Ze Smíchova do Zličína se dá snadno dostat tramvají nebo metrem, ale jestli mohu doporučit, zkuste si tam někdy zajet vlakem. Časově to vyjde kupodivu skoro nastejno, během cesty však budete mít několikrát dojem, že jste se propadli z velkoměsta do nějaké jiné prostorové dimenze. No a svézt se po jednom z nejproslulejších železničních úseků v republice také není zážitek k zahození…
Pražským Semmeringem Číst více »
V kraji, kde svahy Jeseníků a Zlatohorské vrchoviny přecházejí do úrodné nížiny, zvané Slezská Haná, leží Osoblažsko. Výběžek zůstal součástí českého státu i po roce 1742, kdy Marie Terezie po prohrané válce odstoupila větší část Slezska pruskému králi Bedřichu II. Od té doby, s výjimkou druhé světové války, platí dnešní hranice. Centrem oblasti bylo vždy městečko Osoblaha, které prožívalo největší rozmach v 19. století, kdy mělo přes 4000 obyvatel, cukrovar, plynárnu, krajkářskou školu, sídlil v něm okresní soud a celní úřad. Chyběla ale železnice…
Po kolejích Slezskou Hanou Číst více »
Francouzští vinaři před lahvemi červeného z oblasti Saint-Emilion smekají. Víno se tu rodí ve výjimečně příhodném prostředí, v krajině věnované výhradně pěstování révy, na historických vinicích, jež se po staletí nemění. Hradbami obehnané městečko je ale také místem mnoha pozoruhodných církevních památek, jež vznikaly od 11. století díky jeho poloze na poutní cestě do Santiaga de Compostela. Dost důvodů k zápisu do seznamu Světového dědictví UNESCO, k němuž došlo v roce 1999…
Saint-Emilion – tradice vinařství Číst více »
Město Cuzco (Cusco) leží v jedinečném místě, v ústí jednoho úrodného údolí a den chůze od dalšího. Oficiální historie Inků zasazuje jeho založení na počátek 12. století. Traduje se, že základy budoucího pupku světa položil Manco Capac v místě, kde nebylo nic, než zapáchající močál osídlený primitivními bytostmi, které žily v naprosté tmě a nevědomosti a které osvítil teprve příchod synů Slunce…
Snad nikdo z Jihočechů nenazve své krajské město jeho oficiálním jménem. Sem tam to jsou Budějovice, ještě častěji Budějice a nejčastěji Budějce. Lidová úprava jména se objevuje i v té známé lidové písničce K Budějicům cesta, ale že je ouzká. Sice není pravda, že by i dnes vedly do Budějic jen úzké cesty, ale ta nejširší, dálnice, jim přece jen chybí, a tak je ta písnička stále aktuální. České Budějovice a celé jižní Čechy na dálniční spojení dlouho a netrpělivě čekají…
Ať se na Maltě rozhlédnete kolem sebe prakticky kdekoli, vždycky spatříte nějakou připomínku období, kdy ostrovům vládli maltézští rytíři. A nejsou to jen hradby či pevnosti, ale také kostely, paláce, venkovská sídla, strážní věže nebo třeba akvadukt. I když rytíři opustili Maltu před více než 200 lety, stopy jejich zdejšího působení zůstávají, ba co víc, nenahraditelným způsobem přispívají k charakteristickému vzhledu země…
Maltézští rytíři – mezi Jeruzalémem a Římem Číst více »
