Když se Rýn přiřítí ze svého vysokohorského rodiště v Rétských Alpách, zklidní se až v rozlehlém Bodamském jezeře. Z jeho západního zálivu zvaného Untersse pak už vytéká úplně jiný Rýn. Klidný a mnohem mohutnější. V místech, kde se Untersse zužuje do nálevky a Rýn se rozmýšlí, zda je ještě jezerem nebo už řekou, stojí půvabné středověké městečko Stein am Rhein…
Perly z horního Rýna Read More »
Z Montreux na břehu Ženevského jezera jedete vlakem na sever. Architekturu mondénního a trochu ospalého města s luxusními hotely, kasinem, s místy „posvěcenými“ pobyty řady umělců, včetně spisovatele Vladimíra Nabokova, rychle vystřídá horská krajina…
Andělský malíř Balthus v Rossini?re Read More »
Říká se, že spolu Švýcaři vycházejí dobře, protože si nerozumí. A něco na tom bude. Jak jinak by bylo možné, že se tři tak rozdílné národní kultury, jako je německá, francouzská a italská, tak dobře snášejí na tak malinkém prostoru?
Když přijde časný podzim a vinice na stráních Dolního Valaisu usilovně čerpají ze slunečních paprsků sílu pro své zlatavé hrozny, je čas nastoupit do kabinové lanovky, vyjet s ní vysoko až na vrchol hory Cr?t du Midi a pokochat se úchvatným pohledem dolů, do širokého údolí Rhôny. Teprve odtud je vidět, jak od sebe odděluje dvě paralelní velehorská pásma, Bernské Alpy na severu a Valaiské na jih. Takto z výšky vypadají jednotlivé vinice jako zeleně linkované aršíky rozhozené po jejich úpatí. A dvě zdejší města – Sierre hned pod svahem a vzdálenější Sion – jsou dvě rozsypané mozaiky tajemného obsahu…
Pod císařskou korunou Read More »
Hodinářský průmysl patří ve Švýcarsku ke klíčovým odvětvím. Jeho tradice se zrodila na konci 17. století, kdy si koňský handlíř z oblasti Neuchatelu přivezl z Londýna hodinky, které obdivovali všichni jeho sousedé do chvíle, než se pokazily. Lidé mu poradili, aby je donesl mladému muži Danielu Jeanu-Richardovi, který byl znám svou zručností. Ten hodinky prozkoumal, opravil a v městečku La Locle se sám pustit do jejich výroby…
Švýcarsko patří k jednomu z turisticky nejnavštěvovanějších států světa, a to i přes vysoké ceny zboží a služeb. Jen málokterá země dokázala tak dobře využít své nepříznivé geografické umístění ve svůj prospěch. A je skutečně nad čím žasnout – vždyť 70 % území zaujímají hory, které pro předky znamenaly především zdroj bázně, pověr i každodenní boj o přežití. Hory jsou zapsány hluboko do srdcí obyvatel a hledáme-li podstatu švýcarské mentality, tradic a kulturního bohatství, skončíme vždy jistojistě v horách. Ne nadarmo se říká, že každý Švýcar má rolnický původ.
Jméno Švýcarska v latinské podobě – Helvetia – se odvozuje od keltského kmene Helvétů, který tu žil už ve 2. století př. n. l. Východní část území osídlily keltské kmeny Rétů, od nichž se odvozují dnešní Rétorománi (zvaní též Ladinové). Postupu Helvétů do jižní Galie zabránil roku 58 př. n. l. Julius Caesar a z jejich území vytvořil římskou provincii Helvetia; východní Raetia vznikla o 40 let později. Po rozpadu říše římské pohltily obě území germánské kmeny Allemanů (na západě), Burgunďanů (na severu) a Langobardů (na jihu), které pak zase přemohli Frankové (496). Nicméně právě v onom 5. století se v základu ustavily jazykové oblasti dnešního Švýcarska…
Od Helvétů k Helvetii Read More »
Je jen málo míst v horách, která nabízejí hluboké a neopakovatelné zážitky z fascinující přírody jak v zimě, tak i v létě. Jedním z nich je švýcarský region Jungfrau, který byl v roce 2001 zapsán do seznamu Světového přírodního dědictví UNESCO…
Jungfrau – přírodní památka UNESCO Read More »
„Odstartovali jsme z anglického Dorsetu v jedenáct v noci z 5. na 6. června. Halifax táhl za sebou 6 kluzáků. Naším úkolem bylo obsadit most přes kanál Orne předtím, než ho mohou Němci vyhodit do vzduchu. Když jsme dosáhli pobřeží, halifax nás odpojil a letěl dál bombardovat Calais. Letěli jsme v 6000 stopách. Když se velitel ptal pilota, jestli vidí kanál, řekl ne, a tak jsme klesali do 2000 stop, pak ho spatřil. Přistáli jsme tak prudce, že nás to v kluzáku povalilo na hromadu, ale vyskákali jsme a ocitli se kousek od mostu. Na jeho konci stál německý voják, když nás uviděl, utekl…“
Po stopách operace Overlord Read More »
Na soutoku řeky Volhy a Kazaňky se rozkládá největší volžský přístav, spojující pomocí kanálů pět moří. Je to hlavní město Tatarů – Kazaň. Když píši hlavní město, nepokouším se o žádnou vzletnou metaforu. Přístav sice leží pouhých 800 km východně od Moskvy, ale obklopuje ho autonomní republika Tatarstán. Země povolžských Tatarů dovoluje na chvíli zapomenout, že jste ještě v Ruské federaci…
