Zeptáte-li se Poláků, která hudba je jejich srdci nejbližší, naprostá většina odpoví, že Chopinova, neboť se v ní odráží melancholie Mazovska a vůbec polské duše – bez ohledu na to, že Chopin velkou část svého nedlouhého života strávil v zahraničí a po tatínkovi byl Francouz. Dlouho si aspoň popolšťovali jeho příjmení na Szopen…
Litva se dá opravdu pochopit v místech, kde se památky předkřesťanské historie prolínají s křesťanskými tradicemi a společně pak obrazně i doslova vrůstají do ticha lesních zákoutí a křižovatek cest a pěšin. V těchto místech si každý může vydolovat svůj malý poklad skrytý zrakům ostatních. Neotřelost těchto litevských objevů netkví v jejich blyštivosti ani pompéznosti, ani to není zaručené lákadlo, proč navštívit právě tuto zemi a hlouběji se o ni zajímat. Tajemství této země promlouvají k člověku postupně, jak odkrývá Litvu vrstvu po vrstvě s každou další návštěvou…
Prolínání pohanství a křesťanství Číst více »
Transkanadská silnice číslo 1 a transkanadská železnice překračují hlavní hřeben Skalnatých hor průsmykem ve výšce 1627 m. Poté, co pozvolna vystoupají národním parkem Banff z údolí řeky Bow, přehoupnou se přes kontinentální rozvodí a prudce klesají do údolí na druhé straně. Na západní straně začíná druhý nejstarší kanadský národní park. Jeho název Yoho znamená v jazyce místního kmene Stoney „úctu“ nebo „posvátnou bázeň“. Indiáni ji patrně cítili při pohledu na nebetyčné štíty, třpytící se ledovce a temně hučící horské řeky. Možná ještě větší bázeň cítili strojvůdci prvních lokomotiv, když sjížděli z vrcholu průsmyku do nekonečné hlubiny pod nimi…
Yoho – park posvátné bázně Číst více »
Vykuřování příbytků, řádění pekelníků či pouť na čtyři alpské vrcholy. Zvyky a obyčeje provázejí Korutany po celý rok a rozhodně nejsou jakousi folklórní dekorací pro turisty, nýbrž zrcadlem korutanské duše. V ní se vzhledem k historii i geografii této spolkové země prolínají elementy několika národů, kultur i náboženství, Keltů, Germánů či Římanů…
Živoucí pradávné zvyky Korutan Číst více »
Legendární britská hudební skupina The Beatles je pro mnohé spojena především s Liverpoolem. V přístavním městě na severozápadu Anglie se všichni čtyři – John Lennon, Paul McCartney, George Harrison a Ringo Starr – narodili, tam začínali s hudbou, která je později proslavila. Ovšem značná část jejich profesního života je spojena s Londýnem. V metropoli nad Temží natočili největší hity, zažili své největší úspěchy a nakonec i svůj rozpad. Jak kdysi napsal Derek Taylor, asistent manažera skupiny Briana Epsteina, „Londýn byl pátým členem Beatles“. V britské metropoli najdeme více než 450 míst, která jsou s ninimi nějakým způsobem spojena. Podívejme se alespoň na některá z nich…
Města bývají běžně dosažitelná různými dopravními prostředky, k těm ale určitě nepatří eskalátor. Východotoskánská Cortona, která se zabydlela na strmých svazích vysokého kopce, je v tomto směru výjimkou – ze záchytného parkoviště se člověk po dvou eskalátorech dostane k městským hradbám během několika málo minut. Někomu to může připadat jako zbytečnost, případně zvrhlost, nicméně s ohledem na různá zdravotní omezení návštěvníků tohle řešení nepostrádá logiku…
„Zde po tom víně, Bušku, slyš, domácí slunce naše vloni hrálo – toť první víno, které v Čechách zrálo – aj tedy vzhůru, pijme již!“ Fiktivní rozhovor Karla IV. s Buškem z Velhartic zveršoval Jan Neruda coby Romanci o Karlu IV. Snadno by se podle ní mohlo zdát, že Otec vlasti byl také otcem českého vinařství. I když tomu tak není, zapsal se král Karel do historie pěstování vinné révy u nás nesmazatelným písmem…
Aj tedy vzhůru, pijme již! Číst více »
Otevřeným oknem pozoruji takřka magický jev. Každých deset vteřin se do tmy zařízne záblesk a v podobě jakési kolmé světelné stěny mi zleva doprava přeběhne před očima. Na širé moře, jehož hladina se slabě leskne v měsíčním světle, se tak hlásí maják Struga. Za jasné noci vysílá signál o své totožnosti až 70 km daleko…
Struga, světlo Lastova Číst více »
Bangkok je obřím dopravním Babylonem, který se každodenně musí vyrovnávat s problémy dobře známými všem současným metropolím. Na konci 90. let minulého století thajské hlavní město poprvé zakusilo dopravní zácpy a choroby moderního věku se od té doby již nezbavilo. Jako medicína začala být ordinována sít dálnic, nadjezdů, rozvoj kolejové dopravy i tradiční přepravy po vodě…
