Jméno autora:Země světa

„Ubývá míst, kam chodívala pro vodu, voda si na to vzpomíná, voda má… voda má rozpuštěné vlasy…“ Melodie písně od moravského Hradišťanu mi zní v mysli pokaždé při vzpomínkách na Pantanal. Královna vod rozpustila své bohaté zvlněné vlasy ozdobené tisíci květinami na pořádný kus světa, na území, jehož rozlohu udávají různé prameny v rozmezí od 140 do více než 200 tisíc km2 a jež se rozkládá asi ze dvou třetin v brazilském státě Mato Grosso do Sul, z jedné třetiny pak ve státě Mato Grosso a v sousedních zemích Bolívii a Paraguayi…

Zásadní otázkou týkající se karnevalu je, zda si cestu do Brazílie naplánovat právě v jeho době, nebo se raději tomuto šílenství vyhnout. Odpověď je jasná, karneval v Brazílii alespoň jednou zažít musíte, i když třeba patříte ke klidnějším povahám nebo zrovna hudbu, tanec či davové akce příliš nemilujete…

„Ubohá Niagara!“ zvolala prý kdysi první dáma Spojených států Eleanor Rooseveltová, když viděla fascinující Cataratas do Iguaçu. Asi jeden z nejkratších a nejúdernějších popisů, kterého se kdy největšímu systému vodopádů na světě, ležících na řece Iguaçu na hranicích Brazílie a Argentiny, dostalo. Povznášející i hrůzostrašné, plné bílé i temné vody… Nad vodopády bdí společně anděl i ďábel…

Estrada Real neboli Královská cesta patří k nejvýznamnějším historickým
klenotům Brazílie. Toto symbolické označení ve skutečnosti zahrnuje
několik cest, které již od dob dobývání Brazílie spojovaly přímořské oblasti
Rio de Janeira s hornatým a na nerostné suroviny bohatým vnitrozemím
dnešního státu, dříve kapitanátu, Minas Gerais. Tyto cesty procházejí
srdcem jedné z nejstarších a Evropany nejdéle osídlených oblastí Brazílie
a nabízejí pohled na barokní skvosty koloniální architektury
uprostřed krajiny obdařené neuvěřitelnými sceneriemi.