Jméno autora: Země světa

Na malém návrší nad historickým jádrem Litomyšle, zvaným dříve též Olivetská hora podle jména premonstrátského kláštera, jenž tam býval až do založení zdejšího biskupství, stojí zámek. Na podsaditost jeho základní dispozice dávají rychle zapomenout široké, římsami členěné štíty, oboustranně otevřená arkáda ve druhém patře jižního průčelí a hlavně sgrafitová výzdoba pokrývající vnější stěny od paty až k nejvyššímu čučku. Na první pohled není těžké pochopit, že stojíme před výjimečnou stavbou…

V každé zemi a v každém národě žije povědomí o vlastních historických tradicích a spolu s ním, v různé podobě a různé míře, i pocit vlastenectví. A to jak vlastenectví čistě národního, tak vlastenectví zemského, vyznávaného bez etnických rozdílů. Bývalo tomu tak vždy, i v dávné minulosti – a vznik kaple sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře u Žďáru nad Sázavou patří k nejvýmluvnějším příkladům…

Jen málokteré naše menší město je tak notoricky známé jako šestitisícová Telč, ležící v jižní části Českomoravské vrchoviny. Proslavilo ji především unikátní hlavní náměstí, které zná u nás skoro každý, byť třeba jen z filmů či fotografií. Stojí ovšem za povšimnutí, že jeho název – náměstí Zachariáše z Hradce – naprosté většině veřejnosti nic neříká. Kdyby Zachariáš mohl, dost možná by přemýšlel o nevděku, neboť právě on má hlavní zásluhu na tom, že centrum Telče nabylo takových kvalit a přitažlivosti, až se nakonec stalo součástí světového kulturního dědictví…

Biskupský zámek v Kroměříži se dvěma jedinečnými zahradami evropského významu patří právem do Světového dědictví. První zmínky o původním hradu pocházejí ze 13. století a s největší pravděpodobností již tehdy vznikala v jeho okolí štěpnice – užitková zahrada, která ho zásobovala zeleninou, ovocem a květinami. První doklad o Podzámecké zahradě pochází však až z období renesance, když biskup Stanislav Thurzo v roce 1509 ve zvacím dopise českému králi Vladislavu II. zmiňuje i krásný park při zámku…

Z tuctu položek našeho dědictví, které jsou zároveň úředně dědictvím světovým, se jedna nápadně odlišuje svým charakterem i rozlohou. Zahrnuje dva zámky, četné stavby drobnější, ale také parky, lesy, obory, rybníky i vinice, to vše na ploše více než 140 km2. Známe ji jako Lednicko-valtický areál, i když výstižnější je doslovný překlad anglického názvu, pod nímž je památka zapsána, totiž „Lednicko-valtická kulturní krajina…“

V působivém prostředí meandrů řeky Vltavy se zachoval skvostný historický celek zahrnující přes tři stovky gotických a renesančních staveb. Korunovaný rozsáhlým zámeckým areálem představuje vzácné urbanistické dílo s neopakovatelnou atmosférou. Zápis města na seznam Světového dědictví jeho mimořádnou hodnotu jen potvrdil…

„Mezi městy království českého zaujímá Hora Kutná zajisté až po dnes jak pro svou starobylost tak i někdejší slovútnost místa čestného a znamenitého, a byť nebyla na sněmích více nazývána první po Praze, tedy přece v ohledu jak dějepisném tak i kulturo-historickém místa toho posud nezadala…“

Koncem letošního roku uplyne dvacet let od chvíle, kdy byl seznam Světového dědictví rozšířen o první tři subjekty z Čech a Moravy. Mezi nimi nemohla chybět Praha, přesněji její historické jádro, které je nejvýznamnější a také plošně nejrozsáhlejší městskou památkovou rezervací u nás. Se svojí rozlohou téměř 9 km2 dokonce patří k největším památkově chráněným městským celkům světa. A patří také k celkům nejkrásnějším, jak bývá ve světě všeobecně uznáváno…

Proslulých sedm divů světa bylo od starověku až do nedávné doby jediným soupisem staveb hodných obdivu, který kdy člověk vytvořil. Soudě podle egyptských pyramid, také zařazených do elitní skupiny lidských výtvorů, nelze pochybovat o vkusu hodnotitele, ať jím byl kdokoliv. Současná doba sepisuje přehled unikátních míst pod úředním dohledem. Před 40 lety se na tom dohodla ve Stockholmu v Úmluvě o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví…