vanilkovou zmrzlinou Zlí jazykové tvrdí, že jedním z nejčastějších zvuků v Dánsku je šustění papírových obalů, ze kterých všichni vytahují své obložené chleby. Faktem je, že Dánové mohou být a také jsou na svůj proslulý „obložený chléb“ patřičně hrdí, vždyť nejde o žádnou nudnou jednohubku, nýbrž kulinářské a málem i umělecké dílko. Typický jídelníček plný masa, hnědé omáčky a sleďů je ovšem mnohem rozmanitější a nová nordická kuchyně sbírá michelinské hvězdičky…
Maďarské metropoli se tak přezdívalo už před sto lety, ale pro nás, žijící později v těsné sovětské náruči, však Budapešť znamenala spíše jakési okno na Západ, plné kaváren, módních butiků i pestrobarevných zeleninových trhů. Duchem staré dobré monarchie evokovala blízkou, a přece nedostupnou Vídeň, jen místo valčíků tu zněl čardáš, případně rock. Velmi mnoho společného však má i s Prahou…
Většinou jsou rušná a halasná, plná lidí, jejich schůzek a osudů – ztělesnění okamžiku, jeviště prožitků, apoteóza přítomnosti. Dokážou však být i klidná, romantická či zádumčivá, jen tiše šeptající o své minulosti. Římská náměstí, ony salony života, jež nezaměnitelným způsobem vykreslují tvář města. Snad každé zdobí nějaké umělecké dílo – a snad nejčastěji jím je kašna, spojení životadárné pragmatičnosti s touhou obklopit se krásou. Anglický romantický básník Percy Bysshe Shelley tvrdil, že už samotné kašny stojí za cestu do Říma. Věděl o tom své…
Necelých 12 000 km², 14 000 let historie, nejstarší solné doly v Evropě, kolébka halštatské kultury, středověké umělecké poklady, renesanční zámky, barokní opatství, léčivé lázně a prameny, letní sídlo Habsburků, inspirace pro řadu umělců, centrum těžkého průmyslu, tíživé dědictví minulosti i prosperující současnost. A také uchvacující smyčky Dunaje, křišťálově čistá jezera, panoramata strmých hor, malebných vísek a údolí, moderní města, prastaré řemeslné tradice či kulinářské speciality. To vše je Horní Rakousko, třetí největší rakouská spolková země podle počtu obyvatel a čtvrtá rozlohou…
Krajina harmonická, kde je dost místa pro lidi i přírodu. Krajina kulturní a kultivovaná, a přece bohatá na přírodní hodnoty. Krajina rovinatá, a přece tak různorodá. Mladá a stále krásná, protože se zrodila z vod.
V druhé polovině 19. stol. prožívali Maďaři bouřlivé období. Po heroickém, leč marném boji za nezávislost v letech 1848–1849 se museli v roce 1867 spokojit s ustavením duálního rakousko-uherského státu. Šest let nato se Pešť, Buda a Óbuda spojily v jedno město. A v roce 1880 rozhodl uherský parlament o výstavbě svého nového reprezentativního sídla v hlavním městě…
Parlamentní klenot na břehu Dunaje Číst více »
Kde tepe srdce Říma? Uznávám, na začátek to není úplně lehká otázka. Každý má právo umístit si ho podle svého, adekvátně svým zážitkům a pocitům. Ale na druhou stranu není odpověď zase tak složitá. Odhlédneme-li od subjektivních dojmů, budou naše úvahy nutně směřovat do centra historické části města, kterým prochází nepřehlédnutelná a neopomenutelná ulice – Via del Corso…
Via del Corso – v srdci města Číst více »
Když na svých toulkách po Třeboňsku co chvíli míjíme „nějaké“ rybníky, málokdo si uvědomuje, že na daném místě neleží náhodou a většina z nich je významnou součástí velkého vodního díla, kde se voda v důmyslném systému přelévá z jedné rybniční pánve do druhé.
