V němém úžasu stojíme na hoře Traunstein (1691 m), vysoko nad jezerem Traunsee. Vycházející slunce nás začíná hřát do zad, první paprsky osvětlují okolní panorama hor Solné komory a jejich odraz vytváří hru světel na hladině jezera, které ještě spí ve stínu hluboko pod námi stejně jako město Gmunden na jeho břehu: zapadá do okolního reliéfu, jako by tu bylo od nepaměti…
Solnou komorou na kole Číst více »
„Ulice Říma jsou plné rozvalin / všude jsou stopy dávných časů / skoro by se zdálo, že člověk vidí dvojmo…“
Centrum Třeboňského rybníkářského dědictví v domě Štěpánka Netolického.
Dům Štěpánka Netolického Číst více »
Led, kras, podzemní solný a vodní svět. Vysoké hory strmě stoupající z úzkých údolí a odrážející se v hladině jezera. Prastaré hornické městečko Hallstatt a jeho kultura symbolizují život mezi jezerem a horami. Jeho dějiny od prehistorického rozkvětu, přes temnou kapitolu náboženského útlaku až po náročnou těžbu podzemního bohatství jsou příběhem celé jedné epochy lidstva a mimořádného spojení člověka a přírody…
Hallstatt – perla Solné komory Číst více »
V období na přelomu 19. a 20. stol. poznamenala evropskou architekturu zdobná secese. První její známky se objevily ve viktoriánské Anglii, kde se s novým směrem známým jako Arts and Crafts a později Modern Style seznámil i maďarský architekt Ödön Lechner. Natolik mu propadl, že po návratu z Londýna opustil historizující sloh a stvořil maďarskou podobu secese…
Budapešťská secese Číst více »
Oblast na pravém břehu Tibery se už v antice označovala „trans Tiberim“ neboli „na druhé straně Tibery“ – Řím se dlouhá staletí rozkládal pouze na levém břehu. A pravobřežní pahorek Janiculus nepatřil do sedmičky legendárních pahorků římských, byť si to o něm dodnes leckdo myslí. Teprve za Augusta se Trans Tiberim stalo jednou ze 14 tehdy nově ustanovených římských čtvrtí a v 2. pol. 3. stol. bylo obehnáno aureliánskými hradbami. Jak postupně z hovorové latiny vznikala italština, Tiberis se změnil v Tevere a současný název čtvrti Trastevere byl na světě, stejně jako Gianicolo, dnešní jméno pahorku…
Trastevere – Od Raffaela po Bramanteho Číst více »
Z vysokého podstavce a ještě v nadživotní velikosti shlíží Jakub Krčín z hráze rybníka na jedno ze svých velkolepých děl. V jeho bronzové tváři zčásti skryté za hustým knírem s bradkou je patrný spokojený úsměv. Svět slouží svému účelu již přes čtyři století, od přilehlého přístaviště vyráží na plavbu po rybníce loď s nadšenými turisty, další projíždějí po hrázi na kolech…
Svatý Florián patří k nejpopulárnějším středoevropským světcům a také ke světcům nejzaměstnanějším – chrání před ohněm, bouřkou, suchem i před povodněmi, k tomu je ochráncem kovářů, hutníků, kominíků, bednářů, hrnčířů, mydlářů, pivovarníků a samozřejmě hasičů. A aby toho na něj nebylo málo, drží ještě patronát nad italskou Boloní, polským Krakovem a nad spolkovou zemí Horní Rakousko, kde nedaleko soutoku řeky Enže s Dunajem stojí největší a nejznámější hornorakouský klášter, nesoucí jeho jméno – Sankt Florian. Právě odtud se světcův kult rozšířil…
Klášter Sankt Florian Číst více »
Maďaři, a Budapešťané obzvlášť, jsou posedlí trhy a tržnicemi. Svou tržnici má každá větší čtvrť, ale kromě toho existuje ještě jedna ústřední, tzv. Velká tržnice, kterou najdete také v každém turistickém průvodci. Důvod je jednoduchý – jedinečná atmosféra v historických kulisách. Už jenom její prohlídka člověka nasytí…
Možná, že je to vůbec nejslavnější stavba celého Říma, jeho symbol a poznávací znamení – největší amfiteátr, jaký byl kdy postaven, tyčící se bezmála dva tisíce let na východním konci Fora Romana. Ukázka architektonického mistrovství antických stavitelů, ztělesnění slavného „chleba a her“ neboli „panem et circenses“, jež císařové nabízeli lidu coby náhradu za odebrání politických práv, a také připomínka nejbrutálnější a nejkrvavější stránky římské kultury…
Někdy se mu říká jihočeské moře, ale je to trochu zbytečné. Už samotné jeho jméno je pojem, který dostačí k představě velkoleposti a aristokratického majestátu.
