Žádný milovník antiky nemůže v Izraeli vynechat návštěvu národního parku Caesarea, který chrání nejvýznamnější římské památky v zemi. Místo je zajímavé i pro křesťanské poutníky, vždyť právě tady přijali jejich víru vůbec první „pohané“ nežidovského původu a město je několikrát zmiňováno v novozákonních Skutcích apoštolů…
Caesarea – k poctě císaře Číst více »
Na otázku, který tatranský štít či dolina je nejkrásnější, vám asi každý milovník skalního světa Vysokých Tater odpoví v tom smyslu, že se to nedá říci, že krásné jsou skutečně všechny. Všichni si to opravdu myslí, nicméně každý má v Tatrách ten svůj kout, který navštěvuje nejraději a kam jednou za čas prostě musí. A to je také důvod, proč vás v následujících řádcích zvu zrovna do doliny Zeleného plesa a k výstupu na Jahňací štít…
Výstup na Jahňací štít Číst více »
Sedíme na štíhlých, elegantních, ale nepříliš pohodlných židlích s vysokými opěradly zad. Obsluhují nás servírky celé v černém, s bílými límečky halenek, bílými lemy krátkých rukávů a s naškrobenými zástěrkami. Čaj i káva tady stojí o něco víc než jinde. Willow Tea Rooms na glasgowské Sauchiehall Street totiž není jen tak nějaká obyčejná čajovna. Je to dílo geniálního Charlese Rennieho Mackintoshe…
Málokdo z návštěvníků Krkonoš si uvědomuje, že naše nejvyšší hory byly osídleny velkou měrou díky hornické činnosti. Hornictví tu však nikdy nedosáhlo takového významu jako v Krušných horách, Jílovém nebo Kutné Hoře…
Dobývání rud v Krkonoších Číst více »
Nejvíce ve Švédsku uvidíte, pokud budete cestovat autem. Silniční síť je dokonalá, vzdálenosti ale obrovské, a tak musíte počítat s tím, že za volantem strávíte hodně času…
Prvním a hlavním pravidlem, jak pochopit mentalitu a jednání místních lidí, je dívat se na tuto zem očima Slovinců. Všechno, co jste doposud považovali za velké, je tady najednou ještě větší. Vždyť celou slovinskou zem přejedete autem z východu na západ za pouhé tři hodiny. Z této perspektivy pak Slovinsku mnoho nedokonalostí rádi odpustíte…
Slovinsko plné rozporů Číst více »
Stejně, jako hraje přemírou barev celá země Slovinců, je pestrý i jejich talíř a tradice. Nikoho nepřekvapí, že země, která po dlouhá staletí hledala svou identitu, dokázala ze všeho nejvíce uchovat právě lidové zvyky a obyčeje…
Na východním svahu Hrubého Jeseníku, v horských lesích, kde pryskyřicí voní nejčistší vzduch v republice, v hluboce zaříznutém údolí Bílé Opavy, kde vyvěrají četné minerální prameny, leží studánka zdraví a radosti. Zdraví vracejí čisté přírodní zdroje a radost poskytuje okolní krásná příroda…
Newyorské SoHo prošlo úžasnou historií – bylo hustě osídlenou rezidenční oblastí, centrem obchodu a drobné výroby, opuštěnou průmyslovou čtvrtí i bydlištěm hippies, aby se nakonec stalo chráněnou památkou…
SoHo – litinová čtvrť Číst více »
Na území dnešního Izraele se réva vinná pěstovala od pradávna, a jak dokládá i Starý zákon, odpradávna byla jejímu pěstování věnována velká péče. Jakých kvalit dosahovala starověká vína, nevíme, ale snad nemáme důvod o nich pochybovat, už proto, s jakou úctou se bible o víně na mnoha místech zmiňuje. Ostatně víno bývalo součástí každodenní oběti v jeruzalémském chrámu, což samo o sobě také o něčem vypovídá…
L´Chaim – na zdraví! Číst více »
Newyorské metro má už více než stoletou tradici. V druhé polovině 19. století zajišťovaly většinu newyorské veřejné dopravy vlaky na vyvýšených konstrukcích, lidově nazývané elevated line, které však vadily při pohledu ulicemi a způsobovaly nepříjemný hluk. Dnes můžeme jejich zbývající sekce vidět v oblasti Bronxu, Queensu či Brooklynu. V roce 1904 byla otevřena první linka podzemní dráhy, která začínala u radnice a vedla až na 145. ulici. Měla celkem 28 stanic. Tím byla zahájena výstavba jednoho z nejefektivnějších systému metra na světě…
Mozaika zajímavostí Číst více »
