Města bývají běžně dosažitelná různými dopravními prostředky, k těm ale určitě nepatří eskalátor. Východotoskánská Cortona, která se zabydlela na strmých svazích vysokého kopce, je v tomto směru výjimkou – ze záchytného parkoviště se člověk po dvou eskalátorech dostane k městským hradbám během několika málo minut. Někomu to může připadat jako zbytečnost, případně zvrhlost, nicméně s ohledem na různá zdravotní omezení návštěvníků tohle řešení nepostrádá logiku…
„Zde po tom víně, Bušku, slyš, domácí slunce naše vloni hrálo – toť první víno, které v Čechách zrálo – aj tedy vzhůru, pijme již!“ Fiktivní rozhovor Karla IV. s Buškem z Velhartic zveršoval Jan Neruda coby Romanci o Karlu IV. Snadno by se podle ní mohlo zdát, že Otec vlasti byl také otcem českého vinařství. I když tomu tak není, zapsal se král Karel do historie pěstování vinné révy u nás nesmazatelným písmem…
Aj tedy vzhůru, pijme již! Číst více »
Otevřeným oknem pozoruji takřka magický jev. Každých deset vteřin se do tmy zařízne záblesk a v podobě jakési kolmé světelné stěny mi zleva doprava přeběhne před očima. Na širé moře, jehož hladina se slabě leskne v měsíčním světle, se tak hlásí maják Struga. Za jasné noci vysílá signál o své totožnosti až 70 km daleko…
Struga, světlo Lastova Číst více »
Bangkok je obřím dopravním Babylonem, který se každodenně musí vyrovnávat s problémy dobře známými všem současným metropolím. Na konci 90. let minulého století thajské hlavní město poprvé zakusilo dopravní zácpy a choroby moderního věku se od té doby již nezbavilo. Jako medicína začala být ordinována sít dálnic, nadjezdů, rozvoj kolejové dopravy i tradiční přepravy po vodě…
Na přelomu 20. a 21. stol. vznikl uprostřed Berlína, v místech kudy skoro třicet let probíhala Berlínská zeď, rozlehlý komplex vládních a parlamentních budov. Jejich moderní architektura se tu snoubí s historickou tváří budovy říšského sněmu, která ale také přispívá svou hřivnou na oltář současnosti…
Parlament a Spolkový pás Číst více »
Bodamské jezero, to je nekonečný ráj vodních sportů a radovánek všeho druhu, od koupání a potápění přes jízdu na motorovém člunu či vodních lyžích, jachting, surfování, kanoistiku až třeba po okružní plavby. Nádheru, barvy i vůně zdejší krajiny lze vychutnávat také ze sedla kola či koňského hřbetu, ale i z oblohy, kam vás vynese vzducholoď, kultovní zeppelin nejnovější generace. Právě u Bodamského jezera se před více než stoletím začaly psát dějiny luxusní letecké přepravy a zhmotnil se sen o řiditelné vzducholodi…
Jsem Římanka. Adoptovaná, samozřejmě. Věčné město adoptuje snadno a rychle každého, kdo o to stojí, Italy z jiných oblastí i cizince. Florencii znám dost dobře, ale infor- mace o samotných Florenťanech mám tak trochu „z druhé ruky“. Zdrojem jsou zejména příbuzní, kteří tam žijí dlouho, ale nejsou to rodilí Florenťané. A to je prý z hlediska rodilých Florenťanů velký rozdíl. A tak nezbývá, než psát o Florenťanech jak je vidíme my, obyvatelé chaotické, nefungující, ale také přívětivé metropole, my, kteří se cítíme stoprocentně Římany…
Jak vidí Florenťany Římané? Číst více »
Dnešní kubánská kuchyně čerpá z nejrůznějších zdrojů – od původní kuchyně domorodých Taínů přes vlivy španělské a africké až k prvkům jiných karibských kuchyní…
Madeira není na koupání, ale na koukání! Tahle hláška, která u nás zlidověla, je hodně výstižná, i když opomíjí pláž v Calhetě s dovezeným saharským pískem, bazény s mořskou vodou v Porto Moniz a několik dalších malých pláží. Nedá se ale říci, že by Madeira svým návštěvníkům nedokázala pořádnou mořskou koupel dopřát. Od toho je tu její souputník Porto Santo se svou devět kilometrů dlouhou pláží zlatavě žlutého písku zvolna se nořícího do průzračného tyrkysu moře. Každé ráno vyjíždí z Funchalu trajekt zkrášlený obří stylizovanou malůvkou tuleně středomořského na bocích, který o dvě a půl hodiny později zakotví v Porto de Abrigo, v přístavu u největší obce Vila Baleira. Tady vypustí dav pasažérů lačných pláže a potom čeká do večera, aby je uspokojené vrátil zpátky na Madeiru…
Porto Santo není jen na koupání Číst více »
Visuté mosty pro pěší ve švýcarských Alpách nemají ani tak zkracovat vzdálenosti, jako spíše nabízet úchvatné výhledy na velehorskou přírodu, a přinášet tak krásné a dosud nepoznané zážitky. Ale také vyžadují silné nervy…
