Sovinecký přírodní park dostal své jméno po dvou významných lokalitách zdejšího kraje. Předně to je vrch Sovinec (616 m), který je po Jasanu (674 m) druhým nejvyšším kopcem Velkého lesa, nejrozlehlejšího lesního komplexu v přírodním parku. Mnohem známější je však hrad Sovinec, založený koncem první třetiny 14. století, který v minulosti zdejší kraj ovládal…
Sovinec u Jiříkova či naopak? Číst více »
Městečko Saint-Savin leží na řece Gartempe, severně od staré římské cesty, mezi městem Poitiers a přírodní rezervací Brenne. Je to příjemné místo s nábřežní promenádou stíněnou úhledně ořezanými stromy a se dvěma kamennými mosty, z nichž starší gotický se sedmi oblouky je ze 13. století. V hladině řeky se zrcadlí důstojná budova kláštera a mohutný románský kostel. V sezoně bývá malé město zaplaveno tisíci návštěvníků, toužících zhlédnout památku, uváděnou ve všech turistických průvodcích a knihách o románském umění. Zejména kvůli výjimečně zachovalému souboru románských fresek byl klášterní kostel sv. Savina a sv. Cypriana zařazen již v roce 1983 na seznam Světového dědictví UNESCO…
Jestliže Andy obecně okouzlují turisty úchvatnou kulisou vulkánů a pestrostí přírody nebo všudypřítomnými doklady o pohnutých dějinách původních obyvatel, o peruánských Andách to platí dvojnásob. Starodávné stezky, rozvaliny měst a jeskynní malby jsou stejně častým jevem jako stáda lam, trvale osídlené estancie vysoko v horách či bujaré fiesty v andských vesnicích. V málokterých pohořích se minulost s přítomností střetávají v takovém kontrastu jako v Peruánských Andách. Málokde je život lidí tolik spjat s prostředím velehor jako ve vysoko položeném srdci Peru. Není proto divu, že kouzlo místních hor pohltí člověka od prvního okamžiku…
Stavební počiny českých králů a Rožmberků dodnes dotvářejí jihočeskou krajinu a dávají jí punc výjimečnosti. Těžko si můžeme představit jižní Čechy bez rožmberských rybníků a monumentálních hradů, jako je Krumlov či Rožmberk, bez jejich měst v podhradí, bez kláštera ve Vyšším Brodě, bez desítek drobných hrádků, mnohde už změněných v ruiny. I bez královských Budějovic a kláštera ve Zlaté Koruně by byly jižní Čechy velice ochuzené…
V minulosti značnou část českobudějovického pánevního dna porůstaly na sušších místech doubravy a níže položené lužní lesy, hlavně podmáčené olšiny. Mezi nimi často ležely mokřadní louky zvané blata. První rybníky, které ve středověku budovali na zamokřených místech majitelé panství, se nazývaly stavy a většinou jen odvodňovaly zamokřenou půdu. Pozdější chov ryb, zejména kaprů, byl však stále promyšlenější a zajišťoval v hladovém středověku i nový druh obživy…
Rybníky a zase rybníky Číst více »
Když se v angličtině řekne Gothic, tak se tím zpravidla myslí historizující sloh z konce 19. století – po našem neogotika či pseudogotika. Rovněž se tak jmenoval sugestivní film excentrického režiséra Kena Russella z roku 1986 o lordu Byronovi a jeho přátelích Percym a Mary Shelleyových, kteří společně prožili pár dní v jednom takovém neogotickém paláci; Mary tenkrát stísňující atmosféra inspirovala k románu o doktoru Frankensteinovi, sestrojivším umělého člověka s mozkem zločince. Hromy a blesky, vítr otevírající vysoká okna, déšť bičující cimbuří a k tomu pověstná mlha na blatech – tak vypadá typická gothic-nálada horrorových či detektivních filmů, a nejen anglické provenience. Snesla by i příměry fantaskní, temný či středověký…
Středověké klenoty severní Anglie Číst více »
Vlastně je to zvláštní. Petřín kdekdo spojuje s romantikou, s polibky pod rozkvetlou třešní či s procházkami růžovým sadem, ale už se nemluví o tom, že zdejší genius loci spoluvytvářejí i technické atrakce – rozhledna, lanovka a bludiště. V těchto objektech je pořád přítomna romantika časů dávno minulých, romantika doby, kdy Prahu okouzlily první obloukové lampy a kdy město začal opouštět duch provincionalismu. Tohle však většina lidí zřejmě vnímá jen podvědomě…
Petřínská rozhledno, z tebe je pohledno Číst více »
Kdo viděl filmový debut Bohdana Slámy Divoké včely, mohl se kromě hraného příběhu seznámit také s podmanivou krajinou Sovineckého přírodního parku, s jeho hlubokými lesy, které překrývají strmé kopce, s rozlehlými loukami na dlouhých stráních, se starými alejemi podél opuštěných cest a s vesnicemi, které opouštějí jejich obyvatelé. Jen stáda krav na svažitých pastvinách prozrazují, že v této zdánlivě liduprázdné krajině žijí a hospodaří lidé.