Třeboňské rybníkářství Číst více »
Linec – voda a ocel, minulost a přítomnost. Dva elementy a dva pojmy času, které jsou pro město typické, se prolínají a žijí v symbióze. Moderní inovativní město, které nechce nic a nikoho kopírovat, se po letech coby Šípková Růženka probudilo do krásy. Hornorakouská metropole, jedno z nejúspěšnějších měst celého Rakouska, ze které sálá nová energie a šarm průmyslového dědictví i budoucnosti, je atraktivní jako nikdy předtím. A je svá…
Metropole s charakterem Číst více »
Když po vítězství u Moháče Turci opanovali velkou část Uher, Budín se od roku 1541 na jedno a půl století stal z metropole uherského státu provinčním městem, sídlem budínského pašaliku. Turci plenili, ale také budovali. Vedle mešit a minaretů i lázně, které přežily dodnes. Nejen Budapešťané se v nich cítí výborně…
Město horkých pramenů Číst více »
Mongolské hordy valící se ve 13. stol. do Evropy rozprášily i vojsko maďarského krále Bély IV., který se jim postavil na odpor. Král uprchl. Přísahal prý ale, že pokud bude mít příležitost zpustošené království postavit na nohy, nabídne svou dceru Bohu. Narodila se v roce 1242, kdy se nájezdníci stáhli. Béla na ostrově uprostřed Dunaje založil dominikánský klášter, kam svou Markétu poslal…
Ostrov svaté Markéty Číst více »
Snad vůbec nejlépe dochovanou stavbu antického Říma nenajdeme na žádné z archeologických lokalit, nýbrž na jižní straně náměstí Piazza della Rotonda, uprostřed novověké zástavby. Pantheon tu jen s malými změnami úspěšně přečkal již 1900 let. Hned za ním kdysi stával chrám Minervy. Když byl na jeho ruinách postaven kostel, zůstala římská bohyně přítomna v jeho názvu – Santa Maria sopra Minerva. I tahle Panna Marie nad Minervou je v několika ohledech výjimečná…
O Pantheonu a Marii nad Minervou Číst více »
V jedinečné krajině Třeboňska se třpytí hladiny rybníků. Lesku jí ale dodává i historická Třeboň, ležící na břehu Světa. Měšťanské domy po obou stranách podlouhlého Masarykova náměstí okouzlují svými renesančními a barokními podloubími a malebnými štíty. Pocházejí většinou z druhé poloviny 16. stol., kdy Třeboň po ničivém požáru začala nabývat svou dnešní podobu.
Na krásné vyhlídky šplhali lidé od nepaměti. Platí to i pro mnohá místa v Horním Rakousku, kam zasahuje pásmo Severních vápencových Alp, hor na první pohled v mnoha vrcholových partiích nehostinných, jak o tom vypovídají i názvy některých horských celků jako Pekelné hory (Höllengebirge) či Mrtvé hory (Totes Gebirge). „Nehostinný“ ale rozhodně neznamená „nemalebný“ a co víc – oč příroda ubrala na pestrosti krajiny nahoře, o to víc přidala dole, v překrásných údolích a na březích průzračných jezer Solné komory…
Nejhezčí vyhlídky Solné komory Číst více »
Pražští i bratislavští přátelé se mne často ptají: „Jací jsou Budapešťané?“ Neumím jim odpovědět. Ale když za mnou přijedou do Budapešti na návštěvu, snažím se jim ukázat některé konkrétní lidi, aby měli alespoň přibližnou představu. Kdybych to měl rozebírat do hloubky, zaplnil bych pravděpodobně tímto tématem celé číslo. A tak volím zkrácenou podobu – budu přeskakovat, pouze naznačovat a nastiňovat, kdo všechno může být – jak si to sami zkracují – Pešťanem…
Moji zábavní Pešťané Číst více »
Na provokativní otázku, co udělali Barberiniové, co vlastně vykonala tahle slavná římská rodina, dnes najdeme nejspíše výčet zásluh na poli výtvarného umění. A to jak díky podpoře největších italských umělců 17. stol., tak v souvislosti se vznikem jednoho z prvních barokních paláců v Římě, dnes sídla Národní galerie starého umění…
Proslulá bílá paní se prý na třeboňském zámku zjevovala v bílých, černých nebo červených rukavičkách. Jejich barvou ohlašovala radostnou událost, neštěstí nebo požár. Když se s ní jako poslední setkal na chodbě zámku sekretář Jana Nepomuka II., na rukou měla rukavičky černé. Zděšeně o tom vyprávěl knížeti, jenž ale zprávu vyslechl s úsměvem na rtech. Druhý den se dozvěděl, že československý parlament přijal pozemkovou reformu.
Třeboňský zámek – ve stínu Lex Schwarzenberg Číst více »
V němém úžasu stojíme na hoře Traunstein (1691 m), vysoko nad jezerem Traunsee. Vycházející slunce nás začíná hřát do zad, první paprsky osvětlují okolní panorama hor Solné komory a jejich odraz vytváří hru světel na hladině jezera, které ještě spí ve stínu hluboko pod námi stejně jako město Gmunden na jeho břehu: zapadá do okolního reliéfu, jako by tu bylo od nepaměti…
Solnou komorou na kole Číst více »
„Ulice Říma jsou plné rozvalin / všude jsou stopy dávných časů / skoro by se zdálo, že člověk vidí dvojmo…“
Centrum Třeboňského rybníkářského dědictví v domě Štěpánka Netolického.
Dům Štěpánka Netolického Číst více »
