Poustevníci mívají občas i velmi nezvyklá jména, ale že by se některý z nich mohl jmenovat tak prostě a obyčejně, jako například Jan Procházka, těžko uvěřit. A přece to byl nymburský občan tohoto jména, kdo stál u zrodu nejslavnějšího poutního místa v Čechách…
V údolní nivě sevřené obloukem Střely založil Vladislav II. již v roce 1144 cisterciácký klášter Plasy. Na sklonku 17. století, když zažíval druhé zářivé období své historie, zřídil klášter proboštství v několik kilometrů vzdáleném poutním místě známém jako Mariánská Týnice. Následovala desetiletí stavebního rozmachu, na kterém se podílel hlavně Jan Blažej Santini-Aichel, ale také jeden z jeho inspiračních vzorů Jean Baptiste Mathey i velký současník Kilián Ignác Dientzenhofer…
Klášter na vodě a jeho proboštství Číst více »
Duchovní památky, církevní památky, Želiv, želivské pivo, klášterní pivovar, Svatá hora, klášter Plasy, Svatý kopeček, Santini-Aichel, Karlova koruna, Dientzenhofer, Židovské město, Velehrad…
Na počátku 18. století promluvil do české architektury s celoevropsky nepřeslechnutelnou hlasitostí Jan Blažej Santini-Aichel, tvůrce slohu, pro který se ujal termín „barokní gotika“ či „gotizující barok“. I když vytvořil také profánní stavby, jako zámek Karlovu Korunu nebo několik šlechtických paláců v Praze, těžiště jeho díla spočívá v architektuře sakrální…
Že se v Plzni už dlouho vaří dobré pivo a pár let hraje slušný fotbal, to se tak nějak ví. Ale že město nabízí také pozoruhodné památky spojené dokonce s některými českými rekordy, to už je známo trochu méně…
Asi na třiatřiceti arech vznikla zahrada, která přímo vybízí k chvilce spočinutí, prodlení a usebrání, k okamžiku zamyšlení mezi všemožnými odstíny zeleně doplněné žlutými, rezavými, nachovými či stříbřitými tóny a korunované podle roční doby pestrou paletou květů odrážející se na hladině dvou jezírek. Z pískovce vytvořená křížová cesta a moderní kaple dál rozšiřují duchovní rozměr místa, které tvoří Památník obětem zla…
Syntéza nejrůznějších uměleckých proudů, stejně jako prolínání německého a slovanského živlu a zvláštní smysl českého národa pro hudbu, která zde zaznívá ve všech výtvarných oborech – tak lichotivě kdysi charakterizoval kořeny zvláštního vzepjetí české barokní architektury rakouský badatel Heinrich Gerhard Franz, jeden z jejích největších znalců. Přitom měl na mysli především dvojici umělců z jedné konkrétní rodiny – jmenovali se Dientzenhoferové…
Pražské Židovské Město bylo v 16. a 17. století největším ghettem v Evropě. Ačkoli bylo během asanace v letech 1893–1917 z velké části zbouráno, z jeho nezničitelných kořenů vyrůstají nové výhonky novodobého pomyslného ghetta – galerie a kulturní instituce, židovské symboly, předměty a hebrejština na ulicích… To staré představuje unikátní soubor památek evropského významu…
Pražské Židovské Město Číst více »
O Olomouci se říká, že tamní počet staveb sakrálního účelu či přinejmenším původu je v přepočtu na jednoho obyvatele nejvyšší v celé republice. Myslím, že každý, kdo projde městem s očima otevřenýma, rád této informaci uvěří…
Duchovní metropole Číst více »
Ze všech poutních míst u nás se jedno nápadně vyděluje. Svým významem přesahuje naše hranice a vstupuje do prostoru celoevropského. Má svou hmatatelnou historii počínající ve 13. století, ale téměř celou tuto dobu se hlásí k tradici ještě starší, která právě letos oslavuje 1150. jubileum. Velehrad, místo neoddělitelně spjaté s tradicí cyrilometodějskou…
Velehrad – myšlenky, ne kosti Číst více »
Jsou všude kolem nás, bereme je jako součást našeho světa, i když tomu jejich ne vždy úplně rozumíme. Duchovní památky – díla vzniklá z víry a pro víru, jež ale mohou promlouvat ke každému. Víra není podmínkou…
