Od samého počátku osídlení ostrova bojovali lidé na Mallorce více s přírodou než s nepřáteli. V prospektech sice bývá ostrov nazýván „zelenou perlou Středomoří“, ale daleko příznačnější je pro něj kamenitá tvář. Munice do praků poskytoval svým obyvatelům sice dostatek, ale jinak bylo kamení spíš prokletím ostrovanů. Faktem ovšem je, že se je za dlouhá staletí naučili využívat k vlastnímu prospěchu…
Krajinou mlýnů, oliv a mandlí Read More »
Dominikánci jsou na své hlavní město velmi hrdí a při každé příležitosti zdůrazňují jeho prvenství v různých aspektech amerických dějin. Označují je za první metropoli Ameriky a v areálu jeho Koloniální zóny (Zona Colonial) pak prohlašují mnohé veřejné i soukromé budovy za první, které byly v Novém světě postaveny. Patří k nim například první katedrála, první špitál, první klášter a první univerzita. Mají tu dokonce i první dlážděnou ulici Ameriky…
Koloniální Santo Domingo Read More »
Impozantní vstup na Svatopetrské náměstí po Via della Conciliazione jako by měl návštěvníka připravit na velkolepost prostoru, kam přichází. Při pohledu od Andělského hradu ji na konci uzavírá průčelí baziliky sv. Petra korunované Michelangelovou kopulí. Ohromující Piazza San Pietro se ve vší nádheře otevře až ve chvíli, kdy široká třída přejde v malé náměstí Pia XII. Via della Conciliazione vznikla v 30. letech minulého století na znamení urovnání vztahů mezi italským královstvím a Svatým stolcem, stvrzeným podpisem Lateránské smlouvy. Její jméno znamená „ulice Usmíření“…
Mezi Andělským hradem a bazilikou Read More »
Příslušníci nejstarší, nejmenší, nejfotografovanější a také nejbarevnější pravidelné armády na světě se těší pověsti udatných, obětavých a oddaných vojáků. Potvrdili to 6. května 1527, kdy při drancování Říma vojsky císaře Karla V. zachránili život papeži Klementovi VII., když ho z Vatikánu převedli do pevnosti Andělský hrad. Ze 189 Švýcarů jich tehdy 147 padlo. Na paměť této události přísahají v její výroční den nováčci Švýcarské gardy věrnost papeži…
„Zeptali se mně, jak dlouho chci zůstat v Římě. Řekl jsem tři týdny. Tři týdny, výslovně jsem to tak uvedl. Pánové přisvědčili. A odpoledne jsem se dozvěděl, že jsem dostal povolení do Říma s podmínkou, že už se vůbec nevrátím.“ Kardinál Josef Beran na archivním záznamu Rádia Vatikán
Z některých božstev jde hrůza – rudé obličeje, černé vlasy, obočí a vousy, rozlícený výraz. Jiná velebně sedí v třpytivě zlaté blahobytnosti honosných rouch a tváří se vznešeně, jen málokteré si dovolí lehký úsměv, výjimečně přecházející v jakési spiklenecké mrknutí. To ale určitě neplatí pro sochy císařských úředníků, jejichž odměřený výraz je nadčasovým ztělesněním univerzální byrokracie. Na střechách chrámových síní občas posedávají podivná zvířata a postávají další bohové. A v pozadí za tím vším jede starý mudrc na vodním buvolovi po Cestě, která je skutečností, z níž vznikl vesmír, prvním principem a podstatou všech jevů…
Cesta s mudrcem na buvolu Read More »
Milé, zelené údolí. Je široce otevřené k západu, vymodelované nenápadným potůčkem, který končí svou krátkou podhorskou cestu v říčce Smědé. Po jeho březích se táhne vesnice Libverda. Na jejím západním okraji, kde se údolí zužuje a potok těžce proniká do skalního podkladu, vyvěrá puklinový pramen. Voda, dlouho vězněná ve skalním podloží, zvolna prostupuje drobnými žulovými puklinkami, rozpouští okolní horniny a obohacuje se minerály. Libverdská minerálka je hořečnato-vápenato-uhličitá se zvýšeným obsahem kyseliny křemičité…
Libverda – lázně téměř rodinné Read More »
Železnici spojující Tanvald přes Kořenov s Harrachovem se dosud běžně říká Kořenovská zubačka, což má ale plné opodstatnění jen po několik dnů v roce, kdy na trať vyjíždějí zvláštní vlaky s ozubnicovou lokomotivou. Mimo tyto tzv. nostalgické jízdy, které pořádá Železniční společnost Tanvald, už je provoz na naší nejstrmější železniční trati skoro čtvrt století čistě adhezní…
Jablonci nad Nisou se často přezdívá Brána Jizerských hor. Bránami se obvykle prochází nebo projíždí, v případě Jablonce by však byl hřích nezastavit a nepodniknout za jeho pamětihodnostmi alespoň krátkou procházku…
Jablonec nad Nisou Read More »
