Takhle nevypadá milosrdenství, pokora a láska, ale dokonce ani rozmařilost a přepych. Daleko snadnější je představit si tvrdost, pýchu, nepřístupnost. Papežský palác v Avignonu se nejvíce ze všeho podobá vojenské pevnosti. Nic to však nemění na tom, že je ztělesněním nejblyštivějšího století v historii města…
Palác jako pevnost Číst více »
Území Velké Británie je protkáno hustou sítí vnitrozemských vodních cest o celkové délce více než 3000 kilometrů, z nichž naprostá většina protéká Anglií. Lodě na nich musejí překonat přes 1500 zdymadel. A kde zdymadla k vyrovnání hladin nestačí, přijdou na řadu lodní výtahy. V současnosti jsou v Británii v provozu pouze dva: jeden u skotského městečka Falkirk a druhý v anglickém hrabství Cheshire, u vesničky Anderton…
Andertonský lodní výtah Číst více »
Zbožňují rockery v hrůzostrašných maskách, pořádají fotbalová utkání v bahně, soupeří ve hře na neexistující kytaru, v hodu mobilem či holinkami do dálky, nebo kdo se nejdéle vydrží potit v sauně. Zvláštní? Nikoli. Finské…
Finové – vytrvalí patrioti Číst více »
do světa“ nejen pro obchodníky, ale také pro vystěhovalce, kteří z ekonomických, náboženských či politických důvodů opouštěli Starý svět a s nadějí vzhlíželi k tomu Novému za nedozírnou plání Atlantiku…
Ballinstadt a Muzeum emigrace Číst více »
Ještě před sto padesáti lety nebyl Ubud ničím jiným než pouhou vesnicí, dnes je považován za centrum balijské kultury, zejména výtvarného umění. Ve vzájemně se obohacující atmosféře se zde domácí kultura prolíná se západními vlivy. Díky patronaci ubudské aristokracie se tu umění mohlo pokojně rozvíjet a královská rodina stále dbá, aby hektičnost moderního světa jejich oázu nezahltila. A tak se rýsují plány, jak se vyrovnat s přílivem turistů, kteří jsou zde sice vítáni, ale jejichž autobusy zároveň ucpávají nevelké centrum tvořené jednou hlavní třídou s několika odbočkami. Nový vzhled má dostat také místní tržnice…
Za uměním do Ubudu Číst více »
Fischmarkt neboli rybí trh je skutečnou hamburskou institucí, byť už ryby dávno nejsou jeho jedinou náplní. Být v neděli v Hamburku a nejít tam – to prostě nejde…
Nejzápadnější hamburská čtvrť Altona se vyznačuje jednou zvláštností – nežije v ní ani jeden Hamburčan, zato samí Altoňané…
Altona – příliš blízko Číst více »
Jak je to prosté! Šestiletému klukovi, který zrovna marodí, přinese maminka hračku – šesticentimetrový model nákladní lodě. Zájem se změní v nadšení a vášeň, která se z lodí rozšíří na moře jako takové. Výsledek? O čtyřiasedmdesát let později otevírá stejný muž Mezinárodní námořní muzeum mapující tři tisíce let mořeplavby se základní myšlenkou – dějiny lidstva jsou dějinami námořnictví. Netřeba dodávat, že jde o největší sbírku svého druhu na světě…
Hamburk udává tón nejen v obchodování, ale také v hudbě. Je proslulý svými hudebními kluby, festivaly různých žánrů, spjat s velikány, jakými byli zdejší rodáci Felix Mendelssohn Bartholdy a Johannes Brahms. Německé prvenství si ale vydobyl především v muzikálových produkcích, za které se nemusí stydět ani v mezinárodním srovnání. Patří mu třetí příčka hned za New Yorkem a Londýnem. Sebevědomí Hamburčané by na tomto místě určitě dodali – prozatím…
Nic už není, jak bývalo. Platí to i pro vyhlášenou Reeperbahn a přilehlé ulice ve čtvrti St. Pauli, alespoň podle tvrzení pamětníků a pamětnic. „Der Kiez“, jak oblasti červených luceren a všemožné frivolní zábavy přezdívají Hamburčané, se sice navenek rád chlubí nadále tím, že je „nejhříšnější mílí světa“, ve skutečnosti ale už jen marně lapá po posledních odlescích někdejší slávy. AIDS, internet a společnice na mobilu ho nebývale umravnily…
Hříšná míle St. Pauli Číst více »
V horách státu Chihuahua žije v relativní izolaci od okolního světa jedno z nejpodivuhodnějších indiánských etnik v Mexiku – Tarahumarové…
