Dostává se mu různých přívlastků – mystický, tajemný, záhadný… A samozřejmě také krásný, ale protože krásné je v Provenci vlastně všechno, v orientaci to příliš nepomůže. Podle mnohých je kvintesencí provensálského venkova, přehlídkou vesnic a městeček trůnících často jako hrdé klobouky na hlavách kopců a kopečků, krajem stálezelených lesů, říší tajuplných hub vyvažovaných (skoro) zlatem. Jedním slovem – Luberon…
Když se řekne Luberon Číst více »
Málokterá kuchyně léta bojovala s tak špatnou pověstí jako finská. Zcela neprávem. To, co vám v Zemi tisíce jezer naservírují, může být sice někdy jednoduché nebo netradiční, třeba guláš z medvěda, uzené sobí srdce nebo sekt z bílého rybízu či angreštu, rozhodně však nepostrádá originalitu, a nejen, že chutná, ale je to vesměs i zdravé. Finská gastronomie v sobě skrývá rozhodně více, než jen masové kuličky (které jsou navíc švédského původu) a každý čtvrtek tradiční hrachovou polévku…
Pizza s plátky sobí šunky a guláš z medvěda Číst více »
Bez porcelánového šálku či hrnku si pití čaje, nejoblíbenějšího anglického nápoje, nelze představit. Porcelán, stejně jako čaj, přišel na Britské ostrovy z Číny. Proto se také porcelánu říká v Anglii většinou „China“. Na ostrovech byl poprvé vyroben v roce 1847 v dílně Pomona v Newcastle-under-Lyme ve Staffordshiru. Za Mekku porcelánu a keramiky však dnes můžeme bez nadsázky označit jiné město v tomto hrabství – Stoke-on-Trent…
Stoke-on-Trent – mekka keramiky a porcelánu Číst více »
Východní část ostrova provází pověst „skutečného“ Bali. Kulturně velice konzervativní oblasti dominuje Gunung Agung, nejposvátnější a nejvyšší vulkán celého ostrova. Následky jeho zničujícího výbuchu z roku 1963 zůstávají patrné i s odstupem pěti desítek let.
Vodní paláce Karangasemu Číst více »
Pro všechny milovníky výtvarného umění je prakticky povinnou zastávkou při návštěvě Hamburku Kunsthalle – muzeum, které má už dávno své pevné místo na mapě nejvýznamnějších evropských obrazáren. Tři budovy vyplňující téměř celý prostor mezi hlavním nádražím a Alsterem vznikly každá v jiné době, a symbolicky tak odrážejí základní etapy vývoje muzea. Nejstarší je ta prostřední, zářící
V roce 2010 se Mexičanům podařil husarský kousek – jejich tradiční kuchyně byla zapsána do seznamu Nehmotného kulturního dědictví lidstva UNESCO. Mexická kuchyně tak během posledního století opsala oblouk od úplného zavržení až k naprostému nanebevzetí. Na počátku 20. století se totiž porfiriánské Mexiko sledující moderní evropské trendy úzkostlivě štítilo čehokoliv indiánského jako ztělesnění zaostalosti. Téměř přesně po sto letech však byla mexická kuchyně oceněna, hlavně díky mravenčí práci mnoha vlasteneckých badatelů, propagátorů i bezejmenných kuchařek a kuchařů, jako jeden z unikátních celků světové gastronomie…
Barevná kuchyně Yucatánu Číst více »
Dotazy typu „kam se v této části jižní Francie podívat, co navštívit, co nevynechat“ dostávám jako profesionální frankofonní kouč a člověk, který v Provenci občas sám žije, od lidí, kteří se tam chtějí podívat, velice často. Nedávno jsem dostal ale záludnější dotaz od někoho, kdo by tam chtěl žít natrvalo – jak se co nejrychleji integrovat, sžít s krajem a jeho obyvateli?
