Zrozena ze šťastného manželství moře a hor, rozkročila se země Basků po obou stranách Pyrenejí, devíti díly ve Španělsku a jedním ve Francii. Na rozdíl od svých španělských sousedů francouzští Baskové až na výjimky neusilují o odloučení, ale podobně jako oni hluboce lpí na svých tradicích a osobitém způsobu života
Francouzské Baskicko Číst více »
Golfe du Morbihan, toto Malé moře Malé Británie je vlastně zátoka, která hluboko proniká do pobřežních nížin jižní Bretaně. S Atlantským oceánem ji spojuje úžina jakoby sevřená v kleštích dvou poloostrovů, jejichž protilehlé břehy odděluje jen asi 750 metrů moře.
Malé moře v Malé Británii Číst více »
Bretaň byla od věků spojena s mořem. Na sklonku středověku vyplouvaly z bretaňských přístavů na dva tisíce lodí, aby obchodovaly v nejrůznějších přístavech od Portugalska až po Severní moře.
Květy bretaňské zbožnosti Číst více »
Ať se k němu přibližujete od moře nebo z pevniny, v létě či v zimě, v poledne či za úplňku, vždy se nejprve objeví na dalekém obzoru jeho osamocená silueta podobná pyramidě. Buď je obklopený mělkým mořem nebo tekutými písky. Záleží na tom, zda člověk přichází v době přílivu nebo odlivu.
Západní Francie přijala své místo na okraji země i Evropy jako úděl. Zdejší krajina i její lidé se naučili žít v sousedství bouřlivého Atlantiku, naučili se využívat výhod, které poskytuje i vzdorovat nevýhodám, jimiž na ně útočí.
V sousedství s Atlantikem Číst více »
Château de Josselin leží asi 50 km severně od Vannes a bývá proto i oblíbeným výletním cílem návštěvníků Morbihanského zálivu. Už od roku 1407 patří rodu Rohanů, nicméně veřejnosti je částečně přístupný. Na bohatě zdobené vnitřní žulové fasádě upoutá pozornost písmeno ‘A‘ připomínající oblíbenou vévodkyni Annu Bretaňskou, která se zasloužila o „zlatý věk“ Bretaně.
Mozaika zajímavostí Číst více »
Město Nantes bylo od 11. do 18. století správním centrem Bretaně. Pak sice přestalo být součástí Bretaně a nyní je střediskem regionu Pays de la Loire, ale mnozí jeho obyvatelé se stále cítí být Bretanci.
Ostrov uprostřed města Číst více »
ŘEKNI MI, CO JÍŠ, JÁ TI
ŘEKNU, KDO JSI
Francouzi považují dobré jídlo za součást národního dědictví. A jen málokde se lidé tak zaníceně zajímají o svou kuchyni a své víno jako právě v téhle zemi. Francouzská gastronomie má pověst nejlepší kuchyně na světě. Vděčí za to své zemi, která jí poskytuje, co hrdlo ráčí – ať už z bohatství moří, velkých řek, úrodných polí, rozsáhlých pastvin se skvělým dobytkem, z lesů plných zvěře nebo ze zahrad, kde dozrává chutné ovoce a spousta zeleniny. Její kouzlo spočívá hlavně v rozmanitosti krajových specialit…
Vítr od Atlantiku neustále bičuje Stříbrné pobřeží a přesypává tuny písku na jeho nekonečných plážích. Drobná zrnka neúnavně posunuje stále hlouběji do vnitrozemí, kde je seskupuje v návěje a impozantní duny. Rovinatou Akvitánskou pánev tak zvolna mění v polopoušť.
Důležitou úlohu v dějinách i hospodářství Bretaně vždy hrálo moře. Jeho blízkost ovlivňovala například i způsob oblékání tamních obyvatel. Jako ochranu proti silnému mořskému větru a vlhkosti vzduchu si obyvatelé pobřeží zhotovovali oděvy ze lnu, konopí a hrubé vlněné příze.
Bretaňské princezny v krajkách Číst více »
Nový způsob malby v plenéru, tedy v přírodě, objevila skupina mladých francouzských malířů, kteří se tak zároveň vzbouřili proti přísným pravidlům oficiální ateliérové tvorby prosazované konzervativními výtvarníky z Francouzské akademie. Hlavním námětem jejich obrazů se stala příroda ve světelných proměnách dne a ročních dob, kdy jednotlivé objekty ztrácely pevné kontury a celé jako by se rozplynuly v reji barevných skvrn. Tyto obrazy čistých barev slunečního spektra zachycovaly nálady a dojmy prchavého okamžiku.