Dělí je slabé dvě hodinky letu, čtyři hodiny autobusem a hodina člunem po řece – vzdušnou čarou nějakých 1200 kilometrů, na počátku 21. století vlastně zanedbatelný kousek. Lebky zabitých nepřátel přivázané pod střechou verandy ibanského dlouhého domu a dvojice mrakodrapů Petronas Twin Towers, do roku 2004 nejvyšší budovy světa. Z divočiny deštných lesů, kam nevedou žádné pozemní cesty, doprostřed hi-tech civilizace moderního velkoměsta během jediného dne – zní to jako z reklamního letáku, ale je to pravda. Snad nejkřiklavější, ale rozhodně ne jediný kontrast, který nabízí Malajsie, země tak pestrobarevná, že na její vylíčení běžná paleta sotva stačí…
Kde se střetávají věky Číst více »
Pražané stavěli technická díla přivádějící vodu do míst, kde jí byl nedostatek, od 12. století. První gravitační vodovod využíval od roku 1142 pro zásobování Strahovského kláštera vydatných pramenů na východním svahu Petřína. Další přivaděče dodávaly vodu na Vyšehrad, Zbraslavskému klášteru a soukromé keramické potrubí měl i Pražský hrad. Prvním veřejným gravitačním vodovodem proudila v polovině 14. století voda do kašen na Dobytčím a Koňském trhu. Vodárenské stavitelství v té době zažívalo rozmach…
Engelova katedrála Číst více »
Anglický název Lake District zní stroze až úředně, jeho český ekvivalent vyvolává poetičtější představy – Jezerní oblast. Rozkládá se na severozápadě Anglie a své jméno odvozuje od deseti velkých přírodních jezer ledovcového původu a řady přehradních nádrží, z nichž některé zásobují kraj pitnou vodou. Je to nejen nejvodnatější, ale i nejhornatější oblast Anglie. Tvoří ji masiv Cumbrických hor, paprsčitě rozbrázděný hlubokými údolími – 110 vrcholů přesahuje 610 m, nejvyšší z nich je Scafell Pike (978 m)…
Lake District – Zádumčivá jezerní krajina Číst více »
Čas ještě neodnesl všechny utuhlé lávové slzy, které tady kdysi živoucí sopky v divokém ohňostroji vrhaly do vzduchu. Dnes už stojí ztichlé nad nově vzniklým jezerem, jako by vzpomínaly na tisíciletí své bývalé slávy, kdy si podmaňovaly okolní krajinu…
Slezská Harta – jezero pod sopkami Číst více »
Francouzská síť vodních kanálů, budovaná od počátku 17. století, patří k nejdelším v Evropě. Umělé vodní cesty propojují téměř všechny významné přírodní toky a v dobách své největší slávy dosahovaly délky přibližně 13 000 km. Prvním moderním průplavem byl Canal de Briare spojující Seinu s Loirou, vyhloubený v letech 1608–1642. Krátce po něm následoval Canal du Midi, jedinečná vodní cesta tvořící významnou část propojení Středozemního moře s Biskajským zálivem…
Malý ráj anebo Kousek ráje v srdci Alp. Tak bývá Salcbursko často označováno v nejrůznějších propagačních materiálech, což v dnešní době zahlcené bezobsažnými reklamními výkřiky může už předem vzbuzovat nedůvěru. Ta ale není na místě, v tomto případě mají vzletné slogany značné opodstatnění a návštěvníkům Salcburska se dokážou každou chvíli neodbytně připomenout. Lhostejno, zda v zimě či v létě, jenom jim k tomu musí přát počasí, protože Salcbursko je především krajem hor. Hornatým srdcem Rakouska, jak říká jiný, také dost užívaný slogan.
