Francouzská síť vodních kanálů, budovaná od počátku 17. století, patří k nejdelším v Evropě. Umělé vodní cesty propojují téměř všechny významné přírodní toky a v dobách své největší slávy dosahovaly délky přibližně 13 000 km. Prvním moderním průplavem byl Canal de Briare spojující Seinu s Loirou, vyhloubený v letech 1608–1642. Krátce po něm následoval Canal du Midi, jedinečná vodní cesta tvořící významnou část propojení Středozemního moře s Biskajským zálivem…
Malý ráj anebo Kousek ráje v srdci Alp. Tak bývá Salcbursko často označováno v nejrůznějších propagačních materiálech, což v dnešní době zahlcené bezobsažnými reklamními výkřiky může už předem vzbuzovat nedůvěru. Ta ale není na místě, v tomto případě mají vzletné slogany značné opodstatnění a návštěvníkům Salcburska se dokážou každou chvíli neodbytně připomenout. Lhostejno, zda v zimě či v létě, jenom jim k tomu musí přát počasí, protože Salcbursko je především krajem hor. Hornatým srdcem Rakouska, jak říká jiný, také dost užívaný slogan.
Hornaté srdce Rakouska Číst více »
Inkové věřili, že pozemský svět je odrazem nebeského řádu – důkazů pro to měli ve svém okolí dostatek. Tam, kde to nebylo tak zcela zřejmé, pomohla lidská ruka. Hlavní hvězdy a souhvězdí se nacházely v blízkosti Mléčné dráhy, kterou Inkové nazývali Mayu, řeka. Tato nebeská řeka měla svůj protějšek v řece Urubambě, podél níž se nacházejí významné incké lokality Pisac, Ollantaytambo a Machu Picchu. Právě údolí Urubamby bývá označováno jako“ Svaté údolí“. Sakrální a profánní stránka v životě incké společnosti byly úzce propojeny a celá země byla poseta tzv. huacas, posvátnými místy či objekty…
Svaté údolí Urubamby Číst více »
Jako bílá koruna sedí na zeleném temeni skalního ostrohu a přitahuje pozornost už ze vzdálenosti desítek kilometrů. Její kamenný piedestal se vysoko zvedá nad Českobudějovickou pánví a zároveň jako předvoj vybíhá před dlouhý hřbet Lišovského prahu, jímž je pánev uzavřena. Hluboká, nejkrásnější a nejromantičtější zámek Čech, je také nejnavštěvovanější historickou památkou Jihočeského kraje. A každoročně, většinou v čase vánočním, nahlížejí do jeho interiérů dospělí i dětští diváci, když opakovaně sledují stařičký film Pyšná princezna, který se zde zčásti natáčel…
Hluboká, zámek na skále Číst více »
Má historii krátkou sotva sto padesát let, víc než půldruhého milionu obyvatel a světáckou přezdívku Kej El podle anglické výslovnosti počátečních písmen svého jména Kuala Lumpur, jehož doslovný význam „bahnitý soutok“ se dnes už zdá být z jiného světa…
Jubilejní Všeobecná zemská výstava Království českého v Praze v roce 1891 měla obrovský úspěch. Navštívilo ji asi dva a půl milionu lidí, mezi nimi i sedm stovek dělníků z Komárovských železáren. Vstupenku a jízdenku z Hořovic do Prahy jim zaplatil majitel podniku, kníže Vilém z Hanavy, jenž každému přidal ještě pět zlatých na útratu. Na své slévače mohl být oprávněně pyšný, exponát číslo 27, Hanavský pavilon, patřil na výstavě k nejkrásnějším…
Možná první věc, která zaujme cestujícího přijíždějícího do Newcastlu od jihu, je nebývalá koncentrace mostů. Na pouhých pár stovkách metrů jich napočítáme šest, mnohé jsou navíc unikátní. Newcastle Upon Tyne, jak zní jeho celý název, však nenabízí jen zajímavá přemostění. Najdeme tu středověké památky a také jednu další novověkou technickou pozoruhodnost – železniční nádraží s první halou na světě zastřešující kolejiště.I pro tento „dálný“ sever Anglie však platí okřídlené úsloví „již staří Římané…
Newcastle, město (nejen) mostů Číst více »
Nejobvyklejší cestu do Javornického výběžku, jež vede od jihu z lázní Lipová, provázejí protichůdné dojmy. Jen co se silnice přehoupne přes sedlo Na Pomezí, obklopí ji zadumaná, do sebe uzavřená hornatina, která se jeví málem jako nejzastrčenější kout světa – podobně jako mnohde jinde na naší hranici. Stačí ale popojet směrem k Javorníku nebo k Vidnavě a krajina se neočekávaně narovnává, projasňuje a otevírá k nedalekým polským nížinám. Jako by k nim chtěla od nás přeběhnout…
Ve stínu Rychlebských hor Číst více »
Na počátku nebylo v tomto případě slovo, nýbrž zjevení. Opakované a natolik důrazné, že po sobě zanechalo proděravěnou lebku. Na konci jsou zatím těžké stavební stroje a ambiciózní projekt, který má místu vrátit jeho původní charakter. Tak by se dala stručně vymezit tisíc tři sta let dlouhá historie ostrůvku Le Mont-Saint-Michel, jeho kláštera a okolní zátoky. Stručnost by se ale v tomto případě rovnala hříchu…