Ovdovělá královna Kunhuta, Záviš z Falkenštejna, Ludwig van Beethoven, Ferenc Liszt, kníže Felix Lichnovský zavražděný ve Frankfurtu nad Mohanem, kompletní osmadvacetisvazková Diderotova encyklopedie, šedesátihektarový přírodně-krajinářský park s Bezručovou vyhlídkou, socha Stojící Evy od Mary Durasové – zdánlivě nesourodý výčet spojuje jeden společný jmenovatel, kterým je zámek v Hradci nad Moravicí…
Hradec nad Moravicí Číst více »
Neodmyslitelnou součástí krajiny kolem Barcelony jsou vinice. Vinařská turistika je v posledních letech stále oblíbenější a zdejší kraj má co nabídnout – z 12 katalánských chráněných oblastí původu označovaných zkratkou DO (Denominación de Origen) jich pět leží v Barcelonské provincii…
Vína kolem Barcelony Číst více »
Při vyslovení slova Indonésie se každému vybaví něco jiného – obvykle tisíce ostrovů a ostrůvků s rozmanitými kulturami, etniky, náboženstvím a přírodou. Lombok, ostrov ležící na dohled od věhlasného Bali, si ale vybaví málokdo, a tak nadále zůstává ve stínu svého známějšího souseda…
Lombok – ostrov ve stínu Číst více »
Jedním z litevských měst, která v posledních letech nabízejí širokou paletu možností aktivní dovolené, odpočinku i poznání, je Anykščiai na severovýchodě země…
Východ Kanady pokrývají rozsáhlé listnaté lesy. Táhnou se od Velkých jezer až po atlantské pobřeží a jejich podstatnou část tvoří javory. Právě díky nim se na podzim mění východní lesy v neuvěřitelnou malířskou paletu. Do lesů plných žloutnoucích a rudnoucích javorů se vydávají nadšenci s fotoaparáty a soutěží o to, komu se lépe podaří zvěčnit úžasnou podívanou. Není divu, že si Kanada vybrala právě javorový list na svoji vlajku. Místní javory však mají ještě jednu zvláštnost. Jsou zdrojem sirupu, který se stal takřka národním produktem…
Těm, kteří ohrnují nad anglickou kuchyní nos, se tvrzení, že Londýn je centrem gastronomie, může zdát absurdní. Ale je tomu tak! Jeden americký gastronomický časopis si již před časem troufl napsat, že britská metropole nyní nabízí lepší kulinářské požitky než Paříž. Do řady vyhlášených restaurací se musí stůl rezervovat s velkým předstihem. V Londýně lze ochutnat na sedmdesát různých národních kuchyní. Mezi nimi samozřejmě nechybí francouzská, italská, řecká, arabská, čínská, japonská, thajská a zejména indická. Ta se v posledních letech stala nejpopulárnější a například kuře „tikka masala“ je nyní jakýmsi „adoptovaným“ britským národním jídlem…
Pochutná si i nejmlsnější jazýček Číst více »
Lokální, čerstvá a pestrá. Jako celé Korutany. Taková je místní kuchyně, ovlivněná středomořskou lehkostí sousedního Slovinska a Itálie i vydatnými rakouskými recepty. V Korutanech se přesvědčíte, že nejlepším kuchařem není hlad, nýbrž příroda sama coby zdroj všemožných ingrediencí. Její dary, o které zde pečují s láskou i zodpovědností, umí šikovné ruce místních přetvořit do nezapomenutelných požitků…
Korutanská kuchyně – kraňské zlato, chlebové dědictví a limbovice Číst více »
Zahrada jako místo odpočinku a zábavy provází člověka od pradávna. Historie zahradního umění je stejně pozoruhodná jako dějiny ostatních uměleckých oborů, přesto jí věnujeme v porovnání s klasickými uměleckými disciplínami jen nepatrnou pozornost…
Barokní zahrada – v krajinách bájné Arcadie Číst více »
Lucca se s oblibou označuje za „malý toskánský Vatikán“, případně za město kostelů. Prý jich tam je společně s kaplemi devětadevadesát. Ale také by mohla sloužit za vzor toskánského města, živého, leč neuspěchaného, s příjemně přátelskou atmosférou…
Nedaleko západního konce Ossiašského jezera se na samém okraji masivu Ossiašských Taur zvedá zalesněný kopec, nepřehlédnutelný díky monumentálnímu torzu hradu Landskron, které se roztahuje po celém jeho plochém temeni. Na tomto strategickém místě, převýšeném vůči okolí o téměř půldruhého sta metrů, je přítomnost hradu spolehlivě doložena od poloviny 14. stol., ale s velkou pravděpodobností tu stál již mnohem dříve. Po většinu své existence patřil k nejvýznamnějším a po renesančním faceliftu i k nejhonosnějším pevnostním stavbám Korutan, dokud v roce 1812 po zásahu bleskem nevyhořel. Z ruin sice už potom nepovstal, po dvou stoletích se ale opět těší věhlasu, i když úplně jinému, než jaký ho provázel dřív. Vděčí za to – světe, div se – dravým ptákům a opicím z rodu makaků…
Ptačí hrad s Opičí horou Číst více »
