Než jsme odjeli z hlavního peruánského města poznávat předkolumbovské památky, zbývalo nám půl volného dne. Využili jsme ho k návštěvě Pachacamacu, jedné z významných historických lokalit. Nachází se asi 30 km jižně od Limy v ústí řeky Lurín na pobřeží Tichého oceánu. Jeho prohlídka se nám zdála být dobrým prologem k poznávání dalších kultur…
Hliněné město Pachacamac Read More »
Rakousko a lyžování jsou dva neoddělitelné pojmy. Lyžovat zde umí každý již od útlého dětství, čápům ze zavinovačky vykukují lyžičky a na téma lyžování si tu můžete popovídat prakticky s kýmkoliv. S trochou nadsázky lze říci, že na úspěších lyžařských hvězd spočívá rakouské národní sebevědomí…
Lyžařský přelud? Nikoliv: Ski amadé! Read More »
Ideální místo pro hrad“, napadne vás nejspíš, podíváte-li se z ochozu věže hradu Rožmberk pod sebe dolů, na úzký protáhlý ostroh sevřený hluboce zakleslým meandrem Vltavy. Lineckou stezku, která odnepaměti vedla po břehu řeky, měla odtud hradní posádka jako na dlani a nikudy jinudy se nepřítel přiblížit nemohl. Ale i když pominete praktickou stránku věci, budou vás napadat superlativy, protože poloha hradu stojícího v objetí lesů, vody a strání je impozantní a zároveň romanticky malebná…
Mohlo by se zdát, že za tureckého obléhání v roce 1565 vytrpěla Malta dost, aby jí to vystačilo na celá staletí. Jenže dějiny na spravedlnost nehrají, a tak po necelých čtyřech stovkách let přišlo tzv. druhé velké obléhání – mohla za něj druhá světová válka…
Tropická noc. Jindy bych si vychutnával zvuky okolní džungle, ale teď je nevnímám. Prostupuje mě pomalý, hypnotizující rytmus gongů. V něm se přede mnou odehrává lovecký tanec, prosba bohům, aby zítra přivedli tučnou kořist před oštěpy, otrávené šipky a do pastí, zároveň důkaz vlastní síly a schopností. Vláčné pohyby, plíšky zvoní kolem kotníků. Ze stínu vychází náčelník, polonahé tělo potetované vzory předků, široká mačeta, dlouhá pera v jeho čelence těsně míjejí začouzené lebky u stropu. Veranda dlouhého domu se hrouží kamsi mimo tento svět…
Bravo, bravo! Výkřiky obdivu doprovázejí skřípavé zakokrhání kohouta uzavírající krátké představení Staroměstského orloje, jehož vrcholným číslem je přehlídka apoštolů ve dvou otevřených oknech. Zážitek trvá pár vteřin, bylo by ale hříchem nechat si ho ujít…
Magický stroj času Read More »
Před deseti tisíci lety se řeky východní Anglie vlévaly do Rýna. Když doba ledová skončila, moře se zvedlo, od kontinentální Evropy oddělilo britské ostrovy a na jejich východním cípu zaplavilo rozlehlé lesy. Stromy popadaly do hnijící vegetace, uhynuly a přeměnily se v bohatou rašelinnou půdu. Patří k nejkvalitnějším v Evropě, lidé o ni ale stále musí bojovat…
Fens, kraj pod vodou Read More »
To, že je sůl nad zlato, víme každý od dětství ze známé pohádky. O tom, že sůl může být i středobodem ideálů osvícenství, se můžeme přesvědčit v Královském solivaru v Arc-et-Senans, asi 35 km jihozápadně od Besançonu. Slavný architekt Claude-Nicolas Ledoux tu na sklonku ancien régime postavil v letech 1775–1779 do půlkruhu uspořádaný grandiózní komplex raně klasicistních budov, jež zahrnovaly jak výrobní prostory solivaru, tak správní centrum, nápadný dům ředitele i příbytky dělníků. Toto první dílo průmyslové architektury, do kterého se promítly pokrokové ideály osvícenství, nemělo původně zůstat osamocené. Jde o první a zároveň jedinou realizovanou část z celého ideálního města, které Ledoux naplánoval. Naproti výrobnímu komplexu měla kruh doplňovat druhá polovina města s kostelem, nemocnicí, hřbitovem, tržnicí, jatkami, veřejnými lázněmi a dalšími stavbami. K její realizaci už nikdy nedošlo, ale solivar fungoval úspěšně více než 100 let, uzavřen byl až v roce 1895…
Podle mýtů andských indiánů je tahle rostlina darem bohů. Západní svět sice skloňuje její jméno v názvu jednoho z nejznámějších nealkoholických nápojů, ale jinak jí už dávno vyhlásil nesmiřitelný boj. To je koka…
Koka – mezi bohem a ďáblem Read More »
Flachgau, Pinzgau, Pongau, Lungau, Tennengau, slovíčka jak z dětského rozpočítávadla, ale v tomto případě nikdo z kola ven nepůjde. Jména historických žup, které společně s městem Salcburkem tvoří dnešní spolkovou zemi Salcbursko, se málokde zhmotní do tak zřetelných výjevů, jako v areálu Salcburského skanzenu, který se pyšní hned dvěma „nej“: je to největší muzeum v Salcbursku a s velkým náskokem nejnavštěvovanější rakouský skanzen vůbec, kam ročně zamíří na 90 000 lidí. Když k tomu přidáme skutečnost, že vloni v srpnu tam přivítali dvoumiliontého návštěvníka a před Vánoci uplynulo 30 let od založení skanzenu, je jeho návštěva takřka povinností – ale povinností veskrze příjemnou a zábavnou…
Salcburské muzeum v přírodě Read More »