Přírodní park Sovinecko Číst více »
Antická divadla, ať už řecká či římská, se už nejmíň sto let těší zájmu divadelníků, kteří je využívají pro oživení původních antických děl, stejně jako pro inscenace moderních děl v neopakovatelném historickém prostředí. Těch dobře zachovaných není mnoho – athénské odeion pod Akropolí a divadlo v maloasijském Efesu, slavné divadlo v Epidauru na Peloponésu či v Kúriu na jižním pobřeží Kypru, divadlo v sicilské Taormině… možná deset či dvacet divadel, kde lze nejen hrát, ale kde se zachovalo, byť v troskách, i cosi málo z původní atmosféry. Z těch římských se nejlépe zachovalo divadlo v jihofrancouzském Orange, které od roku 1981 figuruje spolu s nedalekým triumfálním obloukem na seznamu Světového dědictví…
Orange – dvě antická „nej“ Číst více »
Všechno, co si dokážete představit pod pojmem dovolená u moře, a k tomu něco navíc. Sedm tisíc let historie vtěsnaných na území jen o málo větší, než je polovina katastrální výměry Prahy. Strategická poloha mezi Evropou a Afrikou, jež pravidelně poutala pozornost všech, kteří chtěli ve Středomoří něco znamenat. Země, kde prakticky nevědí, co je to řeka, a na kousek lesa se chodí dívat skoro jako do galerie. To všechno je Malta…
Jihozápadní Anglii, snad nejromantičtější a nejdivočejší část této země, snadno obejdete pěšky. Podél pobřeží vede velmi dobře upravená turistická stezka značená symbolem žaludu. Měří ale tisíc kilometrů, a tak určitě není výletem na jednu dovolenou, a to nejen kvůli své délce. Nabízí totiž tolik zážitků z poznání výjimečných pobřežních scenerií, takřka neporušené přírody a bohatého kulturního dědictví v blízkém vnitrozemí, že se rozhodně vyplatí nespěchat. Trasa začíná na jihu v South Haven Point a končí v Minehead v národním parku Exmoor. Zvolíte-li tento směr, první míle vás provedou hrabstvím Dorset…
Ze Smíchova do Zličína se dá snadno dostat tramvají nebo metrem, ale jestli mohu doporučit, zkuste si tam někdy zajet vlakem. Časově to vyjde kupodivu skoro nastejno, během cesty však budete mít několikrát dojem, že jste se propadli z velkoměsta do nějaké jiné prostorové dimenze. No a svézt se po jednom z nejproslulejších železničních úseků v republice také není zážitek k zahození…
Pražským Semmeringem Číst více »
V kraji, kde svahy Jeseníků a Zlatohorské vrchoviny přecházejí do úrodné nížiny, zvané Slezská Haná, leží Osoblažsko. Výběžek zůstal součástí českého státu i po roce 1742, kdy Marie Terezie po prohrané válce odstoupila větší část Slezska pruskému králi Bedřichu II. Od té doby, s výjimkou druhé světové války, platí dnešní hranice. Centrem oblasti bylo vždy městečko Osoblaha, které prožívalo největší rozmach v 19. století, kdy mělo přes 4000 obyvatel, cukrovar, plynárnu, krajkářskou školu, sídlil v něm okresní soud a celní úřad. Chyběla ale železnice…
Po kolejích Slezskou Hanou Číst více »
Francouzští vinaři před lahvemi červeného z oblasti Saint-Emilion smekají. Víno se tu rodí ve výjimečně příhodném prostředí, v krajině věnované výhradně pěstování révy, na historických vinicích, jež se po staletí nemění. Hradbami obehnané městečko je ale také místem mnoha pozoruhodných církevních památek, jež vznikaly od 11. století díky jeho poloze na poutní cestě do Santiaga de Compostela. Dost důvodů k zápisu do seznamu Světového dědictví UNESCO, k němuž došlo v roce 1999…