Střet kultur v srdci Ruska Read More »
Rakouské Lungau leží na jižním úbočí Nízkých Taur v půvabném údolí řeky Mur, z něhož hvězdicově vybíhá 10 údolí. Připomíná pánev, chráněnou ze tří stran horami před větry a přeháňkami. Navíc leží v nadmořské výšce 1000 až 3000 m. Díky těmto specifickým klimatickým podmínkám má Lungau jistotu sněhové pokrývky až do pozdního jara a zároveň se může pyšnit největším počtem slunečných dnů v Rakousku. To vše vytváří ideální podmínky pro pobyt a dovolenou po celý rok…
TOUR DE MUR aneb od hořců do vinic Read More »
Podél jižního pobřeží Brunswicku se převalují chuchvalce husté bílé mlhy. Domky v přístavu Blacks Harbor se jen zčásti vynořují z mléčného oparu. Navzdory momentální nepřízni počasí nacházíme brzy budovu označenou velkým otazníkem, neklamně signalizujícím informační středisko. Uvnitř je teplo a prázdno. Dívka za přepážkou nás ujišťuje, že ranní mlha se brzy rozplyne…
U rybářů na Grand Manan Read More »
Trajekt vyplouvá ze splitského přístavu a věž Diokleciánova paláce se zmenšuje. Po necelých dvou hodinách plavby přistane v Supetaru. Jak dlouho asi taková cesta trvala římským otrokům, kteří na lodích poháněných vlastní silou přepravovali kdysi opačným směrem, z Brače na pevninu, bílý kámen na stavbu paláce? Křídový vápenec, jenž se tady od římských dob těží a zpracovává, proslavil ostrov mnohem dřív než jeho přírodní krásy a historické památky…
Původní obyvatelé Austrálie – Austrálci (anglicky nazývaní „Aborigines“) – přišli do své země pravděpodobně z jihovýchodní Asie před 50 až 60 tisíci lety. Jejich vztahy k ostatním skupinám – ať již kulturní, jazykové, nebo biologicko-genetické však zůstávají stále nejasné. Byli to (a vlastně stále ještě jsou) především sběrači a lovci, potulující se v malých skupinkách krajinou, která pro ně představovala stále se měnící prostřený stůl…
Malý zvonek na mém stolku zdobí nápisy FONDERIE DE CLOCHES a VILLEDIEU LES PO?LES. První označuje zvonařskou dílnu, druhý normandské městečko. Přeložit ho lze jako město pánviček. Jeho původ naznačuje kříž maltézských rytířů, patrný ve znaku města vyraženém uprostřed zvonku…
Malé přístavní městečko Saint Ives v nejzápadnějším cípu Anglie, v hrabství Cornwall, již dávno není jen domovem rybářů vyrážejících každé brzké ráno za ne zcela jistým úlovkem. Od konce dvacátých let minulého století se stalo také “mekkou” britské výtvarné avantgardy. Dnes tu sice netvoří svá díla žádné celebrity, umělecká kolonie však žije v Saint Ives úspěšně dál…
Přístav rybářů a výtvarníků Read More »
Jedna z oblastí původních tropických pralesů na mexickém území, Lakandonská džungle, za posledních 30 let zcela změnila svou tvář. Ještě nedávno bylo toto místo velice řídce obydleno a jeho obyvatelé jen minimálně zasahovali do svého prostředí. Po mnoha staletích je dnes Lakandonská džungle opět protkána horečnou lidskou aktivitou – staví se silnice, vesnice, hotely, lesy se mění na pole, probíhají práce na ropných vrtech. Před více než 1000 lety v těchto místech stavěli a budovali Mayové. Jaké dědictví tu zanechali svým potomkům, a kdo jsou lidé, kteří tu žijí dnes?
Proměny Lakandonské džungle Read More »
Městečko Baker leží v jižní Kalifornii uprostřed Mohavské pouště. Jeho poloha na křižovatce dálnice I 15 (spojující Los Angeles a Las Vegas) a silnice 127 (směřuje na sever do Údolí smrti) jej předurčila k tomu, aby se stal zastávkou na odpočinek při cestování monotónní pouští. Baker je především shlukem motelů, restaurací, rychlých občerstvení a benzinových pump.
„Pohřběte mrtvé a nakrmte živé,“ odpověděl první ministr Sebastiao José de Carvalho e Mello, pozdější markýz Pombal, svému zoufalému králi, který bezradně obhlížel trosky Lisabonu zničeného zemětřesením. Udeřilo v Den svatých v roce 1755. Pobořilo kostely plné věřících, od planoucích svíček se šířily požáry. Lidé před nimi prchali k řece Tejo, její vzedmuté vlny však jen dokončily dílo zkázy. Město leželo v rozvalinách a oplakávalo tisíce obětí…
Yukon! Jméno, které snad v každém vyvolává pocit dálek a dobrodružství. Pátý největší tok severoamerického kontinentu, na jehož plochu povodí by se vešlo Německo, Polsko i Česká republika dohromady. Opěvován už ve starých indiánských legendách, patří stále neodmyslitelně k představě Dalekého Severu. Název pochází z indiánského slova „yuchoo“, což znamená „velká řeka“. Na své pouti Kanadou a Aljaškou protéká většinou liduprázdnými prostorami, ale již pro původní obyvatele znamenal důležitou dopravní cestu…
Zlatý věk yukonské paroplavby Read More »
