Jméno autora: Země světa

Vymanit ruskou říši z politické a kulturní izolace a „prorazit okno do Evropy“, to byl jeden z hlavních cílů reformátorských snah Petra Velikého, byť za cenu válek a obtížné kolonizace oblastí, kde Rusové nikdy předtím nežili…

Na nábřeží říčky Mojky, asi dvacet minut chůze od Ermitáže, stojí jeden z nejkrásnějších paláců v Petrohradu, palác Jusupovových. Většina Čechů ho ale nezná. Netuší nic o jeho dlouhé historii, o bohatých uměleckých sbírkách, ani o tom, že ve sklepě paláce byla na sklonku roku 1916 zavražděna jedna z nejtajemnějších postav ruských dějin – Grigorij Jefimovič Rasputin…

Petrohradem se lze přepravovat po silnicích, po kolejích, po vodě nebo pod povrchem. Nejromantičtější jsou bezpochyby vyjížďky malými motorovými loďkami po řekách a kanálech. Rychlým a zároveň praktickým dopravním prostředkem je proslulé petrohradské metro, kde je však potřeba počítat s davy cestujících…

Zeptáme-li se běžného obyvatele Petrohradu na jméno umělce, který dal městu základní rysy jeho podoby, patrně odpoví bez váhání: Barfoloměj Rastrelli…

Nejcennější poklad někdejší letní rezidence ruských panovníků v Carském selu představuje legendární Jantarová komnata. V podobě věrné kopie vytvořené podle dobových nákresů a fotografií znovu přitahuje návštěvníky od roku 2003. I bez ní by ale bylo Carskoje selo mimořádným souborem pozoruhodných architektonických staveb umně zasazených do nádherné přírody, dokladem nejen vytříbeného vkusu ruských panovníků, ale především ukázkou jejich až okázalé rozmařilosti…

Výstavný Michajlovský palác, ukázková stavba ruského klasicismu z let 1819–1825, by si zasloužil mimořádnou pozornost i sám o sobě, ale už více než sto let je spjat také s jednou z největších uměleckých sbírek v Rusku – se slavným Ruským muzeem…

Je krátce po půlnoci, i když světla je spíše jako v poledne. U břehů Něvy vládne čilý ruch. Davy mladých lidí, kolony aut a desítky loděk, které se zdánlivě chaoticky prohánějí po hladině. Připadá vám, že každý chce být u toho a zažít neopakovatelné spojení dvou petrohradských fenoménů – proslulých „bílých nocí“ a otevírání mostů na Něvě…

První zmínka o budoucí carské rezidenci nedaleko Petrohradu pochází z roku 1705, kdy jedna z lodí Petra Velikého zakotvila na břehu Finského zálivu nedaleko nevelkého statku Peterhof. Zlaté časy rozkvětu zažilo toto místo po roce 1717, kdy se Petr I. vrátil z návštěvy mladého císaře Ludvíka XV. naprosto okouzlen francouzskými palácovými a parkovými komplexy. Ruský imperátor se nechtěl nechat zahanbit a původně skromnější podobě sídla v Petrodvorcích dal zcela nový velkolepý rozměr. Zcela právem bývá palácový komplex označován jako „ruské Versailles“…

Petrohradská Ermitáž je jedním z největších muzeí na světě. Už jen nad základními statistickými údaji se tají dech – přes tři miliony sbírkových položek, téměř 67 000 m2 výstavních ploch. Hlavní muzejní komplex tvoří šest budov v čele s tou největší, slavným Zimním palácem…

Za více než tři sta let své existence se Petrohrad stal přehlídkou nejrůznějších stavebních slohů, ale pokaždé, když si ho vybavíme jako onu opěvovanou metropoli na Něvě, zářící pastelovými barvami pod blankytným nebem, bude to především v souvislosti s klasicismem, který dal podobu většině města: od velkolepých paláců až po docela obyčejné činžovní domy…

Základy dnešního velkoměsta položil car Petr Veliký, který začal v roce 1703 v nehostinných bažinách na břehu řeky Něvy budovat velkolepé sídlo. To pak bylo více než dvě století hlavním městem ruského impéria. Od roku 1918 se tímto titulem pyšní opět Moskva a Petrohrad se musí spokojit s pozicí druhé největší ruské metropole. Počtem a rozmanitostí architektonických památek však hlavní město hravě předčí…