Saint-Emilion – tradice vinařství Číst více »
Město Cuzco (Cusco) leží v jedinečném místě, v ústí jednoho úrodného údolí a den chůze od dalšího. Oficiální historie Inků zasazuje jeho založení na počátek 12. století. Traduje se, že základy budoucího pupku světa položil Manco Capac v místě, kde nebylo nic, než zapáchající močál osídlený primitivními bytostmi, které žily v naprosté tmě a nevědomosti a které osvítil teprve příchod synů Slunce…
Snad nikdo z Jihočechů nenazve své krajské město jeho oficiálním jménem. Sem tam to jsou Budějovice, ještě častěji Budějice a nejčastěji Budějce. Lidová úprava jména se objevuje i v té známé lidové písničce K Budějicům cesta, ale že je ouzká. Sice není pravda, že by i dnes vedly do Budějic jen úzké cesty, ale ta nejširší, dálnice, jim přece jen chybí, a tak je ta písnička stále aktuální. České Budějovice a celé jižní Čechy na dálniční spojení dlouho a netrpělivě čekají…
Ať se na Maltě rozhlédnete kolem sebe prakticky kdekoli, vždycky spatříte nějakou připomínku období, kdy ostrovům vládli maltézští rytíři. A nejsou to jen hradby či pevnosti, ale také kostely, paláce, venkovská sídla, strážní věže nebo třeba akvadukt. I když rytíři opustili Maltu před více než 200 lety, stopy jejich zdejšího působení zůstávají, ba co víc, nenahraditelným způsobem přispívají k charakteristickému vzhledu země…
Maltézští rytíři – mezi Jeruzalémem a Římem Číst více »
Dělí je slabé dvě hodinky letu, čtyři hodiny autobusem a hodina člunem po řece – vzdušnou čarou nějakých 1200 kilometrů, na počátku 21. století vlastně zanedbatelný kousek. Lebky zabitých nepřátel přivázané pod střechou verandy ibanského dlouhého domu a dvojice mrakodrapů Petronas Twin Towers, do roku 2004 nejvyšší budovy světa. Z divočiny deštných lesů, kam nevedou žádné pozemní cesty, doprostřed hi-tech civilizace moderního velkoměsta během jediného dne – zní to jako z reklamního letáku, ale je to pravda. Snad nejkřiklavější, ale rozhodně ne jediný kontrast, který nabízí Malajsie, země tak pestrobarevná, že na její vylíčení běžná paleta sotva stačí…
Kde se střetávají věky Číst více »
Pražané stavěli technická díla přivádějící vodu do míst, kde jí byl nedostatek, od 12. století. První gravitační vodovod využíval od roku 1142 pro zásobování Strahovského kláštera vydatných pramenů na východním svahu Petřína. Další přivaděče dodávaly vodu na Vyšehrad, Zbraslavskému klášteru a soukromé keramické potrubí měl i Pražský hrad. Prvním veřejným gravitačním vodovodem proudila v polovině 14. století voda do kašen na Dobytčím a Koňském trhu. Vodárenské stavitelství v té době zažívalo rozmach…
Engelova katedrála Číst více »
Anglický název Lake District zní stroze až úředně, jeho český ekvivalent vyvolává poetičtější představy – Jezerní oblast. Rozkládá se na severozápadě Anglie a své jméno odvozuje od deseti velkých přírodních jezer ledovcového původu a řady přehradních nádrží, z nichž některé zásobují kraj pitnou vodou. Je to nejen nejvodnatější, ale i nejhornatější oblast Anglie. Tvoří ji masiv Cumbrických hor, paprsčitě rozbrázděný hlubokými údolími – 110 vrcholů přesahuje 610 m, nejvyšší z nich je Scafell Pike (978 m)…
Lake District – Zádumčivá jezerní krajina Číst více »
