu Landeck, která trčí z lesa vysoko nad rýnským údolím, déšť naštěstí ustává. Ještě že tak, v lijáku by nemělo smysl ve výletu po jižní části Falckého lesa pokračovat…

Na jihu Falckého lesa Read More »

Koblenz – soutok u Psího ocasu

Lidé nemají úctu před ničím, to je známá věc. Bylo tomu tak odjakživa a ještě dlouho bude. Když byla v 19. století písčitá lavice v ústí Mosely, pozůstatek někdejšího ostrůvku, spojena hrází se břehem, aby tak vznikl nouzový přístav, neváhali občané Koblenze tenhle novotvar na soutoku Mosely a Rýna nazvat „Honsschwanz“, Psí ocas. Místo u soutoku přitom mělo už dávno své jméno daleko vznešenější – Německý roh…

Koblenz – soutok u Psího ocasu Read More »

Rýnské víno

K Rýnu patří víno, tedy alespoň v Německu až kousek pod Bonn. Vymezíme-li Porýní nejširším možným způsobem, jako území odvodňované Rýnem, zjistíme, že na něm leží jedenáct ze třinácti německých vinařských oblastí, v nichž se pěstuje réva určená pro výrobu jakostních a přívlastkových vín. Nevejdou se sem jen dvě malé oblasti na východě, saská na Labi a sálsko-unstrutská podél stejnojmenných řek. Převedeno do řeči čísel to znamená, že 98,9 % německých vinic leží v Porýní…

Rýnské víno Read More »

Kolínská dvanáctka

Navzdory lákavému nadpisu se nevypravíme na jedno Kölsch, kolínské, mimochodem svrchně kvašenou jedenáctku tradičně čepovanou do úzkých válcových skleniček „Stangen“ o objemu pouhých dvou deci – cíl naší cesty bude podstatně vznešenější. V historickém centru Kolína nad Rýnem stojí plný tucet románských bazilik, které představují pozoruhodný umělecký soubor nejen stavební. Proslulostí je možná trochu zastiňuje „unescový“ dóm, ale ojedinělostí konkurenci nemají široko daleko…

Kolínská dvanáctka Read More »

Marksburg a ty další

Já nevím, proč stesk ve mně zraje / a smutek probouzí;
proč dávno umlklá báje / v duši mi pláče a zní.
Chlad podvečerní už vane / a tiše plyne Rýn;
jen temeno hory plane, / na údolí pad stín.
Nahoře krásná panna / sklání svou líbeznou tvář;
hledí jak očarována, / ve vlasech sluneční zář.
Hřebenem zlatým je laská, / píseň si prozpěvuje
a nápěv, mocný jak láska, / ozvěna opětuje.
Však plavce v lodičce malé / se zmocní divoký žal,
vzhůru jen dívá se stále, / nedbá již vírů a skal.
Já myslím, že skončí ta trýzeň, / až ve vlnách najde svůj ráj;
a tím je vinna tvá píseň, / spanilá Lorelei.
(překlad Jindřich Flusser)

Marksburg a ty další Read More »

Mohuč – madony, kam se podíváš

Před válkou jich prý bylo po městě rozeseto více než tři sta – Madony malé i velké, staré i novější, nad vchody, ve výklencích, na kašnách a další skryté v kostelích. Dnes jich je v Mohuči asi o něco méně, ale možná je to jen zdání. Mnohé jsou docela nenápadné, ale když víte, že je máte hledat, najdete jich při toulkách historickým centrem desítky…

Mohuč – madony, kam se podíváš Read More »

Otec německých řek

V německy mluvících oblastech se píše Rhein a vyslovuje „rajn“, stejně jako v anglofonních zemích, kde však užívají psanou formu Rhine. Francouzi mají Rhin („rén“), Nizozemci Rijn („rejn“), u nás se název jedné z nejznámějších evropských řek píše i vyslovuje stejně – Rýn. Současné podoby názvu Rýna se od sebe více či méně odlišují i v jiných jazycích, ale kdybychom zkoumali jejich genezi, různými cestami bychom nakonec dospěli ke keltskému pojmenování Renos. Jeho etymologie nebývá vysvětlována úplně jednoznačně, a proto se protentokrát spokojme s tím, že nejspíš znamená „řeku“…

Otec německých řek Read More »

