Bezprostřední vliv Karla IV. na soudobé dění na poli architektury a výtvarného umění byl tak silný, že jeho jméno slýcháme ve spojitosti s většinou tehdejších uměleckých aktivit. A přece existuje jedna oblast, kde stěžejní roli nehrál sám panovník, a dokonce ani Praha: obor knižní malby…
Liber Viaticus Jana ze Středy Číst více »
Co je to? Nějaké vodní kolo nebo kolesový parník? Může být, ale pro české cyklisty to znamená především originální cestovní koncept, který kombinuje plavbu lodí a ježdění na kole po ostrovech chorvatského Jadranu…
Vaření znamená v Thajsku lásku. Stolování je opětováním tohoto citu. Příbuzní a známí se setkávají, obchodníci uzavírají smlouvy, cizinci se stávají přáteli nad pečlivě naaranžovanými chody světoznámé thajské kuchyně. Jídlo se sdílí, a tímto aktem dochází i k potvrzování dobrých vztahů a příslušného statusu. Věhlasná thajská pohostinnost se projevuje i ve výborném servisu s úsměvem i v tom nejzapadlejším místě Bangkoku. Servírka často v lepších restauracích přijímá objednávku na znamení úcty k hostu vkleče a se skloněnou hlavou. Zákazník se tu cítí opravdu jako pán. Stolování není jen příležitostí ke konzumaci jídla, jde především o společenskou událost a příležitost k užívání poklidného života. Toho, na co my Evropané ve shonu občas zapomínáme…
Berlín se na seznamu Světového dědictví UNESCO objevuje celkem třikrát. Jeho podíl na památce „Paláce a parky Postupimi a Berlína“ je však minimální, skutečně berlínské jsou dvě zapsané památky. Zatímco o Muzejním ostrově či některém jeho muzeu slyšel někdy snad každý, druhá berlínská položka na seznamu asi leckoho překvapí – jsou jí modernistická sídliště…
Sídliště jako kulturní dědictví Číst více »
Letní měsíce bývaly kdysi obdobím, kdy si milovníci opery mohli tento žánr kvůli divadelním prázdninám dopřát leda tak z gramofonové desky nebo rozhlasového záznamu. To už ale dávno neplatí a roční období s nejdelšími dny si na mnoha místech světa každoročně navléká festivalový šat. Do rakouského Bregenzu by se nejlépe hodil model nepromokavý. Již více než 70 let nabízí velkolepou podívanou i neopakovatelný hudební zážitek tamní jezerní scéna na východním břehu Bodamského jezera, kam se jezdí za výpravnými operními produkcemi slavných titulů, ale i operními raritami…
Největší plovoucí jeviště na světě Číst více »
Asi nikdo nepochybuje o tom, že Itálie je zemí módě zaslíbenou. Výjimkou v tomto směru není ani Florencie, jež obvyklou nabídku všemožných značkových butiků doplňuje skoro pohádkovým příběhem o tom, kterak jeden chudý švec ke štěstí přišel…
Ono se řekne „boty“… Číst více »
Ze zkušeností našich cestovatelů vyplývá, že Kuba je naprosto bezpečná, lidé ochotní a srdeční, ceny však vysoké…
Několik zkušeností individuálních cestovatelů na Kubu Číst více »
I když je dnes hlavní ekonomickou silou Madeiry cestovní ruch a služby s ním spojené, pořád se lze na ostrově setkat i s některými tradičními řemesly, jejichž výrobky jsou vítanými suvenýry…
Otevřít si v zemi výtečné čokolády a proslulých mistrů chocolatiérů obchod s čokoládou, byť nejste „domácí“ a dokonce ani z oboru? Proč ne, nápad se přece počítá, řekly si dvě mladé podnikavé Češky, k odvaze přidaly nemalé investice financí i energie a také odborné kurzy. Do roka sklidily první ovoce originálního projektu, s nímž pod Alpami denně kouzlí čokoládové kreace i úsměv na rtech spokojených turistů…
Asi to znáte – některá města se dostanou člověku pod kůži, ještě než se v nich stačí pořádně rozkoukat. Přesně tohle mě potkalo v Krnově, a tentokrát jsem ani nemusel dlouze hloubat, proč se to stalo. Jako jedinec odchovaný matkou Stověžatou podvědomě tíhnu k místům s dostatkem kostelních i jiných věží, kde ale zároveň vždy hledám nějakou obdobu Petřína, místa, odkud se lze po tom božím světě pořádně rozhlédnout. A Krnov – voila!