Impresionisté v Normandii Číst více »
Nejdelší francouzská řeka, královská Loira, hrála mnohokrát významnou roli v dějinách země. V jejím širokém údolí vyrostly pevnosti a zámky, jež sloužily panovníkům k obraně před nepřáteli, ale také jako místo odpočinku, bujarých radovánek a milostných pletek. Nádherné stavby, začleněné do přírodního prostředí, dnes vítají tisíce návštěvníků.
Nejzápadnější na Loiře Číst více »
Při atlantském pobřeží, v departmentech Vendée a Charente-Maritime, zaplavují marše několik samostatných, nestejně rozlehlých oblastí. Zarůstají vzácnými slanomilnými a mokřadními rostlinami a poskytují ideální hnízdiště pro mnoho druhů vodního ptactva.
Efes – jedna z velkých metropolí antiky. Na monumentální Arkádskou cestu, která oslňovala přepychem mramorových staveb, se připojovaly další nádherné ulice, po stranách lemovány sloupovými kolonádami, četnými fontánami s podivuhodnými sousošími, jež nebyly k vidění v celém řeckém světě. Artemidin chrám, postaven na popud lýdského krále Kroisa – jeden ze sedmi divů světa.
Pohlednice z Efesu Číst více »
„Byl jsem v Turecku snad už desetkrát – hlavně si dávejte na všechno pozor,“ varoval nás bývalý důstojník britské armády v důchodu, když jsme seděli na malém trajektu plujícím z řeckého ostrova Kos do tureckého Bodrumu, turistického střediska na egejském pobřeží. „A na spaní se vždy někam pořádně schovejte, jinak vás budou Turci pozorovat celý večer.“ Cestoval se stanem a na jízdním kole stejně jako my, ale na rozdíl od nás byl na cestě devět let. Na lodi jsme jeho vyprávění věřili, protože do Země půlměsíce jsme mířili poprvé.
„Kappadokie je úžasně romantická země, nic takového nikde na světě nenajdeš. Je divoká a v létě spálená sluncem, ale vinice jsou tam úplně všude, doslova ráj na zemi,“ přesvědčoval jsem kdysi kamarádku před cestou do Turecka. „Jen se podívej na ty skalní věže, nevypadají trochu jako smrže?“ ukazoval jsem jí tehdy hromádku barevných fotografií z centrální Anatólie. „Nezlob se, ale mně připomínají něco úplně jiného,“ zasmála se potutelně a já byl nucen kapitulovat. Fantazie je krásný dar do života…
Falické věže Kappadokie Číst více »
Pohoří Taurus, se svými svahy porostlými piniemi, jako mohutný prstenec obemyká zálivový pás jihotureckého pobřeží, jehož centrem je město Antalya. Jako hradba chrání tento krásný kout Turecka před nepříznivými povětrnostními vlivy z vnitrozemí a vytváří mikroklima, které výtečně slouží palmám a banánovníkům, olivám a citrusům. Jistota více než tří set slunečných dnů a úžasně čisté a teplé moře si zase pochvalují turisté, pro něž je pobřeží mezi městy Kaş na západě a Alanya na východě Tureckou riviérou.
Od syrských hranic jedeme celý den úzkými silničkami na sever, k hoře Nemrut v předpolí Jižního Tauru. V jednom úseku silnice končí, je třeba překonat řeku Eufrat, čekáme tedy na trajekt. Vousatí starci mě zkoušejí z úvodních súr koránu, ženy sedí ve skupině na zemi a dvě z nich si krátí čekání kojením nemluvňat…
Nemrut Daği – Památník zapomenutého krále Číst více »
Exotická architektura plochých teras, oslnivě bílých hrází a jezírek s modrou vodou se donekonečna opakuje od úbočí až k vrcholu této snové stavby. Svou rozlohou předčí i ty největší středověké tvrze, ale obdobně jako ony stojí na svažitém horském úbočí a střeží po tisíciletí údolí řeky Velký Mendres i prastarou obchodní cestu od Egejského moře do Anatólie přes průsmyky v pohoří Taurus…
Bavlněný hrad – Pamukkale Číst více »
Mystérium Orientu se proplétá dějinami Evropy jako zlatá nit. Časté střety našich dvou sousedních světů však zároveň na obou stranách vzbuzovaly zvědavost a zájem o přitažlivé odlišnosti kulturní, náboženské i etnické. Je dobrým příznakem naší doby, že životní styly a názory mladých generací se díky moderním komunikačním prostředkům a rozsáhlým možnostem cestování sbližují. Přesto však existují oázy tradičních hodnot, v nichž si jednotlivé komunity uchovávají po celá staletí neměnný řád a jedinečnost. Istanbulské bazary patří právě do téhle kategorie.
Istanbulské bazary Číst více »