Rožmberk – rybníků král Číst více »
Pro turisty jedoucí po dálnici z Lince na Salcburk je Mondsee neboli Měsíční jezero známým pojmem. Zdejší odpočívadlo s nádherným výhledem na Dračí stěnu, Schafberg a modrostříbřité jezero zlákalo k zastávce nejednoho nadšeného fotografa. Panoramatický úlovek je opravdu jedinečný, přesto stojí za to sjet i do stejnojmenného městečka, rozloženého idylicky na severním břehu…
Mondsee – měsíční jezero Číst více »
V Budapešti žije nejpočetnější židovské společenství ve východní Evropě. Nejznámější a nejpůsobivější Velká synagoga v ulici Dohány nemá v Evropě obdoby a patří k největším na světě. Ohromí vás nejen svým prostorem, ale i výzdobou. K budapešťskému židovství však patří i holocaust a jméno Raoul Wallenberg…
Židovská čtvrť v Pešti Číst více »
V tůních a slepých ramenech podél Lužnice spí voda. Pod houpavou půdou rašelinišť leží zapomenutá voda. V travnatých loukách odpočívá voda. V lesích dřímají nehybné močály a rybníky obepínají prstence měkkého bahna, do kterého se otiskly řádky kachních stop. Voda je v třeboňské krajině všudypřítomná, pulzuje v ní jako krev v živém organismu. Půda je jí nasáklá a v sebemenší proláklině proniká na povrch.
Dachstein-West se rozprostírá uprostřed pohádkové krajiny s jemnými konturami svahů na úpatí Dachsteinu (2995 m) mezi Solnou komorou a Taurami, v sousedství Ski Amadé, na území spolkových zemí Horní Rakousko a Salcbursko. Nabízí 140 km sjezdovek, propojených moderními lanovkami do lyžařské houpačky Annaberg–Zwieselalm–Gosau–Rußbach. Příznivé ceny, příjemně nízká návštěvnost, mírné a středně náročné svahy osloví zejména rodiny s dětmi…
Lyžařská oblast Dachstein-West Číst více »
Když na Světové výstavě v roce 1939 v New Yorku prezentovala maďarskou kuchyni budapešťská restaurace Gundel, prestižní New York Times napsaly, že pro dobré jméno své země udělala víc než loď plná turistických prospektů. Gundel je symbolem maďarské gastronomie a pohostinnosti již 120 let…
Od luxusu po bizarnost Číst více »
Když Curzio Malaparte v jedné ze svých povídek popisoval zážitky z osvobození Říma, barvitě vylíčil americké shermany ženoucí se po památné Via Appia k věčnému městu a na nich nadšením výskající vojáky s karabinami na kolenou a cvakajícími kodaky v rukou. Náhrobek Caecilie Metelly! Kostelík Quo Vadis! Wow! Že jeho báječné postřehy z diplomatických kuloárů a bojišť druhé světové války nutno brát s jistou rezervou, je zřejmé, nicméně v jednom slavný reportér nepřeháněl: I pro farmářské synky odkudsi z Nebrasky či Oklahomy to musel být nevšední turistický zážitek…
Ptáci jsou doma v povětří
a ryby ve vodách
a mrtví v hrobě,
ty všude na světě
a já – já v tobě.
Jiří Žáček
„Ó, jak toužím po mém milovaném Ischlu!“ posteskl si patnáctiletý korunní princ František Josef v roce 1845 v dopise své matce. Jako kdyby zpečetil svou upřímnou náklonnost k tomuto malebnému lázeňskému městečku na soutoku Traunu a Ischlu u jezer Solné komory, se kterým zůstal spjat až téměř do svých posledních dnů. Nebýt lázeňského pobytu, který v Bad Ischlu lékař doporučil jeho rodičům, Františku Karlovi a Žofii Bavorské, tehdy ještě i po několika letech manželství bezdětnému páru, slavný císař a jeho tři bratři by se prý možná ani nenarodili…
Solné lázně Bad Ischl Číst více »
Ve foyer budapešťské
opery se tísní desítky lidí.
Poslední opozdilci si
u pokladny kupují lístky
a shromažďují se u hostesek,
které nad hlavou drží tabulky
s názvy několika světových
jazyků včetně japonštiny.
Postupně pak vstupují
do hlediště. Tentokrát je
na programu představení
samotné opery…
