Jméno autora:Země světa

Optikou návštěvníků ze střední Evropy si dnes Krétu spojujeme především s mínójskou kulturou a jejími památkami. Současný život ostrova je však určován dobou daleko pozdější, zahrnující především středověk a staletí dramatických změn po něm následujících. Patrné je to zejména ve městech a ve způsobu života jejich obyvatel…

Úvahy o tom, že „veliké město Knóssos“, o němž se zmiňoval Homérův hrdina Odysseus, snad skutečně existovalo, se objevily už po roce 1870, kdy Heinrich Schliemann odhalil zbytky Tróje, dosud taktéž odkazované spíše do říše pohádek, a byl to dokonce sám Schliemann, kdo už v roce 1886 pomýšlel na průzkum nápadného pahorku jižně od Irákleia…

Velkým lákadlem pro návštěvníky Kréty jsou hory, včetně dvoutisícovek, které většinou hravě zvládá i běžný český turista – jen dobré boty jsou zapotřebí, dostatek vody, trochu jídla a hlavně trpělivost: málokde platí tak doslova, že zdání klame, a bezpočet stále dalších a dalších vesměs podobných kamenitých hřbetů a úbočí, jak vlna za vlnou, nad nimiž se vytrvale a výsměšně tyčí náš cíl, nám toto rčení dá pěkně vychutnat. Jenže – když do hor, tak rovnou na tu nejvyšší – na vrchol hory Ídy neboli Psilorítis. A aby bylo jasno, hned dodejme, že obě jména se střídavě a nedůsledně objevují jako název hory i celého pohoří…