Řada průvodců a historických příruček nám tvrdí, že Stezku Inků objevil Hiram Bingham během svých průzkumných cest v roce 1915. Často se domníváme, že čtyřii století před svým „objevením“ ležely stezka i údolí Urubamby pod ní opuštěné a zarostlé. Není tomu tak a ani jména Machu Picchu a Huayna Picchu nebyla světu úplně neznámá. V jednom církevním dokumentu z roku 1728 stojí, že „přes 900 duší obývá úsek řeky odtud až ke Guaynapicho (Huanya Picchu), kterým schází jakékoliv duchovní vedení“. Peter Frost, jeden z nejlepších současných znalců Cuzca a jeho okolí, vlastní mapu načrtnutou cestovatelem Antoniem Raimondim třicet let před Binghamovou cestou. Zde je zřetelně a ve správném místě zakreslen „Vrch Machu Picchu“. Bingham ji při své cestě zcela jistě použil, i když se o ní nezmiňuje…
Machu Picchu – starý vrch a cesta k němu Číst více »
Víte, co má společného Salcburk s Neapolí a Istanbulem? Právě tato tři města a jejich okolí označil slavný německý učenec a cestovatel první poloviny 19. století Alexander von Humboldt za nejkrásnější na světě. Což o to, Salcburk je krásný. Ale pouhá krása není v tomto případě tím jediným, co do města přitahuje každým rokem skoro sedm milionů návštěvníků. Už navždy zůstane Salcburk také městem Mozartovým, jehož ulicemi zaznívají, doslova i přeneseně, nesmrtelné tóny geniální hudby. Na výjimečnosti dodává Salcburku i jeho historie, neoddělitelně spojená s arcibiskupy, svrchovanými klerikálními vládci města i kraje…
Salcburk – když město, kraj a vládce jedno jsou Číst více »
Dívají se na sebe přes Munický rybník – bělostný zámek Hluboká shlíží ze svých královských výšin na lovecký zámek Ohradu, který mu opětuje pohled ze zelené louky u rozlehlé vodní hladiny…
Lovecký zámek Ohrada Číst více »
Leží na pravém boku na lůžku, pravou paži má skrčenu pod hlavou, levá spočívá volně na pravém lokti. Mohutně vyklenutá linie ramen a boků stejně jako ňadra deroucí se zpod levice nenechávají nikoho na pochybách, že jde o ženu. Pouhých dvanáct centimetrů dlouhá Spící dáma je jedním z nejúchvatnějších symbolů maltské prehistorie…
Tlustá božstva a kamenné koleje Číst více »
Koncem 80. let minulého století se na půdě kabinetu vizionářského premiéra Mahathira zrodí myšlenka, že v rámci onoho chystaného „rozmařilého investičního večírku“, o němž píšeme v úvodním článku, by země měla dostat i novou, velkoryse budovanou reprezentativní metropoli. Záměr je brzy schválen a předán k rozpracování s tím, že nejprve vznikne administrativní hlavní město, jež se v budoucnu stane hlavním městem se vším všudy…
Anglická zahrada je pojem, který vnímáme jako okrasnou zeleň dovedenou k dokonalosti. Proč jsou jejich zahrady hezčí než naše? A proč jich mají tolik? Vždyť jen známá kniha Patricka Taylora The Gardens of Britain & Ireland (Zahrady Británie a Irska) uvádí na 2000 nejlepších zahrad a parků – a to zdaleka nejsou všechny…
Zahrady jižní Anglie Číst více »
Jihofrancouzské město Carcassonne, rozložené na temeni protáhlého pahorku nad řekou Aude, připomíná svými mohutnými hradbami, věžemi a branami s padacími mosty spíše ilustraci vystřiženou z pohádkové knížky než reálné panorama města na začátku 21. století. Snad už jen pestře odění rytíři cválající po starém mostě přes řeku, případně tu a tam nějaký ten nenasytný drak, mohli by doplňovat onu neskutečnou scenerii. Dlužno však podotknout, že úchvatný pohled, jenž nepřipraveným návštěvníkům doslova „bere dech“, je do jisté míry dílem památkové péče a záchrany gotického města v 19. století…
Carcassonne, město z pohádek Číst více »
„Taquile není tequila,“, upozorňuje s úsměvem průvodce, který nás doprovází na dvoudenním výletě na ostrov Taquile (Takile) v posvátném jezeře Titicaca. Lodní motory burácejí a my máme před sebou tříhodinovou cestu na ostrov, kde se chystáme přespat a poznat život jeho obyvatel, který je s jezerem bytostně spjat…
Portrét stojícího preláta v životní velikosti je v někdejší zámecké jídelně nepřehlédnutelný. Arcibiskup Markus Sittikus, hrabě von Hohenems, na něm v levé ruce drží obraz ve zlatém rámu a pravou rukou na něj ukazuje. Na obraze je zachycen výjev ze stavby salcburského dómu. Za arcibiskupem visí druhý, daleko větší obraz v rámu černém, znázorňující další jeho životní dílo – zámeček Hellbrunn obklopený parkem s vodními hrami…
Hellbrunn – Zámek plný radovánek Číst více »
V zámecké jízdárně na Hluboké sídlí od roku 1956 jediné muzeum umění v Jihočeském kraji. Množství, kvalita a krása exponátů z něj činí instituci, jejíž význam hranice kraje daleko přesahuje…
Alšova jihočeská galerie Číst více »
Prakticky jediným přírodním bohatstvím Malty je kámen. Nedá se to přehlédnout – jiný stavební materiál se tu skoro nepoužívá. I tvář maltské krajiny určuje všudypřítomný vápenec, a to nejen v místech impozantních útesů…