Nový Zéland se může plným právem nazývat zemí na konci světa – kromě Austrálie a Antarktidy je tam daleko odevšad. Nejdříve sem dorazili ke konci prvního tisíciletí, ale možná ještě dříve, Maorové – Polynésané ze severněji položených ostrovů. Podle maorských legend byl vůbec prvním bájný mořeplavec Kupe. Asi 400 let po něm, v polovině 14. století, pak v sedmi velkých kmenových kanoích připluli ze Společenských ostrovů předci dnešních Maorů…
Země dlouhého bílého oblaku Číst více »
Stanaři a baťůžkáři nejsou na Novém Zélandu příliš vítáni. Zatímco na letišti v Christchurchi kufraři procházeli celní kontrolou bez problémů, my své kletry museli rozbalit a předvést jejich obsah do posledního kapesníku. Zvláště spacáky a podlážky stanů podrobil celník důkladné kontrole, přičemž nám dával najevo, že objeví-li jednu jedinou hrudku hlíny, jíž bychom mohli jeho zemi infikovat cizorodými organismy, je s naší cestou po Novém Zélandu amen…
Příroda Nového Zélandu Číst více »
Na světě je nemálo míst, kde energie sopečného podloží tryská na povrch v podobě kouřících fumarolových polí a je využívána člověkem. Za všechny jmenujme alespoň Island, americký Yellowstone, Nikaraguu, Chile, Azory, maličkou Dominiku, a samozřejmě (a především) Nový Zéland. Zajímavé je, že z obou jeho ostrovů – ačkoliv situovaných naprosto stejně paralelně s podmořskou subdukční zónou – zůstala vulkanická aktivita omezena prakticky jen na Severní, nabízející jednu z nejlepších světových učebnic vulkanismu…
Když sopky také slouží Číst více »
Na hony vzdálen typickým obřím velkoměstům, relativně malý Dunedin leží uhnízděn v romantické krajině pláží, písčitých útesů a borových hájů jihovýchodního pobřeží Jižního ostrova. Je to město vzácného šarmu – jeho široké ulice září barvami, pulzují kulturním životem a obrázek doplňuje nevtíravá krása novozélandské přírody…
Dunedin – kultura s přírodou za zády Číst více »
Když jsem nad nimi poprvé letěla, připomínaly mi vybělenou páteř obrovského plaza rozkošnicky se bahnícího ve vodách Pacifiku a Tasmanova moře. Jižní Alpy – Souhern Alps, maorsky Ka Tiritiri O Te Moana, se táhnou Jižním ostrovem ve dvou třetinách jeho délky, často zachumlány v bílých oblacích, obestřeny legendami domorodých Maorů a neúnavně vyzývající horolezce k vrcholovým ztečím…
Až na vrcholky hor… Číst více »
Nejvyšší pohoří Nového Zélandu, pojmenované naprosto evropsky Jižní Alpy, lemuje západní pobřeží Jižního ostrova. Nachází se v něm nejvyšší hora celé země, největší ledovce, a tudíž i nejlepší lyžařské terény, a také několik národních parků…
Národní parky Jižních Alp Číst více »
Představte si, že by celý Středočeský kraj a Praha byly pokryté horami, neproniknutelným pralesem, rozlehlými jezery a fjordy, že by celou oblastí procházela jen jedna jediná asfaltová silnice. Ještě trochu větší rozlohu – 12 607 km2 – má největší novozélandský národní park rozprostřený na jihu Jižního ostrova od severní zátoky Martins Bay přes prales Waitutu na úplném jihu až po zátoku Preservation Inlet na západě. Už při krátké návštěvě vás pohltí temná zeleň prastarých lesů, zákoutí se stromovými kapradinami a pohádkové scenerie…
Národní park Fiordland Číst více »
Novozélandské pobřeží rozhodně není fádní. Extrémně členité a rozervané břehy s kilometrovými skalními srázy se střídají s písčitými plážemi, jejichž konce nelze dohlédnout. Délka pláže Ninety Mile Beach v nejsevernějším cípu Severního ostrova odpovídá jejímu názvu. Nově otevřená nudistická pláž u Otaki na jihozápadě Severního ostrova měří 45 km. Protipólem rovných pláží, především na opačném konci země ve Fiordlandu na jihozápadním pobřeží Jižního ostrova, jsou „sounds“, fjordy pronikající desítky kilometrů hluboko do pevniny…
Na Nový Zéland se jezdí za krásnou přírodou, geotermálními poli a maorskou kulturou. Ale málokoho napadne si za jeden z hlavních cílů cesty zvolit města, která nabízejí jen krátkou, ani ne stopadesátiletou historii. Mnohá z nich opravdu neokouzlí, zejména kvůli často necitlivé modernizaci svých center z druhé poloviny 20. století. Ale najdou se zde i města výjimečná, která si zachovala své kouzlo a honosí se výstavními budovami nebo celými ulicemi ve stylu viktoriánském, španělských misií nebo slavném art deco…
Novozélandská města trochu jinak Číst více »
