Jméno autora: Země světa

Omán byl kdysi proslulý svým loďařstvím a dřevěné plachetnice „dhau“ se odtud exportovaly po celém Perském zálivu, do Indie, Číny a dalších zemí. Obchod se dědil z otce na syna a plány na stavbu lodí se přenášely ústně, bez jakýchkoliv nákresů. Dnes zde zbyla pouze poslední dílna v Súru vzdáleném 150 km od hlavního města. Lodě, které ji opouštějí, odolávají náporu moderních, levnějších a snadněji udržovatelných plavidel, která ale postrádají romantiku, tradici a krásu ruční práce. Na pláže východně od Súru připlouvají karety obrovské, aby tu nakladly vejce a svedly další kolo vysilujícího zápasu o své přežití na naší planetě, kde je člověk přivedl na pokraj vyhubení. Dva podobné příběhy, mizející lodě a ohrožený živočišný druh. Bez obou by byl náš svět chudší…

Ománu se podle všudypřítomné voňavé pryskyřice přezdívá „země Kadidla“, ale stejně dobře bychom ho mohli nazývat také „zemí Pevností“. Jsou jich tu desítky – menší, větší, neznámé, zapomenuté, ale i ty slavné, s nimiž se pojí nejrůznější příběhy…

Skalnatý poloostrov Musandam tvoří bránu do Hormuzského průlivu, který strategicky odděluje Arabský poloostrov od Íránu. Jeho větší část o rozloze 1800 km2 je ománskou exklávou, jedním z jedenácti ománských guvernorátů, menší jihozápadní část poloostrova patří Spojeným arabským emirátům. Turisté zatím znají Musandam hlavně díky jedno- či dvoudenním výletům, které se sem organizují z nedaleké a velmi populární Dubaje. My jsme tady ale strávili dva krásné týdny…

Blízkost území Ománu a Íránu, prakticky coby kamenem dohodil přes vodní úžinu, znamenala v minulosti nejen mnoho kontaktů, ale také konfliktů. Proto můžeme v Ománu nalézt pozůstatky architektury perského typu a vzpomínat na dobu Hormuzského království. Jeho jméno nese i samotná úžina, vstupní brána do Perského zálivu, kterou vede jedna z nejdůležitějších ropných tras světa a která se občas stává dějištěm námořních cvičení i provokací…