V 60. až 80. letech minulého století byla drážďanská obrazárna pro naše milovníky výtvarného umění nejsnáze dostupnou zahraniční galerií světové úrovně. Její popularita dokonce vedla v mnoha myslích k nepřesnému spojení „obrazárna = Zwinger“. Sbírka se jmenuje Obrazárna starých mistrů a umístěna je pouze v Semperově křídle dostavěném k Zwingeru až v polovině 19. století. Na jejím významu to ale nic nemění…
Obrazárna starých mistrů Číst více »
V létě vyprahlé, leč půvabné a přívětivé město Nîmes na severu kraje Languedoc-Roussillon se proslavilo po celém světě tím, co se někdy v jazykových kurzech uvádí na dokreslení zajímavého původu některých názvů. Když v roce 1850 ušil v San Francisku rakouský krejčí Levi Strauss první kalhoty z modré hrubé látky, do té doby obvykle používané jen na lodní plachty, začalo se jim říkat džíny a oné látce denim. Jak to souvisí s Nîmes? Vědělo se, že se látka dováží do Ameriky z přístavu Gênes (italský Janov, vyslovovalo se „džín“) a že se vyrábí a prodává v Nîmes (francouzsky de Nîmes – vyslov „denim“)…
Přesná definice krajiny neexistuje, ale obvykle se pod tímto pojmem rozumí větší územní celek, který spojuje několik výrazných přírodních znaků. Obyvatelé určité krajiny však vnímají své přírodní okolí srdcem a označují je jako svůj rodný kraj. Na území Písecka se střetávají krajiny různého charakteru, které zde vytvářejí neobyčejně malebnou mozaiku pahorkatin, vrchů, plochých hřbetů, brázd a pánví. A také mozaiku lesů, polí, luk, pastvin a rozptýlených sídel. Větší města jsou tady jen dvě – Písek na západ a Milevsko na východ od Vltavy, jež je osou celého Písecka…
Tajemství krajiny na rozhraní Číst více »
„Jedna věc se musí Luftwaffe nechat. Když nám rozbombardovali domy, nenahradili je ničím horším než sutinami. To jsme si pak udělali sami,“ řekl údajně na adresu extravagantních architektů britský korunní princ Charles. Navzdory jeho kritickému postoji k moderní výstavbě se Londýn originálním nápadům nebrání. Objevují se i v samotném centru města a zdá se, že k jeho prospěchu…
Moderní architektura Číst více »
Sardinie je součástí Itálie, a tudíž tam žijí Italové, ti sympatičtí, hluční, rozverní, impulsivní, extrovertní lidé, které známe z italských plážových destinací nebo jako turisty z Čech. To je však hluboký omyl! A Sardy bychom určitě urazili, ne proto, že se necítí být Italy, nýbrž proto, že oni jsou především Sardové, obyvatelé svébytného středomořského ostrova, autonomního italského regionu…
Jací jsou Sardové? Číst více »
Je rok 1975, umírá Franco. Ve stejném roce na korunovační mši konané v madridském kostele San Jerónimo el Real nezní obvyklé Te Deum, ale mše Ducha svatého jako symbol určité změny. Hlavou Koruny a státu se stává mladý Juan Carlos. Nikdo neví, co od něj očekávat. Snad ani jeho otec, který by – nebýt Franca – vládl Španělsku místo svého syna. Ale samotná mše a dojetí ve tváři nastupujícího krále naznačují, že Španělsku bude vládnout nový duch…
V USA dnes existuje 58 národních parků a několik stovek dalších míst s různou úrovní federální ochrany. Po celém světě se pak počty národních parků a chráněných území počítají na tisíce. V severozápadním cípu státu Wyoming však leží park, který se zrodil o několik desetiletí dříve, než začala být podobná území vůbec vyhlašována kdekoli jinde. Dnes se sice honosí titulem Světová biosférická rezervace či přítomností na seznamu Světového dědictví UNESCO, ale své mládí prožil v dobách, kdy výrazy jako „národní park“ či „ochrana přírody“ byly jen mlhavými pojmy bez podstatného obsahu. Sám o sobě je důkazem, že dlouhá cesta, která vedla k naplnění těchto pojmů, byla sice složitá, nikoli však marná…
Yellowstonský národní park Číst více »
Svět středověké západní Evropy. Svět katolické církve, kterou začíná ohrožovat myšlenkový mor, šířící se z východu. Roku 1022 je v Orleansu upáleno pro kacířství deset kanovníků a epidemie je na čas utlumena. V roce 1096 posvěcuje papež Urban II. základní kámen nové katedrály ve městě Carcassonne, která se má stát baštou katolické církve proti rozrůstajícímu se kacířství. To ale nakonec přece jen vypukne v plné síle a právě Carcassonne bude svými mohutnými hradbami chránit „dokonalé“ či „dobré lidi“, jak se kataři sami ve své době označovali…