Graubündenská sgrafita

Sgrafitová výzdoba domovních průčelí, tolik oblíbená v 16. a 17. století, není jen českou a moravskou specialitou, jakkoli k takové domněnce svádějí desítky našich zámků, paláců a dokonce i měšťanských domů pokrytých charakteristickým dekorem. Ve skutečnosti k nám byla přinesena z Itálie – a jednou z oblastí, kde též zanechala stopy, je právě kanton Graubünden…

Graubündenská sgrafita Read More »

Engadinem po Innské cyklostezce

Vydat se od pramene Innu po stejnojmenné cyklostezce z průsmyku Malojapass (1815 m n. m.) přes světoznámý Sv. Mořic a pozvolně klesajícím údolím napříč Engadinem je fascinujícím a zároveň nejpříjemnějším způsobem, jak poznat tento kraj ze sedla kola. Cykloturisté okouzlení úchvatnými výhledy na okolní alpské hřebeny projíždějí bez větší námahy údolím lemovaným rozeklanou skupinou Bernina (4049 m n.m.) a Engadinskými Alpami s malebnými kamennými obcemi Rétorománů ve stylu selské renesance…

Engadinem po Innské cyklostezce Read More »

White Turf

Svatý Mořic má vrozeného průkopnického ducha, a to nejen jako první středisko zimních sportů a cestovního ruchu, ale současně i první místo ve Švýcarsku, kde bylo zavedeno elektrické osvětlení. Dnešní největší mořický „highlight“, White Turf, má tradici dlouhou už od roku 1906. Kromě toho, že jde o společenskou atrakci, je to opravdový závod nejvyšší prestiže. Když se poddáte čistému sportovnímu zážitku, zažijete ohromující podívanou za zvuku burácejících kopyt tříštících ledovou plochu v tak neuvěřitelné rychlosti, že můžete pro lepší soustředění klidně zadržet dech, než doběhne váš favorit…

White Turf Read More »

Bernina Express

Od ledovců k palmám aneb jedna z nejpůsobivějších cest napříč Alpami – těmito slovy představuje železniční společnost Rhétská dráha (Rhätische Bahn) svůj světoznámý vyhlídkový vlak Bernina Express, který však podle současných měřítek žádným expresem není, když k projetí stopadesátikilometrové trasy potřebuje dlouhé čtyři hodiny. Švýcaři ale dříve považovali za expres každý vlak jedoucí na delší vzdálenost a dnes toto označení udržují jednak z úcty k tradici a samozřejmě i kvůli marketingu. Úplně stejně je tomu i v případě neméně populárního Ledovcového (Glacier) expresu, s nímž má Bernina Express společnou část své trasy…

Bernina Express Read More »

Lyžování bez hranic

Silvretta Arena Samnaun / Ischgl – velehorské středisko superlativů s bezkonkurenční atmosférou a sněhovou jistotou od listopadu do května nabízí dokonalé lyžování mezi švýcarskou obcí Samnaun a rakouským Ischglem. Okuste na vlastní kůži exkluzivitu i snobství této snad nejlepší lyžařské oblasti, která využívá francouzské zkušenosti spolu s rakouskou a švýcarskou tradicí a precizností! Dříve tu jezdili na lyžích jen pašeráci, dnes se zde lyžuje na nejrozmanitějších sjezdovkách i v nekonečných volných terénech…

Lyžování bez hranic Read More »

Kam jezdí lyžovat králové a politici

Lanovka právě dorazila k dolní stanici a my udiveně hledíme na její jméno: Prince of Wales. Co ten tady v údolí Prättigau? Pán, u něhož bydlíme, se pase na našem údivu a hrdě vysvětluje: „Ano, princ Charles k nám do Klosters jezdí na lyže prakticky každý rok, dobrých třicet let. Bydlívá nejčastěji v hotelu Walserhof, ale někdy taky u přátel v soukromí. Dokonce i u našich sousedů byl jednou na návštěvě. A kdysi, to byl ještě docela mladý, přijel se skupinou lyžařů a způsobili tu lavinu! Ale jinak se vždycky choval on i jeho synové naprosto skromně a neokázale. Člověk je potkával jak na sjezdovce, tak v horské chatě – žádní bodyguardi, žádná show. Asi je hlídají, ale tak nějak skrytě. Lady Diana tu už po rozchodu nikdy nebyla, ale Kate s Williamem se právě tady oficiálně představili jako pár…“

Kam jezdí lyžovat králové a politici Read More »