Tyrhénské moře se na severozápadě Sicílie zakusuje hluboko do ostrova širokým Castellammarským zálivem . Zatímco na jeho východní straně propojuje pobřežní silnice řadu turistických městeček, na západě, směrem k mysu San Vito lo Capo, je osídlení mnohem řidší. Zato je zdejší pobřeží jediným přímořským územím na Sicílii s takřka nedotčenou přírodou…
Přírodní park Zingaro Read More »
Nešťastné Archimédovo zvolání „Neruš, člověče, mé kruhy!“ ve chvíli, kdy ho při obléhání Syrákús římský legionář vyrušil v práci na důležitých výpočtech, při nichž si pomáhal geometrickými obrazci nakreslenými v písku, stálo učence život. Voják ho za jeho opovážlivost probodl mečem. I když o smrti věhlasného syrakuského rodáka existuje více verzí, nic to nemění na skutečnosti, že dny slávy Syrákús byly po dobytí Římem sečteny…
Na severozápadě Sicílie zasahuje srpovitým výběžkem do moře město Trapani. Ve zdejším přístavu se v roce 1282 vylodil Petr Aragonský a nechal se prohlásit králem. Španělé vytlačili z ostrova nenáviděné Anjouovce a na dlouhou dobu se ujali vlády. Připomínkou jejich přítomnosti jsou zdejší krásné barokní stavby i každoroční velikonoční procesí, jež do města přitahuje tisíce návštěvníků…
Velikonoční misteri Read More »
Navzdory pověsti divokých a barbarských dobyvatelů vepsali normanští vládci Sicílie do dějin ostrova jednu z nejslavnějších kapitol. Osvícený první normanský král na sicilském trůně Roger II. vybudoval výkonnou státní správu, do níž zapojil i úředníky předchozí muslimské moci. Podporoval také vzdělanost a umění. Z Palerma se stalo jedno z nejkrásnějších měst tehdejší Evropy…
Katedrála v Monreale Read More »
Náš boeing odstartoval z letiště v Katánii přesně podle letového řádu. Když velkým obloukem nabíral výšku, objevil se na jeho boku vrchol Etny zahalený do závoje šedého kouře. Za pár desítek minut si Etna odfrkla tak mohutně, že kvůli dávce popela, kterou poslala do vzduchu, bylo přes noc uzavřeno letiště…
Etna – soptící dáma Read More »
Když Sicílii v lednu 1693 zpustošilo ničivé zemětřesení, před barokními staviteli a umělci se otevřely obrovské možnosti uplatnění. Navrhovali jednotlivé stavby, paláce a kostely, ale i celá města. Kolem roku 1730 si tento styl, do něhož vnesli osobité prvky, dokonale osvojili. Barokní architektura poznamenala Sicílii natolik, že se stala charakteristickým a všudypřítomným rysem ostrova…
Sicilské Palermo je typickým středomořským městem plným života. Užívají si ho i turisté, které přitahuje řadou zajímavých architektonických památek, mumrajem pouličních trhů, ale i omšelostí kdysi honosných paláců. Lemují i širokou Via Roma, jednu z největších a nejrušnějších palermských tříd s mnoha značkovými obchody. Stačí ovšem sejít z chodníku po schodech na malé náměstíčko Caracciolo a rázem se ocitnete v jiném světě…
U Smradlavé chobotnice Read More »
Palermo se může pyšnit úžasnou polohou. Historická část vystavěná na mřížce pravoúhlých ulic vznikla nad přírodním přístavem, odkud se město dál rozrůstalo po úbočí Monte Pelegrino. Oblouk pobřežní nížiny lemovaný pásem hor a nazývaný La Conca d’Oro neboli Zlatá mušle pokrývaly kdysi palmové háje, citrusové plantáže a vinice. Už dávno je ale vytlačila městská zástavba…
Úzkou škvírou obcházíme sloup, vytesaný ve skále. Starověkého kameníka stál mnoho a mnoho hodin usilovné práce. Už mu jen zbývalo odsekat spodní část několikatunového kamenného bubnu od skály, když do lomu dorazila zpráva, že Selínús padl pod nájezdy vojáků z Kartága a Segesty. Dělník odhodil své nástroje. Věděl, že město už nové chrámy stavět nebude a důležitější je zachránit si život…
Žádná z latinskoamerických zemí není v obecném povědomí tak bohatá na stereotypy a klišé jako Spojené státy mexické. Pod jmény Paraguay, Salvador či Guyana si toho běžný smrtelník moc nepředstaví. Když se ale řekne Mexiko, ihned ví, že místní jedí kukuřičné placky, hoří po čili papričkách a popíjejí tequilu. Je také veřejným tajemstvím, že lidé z těchto končin tráví volný čas v houpací síti, poslouchají pěknou muziku a zpívají o švábu, tedy „la cucaracha“…