K tomu, abyste si Flandry oblíbili, stačí již docela krátký pobyt, protože skutečně jen málokterý evropský region je pro návštěvníka z ciziny tak „uživatelsky přívětivý“ a současně tolik štědrý pozoruhodnostmi. Předpokladem je však vaše upřednostnění zážitků kulturně historických před obdivováním přírody. Ne snad, že by tu žádné přírodní krásy nebyly, ale marná sláva, z pohledu turistického ruchu jsou oproti zdejším civilizačním výdobytkům mnohem méně významné…
S černým lvem ve znaku Číst více »
Město v lesích, klenot na zlatonosné řece, jihočeské Atény, město studentů, jehož ulicemi stále vane Šrámkův stříbrný vítr, Pensionopolis poskytující vítaný klid seniorům, mekka houslistů… I když je to k nevíře, všechny tyhle přídomky, a našly by se i další, patří jedinému a jedinečnému městu…
Tower of London, starobylý hrad a pevnost, do roku 1810 sídlo královské mincovny, ale také vězení, patří neodmyslitelně k historii ostrovního království. V metropoli nad Temží, na jejímž severním břehu stojí, je jednou z mála připomínek Viléma Dobyvatele, prvního anglického krále. Patří-li Tower mezi vůbec nestarší dochované památky, je most po něm pojmenovaný naopak jedním z nejmladších přemostění vodního toku. Přes svůj vzhled je příkladem umu viktoriánských stavitelů …
Londýnský Tower a jeho most Číst více »
Starověcí obyvatelé Podunají s posvátnou bázní hledívali na temnou hradbu hor lámající sluneční paprsky, za níž se vypravovali jen odvážnější z nich, aby tam, v třísovském oppidu, nejvýznamnějším z celého řetězce, i v dalších, navlečených jako korálky nad řekou Malší, měnili sůl za šperky, nádobí a řemeslné výtvory zručných rukou Keltů. Ze strany druhé jeví se pak ona hradba tajemným modravým obzorem, jenž svažuje se k bájné neviditelné Veliké řece. Však také vrcholky kopců Slepičích hor, plné přízračna téměř hmatatelného, byly nesčíslněkrát svědky prastarých obřadů, jimž právě obzory pomezí Novohradska, Waldviertlu a Vitorazska posloužily jako kulisa…
Kraj nejzadumanější Země zamyšlené Číst více »
Na západním pobřeží Jaderského moře, v ploché krajině mezi Benátkami a Rimini, leží Ravenna – stočtyřicetitisícové, dnes spíše průmyslové město, v němž bychom sotva hledali někdejší hlavní město Itálie, ba celé Západořímské říše. A přece – bylo tomu tak a o zašlé slávě „Konstantinopole Západu“ svědčí i překvapivé množství zachovaných památek, mezi nimi též vzácných mozaik z pozdně antického období…
Dávná minulost Sardinie je opředena tajemnem. Někteří v Sardinii dokonce vidí ztracenou bájnou Atlantidu. Magicky působí pozůstatky prastaré kultury nuragů, která po sobě na ostrově zanechala tisíce kamenných staveb…
Nuragská kultura – z hlubin věků Číst více »
Enrique Tierno Galván řečený „starý profesor“, právník, učitel a první starosta Madridu po skončení Francovy diktatury, byl pozoruhodnou osobností…
Madrid „starého profesora“ Číst více »
Brusel má výjimečné postavení. Je jedním ze tří správních regionů Belgického království, ale zároveň také hlavním městem obou dalších, Flander i Valonska, pochopitelně rovněž metropolí celého státu a v neposlední řadě i nevyhlášeným, leč o to reálnějším hlavním městem Evropské unie. Brusel, vlámsky Brussels, francouzsky Bruxelles, je bilingvní město. Žije tu kolem milionu lidí. Město nás
Brusel evropský a surrealistický Číst více »
Skoro dva kilometry dlouhý a kilometr široký park nepříliš vzdálený od starého města představuje nejen příslovečné „zelené plíce“ Drážďan, ale soustřeďuje také zajímavé turistické atrakce, jejichž výčet sahá od supermoderní automobilky po zoologickou zahradu…
Kolem dokola Velké zahrady Číst více »
Kdo se rozhodne navštívit Zelenou klenbu, stojí před nelehkou volbou – co si prohlédnout nejdříve a kolik času zvolit. Exponátů v rozlehlých sálech jsou tři tisíce a sbírka se prezentuje ve dvou částech, s rozdílným charakterem…
Ve třpytu smaragdů Číst více »
Je to tak snadné! Stačí pláž, moře, zájem turistů a další riviéra je na světě. Když se jí vymyslí do názvu ještě nějaký ten neotřelý přívlastek, tím lépe. Ta původní a jediná Riviéra ale žádná epiteta nepotřebuje. Táhne se podél Ligurského moře, rozdělena mezi Itálii a Francii. Její francouzská část je známa též jako Côte d´Azur – Azurové pobřeží…
Azurové pobřeží a jeho města Číst více »
Není zrovna obvyklé chodit na hrad z kopce. Vždyť to přece není žádný hrad, ale zámek, namítnou při pohledu na Orlík mnozí. Inu, dnes samozřejmě. Jenže původně to byl hrad, a ne tak ledasjaký, dokonce královský, za Václava II. významné centrum panovnické moci. Ale když se k němu jde ze vsi, je to vskutku pěkný sešup, jehož strmost člověk doopravdy pocítí až na cestě zpáteční…
Sedm století historie Číst více »