Ora et labora, modli se a pracuj – původní benediktinské heslo převzali cisterciáci v době, kdy u benediktinů prý již nedocházelo svého naplnění. Po tři čtvrti tisíciletí se vznáší i nad Vyšším Brodem a dodává oduševnělý rozměr jeho světské tváři…
Klášter Vyšší Brod Read More »
Hodinový strojek ve vyřezávané zlacené skříni nevzrušeně ukrajuje vteřinu za vteřinou a posouvá ručičky po malovaném číselníku s loďkami, které se vznášejí na mořské hladině před mohutnou pevností. Pohled přes Grand Harbour se objevuje na vskutku nečekaných místech – třeba na hodinách…
Od rostlin tak nějak nečekáme, že by si svou výživu doplňovaly o živočichy. Ačkoli se několik druhů masožravých rostlin vyskytuje i u nás, zůstává tento termín pro většinu lidí obestřen tajemnem skoro až hororovým, snad i proto, že naše druhy nejsou v přírodě nijak nápadné. V Malajsii se lze na vhodných stanovištích setkat velmi hojně s masožravkami vskutku nepřehlédnutelnými. Jmenují se láčkovky a patří k tomu nejpozoruhodnějšímu, co příroda vytvořila…
Rostliny osvobozující od zármutku Read More »
Když v září roku 1890 zasáhla Prahu velká povodeň a kromě centra města poničila i staveniště výstavního areálu v bubenečské Královské oboře, v prvních chvílích se zdálo, že otevření dlouho plánované Zemské jubilejní výstavy bude nutné o několik let odložit. Naštěstí ale v organizačním výboru této prestižní akce zasedal muž, který v následujícím půlroce dokázal všechny zúčastněné vyburcovat k takovým pracovním výkonům, že se původní termín nakonec podařilo dodržet. A co víc, hned několika svými realizacemi významně přispěl k ohromnému úspěchu výstavy…
To je nějakého kejhání, pískání, gagání, syčení, hvízdání a dalších nejroztodivnějších zvuků, s jejichž pojmenováním si ani bujná slovotvorná fantazie neví rady! Jestli mají vodní opeřenci někde svůj ráj, pak je to tady, kousek za vesnicí Slimbridge v hrabství Gloucestershire…
Provins, známé pod přídomkem „město středověkých trhů“, leží uprostřed Francie v oblasti Île-de-France, asi 90 km jihovýchodně od Paříže. Ve středověku patřilo několik století k mocnému hrabství Champagne, jehož vládci byli vazaly francouzských králů. Dodnes si zachovalo středověký charakter, zejména v tzv. Horním městě s dosud neporušenými hradbami. K nejnápadnějším stavbám tam patří Caesarova věž – třípatrová stavba z 12. století zakončená kuželovitou střechou postavenou v dnešní podobě o pět století později. Její jméno ji spojuje s legendou o založení města v římských dobách. Dolní město bylo od 18. století přestavováno, vznikly tam nové bulváry a většina hradeb vzala za své, přesto i v této části zůstali svědci středověké slávy, jako třeba několik mlýnů a koželužen…
Středověké město Provins Read More »
Navštívíte-li v létě údolí Grossarltal, jistě si všimnete, že se před světem tak trochu schovává za soutěskou Liechtensteinklamm, o níž píšeme na jiném místě. Vypadá to, jako by chtělo touto atrakcí od sebe odvrátit pozornost turistických davů, a tím pádem mohlo o to více idylického poklidu poskytnout těm, kteří si ho dovedou patřičně užít…
Grossarltal – v údolí almů Read More »
Pod pojmem baroko si zpravidla představíme honosné zámky, okázalé městské paláce či impozantní chrámy, doplněné rozevlátými sochami a obrazy živých barev. Tento dynamický umělecký sloh, v českých zemích vzkvétající zhruba od poloviny 17. století, však později získal – zejména na jihu Čech – ještě zcela jinou, originální tvář, jež nemá obdobu v celé Evropě. Díky vesnickým stavitelům zde během 19. století vznikl osobitý styl lidové architektury, souhrnně označovaný jako selské baroko, ačkoliv se v něm mísí nejen starší barokní, ale i klasicistní či dokonce novorománské prvky…
Jihočeské selské baroko není kulisa Read More »
Řinkot rytířských mečů a zahnutých tureckých šavlí střídá ohlušující práskání mušket a po chvíli i rány z děla, ani koně nezůstanou ušetřeni bojové vřavy. Vzduchem se nese zápach střelného prachu, kouř z výstřelů houstne a zahaluje do milosrdného šedého závoje porubané rytíře sesypané na jednu hromadu. Nemá ho co rozfoukat, a tak změní spíše jen v stínohru i následnou taneční scénu z orientálního harému. Než přijedou posily, po nějakém tom dalším střílení a šermování všechno dobře dopadne a velmistr bude ze sedla svého bělouše opět kynout jásajícím davům, je čas pořádně si přihnout vína z kovového poháru. Vždyť je to všechno jenom na oko…
O tom velkém obléhání Read More »
Orangutaní dorostenec si hraje na trávě s kusem liány a předvádí prostocviky, před nimiž by každý gymnasta zblednul závistí. Ještě menší mládě si zkouší visy a veletoče na nataženém ocelovém laně pod bedlivým dohledem matky pohodlně usazené v rozsoše vedlejšího stromu. Kolem prostranství před správním střediskem Centra divokých zvířat Semenggoh nejsou žádné bariéry – až to tady orangutany přestane bavit, zmizí v okolní džungli…
Smutek a naděje lesních lidí Read More »