Jak se sžít s Provence Číst více »
Kent je díky své poloze a přístavům Folkestone, Dover či Ramsgate považován za bránu Anglie. Naprostá většina návštěvníků však tímto hrabstvím jen projede, pospíchá do Londýna, a nepozná tak nic z krásného kraje…
I Angličané umějí pěstovat vinnou révu Číst více »
Nejlepší jídlo provází významné události, jako jsou svatby, kremace a důležité svátky, ale ani při těchto formálních aktech není zvykem jíst společně. V běhu každodenního života se většina Balijců stravuje doma, a to zcela jednoduše. Jídlo není společenskou událostí, celá rodina se u společného stolu sejde jen zřídka, pokud se tak stane, členové nesedí blízko sebe a nedívají se vzájemně do tváře…
U mnoha míst v Anglii můžeme bez obav použít okřídlené úsloví, že „již staří Římané…“. Pro městečko Bath na jihozápadě Albionu to platí snad dvojnásob. Jeho historie je však mnohem starší. Zdejší minerální pramen vyvěrá snad deset tisíc let. Dnes se tu římská strohost snoubí s georgiánskou elegancí…
Bath – římské lázně v anglické krajině Číst více »
Pár desítek metrů od altonské Fischauktionshalle, s adresou však už ve čtvrti St. Pauli, kotví u nábřeží pochmurný, přes devadesát metrů dlouhý černý válec s rudou pěticípou hvězdou na velitelské věži. Někdejší sovětská špionážní ponorka je jedním z nejpozoruhodnějších muzeí, která Hamburk nabízí…
Jen pár hodin jízdy jižně od Mexico City leží malebné městečko Malinalco. Hned jak necháte hektické hlavní město za sebou a projedete chladnými lesy na jeho okraji, začne silnice sestupovat do nížin. Slunce přidá na intenzitě a zlatavé oblé kopce ozdobí mohutné agáve. Po chvíli se na obzoru objeví příkré skály obklopující malé městečko. Úzké a strmé dlážděné uličky, nízké obílené domky a malé kostelíky – to je dnešní „pueblo mágico“ Malinalco…
Požitek z koupelí v horké vodě, která tryská z alpských hlubin, dovedli ocenit už Alexandre Dumas nebo Pablo Picasso. Tradice wellness ve Wallisu je dlouhá a v posledních letech prožívá fantastický comeback. Letoviska jako Val d’Illiez, Ovronnaz, Saillon, Leukerbad, Brigerbad nebo Breiten mají úžasnou horskou kulisu, rozmanitou nabídku a vždycky překvapí něčím navíc…
Ponořte se do teplých pramenů Číst více »
Efektnější kulisy by nevymysleli ani v Hollywoodu. Při každém odpalu člověka kontroluje jako maršál špičatý vrchol hory, která připomíná víc než co jiného žraločí zub, či snad pyramidu drápající se špicí do mraků. Ano, jde o slavný Matterhorn…
Svatá golfová trojice Číst více »
V německy hovořících zemích mají pro některé železniční tratě už dávno zavedený dokonale výstižný termín: Erlebnisbahn neboli zážitková železnice. Ve Wallisu tuhle myšlenku povýšili na obecně platné pravidlo: dráha tady ideálně spojuje příjemné (ojedinělé vyhlídky do překrásné krajiny z pohodlných křesel moderních vlaků) s užitečným (u řady lokalit jde o jedinou možnost dostupnosti a časté spoje jsou proslulé svou dochvilností)…
Železnice – páteř i ozdoba Číst více »
Wallisané jsou v první řadě a především Wallisané. Teprve pak Švýcaři. Pro Švýcary je slunečný Wallis společným dědictvím, kterým se pyšní celá země. Pro Wallisany je to jejich „já“. V jejich přímé povaze, možná na první pohled poněkud zdrženlivé, se odráží osobitá, nespoutaná, drsná i melancholická krajina, která je po generace učí trpělivosti, pokoře a úctě k tradicím i přírodě…
Nejsou od Čechova, nýbrž provensálské. Za svými nehybně kamennými tvářemi ale skrývají dramat dost a dost. Trojice románských cisterciáckých opatství…
Jen co se paní zima odporoučí, nastává čas královen horských pastvin. Vlastně jenom jedna se může honosit tímto titulem. Cesta k němu je ovšem dlážděna bojem…
Jak se volí rohatá královna Číst více »
Kanton Wallis se právem označuje za sluneční terasu Švýcarska, kde dozrávají dary na první pohled drsné, nicméně možná až překvapivě úrodné krajiny. Díky teplému a suchému klimatu, tradičním recepturám praprapředků i soudobým šikovným kuchařům či výrobcům se promění v pokrmy a nápoje, které zalahodí i těm nejnáročnějším gurmetům. Ať už jde o sluncem provoněné sladké meruňky či hrušky, šťavnaté hrozny, aromatické i léčivé byliny ze strání a luk, čerstvě namletou mouku nebo aromatický sýr…
Království voňavých kapek a klásků Číst více »
Kanton Wallis je vinařským rájem Švýcarska. Víno ovlivnilo mentalitu místních obyvatel, poskytuje pracovní příležitosti a je významnou součástí turistického ruchu…
Kraj vínu zaslíbený Číst více »