Na přelomu 20. a 21. stol. vznikl uprostřed Berlína, v místech kudy skoro třicet let probíhala Berlínská zeď, rozlehlý komplex vládních a parlamentních budov. Jejich moderní architektura se tu snoubí s historickou tváří budovy říšského sněmu, která ale také přispívá svou hřivnou na oltář současnosti…
Parlament a Spolkový pás Číst více »
Bodamské jezero, to je nekonečný ráj vodních sportů a radovánek všeho druhu, od koupání a potápění přes jízdu na motorovém člunu či vodních lyžích, jachting, surfování, kanoistiku až třeba po okružní plavby. Nádheru, barvy i vůně zdejší krajiny lze vychutnávat také ze sedla kola či koňského hřbetu, ale i z oblohy, kam vás vynese vzducholoď, kultovní zeppelin nejnovější generace. Právě u Bodamského jezera se před více než stoletím začaly psát dějiny luxusní letecké přepravy a zhmotnil se sen o řiditelné vzducholodi…
Jsem Římanka. Adoptovaná, samozřejmě. Věčné město adoptuje snadno a rychle každého, kdo o to stojí, Italy z jiných oblastí i cizince. Florencii znám dost dobře, ale infor- mace o samotných Florenťanech mám tak trochu „z druhé ruky“. Zdrojem jsou zejména příbuzní, kteří tam žijí dlouho, ale nejsou to rodilí Florenťané. A to je prý z hlediska rodilých Florenťanů velký rozdíl. A tak nezbývá, než psát o Florenťanech jak je vidíme my, obyvatelé chaotické, nefungující, ale také přívětivé metropole, my, kteří se cítíme stoprocentně Římany…
Jak vidí Florenťany Římané? Číst více »
Dnešní kubánská kuchyně čerpá z nejrůznějších zdrojů – od původní kuchyně domorodých Taínů přes vlivy španělské a africké až k prvkům jiných karibských kuchyní…
Madeira není na koupání, ale na koukání! Tahle hláška, která u nás zlidověla, je hodně výstižná, i když opomíjí pláž v Calhetě s dovezeným saharským pískem, bazény s mořskou vodou v Porto Moniz a několik dalších malých pláží. Nedá se ale říci, že by Madeira svým návštěvníkům nedokázala pořádnou mořskou koupel dopřát. Od toho je tu její souputník Porto Santo se svou devět kilometrů dlouhou pláží zlatavě žlutého písku zvolna se nořícího do průzračného tyrkysu moře. Každé ráno vyjíždí z Funchalu trajekt zkrášlený obří stylizovanou malůvkou tuleně středomořského na bocích, který o dvě a půl hodiny později zakotví v Porto de Abrigo, v přístavu u největší obce Vila Baleira. Tady vypustí dav pasažérů lačných pláže a potom čeká do večera, aby je uspokojené vrátil zpátky na Madeiru…
Porto Santo není jen na koupání Číst více »
Visuté mosty pro pěší ve švýcarských Alpách nemají ani tak zkracovat vzdálenosti, jako spíše nabízet úchvatné výhledy na velehorskou přírodu, a přinášet tak krásné a dosud nepoznané zážitky. Ale také vyžadují silné nervy…
Ovdovělá královna Kunhuta, Záviš z Falkenštejna, Ludwig van Beethoven, Ferenc Liszt, kníže Felix Lichnovský zavražděný ve Frankfurtu nad Mohanem, kompletní osmadvacetisvazková Diderotova encyklopedie, šedesátihektarový přírodně-krajinářský park s Bezručovou vyhlídkou, socha Stojící Evy od Mary Durasové – zdánlivě nesourodý výčet spojuje jeden společný jmenovatel, kterým je zámek v Hradci nad Moravicí…
Hradec nad Moravicí Číst více »
Neodmyslitelnou součástí krajiny kolem Barcelony jsou vinice. Vinařská turistika je v posledních letech stále oblíbenější a zdejší kraj má co nabídnout – z 12 katalánských chráněných oblastí původu označovaných zkratkou DO (Denominación de Origen) jich pět leží v Barcelonské provincii…
Vína kolem Barcelony Číst více »
Při vyslovení slova Indonésie se každému vybaví něco jiného – obvykle tisíce ostrovů a ostrůvků s rozmanitými kulturami, etniky, náboženstvím a přírodou. Lombok, ostrov ležící na dohled od věhlasného Bali, si ale vybaví málokdo, a tak nadále zůstává ve stínu svého známějšího souseda…
Lombok – ostrov ve stínu Číst více »
Jedním z litevských měst, která v posledních letech nabízejí širokou paletu možností aktivní dovolené, odpočinku i poznání, je Anykščiai na severovýchodě země…
Východ Kanady pokrývají rozsáhlé listnaté lesy. Táhnou se od Velkých jezer až po atlantské pobřeží a jejich podstatnou část tvoří javory. Právě díky nim se na podzim mění východní lesy v neuvěřitelnou malířskou paletu. Do lesů plných žloutnoucích a rudnoucích javorů se vydávají nadšenci s fotoaparáty a soutěží o to, komu se lépe podaří zvěčnit úžasnou podívanou. Není divu, že si Kanada vybrala právě javorový list na svoji vlajku. Místní javory však mají ještě jednu zvláštnost. Jsou zdrojem sirupu, který se stal takřka národním produktem…