Arriba, Mexiko, arriba! Read More »
V Mexiku se lidé pocházející z Oaxaky těší velké úctě. Říká se, že přes svou chudobu a nízké vzdělání bývají velmi inteligentní a v životě je čeká úspěch. Možná je příčinou této víry fakt, že z Oaxaky pocházeli i jediní dva mexičtí prezidenti indiánského původu. Prvním byl osvoboditel od francouzské okupace Benito Juárez a druhým dlouholetý diktátor Porfírio Díaz…
Zelená a černá Oaxaca Read More »
Na dvě stě tisíc ostrovů, přibližně stejný počet jezer, ale také sobů a lososů. Ve více než pětimilionové republice jsou dva miliony saun, na půl milionu letních chatek, více než tři desítky národních parků, mraky komárů a jeden Santa Claus, finský Joulopukki, který bydlí ve své polární vesnici osm kilometrů od laponského Rovaniemi. Tervetuloa Suomeen! Vítejte ve Finsku…
Původní Helsinky založil v roce 1550 u ústí řeky Vantaa švédský král Gustav I. Vasa. Místo ale zvolil nešťastně, bylo plné skalisek a bažin. A tak se o 90 let později přesunuly o pár kilometrů jižněji, kde mohl vzniknout přístav. Ale až Rusové, věční rivalové Švédů v této oblasti, dodali Helsinkám velikosti…
Mexiko je přírodně neobyčejně rozmanitou zemí, kde se nacházejí nejrůznější typy ekosystémů od stálezelených deštných lesů přes yucatánskou selvu, trnité suché lesy a horské bory až po travnaté pláně podobné severoamerickým prériím. Značnou část mexického území pokrývají také polopouště se suchomilnou, obvykle trnitou vegetací, někdy označované ne zcela správně jako pouště…
Život v mexických pustinách Read More »
Letos je tomu přesně šedesát let, co sir Edmund Hillary a Tenzing Norkej zdolali vrchol Everestu. Od té doby na nejvyšší hoře světa stanulo víc než tři tisíce lidí, někteří i opakovaně. Téměř třem stovkám se stala hora osudnou…
Lesk a bída horolezectví Read More »
Původně jsem chtěl dát úvodnímu článku stejný název, pod jakým už léta o tomhle koutu Země přednáším: Provence – jméno, které voní. Jenže pak jsem si uvědomil, že by to bylo vůči čtyřem dalším smyslům nespravedlivé. Provence je zapojí všechny…
Všem smyslům pro radost Read More »
„Trůn králů, ostrov, jemuž žezlo vládne, ta majestátní zem, to sídlo Marta, ten druhý Eden, zemský ráj, ta pevnost, co sama Příroda si stvořila proti všem zhoubným nákazám a válkám, ten skvělý rod, ten svět sám pro sebe, drahokam vsazený do stříbra moře, které ho chrání jako vodní příkop před nenávistí méně šťastných zemí, ten požehnaný lán, ta zem, ta říše, ta Anglie…“
William Shakespeare: Richard II., přeložil Martin Hilský
Náhodný chodec procházející přes Chrámové náměstí se zmateně rozhlíží. Na rozlehlém prostranství mezi činžovními domy marně hledá stavbu, podle níž dostalo jméno. Jen málo mu napoví poklice uprostřed skalnatého pahorku. Připomíná spíš vrchol větrací šachty metra než střechu skalního kostela Temppeliaukion kirkko…
Temppeliaukion kirkko Read More »
Asi 80 km jižně do Méridy, hlavního města státu Yucatán, leží pozůstatky jednoho z nejkrásnějších a nejpůsobivějších mayských měst. Jmenuje se Uxmal, „třikrát stavěné“…
Arles se může honosit řadou významných rodáků včetně římského císaře Konstantina II., ale z hlediska slavných obyvatel vešlo do obecného povědomí především v souvislosti s pobytem dvou protagonistů moderní malby. Byli jimi Vincent van Gogh a Paul Gauguin, kteří k Arles neměli z dřívějška žádný vztah a navíc zde pobyli jen velmi krátce – van Gogh od února 1888 do května 1889 a Gauguin pouze od října do prosince 1888. Pouhých devět týdnů jejich společného pobytu však přesto patří k nejznámějším kapitolám dějin evropského umění…
Arles – zmařený sen o žlutém domě Read More »