Jedním ze slavných hamburských rodáků byl Carl Hagenbeck, který zde přišel na svět v roce 1844. O třiašedesát let později otevřel ve čtvrti Stellingen, tehdy ještě samostatné pruské obci severně od hranic města, zoologickou zahradu, která jako první na světě představovala zvířata bez mříží…
Zoo budoucnosti už přes sto let Číst více »
Jižně od Avignonu a severně od Arles táhne se od východu k západu mezi řekami Rhônou a Durance, od Tarasconu k Orgonu, vápencový hřeben. Spíše hřebínek. Pětadvacet kilometrů na délku, šest osm na šířku, nejvyšší vrcholek nemá ani pět set metrů. Ale jméno Les Alpilles hrdě zvoní a spolu se strohostí vzhledu dává vzpomenout na pobratima rozměrů nesrovnatelných, vzdáleného nejen v prostoru, ale i zrodem – geologicky jde o pokračování Luberonu, nikoli součást Alp…
Když se řekne Coventry, jedni si vybaví pověstnou lady Godivu, druzí pak barbarský nálet nacistické Luftwaffe, který v roce 1940 město téměř vymazal z mapy. Krásnou ženu dnes v centru Coventry připomíná její jezdecká socha, mementem válečných běsů jsou ruiny středověké katedrály…
Coventry – město lady Godivy a katedrály sv. Michala Číst více »
Historickou hodnotu druhého nejstaršího města země si finské úřady uvědomovaly již v 19. století. Další rozvoj Porvoo proto plánovaly tak, aby se nová výstavba nijak výrazně nedotkla středověkého jádra. A již tenkrát do Porvoo cestovali lidé až z Helsinek, aby navštívili zdejší kavárny a restaurace proslulé svým originálním stylem…
Ze slavnostně vyzdobeného domu na ulici Hanuman v Ubudu se nesla ozvěna gamelanu. Byl čas rodinných svátků a uvnitř právě vrcholil jeden z nejvýznamnějších balijských rodinných rituálů. „Pojď za mnou,“ vyzval mne mladík, který vyšel z domu. Nenechal jsem se dvakrát pobízet a rychle kolem těla obtočil sarong, který jsem si koupil v sousedním obchodě. Zúčastnit se některé z balijských ceremonií není při jejich četnosti zase tak mimořádnou událostí, stát se svědkem obřadu pilování zubů se však nepoštěstí každý den…
Obřad pilování zubů Číst více »
K hlavním symbolům Mexika patří agáve. Zatímco ze srdcí její modré variety se připravuje tradiční tequila, u bílé odrůdy, zvané též henequén, se využívá vláken jejích mečovitých listů jako tradiční textilní suroviny pro výrobu provazů, pytlů a závěsných sítí…
Yucatánské sisalové haciendy Číst více »
Dostává se mu různých přívlastků – mystický, tajemný, záhadný… A samozřejmě také krásný, ale protože krásné je v Provenci vlastně všechno, v orientaci to příliš nepomůže. Podle mnohých je kvintesencí provensálského venkova, přehlídkou vesnic a městeček trůnících často jako hrdé klobouky na hlavách kopců a kopečků, krajem stálezelených lesů, říší tajuplných hub vyvažovaných (skoro) zlatem. Jedním slovem – Luberon…
Když se řekne Luberon Číst více »
Málokterá kuchyně léta bojovala s tak špatnou pověstí jako finská. Zcela neprávem. To, co vám v Zemi tisíce jezer naservírují, může být sice někdy jednoduché nebo netradiční, třeba guláš z medvěda, uzené sobí srdce nebo sekt z bílého rybízu či angreštu, rozhodně však nepostrádá originalitu, a nejen, že chutná, ale je to vesměs i zdravé. Finská gastronomie v sobě skrývá rozhodně více, než jen masové kuličky (které jsou navíc švédského původu) a každý čtvrtek tradiční hrachovou polévku…
Pizza s plátky sobí šunky a guláš z medvěda Číst více »
Bez porcelánového šálku či hrnku si pití čaje, nejoblíbenějšího anglického nápoje, nelze představit. Porcelán, stejně jako čaj, přišel na Britské ostrovy z Číny. Proto se také porcelánu říká v Anglii většinou „China“. Na ostrovech byl poprvé vyroben v roce 1847 v dílně Pomona v Newcastle-under-Lyme ve Staffordshiru. Za Mekku porcelánu a keramiky však dnes můžeme bez nadsázky označit jiné město v tomto hrabství – Stoke-on-Trent…
Stoke-on-Trent – mekka keramiky a porcelánu Číst více »