Hornaté srdce Rakouska Číst více »
Inkové věřili, že pozemský svět je odrazem nebeského řádu – důkazů pro to měli ve svém okolí dostatek. Tam, kde to nebylo tak zcela zřejmé, pomohla lidská ruka. Hlavní hvězdy a souhvězdí se nacházely v blízkosti Mléčné dráhy, kterou Inkové nazývali Mayu, řeka. Tato nebeská řeka měla svůj protějšek v řece Urubambě, podél níž se nacházejí významné incké lokality Pisac, Ollantaytambo a Machu Picchu. Právě údolí Urubamby bývá označováno jako“ Svaté údolí“. Sakrální a profánní stránka v životě incké společnosti byly úzce propojeny a celá země byla poseta tzv. huacas, posvátnými místy či objekty…
Svaté údolí Urubamby Číst více »
Jako bílá koruna sedí na zeleném temeni skalního ostrohu a přitahuje pozornost už ze vzdálenosti desítek kilometrů. Její kamenný piedestal se vysoko zvedá nad Českobudějovickou pánví a zároveň jako předvoj vybíhá před dlouhý hřbet Lišovského prahu, jímž je pánev uzavřena. Hluboká, nejkrásnější a nejromantičtější zámek Čech, je také nejnavštěvovanější historickou památkou Jihočeského kraje. A každoročně, většinou v čase vánočním, nahlížejí do jeho interiérů dospělí i dětští diváci, když opakovaně sledují stařičký film Pyšná princezna, který se zde zčásti natáčel…
Hluboká, zámek na skále Číst více »
Má historii krátkou sotva sto padesát let, víc než půldruhého milionu obyvatel a světáckou přezdívku Kej El podle anglické výslovnosti počátečních písmen svého jména Kuala Lumpur, jehož doslovný význam „bahnitý soutok“ se dnes už zdá být z jiného světa…
Jubilejní Všeobecná zemská výstava Království českého v Praze v roce 1891 měla obrovský úspěch. Navštívilo ji asi dva a půl milionu lidí, mezi nimi i sedm stovek dělníků z Komárovských železáren. Vstupenku a jízdenku z Hořovic do Prahy jim zaplatil majitel podniku, kníže Vilém z Hanavy, jenž každému přidal ještě pět zlatých na útratu. Na své slévače mohl být oprávněně pyšný, exponát číslo 27, Hanavský pavilon, patřil na výstavě k nejkrásnějším…
Možná první věc, která zaujme cestujícího přijíždějícího do Newcastlu od jihu, je nebývalá koncentrace mostů. Na pouhých pár stovkách metrů jich napočítáme šest, mnohé jsou navíc unikátní. Newcastle Upon Tyne, jak zní jeho celý název, však nenabízí jen zajímavá přemostění. Najdeme tu středověké památky a také jednu další novověkou technickou pozoruhodnost – železniční nádraží s první halou na světě zastřešující kolejiště.I pro tento „dálný“ sever Anglie však platí okřídlené úsloví „již staří Římané…
Newcastle, město (nejen) mostů Číst více »
Nejobvyklejší cestu do Javornického výběžku, jež vede od jihu z lázní Lipová, provázejí protichůdné dojmy. Jen co se silnice přehoupne přes sedlo Na Pomezí, obklopí ji zadumaná, do sebe uzavřená hornatina, která se jeví málem jako nejzastrčenější kout světa – podobně jako mnohde jinde na naší hranici. Stačí ale popojet směrem k Javorníku nebo k Vidnavě a krajina se neočekávaně narovnává, projasňuje a otevírá k nedalekým polským nížinám. Jako by k nim chtěla od nás přeběhnout…
Ve stínu Rychlebských hor Číst více »
Na počátku nebylo v tomto případě slovo, nýbrž zjevení. Opakované a natolik důrazné, že po sobě zanechalo proděravěnou lebku. Na konci jsou zatím těžké stavební stroje a ambiciózní projekt, který má místu vrátit jeho původní charakter. Tak by se dala stručně vymezit tisíc tři sta let dlouhá historie ostrůvku Le Mont-Saint-Michel, jeho kláštera a okolní zátoky. Stručnost by se ale v tomto případě rovnala hříchu…
Řada průvodců a historických příruček nám tvrdí, že Stezku Inků objevil Hiram Bingham během svých průzkumných cest v roce 1915. Často se domníváme, že čtyřii století před svým „objevením“ ležely stezka i údolí Urubamby pod ní opuštěné a zarostlé. Není tomu tak a ani jména Machu Picchu a Huayna Picchu nebyla světu úplně neznámá. V jednom církevním dokumentu z roku 1728 stojí, že „přes 900 duší obývá úsek řeky odtud až ke Guaynapicho (Huanya Picchu), kterým schází jakékoliv duchovní vedení“. Peter Frost, jeden z nejlepších současných znalců Cuzca a jeho okolí, vlastní mapu načrtnutou cestovatelem Antoniem Raimondim třicet let před Binghamovou cestou. Zde je zřetelně a ve správném místě zakreslen „Vrch Machu Picchu“. Bingham ji při své cestě zcela jistě použil, i když se o ní nezmiňuje…
Machu Picchu – starý vrch a cesta k němu Číst více »