Základy římské kolonie Barcino, současné Barcelony, byly položeny v místech dnešní potemnělé Gotické čtvrti. Rozhodující úlohu při výběru místa jistě hrála blízkost moře a skutečnost, že šlo o přirozený přístav. Už tehdy ale komplikovaly lodím vjezd naplaveniny splachované sem prudkými dešti a písek přinášený pobřežními proudy…
Cesta, kterou si v Brazílii vyšlapali Češi, se neřadí mezi „přistěhovalecké dálnice“. Ve srovnání s jinými národy je česká imigrace do Brazílie poměrně malá, zato je vyšlapána „bosýma nohama“, nohama, které při dobývání půdy a nového života z útrob pralesa zažily své, od setkání s tropickou havětí, nepřízně počasí, až po nejistotu spojenou s životními začátky zcela od nuly. Zanechala po sobě ale stopy hluboké tak, že jsou dodnes na očích celému světu a mimořádně také přispěly k rozvoji Brazílie samotné, nového domova pro celkem tři významnější české imigrační vlny. V současnosti se v Brazílii čeští krajané nebo jejich potomci počítají na desítky tisíc…
České stopy v Brazílii Číst více »
Samarinda, město pro většinu Evropanů neznámé, leží kousek pod rovníkem na východním pobřeží Bornea, třetího největšího ostrova světa. Naši předkové znali tato místa především díky hrůzným příběhům o domorodých lovcích lebek. Vnitrozemí Bornea bylo ještě před sto lety velkou neznámou i pro většinu místních obyvatel. Tamní dajacké kmeny si dobře hlídaly své soukromí a s okolním světem se stýkaly pouze prostřednictvím malajských obchodníků…
Samarinda – studium na rovníku Číst více »
Sedíte na lavici na obvodě kruhového bazénu, ponořeni do hřejivé termální vody, a nestačíte se rozhlížet kolem. Mramorovou stěnu bazénu ve světle šedé barvě přerušují čtyři portálky, z nichž dvěma se dá do bazénu vstoupit a v dalších posedět. O „patro výš“ vás upoutají vysoké štíhlé sloupy a spousta dekorací: oblouky, vlysy, malby a sochy zobrazující odpočívající spokojené muže a ženy. Omítky v příjemných tónech modré, okrové a cihlově červené barvy ladí vašim očím. Když se pak položíte zády na vodu a otevřete oči, pohlédnete do kopule, pod níž se tetelí andělíčci. V tu chvíli se ocitnete ve stavu blaženosti…
Ladek – koupel pod kopulí Číst více »
Ačkoliv se dnes zdá, že jméno Josef a úcta k tomuto světci jsou něčím samozřejmým a že jde o prastarou tradici, není tomu ani zdaleka tak. Středověk sv. Josefa, manžela Panny Marie, sice znal, ale rozhodně ho nijak zvlášť neuctíval. Odkud se tedy vzala úcta, které dnes v katolické církvi požívá, a odkud se vzala tak velká
Svatý Josef a jeho kult Číst více »
Vysočinu zasypal sníh…, na Vysočině začíná oprava úseků dálnice D1…, fotbalisté z Vysočiny remizovali… ano, kdekdo to zná, takovéto a podobné věty slyšíme z médií každou chvíli. Nad slovem Vysočina přitom nijak nepřemýšlíme, zdá se nám být naprosto jednoznačným pojmem. Jenomže tak to není, ve skutečnosti je to s ním trochu zamotané, protože v minulosti starší i nedávné se jeho význam měnil. Na úvod tudíž jistě nebude od věci podívat se blíže na jeho vymezení…
Když se v důsledku tektonického výzdvihu na sklonku druhohor s naším územím definitivně rozloučilo křídové moře, opustilo i Polickou pánev v centru dnešního Broumovska. Podobně jako v jiných dílčích pánvích České křídové pánve, i v ní se během 12 milionů let trvající mořské záplavy usadily vrstvy sedimentárních hornin, místy v mnohasetmetrových mocnostech. A podobně jako v řadě jiných našich oblastí křídové sedimentace, také zde erozní procesy ruku v ruce s tektonikou přetvořily toto kamenné dědictví v jeden z nejpozoruhodnějších fenoménů naší přírody, v pískovcová skalní města…
Broumovsko – pískovcové labyrinty Číst více »
Jihlava vznikla ve středověku jako malá osada na rozhraní Čech a Moravy, na důležité obchodní stezce mezi Dolními Rakousy a středem Čech. Dnes je správním střediskem kraje Vysočina a největším městem Českomoravské vrchoviny. Mezi našimi krajskými městy je velikostí a počtem obyvatel až na předposledním místě, ale bývaly časy, kdy byla po Praze nejdůležitějším městem zemí Koruny české a zdrojem ekonomické prosperity českých panovníků. Důvodem bylo stříbro…
Jihlava, město ze stříbra zrozené Číst více »
Skoro by se chtělo začít „za devatero horami a devatero řekami“, ale úplně stačí, když se řekne „za Broumovskými stěnami“. Tak tedy: Za Broumovskými stěnami, v nevelkém údolí říčky Stěnavy, z druhé strany lemovaném pohraničními Javořími horami, leží město Broumov a v něm se jako nepřehlédnutelná dominanta tyčí mohutná stavba benediktinského kláštera sv. Václava, jedné z významných staveb českého baroka…
Broumovský klášter Číst více »
Tvořili tu přední umělci své doby. Jezdila sem společenská smetánka z celé Evropy. Do lázní s třemi prameny, kde však hlavní léčebnou kúrou byla zábava. A za jejich majitelem, hrabětem Františkem Antonínem Šporkem. Nenápadný kousek labského údolí tam, kde je budoucí veletok ještě drobnou stužkou, se proměnil v barokně komponovanou krajinu s alejemi a lesními průseky, umělými poustevnami, fontánami a sochami. Celá ta sláva a nádhera, již Gottfried Benjamin Hancke, lyrik německý, stavěl nad Fontainebleau, ba i Versailles (ovšem v dílku, jímž se vemlouval do přízně svého budoucího mecenáše, totiž Šporka, dodávají cynikové), trvala sotva 40 let, než ji vzala voda, a to z velké části doslova. Co nezničila voda, poničil během následujícího čtvrttisíciletí člověk. A tak dnes v Kuksu a jeho okolí skládáme ve své fantazii pozůstatky někdejší barokní krásy jako střípky v krasohledu…
Kuks – vzpomínka na ideální svět Číst více »