Paris zaujal vznešenou pozici blazeovaného krále a lhostejný ke cvakajícím fotoaparátům i mobilům si přemýšlí o svých věcech. Rozverná Surya Bára se nejdřív válí na zádech, všechny čtyři tlapy vzhůru k nebi, a pak si hraje s klackem, zatímco Artemis se decentně prochází kolem svého výběhu…
Botanická zahrada v Liberci je unikát – nejen proto, že jde o nejstarší zařízení svého druhu u nás, ale hlavně tím, co a jak předvádí svým návštěvníkům…
Okouzleni rostlinami Read More »
Více než stotisícový Liberec je třetím největším městem v Čechách a pátým v Česku. Leží v členitém terénu Liberecké kotliny, s Jizerskými horami na jedné a Ještědsko-kozákovským hřbetem na druhé straně. Do jeho katastru patří i samotný Ještěd…
Město pod Ještědem Read More »
O Ještědu, hlavně o zdejším slavném vysílači a jeho duchovním otci Karlu Hubáčkovi, už bylo napsáno kde co, kupodivu se však moc nepíše o hotelu, který má v útrobách objektu od počátku své místo. Dovolím si mu teď udělat trochu reklamu a hned předesílám, že na tom nejsem nijak hmotně zainteresován; prostě si jen myslím, že jeho neotřelý interiér si větší publicitu zaslouží. A třeba i vaši návštěvu. S tou byste ale neměli otálet, protože není vyloučeno, že celý vysílač bude dlouhodobě uzavřen kvůli nutné generální rekonstrukci…
Terra felix, Šťastná země, říkalo se frýdlantskému panství, když všude kolem zuřila třicetiletá válka. Tady ne. Naopak, panství vévody Albrechta Václava Eusebia z Valdštejna, generalissima císařských vojsk, jen vzkvétalo. Valdštejnova armáda byla vystrojována odtud, soukeníci a pláteníci nestačili vyrábět. A tak není divu, že i hrad a zámek ve Frýdlantu se hlásí k vévodskému odkazu, byť tu sám Valdštejn téměř nepřebýval…
Frýdlant a Terra Felix Read More »
Turisté si nacházejí cestu do Jizerských hor ve všech ročních obdobích. V létě je lákají především mohutné kamenné, cihlové i železné rozhledny a vyhlídkové věže. Skvělé podmínky tu jsou také pro cykloturistiku. Rovinatou náhorní planinu v centru hor křižuje množství zpevněných cest, kde nejezdí žádná auta – co víc si cyklista může přát? V zimě tento příhodný terén využívají milovníci bílé stopy. Dlouhá běžkařská sezona začíná v některých letech už v listopadu a končí v dubnu…
Ráj pro milovníky bílé stopy Read More »
U Plechového pánaboha, U Dobráka, Kastlíkový strom a Oslí buk … ne, nejedná se o restaurace, ani o pojmenování surealistických obrazů. I takovéto poetické názvy náležejí pomníčkům, které jsou jednou z největších zvláštností Jizerských hor…
Nenápadné, sotva třítisícové městečko Hejnice, ležící na říčce Smědé v údolí mezi severními svahy Jizerských hor a Frýdlantskou pahorkatinou, patří k nejvýznamnějším poutním místům u nás. V minulosti bývalo dokonce přirovnáváno k Mariazell, nejslavnějšímu poutnímu místu v Rakousku…
Pod ochranou usměvavé Madony Read More »
Dvě dvojice věží se špičatými zelenými helmicemi ční vysoko k nebi na Dombergu, nejslavnějším ze sedmi pahorků bamberských. Románsko-gotický dóm sv. Petra a Jiří nese čestný titul „basilica minor“, o čemž svědčí papežský erb nad Adamovou bránou. Chrám, který je sám o sobě vynikající architektonickou památkou, jednou z nejkrásnějších středověkých staveb v celém Německu, obsahuje navíc skvělá umělecká díla…
Bamberku, druhému největšímu městu Horních Franků, se občas přezdívá „franský Řím“. Kostelů je tu požehnaně, když na plánu pospojujeme ty hlavní, dostaneme latinský kříž. Ale hlavním důvodem přízviska je poloha na sedmi kopcích, mezi nimiž se vine řeka. Zdejší Tibera se jmenuje Regnitz a ostrov v ní není jeden, ale hned dva. Rybářským domkům u jejího levého ramene se zase tradičně říká Malé Benátky. Navzdory všem italským reminiscencím je však Bamberk pevně ukotven ve střední Evropě – dokonce tak pevně, že byl jako vynikající ukázka raně středověkého středoevropského města zapsán na seznam Světového dědictví UNESCO…
Návštěva Vatikánu coby nejmenšího státu na světě je sama o sobě zajímavým turistickým zážitkem. Pro numismatiky a filatelisty ale nabízí ještě „přidanou hodnotu“ – vlastní mince a poštovní známky. Za jejich vydávání zodpovídá zvláštní Filatelistický a numismatický úřad…
Lahůdka pro sběratele – mince i známky Read More »
