Nové Město pražské
Nové Město pražské je jedním z nejlepších příkladů ambiciózních politických záměrů Karla IV. a zároveň ukázkou jeho osobního vztahu k Praze…
Nové Město pražské Read More »
Nové Město pražské je jedním z nejlepších příkladů ambiciózních politických záměrů Karla IV. a zároveň ukázkou jeho osobního vztahu k Praze…
Nové Město pražské Read More »
Společně s historickými městy, uměleckými díly a nádhernou krajinou patří k základním složkám turistické nabídky Toskánska také zdejší kuchyně a víno…
Toskánská kuchyně a víno Read More »
Když arcivévoda Karel Štěpán hledal v roce 1855 v Jaderském moři nejvhodnější místo pro zimní pobyt, padl mu do oka Lošinj. Se svou rodinou se pak na ostrov pravidelně vracel až do roku 1915. Je nasnadě, že ho brzy následovali císař František Josef s chotí Alžbětou, arcivévoda František Ferdinand, korunní princ Rudolf, další členové habsburského rodu a jejich přátelé…
Aristokratický Lošinj Read More »
Thajsko je zemí svátků a festivalů. Jeden z nejbizarnějších se každý rok odehrává v chrámu Bang Phra ležícím asi padesát kilometrů západně od Bangkoku. Tady se scházejí majitelé ochranného tetování sak yant, kterému jsou připisovány magické účinky…
Na severní špičce Muzejního ostrova stojí muzeum, které nese od roku 1956 jméno svého duchovního otce a prvního ředitele, pozdějšího generálního ředitele královských muzeí v Berlíně, Wilhelma von Bode. Samotné jméno, byť jde o jednoho ze spoluzakladatelů moderního muzejnictví, by ale ještě k slávě nestačilo. Bode-Museum si ji však svými sbírkami bohatě zaslouží…
Velká vodní plocha, která vypadá jako kousek nebe, zarámována do země, aby posloužila Bohu jako zrcadlo. Tak počátkem 19. stol. popsal Bodamské jezero francouzský klasik Alexandre Dumas. Jednou „tečkou“ v německém „Jižním moři“ je úrodná krajina posetá vinicemi, parky, kvetoucími zahradami s řebříčkem i mátou. Ostrov, kde se za prastarými klášterními zdmi psaly dějiny. Reichenau. Insula felix, Šťastný ostrov…
Klášterní ostrov Reichenau Read More »
Téměř celou východní stranu rozlehlého náměstí Piazza Santa Croce na jihovýchodním okraji historického centra Florencie zabírá průčelí stejnojmenného františkánského kostela s přilehlým klášterem. Jeho návštěvu ocení nejen milovníci výtvarného umění, ale také zájemci o historii a slavné osobnosti dějin…
Chrám italské slávy Read More »
Přestože jsem pracoval uprostřed západní části ostrova, hornaté Oriente jsem měl z celé Kuby nejraději – hned po Escambrayi. Kuba se původně dělila na šest provincií. Čím dál na východ od hlavního města, tím rozlehlejší byly, a musely se proto později dále dělit. Z jedné původní provincie Oriente tak vznikly čtyři: Holguín, Granma, Santiago de Cuba a Guantánamo…
Oriente – východ Kuby Read More »
Monte znamená portugalsky „hora“. Městečko tohoto jména ležící ve svahu nad Funchalem ve výšce kolem 550 m n. m. je mezi turisty nejznámější díky proutěným saním „carro de cesto“. Dvojice „carreiros“, oblečených v bílém a se slamáky na hlavách, je v nich vozí asi dva kilometry z kopce dolů po asfaltových silnicích na okraj Funchalu. Monte toho ale nabízí mnohem víc…
Když do údolí Hasli přijedete kupříkladu od Lucernu přes průsmyk Brünigpass ve výšce přes tisíc metrů, překvapí vás permanentní hukot tekoucí vody. Nevyluzuje ho však pouze řeka Aara, která přes Brienzské a Thunské jezero posléze ústí do Rýna. O působivou zvukovou i optickou kulisu se mnohem více starají okolní vodopády, které se valí ze strmých skalních stěn dolů. Nejmohutnější jsou ty Reichenbašské, nad Meiringenem. Lanová dráha podél rokle vede nahoru k nim a k místu, kde Sherlock Holmes prohrál boj na život a na smrt se svým úhlavním nepřítelem. Hned dva magnety města, které kromě detektiva proslavily i sněhové pusinky…
Meiringen – oživlý detektiv i technický unikát Read More »
Město Opava, romantické zámky a také objekty linie bývalého československého opevnění – to jsou jedny z nejnavštěvovanějších míst Opavského Slezska, o nichž v tomto čísle najdete samostatné články. Opavské Slezsko ale nabízí i mnoho dalších cílů, které by bylo škoda při jeho návštěvě vynechat…
