Jméno autora:Země světa

Castelo de São Jorge, hrad sv. Jiří, se rozprostírá na jednom z nejvyšších lisabonských kopců. Je vidět skoro odevšad, ale nečekejte žádný Karlštejn. Hradby kolem celého, stromy porostlého vršku a nad nimi rozložitá strohá pevnost s cimbuřím zubatými věžemi, spíše široká než vysoká. Jenže tudy procházely dějiny, tady se střídaly kultury jedna za druhou v pestrém sledu změn a vzájemného přizpůsobování. Proto je hrad jedním ze symbolů města a podle tvrzení mnohých i klíčem k jeho duši…

Blízkost kolizní zóny mezi euroasijskou a africkou litosférickou deskou měla pro portugalskou metropoli osudový význam. Otřesy půdy provázely Lisabon po celou dobu jeho existence. První velké, hodnověrně zaznamenané zemětřesení postihlo město roku 1344, další v roce 1531. V rozmezí 14.–17. století hovoří historici celkem až o šestnácti zemětřeseních různé intenzity. Ale to dodnes největší přišlo o svátku Všech svatých v roce 1755…

Na jih a jihovýchod od hradu São Jorge se po úbočí hradního vrchu klikatí uličky dvou starých čtvrtí – hned pod hradbami je Castelo, kousek dál pak slavná Alfama, od západu střežená mohutnou katedrálou a táhnoucí se až k Teju. Méně známá, ale stejně lidová je také čtvrť Mouraria severně od hradu…

Belém, česky Betlém, byl v 15. a 16. stol. rušným přístavem. Právě odtud vyrážely na své objevitelské plavby portugalské plachetnice naus, jinde v Evropě označované jako karaky či karavely. Rušná je tato čtvrť na jihozápadním okraji Lisabonu i dnes. Namísto plachetnic sem dorážejí jeden za druhým turistické autobusy. Přivážejí pasažéry dychtivé spatřit jednu z 15 portugalských památek na seznamu Světového dědictví UNESCO, jedinou v Lisabonu, slavný jeronýmský klášter. A také spolu s ním zapsanou Belémskou věž stejného stylu i stáří, jejíž silueta patří k poznávacím znamením portugalské metropole…

Malované dlaždice azulejos jsou celoportugalským fenoménem, a tak není divu, že v nejrůznějších podobách doprovázejí také návštěvníky hlavního města – jako výzdoba veřejných prostranství i na fasádách běžných domů, v kostelech a klášterech, ve vlastním národním muzeu i ve stanicích metra. Stačí chodit, dívat se a vnímat…

Parque das Nações, Park národů, není jenom park, ale celá nová lisabonská čtvrť, která se táhne v délce pěti kilometrů po pravém břehu Teja na severovýchodním konci města. Ještě před 20 lety tady byly pouze ropné rafinérie a další chemičky, zbrojní sklady a jatka. Dnes tu žije asi 15 000 obyvatel a počítá se s tím, že se během pár let jejich počet ještě asi o 10 000 zvýší. Z mnoha dobrých důvodů sem míří ale také stále více turistů…

Museu Nacional de Arte Antiga, Národní muzeum starého umění, sídlí v někdejším paláci hraběte z Alvoru rovných 130 let. Pozoruhodná obrazárna doplněná v menší míře plastikami, keramikou, porcelánem i nábytkem patří k tomu nejlepšímu, co Lisabon v muzejní oblasti nabízí…

Cítíte se už procházením lisabonských ulic trošku utrmáceni? Myslíte, že by to chtělo na chvilku nějakou změnu? Vyrazte na pár hodin k moři!

Spočítat všechny lisabonské kostely by byl nadlidský výkon. Ať se člověk vydá v portugalské metropoli kamkoli, bude potkávat jeden za druhým. Nezaměnitelná katedrála je ve městě jediná, ale jak se zorientovat v záplavě těch dalších, jak si z nich vybrat? Každé kritérium se zdá být stejně dobré jako kterékoli jiné. Následující trojici spojuje fakt, že každý z těchto kostelů je v něčem zcela ojedinělý…

Nádherně zdobené kočáry, obrazy známých mistrů, připomínky dávných staletí přicházející k nám přes propast času i přírodních živlů… Nabídka lisabonských muzeí je bohatá a obsahuje i skutečné rarity…

Královský zámeček v Queluzu s přilehlými zahradami a Portugalskou jezdeckou školou leží kousíček za Lisabonem, jen pár stanic příměstským vlakem směrem na Sintru. Jedna z posledních velkých rokokových staveb v Evropě připomíná zajímavé a vůbec ne jednoduché období portugalských dějin…