Vědomí souvislosti Číst více »
Téměř v každém průvodci o Barceloně najdete kapitolku o nejznámější ulici města s doporučením, že ji nesmíte vynechat. A tak se možná i vy vmísíte do proudu turistů plni zvědavosti, jak na vás zapůsobí slavná promenáda vedoucí od Katalánského náměstí (Plaça de Catalunya) k nábřeží, kde končí u monumentálního sloupu se sochou Kryštofa Kolumba hledícího do dáli na moře…
Procházka po Les Rambles Číst více »
Montjuïc se zvedá nad jedním z nejvýznamnějších středomořských přístavů. Se svými 173 metry doslova nad mořem je nepřehlédnutelnou dominantou města. Ve středověku stála na jeho vrcholku strážní věž, odkud se signalizoval příjezd blížících se lodí. Od těch dob ale monitorovací metody, stejně tak jako Montjuïc, prodělaly pár zásadních změn…
Hrad hrůz a jiné atrakce Montjuïcu Číst více »
Rušnou a živou ulici Ramblas v Barceloně si nenechá ujít žádný turista. Ptáčci v klecích, knihy, květiny, kavárny, živé sochy. O tom všem již byly popsány stohy papírů. Přesto je zde jedno místo, kam většina turistů nezabrousí – kavárna slavných cukrářů z rodiny Escribà, kde přijde po celodenním šlapání za památkami na řadu sladká tečka…
Peníze, které rostou na stromě Číst více »
Život v Barceloně je stejně příjemný jako jejísubtropické klima a poloha na břehu moře. Jaro je dlouhé a pozvolné, stejně tak i podzim, obě období jsou velmi přívětivá a přímo vyzývají k pobytu venku. Léto bývá horké, ale vlhké a lepkavé, zima je většinou krátká, mírná a deštivá. Sníh se zde objevuje velmi zřídka, pro obyvatele znamená paniku a pro dopravu totální kolaps…
Jak se žije v Barceloně Číst více »
Uprostřed zeleně pod svahy Montjuïcu, nedaleko od mohutných budov Národního muzea katalánského umění, se rozkládá soubor drobných bílých staveb na nepravidelném půdorysu, nápadný svými terasami mezi bizarními čtvrtválcovými střechami – Muzeum moderního umění, nesoucí jméno umělce, jenž stál u jeho zrodu. Byl jím barcelonský rodák Joan Miró i Ferra…
Fundació Joan Miró Číst více »
Do konce důležitého utkání zbývá jen pár vteřin, na bránu soupeře se valí poslední útok a vítězný gól je konečně tady! Šťastní fanoušci katalánského klubu FC Barcelona na tribunách jásají tak, že cítím, jak se celý stadion Camp Nou chvěje. A když se pak vydají k domovu a zní klubová hymna Cant del Barça, na prázdné tribuně se vyloupne obří nápis Més que un club, Více než klub…
Modročervená vášeň Číst více »
Dvě španělská města se perou o Picassa. Malaga a Barcelona. V tom prvním se narodil, ve druhém prožil své bohémské mládí a nezávislé malířské začátky. Barcelona se ale oproti Malaze těší určité výsadě. Tady poznal Pablo Ruiz Picasso svého přítele z nejvěrnějších, budoucího tajemníka, správce a manažera svých děl v jedné osobě, především ale zpovědníka a nositele všech tajemství své duše a tvorby. Byl jím Jaume Sabartés, básník a sochař, kterému Barcelona vděčí za sbírky nacházející se dnes v Muzeu Picassa…
Přátelství až za hrob Číst více »
Kdo jsi, Lisabone? Multimediální představení nazvané touto otázkou se hrálo předloni po večerech na nádvoří hradu São Jorge, aby se od loňska přesunulo jako trvalá součást expozice do muzea veřejné dopravy Carris. Protože je beze slov, na položenou otázku přímo neodpovídá, zato však naznačuje, že odpovědí může být celá řada…
Filipíny, země tisíců ostrovů anebo také země tajfunů, hrají ve srovnání s dalšími zeměmi jihovýchodní Asie z pohledu turistické návštěvnosti zatím spíše druhé housle. Přitom pobřeží lemují krásné pláže, pod hladinou se otevírá neuvěřitelné bohatství podmořského světa, ve vnitrozemí se vypínají skvostné kužely aktivních vulkánů a ulicemi se valí hudba doprovázející desítky pestrých svátků a festivalů…
Země tisíců ostrovů Číst více »