Zatímco jinde se na písek vodí děti do parku, případně na pláž, ve městě Vicu stačí zajít na hlavní náměstí. Posledních tisíc let, od doby, kdy se tu začal pořádat trh, je totiž vysypané pískem…
Když slavný režisér Andrzej Wajda představil v roce 1975 světu svůj film Zaslíbená země o počátcích textilnictví v Polsku, natočený podle stejnojmenného románu nositele Nobelovy ceny za literaturu Wladyslawa Reymonta, divili se Američané, kde vzala chudá socialistická země na tak úžasnou výpravu. Nechtěli věřit, že architektonické komplexy, kde se do továrny vstupuje branou honosného paláce se zahradou, mohou existovat v reálu. Někdejší textilnictví a film tvoří dodnes dva nejcharakterističtější rysy třetího největšího polského města Lodže…
Lodž – město textilu a filmu Read More »
Silniční síť kanadského Západu je velmi řídká, a tak nepřekvapí, že jednotlivé cesty nesou kromě číselného označení i nějaké jméno, obvykle odvozené od místních zeměpisných názvů. Některé jsou velmi známé, jako třeba Alaska Highway, ale o některých vědí jen zasvěcení. Bez ohledu na popularitu mají tyto cesty pár věcí společných. Především jsou nekonečně dlouhé, zčásti dosud nezpevněné a hlavně většinou vedou jen málo dotčenou přírodou…
Cassiar Highway – silnice černých medvědů Read More »
Litevská metropole Vilnius leží hluboko ve vnitrozemí při hranici s Běloruskem, kde se ve středověku formovala litevská státnost. Se zhruba 540 000 obyvateli není jen hlavním, ale také největším městem země…
Vilnius, město, kde necháte své srdce Read More »
Slunce, hory, jezera a k tomu alpsko-středomořský šarm dynamické moderní prosperující metropole na soutoku řek Drávy a Gailu s pohnutou historií a nádherným okolím. To je Villach, druhé největší město Korutan a jejich průmyslové centrum, kde lze kombinovat aktivní i pasivní dovolenou, poznávání, odpočinek, relaxaci v lázních, nákupy či kulturní a kulinářské zážitky…
Villach – la dolce vita na Drávě Read More »
Říká se, že termín „baroko“ pochází z výrazu pro nedokonalou, nepravidelnou perlu. Coby svébytný umělecký směr dalo baroko vzniknout velkému množství perel dokonalých. A taky nejrůznějším perličkám skrytým ve stínu monumentálních příbuzných, jež však po svém odhalení zazáří radostným leskem a rozpustile se zatřpytí. Jednu takovou perličku u nás skrývají Ploskovice na okraji Českého středohoří…
Ploskovice – zámeček toskánské velkovévodkyně Read More »
Počátky londýnské veřejné dopravy sahají až do roku 1829, kdy se objevily první omnibusy tažené koňmi. Největší událostí 19. stol. se v roce 1863 stalo otevření první podzemní dráhy na světě. První autobusy s benzinovým motorem se v Londýně objevily až na počátku 20. stol. Po jeho polovině pak zcela z ulic vytlačily trolejbusy a tramvaje, které dnes jezdí jen v jižních předměstích Croydon a Merton. Nedílnou součástí městské dopravy jsou také říční lodě, které zajišťují pohodlné a poměrně rychlé spojení třeba mezi Westminsterem a Greenwichem. V olympijském roce 2012 pak přibyla další možnost propojení Greenwiche a čtvrti Docklands na severním břehu Temže – kabinová lanovka pendlující nad Temží. Veškeré druhy dopravy však mají v 21. stol. jedno společné: symbol ústřice. Ten se na počátku třetího tisíciletí objevil na čtečkách autobusů a turniketech v metru a samozřejmě na jízdenkách v podobě elektronických karet zvaných „oyster card“…
Via Carolina – s tímto názvem se můžeme setkat na dálnici D5, vedoucí z Prahy na Plzeň a Rozvadov, a odtud jako dálnice A6 po německém území dále do Norimberka. Jde o název moderní, odrážející integrační tendence dnešní Evropy; ani starší označení trasy Praha–Norimberk jako Norimberská cesta není však ani zdaleka středověké, ale je pomocným konstruktem novodobé historiografie…
„…Tady už neobjevíme ani náznak toskánské lehkosti a grácie, zato však převládá zasmušilá pochmurnost a tragická trpkost opuštěné, zapomenuté země. Po dlouhé kilometry nevidíme stavení, nespatříme půvabnější skupinu stromů, nepotkáme člověka,“ popsal kdysi Jaromír Neumann svůj dojem z okolí Volterry, které mu připomínalo „obrovité vlny rozbouřeného moře, jež náhle zkamenělo“ a nad nímž Volterra „s hrdou vznešeností“ shlíží pyšně na příchozího…